Vodní skútr je rekreačníplavidlo, které má počátky již v 50. letech 20. století, když bylo vyvinuto pro použitízáchrannými složkami jako lehké, agilní plavidlo s vysokou rychlostí a dobrou manévrovatelností. Na prvních prototypech, ale i sériově vyráběných skútrech bylo nutné stát a tato plavidla unesla pouze řidiče. Později se začaly vyrábět skútry pro více pasažérů, na kterých bylo možné sedět.[1] Skútry dnes mohou vézt 1–3 pasažéry, existují i modely pro 4 pasažéry, ale jedná se spíše o výjimky.
Skútry jsou kromě rekreační a záchranné sféry využívány také ve sportu. V České republice působí Česká závodní asociace vodních skútrů, která pořádá různé závody. Závodí se například v takzvaném freestylu, slalomech a dalších typech závodů.[2]
Za vynálezce vodního skútru je považován norsko-americký vynálezceClayton Jacobson, jenž v 60. letech 20. století rozpracoval první prototypy, britskýVincent Amanda a německý Wave Roller.[3] V dnešní době jsou nejznámější vodní skútryKawasaki, Sea-Doo čiYamaha.[1]
Od 15. dubna 2015 vešla v platnost vyhláška č. 46/2015Ministerstva dopravy, která v návaznosti na novelu zákona o vnitrozemské plavbě 114/1995 Sb. zásadním způsobem upravuje podmínky pro celkové využívání povrchových vodních ploch.[4]
Vodní skútr je nově brán jako rekreační plavidlo se spalovacím motorem.
Smí plout všude, kde ostatní rekreační plavidla se spalovacím motorem.
Nesmí tam, kde je omezena plavba výkonem do 10 kW.
Na normálních vodních cestách a plochách smí skútr plout jen normálním způsobem, jako každá jiná loď.
Musí dodržovat Pravidla plavební bezpečnosti, zejména mít průkaz VMP a řídit se pravidly.
Nesmí dělat otočky, skoky a jiné akrobatické prvky.