| Vohilaid | |
|---|---|
 | |
  Vohilaid | |
| Stát | Estonsko Estonsko |
| • kraj | Hiiu |
| • obec | Hiiumaa |
| Topografie | |
| Rozloha | 3,9 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 58°54′42″ s. š.,23°2′24″ v. d. |
| Nejvyšší vrchol | 10 |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 0 (2009) |
| Hustota zalidnění | 0 obyv./km² |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vohilaid (švédskyKillingeholm,německyWohhi) jeestonskýostrov ležící u východního pobřeží ostrovaHiiumaa. Rozlohou 3,9 km²[1] (podle jiných pramenů až 4,16 km²[2]) je 16.největším ostrovem Estonska a zároveň vůbec největším z ostrovů označovanýmestonským výrazemlaid (tj. malý ostrov pokrytývegetací). Vohilaid není v současnosti obydlený. Administrativně patří pod správu obcePühalepa.
V nejstarší dochovalé písemné zmínce je ostrov označovánšvédským jménemKillingeholm, což znamená v překladuOstrov kůzlat. Na mapách pocházejících z konce 16. století je již uvedenestonský název ve forměWahhelait. O původu jména existují dvě teorie. První z nich odvozuje název zfinského výrazuvuohi (česky koza)[3]. Podle jiné hypotézy vzniklo jméno ostrova zeestonského slovavaht (slabý kmenvahi,česky stráž), podobně jako název blízké vesnice Vahtrepa.
Z malýchostrovů nacházejících se u východníhopobřeží ostrovaHiiumaa je Vohilaid rozlohou největší a také nejvyšší. V nejvyšších místech dosahujenadmořská výška 10 m. Ostrov měří na délku 4,3 km a na šířku přibližně 2 km. Od ostrovaHiiumaa je oddělen velmi mělkým, 500 m širokýmprůlivem. Největší hloubka průlivu dosahuje při průměrném vodním stavu zhruba 40 cm a není ho tedy problém přebrodit. V blízkosti Vohilaidu se nachází řada dalších ostrovů a ostrůvků. Nejbližší z nich jsou 0,8 km vzdálenýUuemaa rahu a na jihovýchodě ležící, 1,1 km vzdálenýHõralaid.
První části Vohilaidu vystoupily nad hladinu moře před 3500 lety v důsledkupostglaciálního zdvihu oblastiBaltského moře. Původně se v lokalitě nacházelo několik menších ostrůvků, které se s pokračujícím vzestupem a sedimentační činností spojily v dnešní Vohilaid. Východní část ostrova tvoří plošina zordovickýchvápenců, západní část převážně písečné usazeniny. Středem ostrova protéká potok Vohioja, na kterém se nachází 1,6 ha veliké Vohiojské jezero. Další jezero o rozloze 1,4 ha leží v jižní části ostrova.
Větší část ostrova pokrývá převážnějehličnatý les, vyskytují se ijalovcem zarostlé louky. Pro pobřeží jsou typické travnaté louky, většina pláží je zarostlárákosím. Podle průzkumu provedeného v roce 2006 se zde vyskytuje 305 druhůvyšších rostlin, z toho je 21 druhů chráněných, z nichž nejvýznamnější je výskytvratičky heřmánkolisté avemeníčku zeleného.
Na ostrově hnízdící ptactvo se svým druhovým složením připomíná spíše ostrovHiiumaa než ostrůvky ležící dále na otevřeném moři. Vyskytuje se zde vzácnýorel mořský,jeřáb popelavý,jespák obecný,lejsek malý apěnice vlašská. Během jarního tahu se zde zastavují stohlavá hejnabernešek bělolících.
Z hlediska ochrany přírody nejcennější východní část patří do vnějšího ochranného pásmachráněné krajinné oblasti Vahtrepa. Chráněny jsou především vápencové plošiny a jejichflóra, pobřežníekosystémy, lidskou činností málo poznamenané zalesněné oblasti a původní formykulturní krajiny.
První písemná zmínka o Vohilaidu je z roku1586, první stálí obyvatelé zde našli svůj domov roku 1770, v období, kdy v důsledku nedostatku vhodné půdy na ostrověHiiumaa začali lidé využívat kzemědělské činnosti okolní malé ostrovy. Největší počet obyvatel zde žil pravděpodobně na konci 30. let 20. století, kdy byly na ostrově 4 obydlené usedlosti. Poslední stálí obyvatelé z ostrova odešli roku 1956, ale Vohilaid byl dále zemědělsky využíván jakopastvina pro mladýskot aovce. Ovce je ostatně možné na ostrově potkat i v současnosti, neboť ochranný řádchráněné krajinné oblasti Vahtrepa vyžaduje spásání pobřežních luk.
Obrázky, zvuky či videa k tématuVohilaid na Wikimedia Commons