Vladyka je označení příslušníka nižšíšlechty používané vKrálovství českém aMarkrabství moravském zhruba do 16. století.
Vladykové byli drobní šlechtici, kteří sídlili na venkovském dvoře čitvrzi a živili se hospodařením na své půdě nebo ve službě panovníkovi jako nižší správní, soudní a vojenští úředníci. Často byli velmi chudí. Ke šlechtě, k urozeným, patřili proto, že byli osobně svobodní a jejich pozemkové vlastnictví bylo zapsáno vzemských deskách. Tato společenská vrstva bývá též nazývánazemani. Někdy se však rozlišuje mezi zemanem a vladykou, kdy je u zemana zdůrazňován vztah k vlastnictví půdy a u vladyky spíše služebná funkce. Ve stavovské hierarchii stáli níže nežrytíři, kteří se uplatňovali hlavně v oblasti vojenství, tento titul získávali za vojenské zásluhy a bývali panovníkem pasováni. (Nejnižší postavení mělipanoši, nevlastnící pozemkový majetek a vstupující do služeb vyšší šlechty). V Čechách později převládlo pro označení nižší šlechty jako celku pojmenování vladyka, na Moravě byl spíše používán zeman. Od 16. století se v zemích Koruny české již rozlišovaly pouze dva stavy, stav panský (vyšší šlechta) a stav rytířský (veškerá nižší šlechta); titul vladyka postupně zanikl.[1][2]
Vladykové, stejně jako vyšší šlechta, měli právo nositerb. Vladyctví nebylo přísně uzavřeným stavem, zchudlé rody, jejichž členové přijali nešlechtická povolání, automaticky ztratily svůj status. Některé původem vladycké rody dosáhly povýšení do panského stavu, zchudlé panské rody naopak mohly spadnout do stavu vladyků. Vladycký titul býval udělován čerstvě povýšeným rodům. Vladyctví je však nutné odlišovat od erbovních měšťanů, tzn. lidí s městským právem, kteří dostali erb od panovníka; k tomuto titulu se nevztahovala šlechtická stavovská práva.
Zahusitských válek se většina příslušníků nižší šlechty přidala ke straněpodobojí, mnozí se stalihusitskými hejtmany (vedleJana Žižky např.Mikuláš z Husi,Jan Hvězda z Vícemilic), leckdy dosáhli značného majetku (např.Diviš Bořek z Miletínka). 15. století znamenalo i společenský vzestup vladyckého stavu, jejich zástupci se prosadili do zemských úřadů, někteří byli povýšeni do panského stavu (např.Kostkové z Postupic).
O obsazování nejvyšších zemských úřadů sváděli páni a vladykové boje. Koncem 15. století byla sjednána dohoda o rozdělení úřadů. Správu českých krajů vedli dva hejtmani, jeden za stav panský a jeden za vladycký, na dvacetičlennémzemském soudu zasedalo 8 nižších šlechticů. Od roku 1501 si páni vymohli, že do panského stavu může být přijat jen ten, jehož rod byl ve vladyckém stavu aspoň čtyři pokolení. Podobně se pak od roku 1564 mohl stát vladykou ten, kdo byl po tři generace panošem.[3]
Rody původem vladycké, povýšené do panského stavu:
Jakovladyka je vPravoslaví jednorázově oslovován liturgicky kněz. Trvale a oficiálně se tak označuje biskup včetně arcibiskupa, metropolity, patriarchy, prostě každý archijerej.
Slovníkové heslovladyka ve Wikislovníku