| Vlasta Burian | |
|---|---|
 Vlasta Burian (foto Pestrý týden 1942) | |
| Rodné jméno | Josef Vlastimil Burian |
| Narození | 9. dubna1891 Liberec |
| Úmrtí | 31. ledna1962 (ve věku 70 let) Praha |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Choť | Nina Burianová |
| Děti | Emílie Burianová-Kristlová |
| Příbuzní | Vlastimil Kristl (vnuk) |
| Podpis |  |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vlasta Burian, vlastním jménemJosef Vlastimil Burian (9. dubna1891Liberec[1] –31. ledna1962Praha), přezdívanýKrál komiků, byl českýdivadelní herec,režisér,zpěvák,divadelní ředitel,sportovec, majiteldostihové stáje ajezdec na koních,podnikatel,filmový herecněmé izvukové éry filmu,mecenáš,spisovatel,mim aimitátor, který se díky mimořádné kombinaci talentu, ambicí a živelnosti vypracoval na hvězdu českéhofilmu,divadla irozhlasu.[2] Byl jedním z nejpopulárnějších herců a vůbec celebritprvní republiky, poválce byl však neprávem nařčen zkolaborace, což fatálně poznamenalo jeho postavení i kariéru. Jeho obliba však utrpěla jen dočasně a trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketěČeské televize o „Krále komiků“ a časté televizní reprízy jeho filmů.
Narodil se libereckému krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi (* 1863), který byl původem ze vsi Tuchom na Nymbursku než se přestěhoval za prací do Liberce a jeho o pět let starší manželce Marii Burianové, rozené Škaloudové (* 1858), která měla z předchozího manželství dceru Žofii Pickovou (*1884). V Liberci prožil Vlasta Burian prvních deset let svého života. Roku 1901 se jeho rodina přestěhovala napražské předměstíŽižkov,[3] protože jeho otec neměl v Liberci, kde byla většina obyvatelněmecká, vhodné prostředí k vlasteneckým aktivitám. Získal v Praze místoúředníka vybírajícího potravinovédaně a svého malého syna vodil pravidelně doNárodního divadla. Josef Vlastimil se později vyučilobchodním příručím na obchodní škole. Jako syn krejčího se od dětství setkával s lidmi, kteří měli zájem odivadlo, a měl možnost slýchat příběhy z tohoto prostředí. Sám už jako dítězpíval nakůru a měl rádoperu. Mladý Vlasta Burian měl také velkou zálibu ve sportu. Vynikal zejména vefotbale, bylbrankářem. Hrál zaUnion Žižkov, později zaViktorii Žižkov. Nejznámější je však jehokariéra veSpartě. Věnoval se takécyklistice a závodně hráltenis. Pravidelně se zúčastňoval závodů a turnajů, které často vyhrával (existuje malá část jeho dosud dochovaných trofejí, které zabírají jednu velkouvitrínu). Časem však většina jeho sportovních aktivit ustoupiladivadlu. Svébavičské nadání zpočátku uplatňoval převážně soukromí na večírcích svých přátel. Jeho nadání mu však postupně otevřelo cestu i k veřejnému vystupování (v němž mu otec nejdřív bránil, ale když viděl syna na jednom představení v hospodě, usoudil, že je výbornýkomik a nadále jej od umělecké činnosti neodrazoval).
| 9. duben1891 | Narozen vLiberci krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi, pocházejícímu ze vsiTuchom, rodiště jeho matky Kateřiny Burianové, jejímž byl nemanželským synem. Jeho otcem byl Jan Brzák. Příjmení nosil po matce. |
| 5. květen1901 | Jeho rodina se přestěhovala k blízkostiPrahy naŽižkov kvůli německému útlaku. |
| kolem1909 | První vystoupení před diváky v jednom fotbalovém klubu, které mělo velký úspěch. |
| 8. duben1912 | Z poměru s tanečnicí Anči Pírkovou se narodila jeho jediná dcera Emilie Burianová-Kristlová. |
| 1919 | Sňatek s Ninou Červenkovou-Burianovou |
| 1923 | První filmTu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku |
| 1. září1925 | Založení vlastního divadla –Divadlo Vlasty Buriana v divadélku Adrie. |
| 1930 | První role ve zvukovém filmu (C. a k. polní maršálek) a první velký úspěch. |
| 1933 | První (a jediné) vážné role ve filmu – falešný revizor Chlestakov (Revizor) a rytmistr Kilián (U snědeného krámu), za kterého získal Bílou stuhu. |
| 1942 | Získaní Státní ceny. |
| 1. září1944 | Zavření všech divadelNěmci, to se nevyhýbá ani Divadlu Vlasty Buriana. |
| 1945–1950 | Odsouzení z kolaborace, herecký distanc a znárodnění jeho divadla. |
| 1950 | Zrušení hereckého distancu a angažování do Karlínského divadla. |
| 1951 | První poválečná role ve filmu (Slepice a kostelník). |
| 1953–1962 | Konec účinkování v Karlíně a vystupování na zájezdových estrádách. |
| 1956 | Poslední role ve filmu (Zaostřit, prosím!). |
| 31. leden1962 | Zemřel vPraze na plicní embolii. |
| 1994 | Soudní rehabilitace. |
| 8. únor2002 | Přenesení ostatků Vlasty Buriana a jeho ženy Niny zVinohradského hřbitova naVyšehrad. |
Z poměru s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou měl za svobodna dceru Emilii Burianovou (8. duben1912 –25. květen1996)[4]. Roku1919 se oženil sNinou Červenkovou-Burianovou. Ta mu byla největší oporou v těch nejtěžších dobách, měla ho velmi ráda a byla jeho největší obdivovatelkou. Musela být na každém Burianově představení, když se zpozdila, Vlasta nechal pozdržet představení, dokud Nina nebyla ve své lóži. Nebo když byla Nina nemocná, nechal zavéstmikrofon najeviště a Nina poté jeho výkon poslouchalatelefonem. V roce1944 se jeho dceři narodil syn Vlastimil Kristl.
Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl všakmelancholický, náladový, vyhýbavý a měl deprese – trpěl zřejměmaniodepresivními stavy, spekuluje se i oAspergerově syndromu čiADHD, jež nebyly v danou dobu ještě definovány a které by spíše mohly vysvětlovat jeho talent a stavy jeho duše. I proto se často uzavíral ve své vileDejvicích, kterou měl elegantně a luxusně zařízenou. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile velkou tělocvičnu a u vily postaven bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby,Jaromíra Trejbala. Vždy ráno se projížděl nakole a pořádal přátelskétenisové zápasy i mimoPrahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkýmmecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka jedné pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnanýmdělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, novýmíč, aby mohli lépe sportovat. V letech1914 až1920 aktivně hrál zaAC Sparta jako prvoligovýfotbalový brankář[5].
V roce1944 došlo v jeho životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce byl zatčen Čechy (a jeho divadlo bylo znárodněno). Nejdříve byl uvězněn do společné cely sesesáky akriminálníky, kde byl velmi ponižován. Poté byl na intervenciJana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil.[zdroj?] Po negativním ohlasu v tisku i na zásah politiků (kteří ho chtěli exemplárně potrestat) byl opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění (především na základě pod trestem smrti vymámené výpovědiLídy Baarové) odsouzen za kolaboraci s německýmiokupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. Základem odsouzení byly tyto body:
.jpg)
Po propuštění už divadlo nesměl obnovit, byl mu zabaven prakticky veškerý majetek (takévila v Dejvicích) a následujících pět let nesměl vystupovat. V jeho vile byla zřízenaškolka. Traduje se, že když šel Burian navštívit děti, které pobývaly v jeho bývalé vile, nepřišel nikdy s prázdnou. Ze začátku musel pracovat tvrdou manuální prací, byl vážným v severočeských dolech, pak jako poslíček pracoval na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreantyROH a v kuchyni pak škrábal brambory. Zde už začalilegálně vystupovat.
Za těch pět let, kdy nesměl hrát, se změnil: byl skromnější, ze sportovce s výbornou fyzickou kondicí se stal stařík – viditelně sešel,vězení a pronásledování mu podkopalozdraví a do toho se přidalo pití. Teprve v roce1950 mu byl hereckýdistanc zrušen. Po zkušebním představení v Městském divadle vKladně začal hrát v divadle vKarlíně na přímluvuJiřího Frejky aJana Wericha (Werich se tím možná pokusil odčinit, když v roce 1941 v USA sVoskovcem nazpívali píseň nazvanouKolaborant Burian, což byla reakce na jeho účast vHvězdách nad Baltimore. Další pokus o odčinění bylo obsazení do role rádce Atakdále v pohádceByl jednou jeden král...). Byl nucen krotit svou improvizaci a hrát veršovaná dramata např.NezvalovyTři mušketýry, kde hrál sVladimírem Rážem. Ráž později vzpomínal, když během jednoho tohoto představení na konci děkovačky už to údajně nevydržel a zarýmoval si:„Kluci, my jsme reci, jdeme na dvě deci“, po odchodu za oponu k němu režisér Nezval přišel a řekl mu:„Vlastíku, tohle už mi nikdy nedělej.“ Od svého vyhození v roce1953 začal vystupovat na různých estrádách, které mu úplně zničily zdraví – měl problémy sežílami a velmi mu otékaly nohy, proto nemohl chodit a musel při představení sedět, ale přesto se bavil. Jehohumor ikomika byly ještě stále na dobré úrovni, ale už ztratily podstatnou část oné výbušnosti a osobitosti, které jim dřív dodávaly světovou úroveň, což neváhal přiznat i Burian sám. Některé pořady natočené pro rozhlas („Právní poradna“ aj.) jsou přesto vrcholem realizovaného humoru v této oblasti. Známá je však jeho smutná poznámka určená fanouškovi, který chtěl, aby se mu podepsal na fotografii jakoVlasta Burian, Král komiků:„Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček…“ Tehdy mu bylo také povoleno natáčet filmy.
Aby se uživil, musel vystupovat na estrádách, i když byl nemocný. Poslední představení svého života odehrál s těžkýmzápalem plic. Nakonec zemřel naplicní embolii, doma, v blízkosti své věrné družky Niny Burianové. Nina pak zemřela o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě.
Vlasta Burian byl pohřben naVinohradském hřbitově[6] v Praze, v roce 2002 přeneseny ostatky na Vyšehradský hřbitov. Na náhrobku byla v roce 2002 umístěna i bronzová bysta Vlasty Buriana, která však byla později odcizena. Až v únoru 2007 byla na jejím místě umístěna plastika znázorňující dvě ruce s názvemRuce komika, od akad. sochaře Tomáše Vejdovského.[7]
Rok po jehosmrti byl natočen střihový dokumentKrál komiků (o Burianovi byly natočeny celkem čtyři střihové filmy) a začala reedice jehogramofonových desek. V roce 1994 bylrehabilitován poté, co divadelní historikVladimír Just prosadil znovuprojednání jeho případu.
Dokonce jsem se zprvu domníval, že je vinen (mravně, nikoliv kriminálně), že umělec takového formátu je pod zvětšovacím sklem a neměl by si zadat ani v nejmenším s okupanty (nacisty jako komunisty, já mezi tím nedělám v podstatě žádný rozdíl). Teprve, když jsem se pustil do – téměř desetiletého – studia pramenů, archivních materiálů atd., prostudoval jsem dokonce kompletně všechny protektorátní Vlajky a Árijské boje, nenašel jsem s Burianem žádný rozhovor, žádnou „kolaborantskou“ zmínku, na rozdíl od dlouhé řady českých herců a režisérů.Vladimír Just,Causa Vlasta Burian[8]
Nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadelNa Vinohradech a veŠvandově divadle, ale na doporučeníKarla Hašlera, který si povšiml jeho osobnosti, začal působit v různýchkabaretech (Rokoko,Červená sedma,Bum,Revoluční scéna, U Deutschů, Montmartre), v nichž se pak již před válkou stal miláčkem místního publika. Pravidelně na jevišti soupeřil se stejně populárním hercemFerencem Futuristou. Když vypuklaprvní světová válka, snažil se jí vyhnout, po zběhnutí putoval s přítelem a klavíristouDaliborem Ptákem, který ho v jeho kabaretních výstupech doprovázel na piano, po českém venkově. Byl však chycen a uvězněn. Poamnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele a opět příležitostně vystupoval v pražských kabaretech. Po válce převzalkomické role v několika seriózních divadlech (Národní divadlo,Vinohradské divadlo a další). Nejčastěji však stále hrál v kabaretech. Od 1. ledna1923 byl ředitelem divadla Rokoko.[9]
Několik představení denně na různých místech však nestíhal, proto se divadelní ředitelé dohodli, že už ho nikdo nezaměstná. Posléze, když už se stal slavnějším, si založil vlastní divadlo –Divadlo Vlasty Buriana (dnesDivadlo Komedie), které mělo první představení – večer drobných frašek – dne1. září1925 v sále hotelu Adria na Václavském náměstí č. 26. Divadlo navázalo dramaturgicky i inscenačně na divadlo Rokoko[9]. Od17. srpna1928 se DVB přestěhovalo do Švandova divadla naSmíchově (v Adrii začalo působitOsvobozené divadlo V + W). A19. prosince roku1930 DVB přešlo do nově vybudovaného paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici č. 7. Zde bylo Burianovo divadlo až do května1945 (nehrálo se v něm už od1. září1944, kdyJoseph Goebbels nechal uzavřít všechna divadla v Říši), kdy bylo obsazeno ozbrojenou revoluční závodní gardou a V. Burian byl zatčen 24. května 1945 pro údajnou kolaboraci s nacisty[10]. "Znárodněné" divadlo bylo týž den přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby, uměleckým šéfem se stalZdeněk Podlipný.[11] Burian v paláci Báňské a hutní společnosti vybudoval nejen prosperující divadlo, ale taktéž dílny, foyer, ateliér, módní salón a dokonce vlastní kinoVlasta (později "Cinema", v kině se promítaly Burianovy starší i novější filmy, pak také němé i zvukové grotesky, kreslené filmy apod.). Divadlo také vydávalo vlastní časopis. Jeho divadlem prošlo mnoho skvělých herců (např.Jaroslav Marvan,Čeněk Šlégl,Karel Noll,Jindřich Plachta,Václav Trégl a další). Příležitostně zde vystupovaly také např.Lída Baarová,Meda Valentová,Andula Sedláčková a další.
Točil takéfilmy, v letech1923–1956 účinkoval ve čtyřech němých a 36 zvukových filmech, většinou to bylykomedie. Nejdříve točil filmy s režiséremKarlem Lamačem:C. a k. polní maršálek,To neznáte Hadimršku,Lelíček ve službách Sherlocka Holmese,Ducháček to zařídí,U pokladny stál... Když Lamač emigroval před hrozícím nacistickým nebezpečím, stal se jeho „dvorním“ režiséremMartin Frič:Anton Špelec, ostrostřelec,Tři vejce do skla,Katakomby…. Točil i s jinými předními českými režiséry: s Miroslavem Cikánem (Hrdinný kapitán Korkorán…), s Vladimírem Slavínským (Zlaté dno…), s Janem Svitákem (Přednosta stanice). Nebo společně s Čeňkem Šléglem aLadislavem Bromem režíroval komediiUlice zpívá. Mezi filmy, v nichž převážně míval spíše nenáročné komediální role, se vymykají filmyU snědeného krámu (podle románuIgnáta Herrmanna),Revizor (podleN. V. Gogola), v nichž se úspěšně uplatnil jako charakterní herec. K pěti ze svých filmů natočil německé verze, které byly s úspěchem promítány v německy mluvících zemích, a jeden jeho film vznikl v česko-polské koprodukci (Dvanáct křesel). Za filmU snědeného krámu obdržel od Českého filmového zpravodaje Bílou stuhu a v roce1942 získal za své herectvíStátní cenu. Ve filmových ateliérech byl ve svém živlu, neuznával autoritu režiséra, sám si říkal po každém záběru „stop“ a libovolně si improvizoval. Jediný, kdo ho dokázal trochu zkrotit, byl jeho přítel a režisér Frič. Zajímavé také je, že za každou roli dostával honorář přesahující sto tisíc korun, zatímco velké filmové dámské hvězdy (Lída Baarová,Adina Mandlová,Nataša Gollová čiVěra Ferbasová) dostávaly za roli pouze deset tisíc.
Jeho některé filmy přímo vycházely z jeho divadelních představení. Mnoha filmům bylo kritikou vytýkáno, že jde o filmy jednoho muže, kde ostatní herci jsou jen stíny, které Burianovi nemohou konkurovat (např.Ducháček to zařídí).
První poválečnou rolí byl kostelníkKodýtek ve filmuSlepice a kostelník. Pak přišly tři role, ve kterých se ještě místy přiblížil svým dřívějším výkonům: poštmistrPlíšek v komediiNejlepší člověk, rádceAtakdále v pohádceByl jednou jeden král… (svým hlasem účinkoval ještě spolu s Janem Werichem v animovaném filmuDva mrazíci) a Sylvestr Čáp v komediiMuž v povětří. Poslední rolí byl účetní Dušek v satirickém filmuZaostřit, prosím!.
Jeho herectví stálo na improvizaci, černém i laskavémhumoru asatiře. Dokázal ztvárnit nejrůznější role všemožných zaměstnání a charakterů. Burian byl vynikající komik, lidový svou uměleckou i lidskou mentalitou, svým bezprostředním, spontánně nekomplikovaným humorem i mimořádným darem okamžitě parodovat všechno patetické, vznešené, „aristokratické“ i snobské. Jeho pohled na svět byl blízký plebejskému pohledu nejširších lidových vrstev. Jeho taneční, akrobaticko-klaunské pohybové schopnosti a tvrdým tréninkem získané dovednosti i neobyčejné hlasové rozpětí tvořily základ jeho klaunských čísel. Živé, dynamické až nespoutané herectví hraničí s neustálouimprovizací. Hereckou postavu chápal jako montáž proměn, etud a čísel. Nerespektoval text daný autorem a svým improvizačním uměním vytvářel na jevišti každý večer dílo zcela nové, neopakovatelné a neustále překvapoval i své kolegy. Společnost udivoval taktéž svou imitační schopností, dokázal imitovat ptáky, zvířata, hudební nástroje, gramofon i větrák.Jaroslav Marvan jednou vzpomínal, že dokázal imitovat zvířata a zvuky tak, že by mu mohl závidět i „strýček Jedlička“.[zdroj?]
Byl velmi populární, jeho tvář a jméno byly často využíványreklamou. Obchodníci po něm pojmenovali ibonbóny s názvem „Burianky“ a také nově vyšlechtěnárůže – „Růže Vlasty Buriana“ po něm nesla jméno. Kamkoli přijel, budil rozruch – byl oblíbený a slavný. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy.Uniformy pak také naveřejnosti sám nosil. Byl taktéž příslušníkem Československé armády. Dokonce si zaprvní republiky vyběhal a uplatil hodnostnadporučíka a podle vzpomínek pamětníků též uvažoval o prezidentské kandidatuře. V době své slávy měl pronajatý zámeček, kam o víkendech jezdil lovit. On sám však bydlel v přilehlém domě správce. Nedaleko Prahy měl statek, kde chovalkrávy. Každou měl pojmenovanou podle postav ze známýchoper (Carmen,Libuše, Mařenka…). Jména byla napsána na cedulích, které měly krávy připevněné nad hlavou. Svým bohatstvím se rád chlubil na veřejnosti, což vyvolávalo velkou závist, která byla jednou z příčin jeho poválečného pádu.[zdroj?]
26. listopadu 2023 při příležitosti oslav 130 let od založení klubuAC Sparta Praha byla severní tribuna za brankou nastadionu Sparty pojmenována podle Vlasty Buriana.
Na jeho počest je každoročně udělovánaCena Vlasty Buriana, která se uděluje nejlepšímbrankářůmFortuna ligy ale také nejlepším komikům.
O Burianově popularitě svědčí i to, že téměř všechny jeho filmy postupně vyšly naVHS kazetách aDVD nosičích a jsou stále reprízovány v televizích; některé snímky byly zrestaurovány do vysokého rozlišení.
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuVlasta Burian na Wikimedia Commons
OsobaVlasta Burian ve Wikicitátech| ŘediteléDVB, pozdějiDivadlo kolektivní tvorby a dnesDivadlo Komedie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: – | 1925–1945 Vlasta Burian | Nástupce: Zdeněk Podlipný |
