Dorůstá výšky cca 10–20 cm, v době plodů většinou ještě o kousek vyroste, i na 35 cm.Oddenek je přímý nebo vystoupavý, často vícehlavý.Listy jsou jednoduché,čepele listů na bázi srdčité, jsou vejčité až okrouhle vejčité, většinou o něco širší než delší či zhruba stejně široké jako dlouhé, všechny listy na okraji jsou mělce vroubkovaně pilovité.
Lodyha se vytváří, jsou přítomny přízemní i lodyžní listy. Na bázi listů jsoupalisty, které jsou u přízemních i lodyžních listů úzce až široce kopinaté a třásnitě zubaté. Na květní stopce jsou v horní třetině 2listénce.
Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou větší, cca 1,5–2,5 mm dlouhé, zabírající cca 1/4 délky kališního lístku (tedy větší než uviolky lesní).
Korunní lístky jsou bledě modrofialové až bledě modré,ostruha je bělavá a celkem silná (cca 3 mm) (podobnáviolka lesní má ostruhu fialovou a tenčí [do 2 mm]). Kvete v dubnu až v květnu. Plodem jetobolka.
Roztroušeně po celé zemi, v horách jen vzácně, nad 800 m n. m. už zpravidla neroste. Je světlomilnější nežviolka lesní, vyhovuje jí polostín. Najdeme ji vdubohabřinách, méně extrémníchacidofilních doubravách ateplomilných doubravách. V tmavších lesích, třeba vbučinách, roste častěji jen na světlinách a při lesních cestách. Najdeme ji také na pasekách a v lesních lemech.
Kirschner J. et Skalický V. (1990): Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.),Květena České republiky, vol. 2. – Praha: Academia, 1990. – p. 394–431 –ISBN80-200-1089-0
Suda J. (2002): Viola – In: Kubát K. et al. (eds.),Klíč ke květeně České republiky. – Praha: Academia, 2002. – p. 207–214