| Voschod 2 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| Typ | pilotovaná kosmická loď |
| COSPAR | 1965-022A |
| Katalogové číslo | 1274 |
| Hmotnost | 5682 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Алмаз (Almaz - „Diamant“) |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 18. března1965 07:00:00 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur,Kazachstán |
| Vzletová rampa | 1/5 |
| Nosná raketa | Voschod |
| Délka letu | 1 den, 2 hodiny, 2 minuty a 17 sekund |
| Početvýstupů do vesmíru | 1 |
| Délkavýstupů do vesmíru | 12 minut a 9 sekund |
| Datum přistání | 19. března 1965 09:02:17 UTC 59°37′ s. š.,55°28′ v. d. |
| Fotografie posádky | |
 | |
| Běljajev (vlevo) a Leonov (vpravo) | |
| Navigace | |
Předchozí Voschod 1 Následující Sojuz 1 | |
Voschod 2 (Восход 2) byla druhá vícemístná pilotovaná loď ze sovětského vesmírnéhoprogramu Voschod, vypuštěná v roce 1965. Dle kataloguCOSPAR získala zařazení 1965-022A. Posádku tvořili kosmonautiPavel Běljajev aAlexej Leonov.
Hlavním cílem tohoto letu bylo uskutečnit první výstup člověka do volného kosmického prostoru.
Loď vážící 5682 kg odstartovala zkosmodromu Bajkonur na územíKazachstánu18. března1965 ráno. Oba kosmonauti zůstali po celou dobu (26 hodin) trvání letu v skafandrech. K druhému poklopu lodi byla připevněna nafukovací přechodová kabina. Už při druhém obletuZemě se Leonov s pomocí Běljajeva vystrojil pro výstup z lodě a přes přechodovou komoru vystoupil přivázán na 5 metrů dlouhém laně vně lodě a plul volně prostorem. Tyto výstupy byly později označeny EVA a Leonov byl v jejich historii první. S pomocí lana a pohybů se snažil svůj let řídit sledován televizní a filmovací kamerou.[1] Po 12 minutách se vrátil do kabiny. Podle slov Leonova došlo k nafouknutí skafandru na míru větší než předpokládanou a proto se nemohl vrátit do kabiny jak bylo v plánu nohama napřed, ale hlavou napřed. Aby se mohl v přechodové komoře obrátit, tak musel využít všechnu sílu co měl. Bylo velké štěstí, že Leonov měl velmi dobrou fyzickou kondici. Jinak by tento nikdy necvičený manévr nezvládl a do kabiny by se nedostal. V tom případě by musel Běljajev, dle cvičeného scénáře, dehermetizovat celou loď a Leonova zkusit vtáhnout do kabiny. Přistát bez Leonova by podle Leonovových slov nikdy nezkusil. Leonov toto otočení vymyslel a zvládl bez jakékoli konzultace s Běljajevem či pozemním centrem. Podle jeho slov na to ani neměl čas, protože se blížil okamžik, kdy Voschod vejde do zemského stínu (cca 3-4 minuty). Leonov se musel v přechodové komoře otočit, aby zajistil důkladné zavření vnějšího uzávěru, což v komoře, která je široká 120 cm, je u téměř neohybného skafandru dlouhého 1,9 m a širokého 0,68 m opravdu obtížný úkol. Leonov vypotil 6 litrů potu, tep měl 190 za minutu, ale dokázal to.
Problémy ale nekončily, při uzavření vnějšího průlezu došlo ke špatnému dosednutí poklopu a malou škvírou unikala vnitřní atmosféra. Systém podpory života na to reagoval zvýšeným vývinem kyslíku, takže hrozilo, že kosmonauti budou tak vysokou koncentrací čistého kyslíku poškozeni a zemřou stejně jakoValentin Bondarenko při výcviku. Nakonec pomohla náhoda. Po sedmi hodinách boje s nastalou situací kosmonauti ve skafandrech usnuli. Ve spánku Leonov zavadil skafandrem o páku rozvodu kyslíku a tlak se rychle ještě zvýšil. Tímto tlakem došlo k zatěsnění poklopu a životní podmínky se na lodi rychle vrátily do normálu.
Během 17. obletu Země měl začít automaticky řízený sestup. Kvůli poruše automatiky převzal řízení Běljajev a podařilo se mu přistát i přes velké přetížení o jeden oběh později19. března v 10 hodin dopoledne do zasněžené tajgy 180 km severozápadně od městaPerm vRSFSR[2], tedy 2000 km od plánovaného místa přistání. V místě bylo -25 °C a po ramena sněhu. Až večer kosmonauty nalezl první pátrací letoun a shodil jim teplé oblečení, které se ale zachytilo v koruně stromu, protože zde přistát kvůli stromům nemohl. Toto oblečení tedy nemohli kosmonauti použít. Podle vzpomínek Leonova se svlékli do naha. Vyždímali zpocené oblečení a zase ho oblékli. Leonov měl totiž po přistání ve skafandru po kolena potu. Noži odřezali pevné součásti skafandru. Obalili se kusy izolační tkaniny z vnitřního obložení Vostoku. Použili také kusy popruhů z přistávacího padáku. Takto vybaveni se dokázali ve vnějším prostředí pohybovat a získat dřevo na oheň, díky kterému se přes noc zahřáli. Noc v mrazu přečkali, ráno k nim na lyžích dorazil záchranný oddíl, který na místě vybudoval malý srub, ve kterém nad ohněm umístili velkou nádobu, do které si Leonov s Běljajevem vlezli a pořádně se vykoupali. Teprve třetí den se všichni na lyžích vydali do 9 km vzdáleného stanoviště k improvizované přistávací ploše vrtulníku. Aby zde vrtulník přistál, bylo nutné vykácet větší množství stromů. Vrtulník je následně odvezl do města Perm.
Pavel Běljajev, velitel loděAlexej Leonov, druhý pilotO letu Voschodu 2 a výstupu do kosmu pojednáváruský filmPrvní ve vesmíru (ruskyВремя первых) z roku 2017. Leonova v něm ztvárnil herecJevgenij Mironov, BěljajevaKonstantin Chabenskij.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuVoschod 2 na Wikimedia Commons| Program Voschod | |
|---|---|
| Nepilotované | |
| Pilotované | |
| Zrušené lety | |