Volby jsou hlavním mechanismemzastupitelské demokracie, kterýmobčané vybírají vládnoucí politiky a podílejí se na chodu země.
Občané delegují svéhozástupce a předávají mu některé své pravomoci, vybírají jej při hlasování (vhazujívolební lístek se jménem kandidáta dourny, nebo na příslušném stroji označí jméno svého kandidáta). Vítěz voleb, většinou jím je zvolená nadpoloviční většina, získá právo rozhodovat o zásadních věcech dotýkajících se všech obyvatel. Praktiky jakogerrymandering však volby dělají nespravedlivé.[1]
V Evropě dlouhodobě dochází k poklesu účasti ve volbách.[2] Bylo by mylné domnívat se, že vysoká účast ve volbách vypovídá o dokonalémdemokratickém systému.[chybí zdroj] Mnohdy je totiž opak pravdou a nejvyšší (vymáhanou)volební účast[3] mají vdiktaturách atotalitních režimech.[chybí zdroj]Povinná volební účast je ale v různých státech.Demokratické volby jsou založené na principu přirozené výměny garnitury u moci bez nutnosti prolévání krve apřevratů. Na tom, kolik občanů se aktivně zúčastní voleb, už tolik nezáleží. Volby mohou probíhat i do řady nestátních organizací.
Demokracie ve starověkém Řecku používala volbulosem.[4] U odborných funkcí, kde volba losem byla riskantní, se volilo aklamačně (= veřejným hlasováním).[5]
přímé – občané volí přímo, nikoliv přes prostředníky
nepřímé – volba je zprostředkována přes zvolené reprezentanty, nebo tzv. elektory (sbor volitelů), nebo prostřednictvím státního orgánu ap. (volba může probíhat ve dvou, třech i více stupních)
jednokolové – volby proběhnou naráz, nejsou členěny do kol
vícekolové – volby se člení do více po sobě následujících kol, například postupná eliminace kandidátů či potvrzení výsledků u vícekolového referenda (prokázání trvalosti vůle voličů)
Demokratické volby, včetně voleb vČesku, jsou většinou:
rovné – každý občan má stejný počet hlasů, hlas každého občana má stejnou váhu
tajné – nikdo se nemůže dovědět, jak kdo volil (s nepatrnými omezeními, například zdravotní asistent nevidomého voliče za účelem zdravotní asistence při hlasování[pozn 1])
všeobecné – volit může každý občan, jen se zákonem stanovenými (malými) omezeními
cyklické – periodicita voleb je předvídatelná a upravená zákonem, volby nelze svévolně odkládat čili prodlužovat mandát ani vyvolat bez zákonného důvodu
bez povinné účasti – není povinnost využít pasivního volebního práva (být volen, kandidovat) ani aktivního volebního práva (volit)
s nezcizitelným a s nepřenositelným volebním právem – například nelze udělitplnou moc k výkonu volebního práva, nelze prodat volební právo
V historii se vyvinulo mnoho různýchvolebních systémů, v různých zemích světa se volí jinak.
To, zda volby nebyly ovlivněny, lze testovat i statisticky. NapříkladBenfordův zákon poukázal na pravděpodobné manipulace běhemprezidentské volby v Íránu 2009.[6] Systematické statistické neregulérnosti může přinést ikorelace mezi účastí ve volbách a ziskem hlasů.[7]
↑Což je poněkud nesystémové. Například dle zákona o léčivech musí být každá krabička opatřena popiskem i vBraillově písmu. Volební zákon však něco takového nemá a prakticky neumožňuje nevidomým naplnit toto základní demokratické právo tajné volby.
↑ARNOLD, Carrie. The mathematicians who want to save democracy. S. 200–202.Nature [online]. 2017-06. Roč. 546, čís. 7657, s. 200–202.Dostupné online.doi:10.1038/546200a. (anglicky)
↑ROUKEMA, Boudewijn F. A first-digit anomaly in the 2009 Iranian presidential election. S. 164–199.Journal of Applied Statistics [online]. 2014-01-02. Roč. 41, čís. 1, s. 164–199.Dostupné online.doi:10.1080/02664763.2013.838664. (anglicky)
↑KLIMEK, Peter; YEGOROV, Yuri; HANEL, Rudolf; THURNER, Stefan. It’s not the voting that’s democracy, it’s the counting: statistical detection of systematic election irregularities.arxiv.org [online].Dostupné online. (anglicky)
