Vincent Auriol se narodil27. srpna1884 do rodiny pekaře v Revelu. V roce1905 získal magisterský diplom práv (posléze i doktorát) a pracoval jako advokát vToulouse. Byl zastánce nově vznikléSFIO (předchůdce dnešníParti socialiste) již od jejího vzniku v roce1908 a založil deníkLe Midi socialiste (volně lze přeložit jakoSocialistický Jih).
Roku 1911 se oženil s Michelle Aucoutuier (1895–1979). Měli spolu syna Paula (1919–1992), jehož manželkou se stala francouzská letkyněJacqueline Auriol.
V letech1914 až1940 působil jako poslanec zaMuret, jehož byl od roku1925 starostou. Jako tajemník socialistického klubu v Poslanecké sněmovně (od roku1928) se stal postupně finančním expertemSFIO a postupně i jedním z jejich hlavních vůdců.
V letech1924 až1926 předsedal finanční komisi Poslanecké sněmovny. Stal se i ministrem financí v době vlády Národní fronty a nesouhlasil smnichovskými dohodami. Je jedním z osmdesáti poslanců, kteří10. července1940 volili proti udělení plné mocimaršálu Pétainovi.
V září stejného roku byl zatčen a vězněn. V dopiseLéonu Blumovi však vyslovuje naději a osobní jistotu, že demokratické mocnosti porazínacistické ifašistické režimy. V srpnu1941 je ze zdravotních důvodů propuštěn do domácího vězení, kde píše revoluční spisVčera a zítra (Hier et demain, parafrázeVernovy sbírky), který vyslovuje nemožnost setrvání v pravidlechtřetí republiky a nastiňuje tím základ pro vývoj institucírepubliky čtvrté. Postupně se mu ze svého domácího vězení daří navázat kontakt se socialistickým rezistenty; sám tajně vstoupí do francouzskéhoOdboje a v roce1943 se mu podaří přeletět doLondýna. V roce1944 se stane prezidentem finanční komiseAlžírska a poradcem generálade Gaulla.
V roce1946 byl jmenován předsedou prvního, posléze i druhéhoÚstavodárného shromáždění, v roce1947 se pak stává prvním prezidentemčtvrté francouzské republiky.
Pamětní deska v Saint-Lô
Kvůli sporu sGuyem Molletem, opouštíSFIO a v roce1958 využívá své pozice prezidenta a historického vůdce socialismu, aby založil sjednocenou stranuPSA (Parti socialiste autonome, založenou na základě souhlasu stranSocialistické internacionály).V roce1959 se stal členem Ústavní rady, ale od roku1960 se neúčastnil schůzí jako protest na několik zákonů tehdejšího prezidentaCharlese de Gaulla, jejichž prosazení bez konzultace Ústavní rady považoval za výkon osobní moci a za protiřečící principům demokracie. V roce1962 se však účastnil schůze, aby pomohl prosazení zákona o přímé volbě prezidenta. Jeho posledním činem bylo veřejné vyzvání k volběFrançoise Mitterranda při prezidentských volbách v roce1965.
Jean-Pierre Cuvilier,Vincent Auriol et les finances publiques du Front populaire ou L'alternative du contrôle et de la liberté : 1933-1939, Vydala Univerzita vToulouse-Le Mirail, 1979
Éric Ghebali,Vincent Auriol : le Président citoyen. 1884-1966, vydal Grasset, 1998
Louis Mexandeau,Histoire du parti socialiste, vydal Tallandier, 2005
Gilles Morin, « Les socialistes dans les geôles de Vichy : à la recherche d'une parole libre », in Pierre Guidoni et Robert Verdier (dir.),Les Socialistes en Résistance, vydal Séli Arslan, 1999
.png)
.png)
.jpg)
