| Vilém III. Nizozemský | |
|---|---|
.jpg) Portrét krále Viléma III. z roku 1856 | |
| Narození | 19. února1817 Palác národa |
| Úmrtí | 23. listopadu1890 (ve věku 73 let) Het Loo |
| Místo pohřbení | Nieuwe Kerk |
| Povolání | politik asoudce |
| Ocenění | velkokříž Řádu nizozemského lva (1827) Řád slona (1849) Řád sv. Mauricia a sv. Lazara Řád sv. Ondřeje Řád černé orlice … více naWikidatech |
| Nábož. vyznání | Reformovaná nizozemská církev |
| Choť | Žofie Württemberská (od 1839)[1] Emma Waldecko-Pyrmontská (od 1879)[1] |
| Děti | Vilém Oranžský Mořic NIzozemský Alexandr Oranžský[2] Vilemína Nizozemská |
| Rodiče | Vilém II. Nizozemský aAnna Pavlovna Ruská |
| Rod | Oranžsko-Nasavští |
| Příbuzní | Alexandr Nizozemský, Arnošt Kazimír Nizozemský,Hendrik Nizozemský aŽofie Nizozemská (sourozenci) |
| Funkce | lucemburský velkovévoda (1849–1890) nizozemský král (1849–1890) |
| Podpis |  |
| Znak |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vilém III. Nizozemský (Willem Alexander Paul Frederik Lodewijk,19. února1817 vBruselu –23. listopadu1890 vHet Loo) z dynastieOranje-Nassau byl v letech1849 až1890nizozemský král,lucemburský velkovévoda a do roku1866 také vévodalimburský. Jako následník nizozemského trůnu nesl v letech1840–1849 titulprinc Oranžský.
Vilém III. byl synemViléma II. Nizozemského a jeho ženyAnny Pavlovny, sestryruskéhocaraAlexandra I. Byl pravnukem napříkladKateřiny Veliké nebo pruského králeFridricha Viléma II.
Z hlediska počítání nizozemských králů byl Vilém toho jména třetí, v oranžském rodě byl celkově Vilémem VIII. a v přímé mužské vládnoucí linii Vilémů Oranžsko-Nasavských (včetně místodržitelů) byl pátý.
18. července1839 se veStuttgartu oženil sŽofií Württemberskou. Královský pár sídlil vpaláci Noordeinde. Manželství nelze nazvat šťastným, především pro diametrální rozdíl povah obou partnerů. Žofie byla žena liberálně a intelektuálně založená, zatímco Vilém byl spíš jednoduchý člověk, konzervativec vychovaný v armádě, jemuž se líbil vojenský způsob života. Uprostřed rodinných hádek zakázal intelektuální výchovu ve svém domě, za což hokrálovna Viktorie, udržující korespondenci s Žofií, nazvala „nevychovaným hulvátem“; na druhé straně stály jeho mimomanželské avantýry. Dalším důvodem napětí v manželství byla jeho náladovost: jeden den se s někým nepohodl do krajnosti, dalšího dne se k němu choval maximálně vstřícně a vychovaně. Zničující vliv na vztah manželů měla také smrt jejich druhého syna Mořice. Později se k Vilémovým rodinným neshodám přidaly i rozbroje se syny.
Z manželství vzešli tři synové, kteří ale všichni zemřeli předčasně a bez potomků:
Žofie v roce1877 zemřela a Vilém se rozhodl znovu se oženit. Kandidátkami byly mezi jinými i princeznaPavlína Waldecko-Pyrmontská z malého německéhoknížectví Waldeck-Pyrmont nebo princeznaThyra Dánská. Nakonec se Vilém oženil s mladší sestrou Pauliny,Emmou. Jeho rozhodnutí vyvolalo pozdvižení a námitky, neboť nevěsta byla víc než o 40 let mladší, nakonec se však volba ukázala příznivou – Emma se projevila jako žena srdečná a poddajná, zmizelo napětí jak v rodině, tak mezi parlamentem a králem. Emma měla dobrý vliv na nestálou a náladovou osobnost královu a manželství bylo velmi šťastné. Závěr Vilémova života zkalila jen postupná úmrtí jeho dvou synů.
Vilém III. měl s Emmou jediného potomka:
Z celkem čtyř Vilémových dětí se dospělosti dožily tři – synové Vilém a Alexandr z prvního manželství a dcera Vilemína z manželství druhého. I zbylí dva synové však zemřeli ještě za králova života, aniž se oženili. Starší Vilém, ačkoliv nadaný a inteligentní, propadl prostopášnému životu, působil četné skandály a nakonec zemřel v roce 1879 vPaříži na celkové selhání organismu. Nejmladší Alexandr byl zase od narození neduživý a chatrného zdraví, zemřel natyfus[nepřesný odkaz] v roce 1884. Následnicí nizozemského trůnu se tak neočekávaně stala ve svých čtyřech letech nejmladší Vilemína, která zdědila královský titul otcovou smrtí o šest let později. Než dosáhla zletilosti, vládla za ni jakoregentka její matka Emma. Vilemína pak panovala padesát let a její potomci vládnouNizozemskému království dodnes.
Vilém III. nesouhlasil s ústavními změnami, se kterými započal v revolučním roce1848 jeho otec král Vilém II. a jeho první ministrJohan Rudolph Thorbecke. Vilém II. a jeho snacha Žofie považovali tyto změny za nezbytné pro záchranu monarchie, zatímco korunní princ je bral jako nežádoucí omezení královské moci a přál si vládnout absolutisticky jako jeho dědVilém I. Při představě, že by měl panovat vkonstituční monarchii, dokonce chtěl přenechat svá práva na trůn svému mladšímu bratrovi, princiJindřichovi. Jeho matka ho však od tohoto kroku odvrátila, takže již o rok později, když jeho otec zemřel, se Vilém III. stal králem Nizozemska. I později, poté co jeho nejstarší syn dosáhl plnoletosti, zvažoval Vilém opakovaně svouabdikaci, nakonec se však vždy rozhodl na trůně setrvat (a paradoxně je do současnosti posledním nizozemským monarchou, který vládl až do smrti).
Prvním činem jeho vlády byla inaugurace kabinetu premiéra Thorbecka, liberálního architekta nizozemské ústavy z roku 1848, jehož nový monarcha „zdědil“.
V roce1867 přistoupil na návrh francouzského císařeNapoleona III. na „odkup“Lucemburského velkovévodství, ale tento nápad málem vyvolal válku meziFrancií aPruskem; tato situace nakonec vedla k tomu, že Lucembursko se stalonezávislou zemí.
Přes všechny neshody sparlamentem byl Vilém III. velmi populární mezi obyčejnými Holanďany, k nimž se choval vždy velmi srdečně a otevřeně.
V roce1887 sedmdesátiletý král vážně onemocněl a v roce 1890 zemřel. Jeho následnice Vilemína byla ještě útlého věku (10 let), královna-vdova Emma se tedy stalaregentkou své dcery až do jejích 18. narozenin v roce1898.
Protože Lucemburské velkovévodství podle svých zákonů mohlo být děděnopouze v mužské linii, nizozemsko-lucemburskápersonální unie smrtí Viléma III. skončila a lucemburský trůn přešel naAdolfa Lucemburského, předtím vévodu zNassau.
Vilém byl pochován v královské hrobce vNieuwe Kerk vDelftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůGuillermo III de los Países Bajos na španělské Wikipedii,Wilhelm III Holenderski na polské Wikipedii aWilliam II of the Netherlands na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuVilém III. Nizozemský na Wikimedia Commons| Předchůdce: Vilém VI. Oranžský |  | Oranžský kníže 1840–1849 | | Nástupce: Vilém, kníže Oranžský |
| Předchůdce: Vilém II. Nizozemský | .svg) | Nizozemský král 1849–1890 | | Nástupce: Vilemína |
| Předchůdce: Vilém II. Nizozemský |  | Lucemburský velkovévoda Vilém II. 1849–1890 | | Nástupce: Adolf Lucemburský |
| Předchůdce: Vilém II. Nizozemský |  | Limburský vévoda 1849–1866 | | Nástupce: - (zánikvévodství) |
| Nizozemští princové | ||
|---|---|---|
| Generace naznačují původ odViléma I., prvního nizozemského krále. | ||
| 1. generace | .svg) | |
| 2. generace | Vilém III. •Alexandr •Hendrik1 •Ernest Kazimír • Vilém • Frederik | |
| 3. generace | ||
| 4. generace | ||
| 5. generace | ||
| 6. generace | Vilém-Alexandr •Friso2 •Constantijn •Karel3 •Jaime3 •Mořic4 •Bernhard4 •Petr-Kristián4 •Floris4 | |
| 7. generace | Hugo3 | |
| 1titul udělený královským výnosem choti královny, bez titulu „oranžsko-nasavský princ“ 2vzdal se titulu „nizozemský princ“, ale stále držel titul „oranžsko-nasavský princ“ 3titul udělený královským dekretem potomkům princezny Ireny 4držel pouze titul „oranžsko-nasavský princ“ | ||
| Panovníci Nizozemska | ||
|---|---|---|
| Holandské království (1806–1810) |  | |
| Nizozemské království1 (1815–dosud) | ||
| 1. Viz téžSpojené království nizozemské (1815–1839). | ||
