Byla jediným přeživším dítětem nizozemského králeViléma III. aEmmy z Waldecku a Pyrmontu. Na trůn usedla už v deseti letech po smrti svého otce roku 1890, nejprve podregentstvím své matky. Po převzetí vlády se stala obecně oblíbenou díky udržení nizozemské neutrality během první světové války a řešení řady průmyslových problémů země. V té době se její podnikatelské aktivity postaraly o to, že se stala prvnímiliardářkou na světě (počítáno v amerických dolarech).[2]
Po německéinvazi do Nizozemska v roce 1940 uprchla Vilemína do Británie a převzala vedenínizozemské exilové vlády. Často promlouvala k národu prostřednictvím rádia a stala se symbolemnizozemského odboje.[2] Když se roku 1948 vrátila do osvobozeného Nizozemska, byla jedinou žijící panovnicí ze 17 evropských monarchů, kteří vládli v době její inaugurace.[3] Zhoršující se zdravotní stav ji nakonec přiměl abdikovat ve prospěch její dceryJuliany v září 1948 a odejít do ústraní nazámek Het Loo, kde roku 1962 zemřela.
Především díky svému postavení symbolu odboje zůstává Vilemína v Nizozemsku poměrně populární, a to i mezi stoupencinizozemského republikánského hnutí.[4]
Královna Vilemína v roce 1901Královna Vilemína v roce 1909
Vilemína byla dcerou nizozemského králeViléma III. a jeho druhé ženyEmmy Waldecko-Pyrmontské. Když se narodila, žil ještě Alexandr (1851–1884), poslední ze tří jejích nevlastních bratří z prvního manželství jejího otce s Žofií Württemberskou, a Vilemína nebyla brána do úvahy jako budoucí panovnice. Její otec však přežil i tohoto svého syna a sám zemřel, když bylo princezně 11 let. Vilemína se stala královnou, do její plnoletosti ji však ve vládě zastupovala její matka jakoregentka. Slavnostníintronizace nové královny (oficiální ujmutí se panovnické funkce), se proto konala až6. září1898.[pozn. 1]
V roce1895 ve svých 15 letech navštívila britskou královnuViktorii, která si při té příležitosti napsala do svého deníku:
„
Mladá královna ... ještě jí volně visí vlasy. Je štíhlá a elegantní a dělá dojem velmi inteligentní a roztomilé dívky. Mluví dobře anglicky a ví, jak se chovat s okouzlujícími způsoby.
“
Vilemína byla velmi energická, velmi dobře rozuměla obchodním záležitostem a její investice z ní učinily nejbohatší ženu tehdejšího světa. V roce1901 se provdala za německého prince Jindřicha, vévodu meklenbursko-zvěřínského, playboye a pijáka, který ji podváděl a měl několik nemanželských dětí. I když se tvrdilo, že svatba byla uzavřena bez lásky, Vilemína zpočátku manžela opravdu milovala, a je pravděpodobné, že sympatie byly vzájemné. Nicméně Jindřich trpěl svou rolí manžela panující královny, ocitl se v pozici, kdy nebyl nic víc než dekorace, která byla povinna chodit jeden krok za královnou. V Nizozemsku nedisponoval žádnou mocí a Vilemína zajistila, aby to tak také zůstalo. Mezi příčiny manželských krizí však jistě patřila i série nezdařených královniných těhotenství. Ulehčení přineslo narození jediného potomka královského páru, princeznyJuliány,30. dubna1909.
Královnu Vilemínu přesto čekal nelehký osud: dramaprvní světové války,hospodářská krize v roce1933 i úpadek Nizozemska jakokoloniální velmoci, v roce1940 dokonce své království musela opustit, kdyžnacistické Německo její vlast okupovalo. Z exilu v Londýně pak na dálku řídila boj s německými okupanty. Za války královna málem zahynula při výbuchu bomby, která zabila několik jejích strážců a poškodila její venkovský dům blízko South Mimms v Anglii. Tehdy rozpracovala své představy o novém politickém a sociálním životě v Nizozemí po osvobození. Chtěla silný kabinet, formovaný lidmi aktivními v odboji. Po válce však byla zklamána, když viděla, že u moci jsou tíž politici jako před válkou. Na konci války se Vilemína rozhodla, že se již nevrátí do svého královského paláce, a přestěhovala se do sídla v Haagu, kde bydlela osm měsíců a cestovala po nizozemském venkově, aby se setkala s prostými lidmi.
V roce1945 se triumfálně vrátila zpět do Nizozemska. Tři roky nato,4. září1948, po 58 letech vlády se Vilemína vzdala trůnu ve prospěch své dcery Juliány, která ji pro její nemoc musela během několika týdnů v letech 1947–1948 zastupovat jako regentka. Po abdikaci byla nazývána královnou matkou s titulem princezny.
Po skončení její vlády začala autorita nizozemské monarchie klesat, ale láska země k této královské rodině pokračovala. Bývalá královna opět cestovala po zemi a dodávala síly svým občanům, zejména při katastrofální povodni v roce 1953. Na sklonku života sepsala vlastní biografii, která se jmenovala „Eenzaam, maar niet alleen“ (Osamělá, ale ne samotná).
Vilemína zemřela ve svém sídle v zámkuHet Loo28. listopadu1962 ve věku 82 let a byla pohřbena v kryptě královské rodiny v Novém kostele –Nieuwe Kerk v Delftu8. prosince1962. Pohřeb byl, na její žádost a v rozporu s protokolem, celý v bílých barvách. Královna tak chtěla dát najevo své přesvědčení, že pozemská smrt je počátek věčného života.
↑Nizozemští králové nejsou korunováni, ale pouze intronizováni. Jelikož se akt z velké části odehrává v kostele, kde jsou také přítomny korunovační klenoty a král je oděn královským pláštěm, může akt intronizace korunovaci připomínat.
↑ab Wilhelmina of Netherlands Dies; Former Queen Reigned 50 Years; Saccumbs in Palace at 82 Abdicated in '48 in Favor of Daughter, Juliana WILHELMINA DIES IN NETHERLANDS (Published 1962).www.nytimes.com. 1962-11-28.Dostupné online [cit. 2025-09-13]. (anglicky)
.svg)
