Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Vilnius

Souřadnice:54°41′14″ s. š.,25°16′48″ v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vilnius
Centrum Vilniusu
Centrum Vilniusu
Vilnius – znak
znak
Vilnius – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice54°41′14″ s. š.,25°16′48″ v. d.
Nadmořská výška112 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00
UTC+03:00
StátLitvaLitvaLitva
KrajVilniuský
Okresměstský okres
Vilnius
Vilnius
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha401 km²
Počet obyvatel581 475 (2023)[1]
Hustota zalidnění1 450,1 obyv./km²
Světové dědictvíUNESCO
Název lokalityhistorické centrum Vilniusu
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iv
Odkaz541(anglicky)
Zařazení1994 (18. zasedání)
Správa
StarostaRemigijus Šimašius
Vznik13. století
Oficiální webwww.vilnius.lt
Telefonní předvolba(+370) 5
PSČ01001–14191
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Vilnius ([Vilnyjus][2]; dřívečeskyVilno,německyWilna,polskyWilno,běloruskyВільня,rusky, dříveВильна,v jidišווילנע‎ [vilne]) je hlavní městoLitvy. Ve městě žijepřibližně 581 tisíc[1] obyvatel, 57,8 % tvořili Litevci, 18,7 % Poláci, 14 % Rusové, 4 % Bělorusové, 0,5 % Židé a 5 % ostatní národnosti. Rozloha města činí asi 400 km², 3,6 km² z této plochy zabírá Staré město, historické centrum Vilniusu, zapsané do Seznamu světového kulturního dědictvíUNESCO.

Latinské heslo VilniusuUnitas, Justitia, Spes znamená „Jednota, spravedlnost, naděje“.

Poloha

[editovat |editovat zdroj]

Město leží v jihovýchodní Litvě (54°41' severní šířky a 25°17' východní délky) na soutoku řekVilnia aNeris. Ačkoli se dnes nachází poblíž litevsko-běloruskéstátní hranice, v minulosti šlo nejen o kulturní, ale i o geografické centrum území tuto hranici přesahujícího, někdejšíhoLitevského velkoknížectví a také o významné město v rámciPolsko-litevské unie.

Podnebí

[editovat |editovat zdroj]

Podnebí je zde přechodové mezikontinentálním apřímořským. Průměrná roční teplota je +6,1 °C, lednová průměrná teplota činí −4,9 °C a červencová +17,0 °C. Průměrné roční srážky činí 661 mm. Ve Vilniusu bývají extrémně horká léta, kdy teplota přesahuje 30 °C.

Historie

[editovat |editovat zdroj]

Oblast Vilniusu byla obydlena odedávna, jak dokládají četné archeologické nálezy v různých částech města. Litevská pověst o založení Vilniusu říká, že město bylo založeno poté, co vládnoucí velkovévodaGediminas měl věštecký sen o železném vlku stojícím na kopci. Když požádal kněze o vysvětlení, dozvěděl se, že musí postavit hrad a velké město na vrcholu kopce. Název města vznikl zkomolením jména řekyViliji, která Vilniusem protéká.[3]

V psaných pramenech je město poprvé zmíněno v roce1323. Vilnius se stal známým poté, co do nějGediminas pozval německé obchodníky. Nejstarší částí města je hrad, postavenýGediminasem na Hradním kopci. V roce1387 byla městu udělenamagdeburská městská právaVladislavem II. Jagellem, králemPolska a velkoknížetem litevským.

Štěpán Báthory, zakladatel vilniuské univerzity

Mezi lety15031522 byly vybudovány městské hradby s devíti branami a třemi věžemi. Vilnius dosáhl vrchol svého rozvoje za vlády posledního JagellonceZikmunda II. Augusta, který sem přestěhoval svůj dvůr v roce1544. V dalších stoletích se město dále rozrůstalo, mj. i díky založeníVilniuské univerzity králem a velkoknížetemŠtěpánem Báthorym v roce1579. Univerzita se brzy stala jedním z nejdůležitějších vědeckých a kulturních středisek v oblasti a hlavním vědeckým centrem litevského velkoknížectví a celéPolsko-litevské unie. Byla to jedna z nejstarších polsky mluvících univerzit.

V roce1655 byl Vilnius obsazen ruskou armádou (tj. vojskem Moskevské Rusi), byl vypleněn a vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni. Brzy však Vilnius dobyla zpět polská armáda a ruská armáda se stáhla. Na počátku 19. století byl však Vilnius již třetím největším městem ve východní Evropě. Růst obyvatelstva si vyžádal zboření hradeb v letech 1799–1805, zachovala se pouze Brána rozbřesku (litevskyAušros Vartai, polskyOstra brama, tedy Ostrá brána).

Potřetím dělení Polska v roce 1795 byl Vilnius anektován Ruskem a stal se hlavním městemVilenské gubernie. V roce 1812 město dobylNapoleon během svéhotažení na Moskvu. Jeho armáda posléze do Vilniusu ustoupila a město se stalo hrobem tisíců zraněných francouzských vojáků. V 19. století město postihly represe po nezdařených polských povstáních proti ruské nadvládě. Po listopadovém povstání z let 1831–1832 byla mj. uzavřena vilniuská univerzita.

Na přelomu 19. a 20. století žilo ve městě 163 000 obyvatel, z toho 76 400 židovského vyznání (47 %).

Běhemprvní světové války byl Vilnius okupován Německem (1915–1918). V roce 1919 byl prohlášen hlavním městem krátce existujícíSovětské socialistické republiky Litvy a Běloruska (zvané Lit-Bel). 1. ledna 1919 byl Vilnius obsazen polskými jednotkami, které vytvořili místní obyvatelé (většina obyvatel byli totiž Poláci a Židé, etničtí Litevci tvořili malou, méně než 2% menšinu). Bolševická vojska postupující od východu Vilnius později obsadila, ale 19. dubna 1919 ho Poláci dobyli zpět. 14. července 1920 město Vilnius opět obsadili Rusové, ovšem po porážce ruských vojsk u Varšavy Sověti předali Vilnius nově vzniklé Litvě. 9. října 1920 však Vilnius obsadila litevsko-běloruská divize polské armády. Město a okolí bylo prohlášeno za samostatný stát „Střední Litvu“, jehož parlament 20. února1922 odhlasoval připojení k Polsku. Vilnius se stal hlavním městem vilenského vojvodství.

Litva nicméně polskou svrchovanost nad bývalou Střední Litvou nikdy neuznala a vláda sídlící v „provizorním hlavním městě“Kaunasu oficiálně považovala Vilnius za hlavní město (obě země ostatně kvůli tomu navázaly diplomatické styky až v roce 1938). Za polské vlády prodělal Vilnius rychlý rozvoj. Byla znovuotevřena univerzitaŠtěpána Báthoryho a podstatně se zlepšila infrastruktura města. V roce 1931 měl Vilnius 195 tisíc obyvatel a byl pátým největším městem v Polsku.

Po vypuknutídruhé světové války byl Vilnius 19. září1939 na základěpaktu Ribbentrop–Molotov obsazenRudou armádou. Polská armáda nekladla větší odpor, neboť její hlavní síly bojovaly proti Němcům v jiných částech Polska. Podle ruských plánů se měl Vilnius stát hlavním městemBěloruska. Při litevsko-ruských rozhovorech v Moskvě 10. října 1939 bylo ale dohodnuto předání města a okolí Litvě výměnou za její souhlas se zřízením ruských vojenských základen na litevském území. V červnu 1940 byla Litva okupovánaSovětským svazem a Vilnius se stal hlavním městemLitevské sovětské socialistické republiky. Sovětská tajná policieNKVD tehdy zatkla cca 35 až 40 tisíc obyvatel města a poslala je dogulagů.

Katedrála ve Vilniusu

V červnu1941 padl Vilnius do německých rukou. Němečtí okupanti zavraždili asi 100 tisíc obyvatel, mezi nimi 95 % místních Židů. Na tom se podílel iFranz Murer, přezdívaný kat Židů ve Vilniusu. Neúspěšné židovské povstání z 1. září1943 vedlo ke konečné destrukci zdejšíhoghetta, které vedla kontroverzní postavaJacoba Gense.

Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Ponarech.

Vilnius byl osvobozen v červenci 1944 vojáky polské odbojovéArmii Krajowej (Zemské armády) běhemoperace Ostrá brána. S polskými povstalci spolupracovaly i některé sovětské jednotky, ovšem po vstupu Rudé armády do města 15. července1944 byla velká část polských vojáků zatčena NKVD. Po skončení války Sověti z Vilniusu odsunuli (vyhnali) většinu polského obyvatelstva a nahradili je Rusy a Litevci.

Od roku1987 ve městě docházelo k demonstracím proti sovětskému režimu. 13. ledna1991 došlo ke střetu mezi obyvateli a Sovětskou armádou, která se pokusila obsadittelevizní vysílací věž. 14 lidí bylo zabito a přes 700 raněno.

Vilnius byl vybrán společně s rakouskýmLincem zaEvropské hlavní město kultury roku2009.[4]

Doprava

[editovat |editovat zdroj]

Vilnius je výchozím bodem dálnic Vilnius-Kaunas-Klaipėda (dálnice A1), Vilnius-Panevėžys (dálnice A2), Vilnius-Minsk (dálnice A3), Vilnius-Grodno (dálnice A4), Vilnius-Utena (dálnice A14), Vilnius-Lida (dálnice A15), Vilnius-Marijampolė (dálnice A16).

Z mezinárodníholetiště Vilnius létají linky do všech významných evropských měst.

Vilniuské nádraží, položené blízko historického centra, je rovněž významným dopravním uzlem. Železniční trať vedoucí do běloruskéhoHrodna a dále doVaršavy je však přerušená. Od roku 2017 je posílena doprava doMinsku elektrifikací trati a nasazením moderních elektrických jednotek.[5] Vlaky odtud jezdí i na letiště.

Blízko nádraží, nikoliv však v bezprostředním sousedství, se nachází autobusové nádraží.

ŘekaNeris je splavná, ale neexistuje žádná pravidelná lodní doprava.

Městská hromadná doprava je v současnosti zajišťována trolejbusy a autobusy. Do budoucna je plánován systém městské železnice; za jeho základ lze považovat nynější vlakové spojení do satelitní čtvrtiNaujoji Vilnia, kde se nachází idepoelektrických jednotek, a motorové vlaky na mezinárodní letiště.

Sport

[editovat |editovat zdroj]

Zajímavosti

[editovat |editovat zdroj]

Osobnosti

[editovat |editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat |editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat |editovat zdroj]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abResident population by city / town at the beginning of the year. Státní datová agentura Litvy. 16. ledna 2023.Dostupné online. [cit. 2023-02-12].
  2. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2025. HesloVilnius. 
  3. ŠŤÁHLAVSKÝ, David.Výpravy opačným směrem (Pobaltí). Praha: Radioservis, 2002.ISBN 80-86212-26-2. Kapitola Metropole na Viliji, s. 31. 
  4. Finanční noviny.cz:Svět v roce 2009 v očekávaných událostech, Server ČTK, 22,12,2008
  5. Aktualita Petra Štefka na stránkách přátel železnic

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Litva – Lietuva – (LT)
Kraje (apskritis) a jejich hlavní města
Města v Litvě
Krajská města
Okresní města
Další města
Litevské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Vilnius – historické centrum •Kurská kosaKernavėStruveho geodetický oblouk • modernistickýKaunas

Hlavní města Evropy
Nezávislé státy

Amsterdam (Nizozemsko) •Andorra la Vella (Andorra) •Athény (Řecko) •Bělehrad (Srbsko) •Berlín (Německo) •Bern (Švýcarsko) •Bratislava (Slovensko) •Brusel (Belgie) •Budapešť (Maďarsko) •Bukurešť (Rumunsko) •Dublin (Irsko) •Helsinky (Finsko) •Kišiněv (Moldavsko) •Kodaň (Dánsko) •Kyjev (Ukrajina) •Lisabon (Portugalsko) •Londýn (Spojené království) •Lublaň (Slovinsko) •Lucemburk (Lucembursko) •Madrid (Španělsko) •Minsk (Bělorusko) •Monaco-Ville (Monako) •Moskva (Rusko) •Nikósie (Kypr) •Oslo (Norsko) •Paříž (Francie) •Podgorica (Černá Hora) •Praha (Česko) •Reykjavík (Island) •Riga (Lotyšsko) •Řím (Itálie) •San Marino (San Marino) •Sarajevo (Bosna a Hercegovina) •Skopje (Severní Makedonie) •Sofie (Bulharsko) •Stockholm (Švédsko) •Tallinn (Estonsko) •Tirana (Albánie) •Vaduz (Lichtenštejnsko) •Valletta (Malta) •Varšava (Polsko) •Vatikán (Vatikán) •Vídeň (Rakousko) •Vilnius (Litva) •Záhřeb (Chorvatsko)

Teritoria, kolonie a
zámořská území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Vilniuský kraj
Okresy
Města
Městečka
Vesnice
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Litva
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilnius&oldid=24691803
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp