Virtuos[1] (zitalskéhovirtuoso, což je zlatinského slovavirtus, což znamená statečnost, dovednost, vynikající kvalita), v ženském roděvirtuoska[2], je označení pro člověka, který projevuje mimořádnétechnické schopnosti vezpěvu či hře nahudební nástroj. Taková mimořádná schopnost se nazývávirtuozita, toto slovo se však nepoužívá jen vhudbě, nýbrž označuje schopnost technicky excelovat v jakémkoli oboru lidské činnosti, převážně vuměleckých oborech. Virtuosové jsou často takéhudební skladatelé. Odbarokních dob většina skladatelů (ale ne všichni) byla také virtuosy na nástroje, pro které skládali.
Určující prvek virtuozity je schopnost podat mimořádný výkon v přednesu hudebního díla, otázkou ovšem je, kdo je schopen odlišit mimořádný výkon od průměrného výkonu. Hudebníci soustřeďující se na technickou stránku provádění díla jsou často kritizováni pro přehlíženíemocí, které se v čistě technickém provedení ztrácejí. Jsou samozřejmě virtuosové, kterým se daří zachovat veškeré emoce při předvádění hudebního díla, aniž by to bylo na závadu technické stránce věci.
Italský termínvirtuoso označoval původně člena skupinybalistických expertů,inženýrů,dělostřelců a odborníků namechaniku adynamiku, která vznikla na konci17. století v reakci na rozšiřovánístřelného prachu vEvropě.
Význam termínu má původ v italském významu tohoto slova v16. a17. století, kdy šlo o uctivé označení pro osoby významné na poliintelektuálním či uměleckém. Termín se postupně rozšiřoval a naopak se zužoval jeho význam. Tento vývoj souvisel s lidským nahlížením nahudbu. Původně byli totiž mezi hudebníky nejvíce ctěni skladatelé,teoretici čihudební pedagogové, zatímco dokonalý přednes byl považován svým způsobem za samozřejmost. Jak se ale na provedení skladby začal klást čím dál větší důraz, musel být vytvořen i termín pro skvělého hráče.
V17. a18. století došlo k nadužívání termínu, začal být používán o velkém počtu hudebníků bez obzvláštní kvality.Sebastien de Brossard v jehoDictionaire de Musique (Paříž,1703) zdůrazňuje vynikající vyškolenost virtuosa, zejména v teorii. Tato teorie je také obhajovánaJohannem Gottfriedem Waltherem v jeho práciMusicalisches Lexicon (1732), který také posuzuje virtuosa spíš pro hudební teorii než pro vynikající schopnosti v provádění díla.Johan Matthenson v práciDer brauchbare Virtuoso (1720) rozlišuje tradiční „teoretické virtuosy“ a „praktické virtuózy“.Johann Kuhnau v knizeDer musikalische Quack-Salber (1700) vdefinici „skutečného virtuosa“ zdůrazňuje teorii, nicméně popisuje „praktického virtuosa“, kterého definuje jako „vysoce nadaného hudebníka“, který nemá nic víc než praktickou hudební dovednost.
Na konci18. století začal být termín užíván pro hudebníka, ať již instrumentalistu nebo zpěváka, který vystupoval jakosólista. Zdůrazňování vynikajícího přednesu v definici virtuosa začalo v19. století, kdy se o něm začínala vést otevřená debata.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuVirtuoso na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuvirtuos na Wikimedia Commons
