| Vjačeslav Dmitrijevič Zudov | |
|---|---|
 Posádka Sojuzu 23 na poštovní známce: Zudov (vlevo) a Rožděstvenskij | |
| Sovětskýkosmonaut | |
| Státní příslušnost |  SSSR/Rusko Rusko |
| Datum narození | 8. ledna1942 |
| Místo narození | Bor, Gorkovská oblast,Ruská SFSRSSSR |
| Datum úmrtí | 12. června2024 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | MoskvaRuskoRusko |
| Jiné zaměstnání | pilot |
| Hodnost | plukovník |
| Čas ve vesmíru | 2d 00h 06m |
| Kosmonaut od | 1965 |
| Mise | Sojuz 23 |
| Kosmonaut do | 1981 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vjačeslav Dmitrijevič Zudov (ruskyЗудов, Вячеслав Дмитриевич;8. ledna1942Bor[1], Gorkovská oblast,Ruská SFSR –12. června2024Moskva,Rusko)[2] bylsovětský letec akosmonaut ruské národnosti.
Jako kluk se pod dojmem letu první družice stal členem školního kroužku raketových modelářů a rozhodl se stát kosmonautem. Po čase se dostal na balašovské vojenské letecké učiliště, kde se dostal poprvé ke skoku na padáku a letu. Později létal nejen na stíhačkách, ale i dopravních letounechIl-12,Il-14,An-12. Dostal se do výcvikového střediska,Hvězdného městečka. V době letuKomarova naSojuzu 1 pracoval v pozorovací stanici naKamčatce.[3] V roce 1968 udržoval společně s kosmonautemDobrovolským spojení ve středisku letů sBeregovým kroužícím na oběžné dráze vSojuzu 3. Nadějnou kariéru přerušilo těžké zranění, kdy byl zasažen výbojem elektrického proudu z neuzemněného kabelu. Prožil klinickou smrt a lékaři prohlásili, že jako kosmonaut skončil. Zudov se ale odmítl vzdát svého snu a po sérii vyšetření u lékařů po několika letech dostal povolení vrátit se ke kosmonautům.[4]
Do vesmíru letěl na palubě Sojuzu 23 v roce 1976, po 11 letech výcviku, létání a čekání. Let se startem vBajkonuru se jemu a partnerovi, kosmonautoviRožděstvenskému nevydařil, automatický systém přiblížení k orbitální staniciSaljut 5 byl nefunkční a proto se po dohodě s řídícím střediskem předčasně vrátili na Zemi. Přistáli v mrazu na hladině jezeraTengiz 2 km od břehu. Padák kvůli technickým problémům nevystřelil, nasytil se vodou a potopil, čímž došlo k převrácení sestupového modelu a posádka se tak nemohla dostat ven. Záchranná operace v podmínkách vánice trvala několik hodin, za svou odvahu a hrdinství byl Zudov vyznamenán Zlatou hvězdnou hrdiny SSSR a Řádem Lenina.[2] V historii sovětské / ruské kosmonautiky to bylo první a poslední přistání na vodní hladině.[4]
Z výcvikového střediska byl vyřazen už roku 1987, ale ve Hvězdném městečku zůstal. V roce 1990 byl zástupce náčelníka apolitruk vCentru přípravy kosmonautů J.A.Gagarina v hodnosti plukovníka. V roce 1978 byl v Praze jako člen delegace a vystoupil i vČeskoslovenské televizi, v té době nosil vyznamenání Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.[5]. Byl ženatý a měl dvě děti.
Zemřel 12. června 2024 ve věku 82 let, pohřben byl 14. června vPanteonu obránců vlasti vMytiščích.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématuVjačeslav Dmitrijevič Zudov na Wikimedia Commons