Postava v několika různých postojích je vepsána do kruhu a čtverce. Je doprovázena textem, který komentuje myšlenky a teorieMarca Vitruvia, římského stavitele prvního století a autoraDeseti knih o architektuře, jež tvořily základ teorierenesančního umění aarchitektury.
Pravděpodobně nejslavnější Leonardova kresba vyjadřuje přesvědčení, že na proporcích lidského těla je založena harmonická krása člověka i světa. Proto se využívá též jako symbolhumanismu, rozumu, novověkého člověka apod. Kresba je uložena ve sbírkáchGallerie dell'Accademia v Benátkách a vystavuje se jen občas.
Vitruviánský muž je kresba perem na listu papíru o rozměrech 34,6 × 25,5 cm. Uprostřed je nahá postava muže ve dvou polohách, vepsaná do kružnice a do čtverce. Přímo pod ní je vodorovné měřítko s rozdělením strany čtverce na čtyřilokty, dva krajní díly jsou rozděleny na šest dlaní a dále na čtyři prsty, aby si divák mohl proporce sám ověřit. Nad kresbou i pod ní je zrcadlovým písmem napsán italský komentář, kterýparafrázuje Vitruviův popis tělesných proporcí. Podle vrchního textu „dlaň jsou čtyři prsty, stopa jsou čtyři dlaně, loket je šest dlaní a čtyři lokte jsou člověk“.
Kresbu objevil a koupil italský architekt Giuseppe Bossi (1777–1815) a napsal o ní pojednání, které věnoval svému příteli, klasicistickému sochařiAntoniu Canovovi. Po Bossiho smrti kresbu roku 1822 koupila benátská Gallerie dell'Academia.
Francesco di Giorgio, Antropomorfní plán kostela (1470)
Ve třetí knize svéDe architectura (Deset knih o architektuře) Vitruvius diskutoval o symetrii a proporcích ve vztahu k budováníchrámů. Architekt byl přesvědčen, že proporce a mírylidského těla, které stvořil Bůh, jsou dokonalé a správné. Proto navrhl, že správně postavený chrám by měl odrážet poměry lidského těla. Podotkl, že lidské tělo může být symetrické, vepsané dokruhu ičtverce. Tato myšlenka ovlivnila jeho praxi architekta.
Leonardova ilustrace Vitruvia jeperokresbatuší. Obsahuje postavu muže, jehož natažené končetiny se dotýkají obvodu kruhu a okraje čtverce. Jeho pupek se nachází přesně ve středu kruhu. Z kresby lze snadno odvodit tzv.zlatý řez, tedy poměr, který Leonardo hodně využíval ve svém díle a býval považován za ideál. Přibližně mu odpovídá například poměr vzdálenosti temene hlavy a pupku ke vzdálenosti od pupku k základně. Někteří tvrdí, že se Leonardo kresbou vyjadřoval i k matematicko-geometrickému problémukvadratury kruhu.[2] Leonardo byl ovšem malíř a přesná čísla ho příliš nezajímala.
Kresba měla různé předchůdce, Leonarda patrně inspiroval jeho přítel a znalec Vitruvia, architekt Giacomo Andrea z Ferrary a možná i rukopisné „Pojednání o občanské i vojenské architektuře“ sienského architekta Francesco di Giorgio z roku 1470. Da Vinciho verze se liší od předchozích prací v tom, že postava muže je ve dvou různých polohách v rámci téhož obrazu. Je současně v kruhu i čtverci, pohyb a živost zosobňují aktivní ruce a nohy, jako kdyby byly v pohybu. Da Vinci také korigoval Vitruviovy představy, pokud neodpovídaly jeho zkušenosti. Tak „čtverec“ má větší výšku než šířku a jeho střed neodpovídá pupku.[zdroj?]
