Viktor Fedorovyč Janukovyč (ukrajinskyВіктор Федорович Янукович,ruskyВиктор Фёдорович Янукович; * 9. července1950Jenakijeve,Doněcká oblast) je bývalýukrajinský politik, v letech2002–2004,2004–2005 a2006–2007premiér a v letech2010–2014 prezident země. Vprezidentských volbách v roce 2010 byl se ziskem 48,95 % hlasů zvolen prezidentem Ukrajiny, úřadu se ujal25. února2010.[2] Povleklé ukrajinské krizi probíhající od listopadu 2013 a po jeho zmizení byl dne 22. února 2014 v nepřítomnosti parlamentem fakticky sesazen.[1] Poté se za pomoci ruských speciálních složek odebral doexilu do Ruska.
Narodil se v dělnické rodiněpolského aběloruského původu. Jeho matka zemřela, když mu byly dva roky, později přišel i o otce a vyrůstal s polskou babičkou.[3] V roce1967 byl odsouzen na tři roky odnětí svobody za účast naloupeži,[4] po roce ho však propustili v rámci amnestie k 50. výročíVŘSR. V roce1970 byl opět odsouzen, a sice na dva roky zatěžké ublížení na zdraví. ServeriDnes.cz napsal, že podle některých zdrojů to bylo za hrubéznásilnění.[2] Ve vězení se měl stát spolupracovníkemKGB, což mu mělo zajistit rychlejší propuštění i zahlazení obou odsouzení již v roce 1978.[5]
V 70. letech pracoval jako autoelektrikář. V roce1980 získal diplom inženýra-mechanika naDoněcké státní technické univerzitě (dříveDoněcký polytechnický institut), v roce2001 ukončilUkrajinskou akademii zahraničního obchodu, obor mezinárodní právo. Od roku1996 do21. listopadu2002 bylgubernátoremDoněcké oblasti (gubernátor je zpravidla jmenován prezidentem Ukrajiny).[2]
Janukovyč je od roku 1972 ženatý, jeho manželka se jmenuje Ljudmila Olexandrivna. Manželé mají nyní již jen jednoho syna Olexandra (* 1973). Jeho firmy získávaly v době, kdy byl jeho otec prezidentem, mnoho státních zakázek a dostal se tak mezi 100 nejbohatších Ukrajinců.[5][6]
Mladší syn Viktor (1981–2015) se podle zpráv 20. března 2015 utopil v Bajkale, když auto, které řídil, se na ledě propadlo do jezera.[7]
Janukovyč se stal v dubnu 2003 předsedou Strany regionů a v roce2004 byl jedním z favoritů prezidentských voleb naUkrajině: byl podporován prezidentemLeonidem Kučmou, ruskojazyčným obyvatelstvem na východě iRuskem; v jeho kampani, kterou vedl jeho pozdější protikandidát z roku 2010Serhij Tihipko,[8] pracovali také ruští poradci.
Ústřední volební komise ho nejdříve i přes řadu stížností na falšování voleb prohlásila 21. listopadu 2004 jejich vítězem (s deklarovaným ziskem 49,42 % hlasů oproti 46,69 % pro Juščenka), aniž by se stížnostmi zabývala. To vyvolalo vlnu masovýchprotestů a demonstrací, které vyústily v anulování výsledků a opakování druhého kola voleb dne 26. prosince 2004. V opakovaném hlasování, které podle vyjádření mezinárodních pozorovatelů tentokrát již proběhlo v souladu s demokratickými pravidly, získal prozápadní kandidát Juščenko 52,00 % hlasů, kdežto Janukovyč pouze 44,19 %. Oficiální volební výsledky byly Ústřední volební komisí publikovány 11. ledna 2005.
Podle vyhlášení ústřední volební komise se Janukovyč stal vítězemprezidentských voleb na Ukrajině. Janukovyč vyšel vítězně z prvního kola17. ledna2010 se ziskem 35 % hlasů. Dle očekávání uspěl na východě a jihu země, naKrymu a také v Zakarpatí. Druhá skončila dosavadní premiérkaJulija Tymošenková se ziskem 25 % hlasů.
Po sečtení všech hlasů druhého kola voleb vyhrál Janukovyč se ziskem 48,95 % nad Tymošenkovou, která obdržela 45,47 % odevzdaných hlasů. Mezinárodní pozorovatelé označili volby za regulérní a čestné, Janukovyč se následně prohlásil vítězem voleb. Tymošenková výsledky voleb neuznala a podala žádost na jejich přezkoumání u Nejvyššího soudu, který pak17. února oznámil, že pozastavil platnost výsledků voleb, dokud její stížnost neprojedná.20. února2010 však Tymošenková svou žalobu u soudu stáhla, čímž výsledky prezidentských voleb nabyly platnost.[9][10][11]
25. února došlo k inauguraci Janukovyče do úřadu prezidenta, premiérka Julije Tymošenková a předchozí prezidentViktor Juščenko vyjádřili s inaugurací nesouhlas.[2]
Přestože byl Janukovyč obecně vnímán spíše jako „proruský“ kandidát, nebylo pro něj v počátku jeho vlády dle jeho vyjádření sbližování sRuskem prioritou. Jeho první prezidentská zahraniční cesta na začátkubřezna 2010 vedla doBruselu. Členství vNATO ale odmítal[12], slíbil Rusku obnovení bratrských vztahů[13] a poměrně rychle ale začal činit kroky hodnocené opozicí jako proruské, např. další pronájem Sevastopolu Rusku[14]. V roce 2013 pak prohlásil, že následující dva roky je priorita Ukrajiny vztahy s Ruskem[15]. Ve stejném roce prodal Rusku dluhopisy za podmínek, umožňující Rusku požadovat okamžité splacení dluhu.[16]
Janukovyč dle volebního programu hodlal spolupracovat sEvropskou unií, nakonec ale smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou v listopadu 2013 odmítl, což mezi částí obyvatel a parlamentní opozicí vyvolalovlnu protestů. Demonstranti tvrdili, že budou protestovat do doby, než se něco nezmění a dokud Janukovyč neodstoupí, tak jako to bylo u Oranžové revoluce. Protesty šly až tak daleko, že Janukovyč povolal policejní složky na „protiteroristickou operaci". První ozbrojené zásahy byly provedené proti pokojné demonstraci[17], následně se začaly demonstrující proti zásahům ozbrojených sil bránit. Při těchto střetech zemřelo okolo 80 lidí, z toho 13 policistů.[18]
Dne 21. února Janukovyč pod tlakem evropských států podepsal spolu se třemi předsedy opozičních stran a ministry zahraničních věcí Německa, Francie a Polska dohodu o vyřešení krize,[19] podle níž se obě strany měly zdržet násilných akcí, parlament měl odhlasovat návrat k ústavě z roku 2004, mělo být zahájeno nezávislé vyšetření násilností, sestavena vláda národní jednoty a do prosince 2014 provedeny předčasné prezidentské volby.[20] Zástupce prezidenta Ruské federace se pouze zúčastnil jednání, avšak dohodu nepodepsal. Následující den demonstranti v čele s aktivistyPravého sektoru bez ohledu na dohodu prohlásili, že Janukovyč musí okamžitě odstoupit.[zdroj?] Poté demonstrovali i ve vládní čtvrti a před parlamentem. Janukovyč zmizel a prohlásil tyto události za státní převrat.[21] Protože parlament nevěděl, kam zmizel, a bylo jasné, že je pod kontrolou Ruska, byl Radou přijaty Dekret[22], že prezident Ukrajiny V. Janukovyč se protiústavně zbavil výkonu ústavních pravomocí a neplní své povinnosti. Prezident Ruské federaceVladimir Putin později tvrdil, že pověřil šéfy ruských speciálních složek a lidi z ruského ministerstva obrany ochranou Viktora Janukovyče.[23] Janukovyč vzápětí uprchl podle Putinova líčení na svou vlastní žádost s ruskou pomocí naKrym a po několika dnech doRuska.[24] Usadil se pak v Rostově na Donu. Po útěku požádal Rusko o vojenskou intervenci na Ukrajině[25]
Dne22. února2014 byl Janukovyč parlamentem (Verchovná rada) sesazen z funkce prezidenta Ukrajiny.[1] Podle některých pozorovatelů a odborníků na státní právo se tak stalo v rozporu s ukrajinskou ústavou.[26][27] Způsob, jakým byl Janukovyč z úřadu prezidenta sesazen, neodpovídal článkům 108 a 111 tehdejší ukrajinské ústavy.[28] Právník Matthias Hartwig zInstitutu Maxe Plancka vHeidelbergu vyslovil názor, že vláda Ukrajiny vzniklá po sesazení Janukovyče nebyla právoplatně instalována.[29] Povinnosti prezidenta poté převzal nově zvolený předseda parlamentuOleksandr Turčynov.[30]
Žije v luxusní vile, vlastněné ruským ministerstvem vnitra, ve vesnici Bakovka, součásti městaOdincovo nedalekoMoskvy, i když svou oficiální adresu uvádí vRostově na Donu.[31]
Hned v únoru 2014 zmrazilyšvýcarské úřady všechny tamní majetky Janukovyče, jeho syna a dalších 18 blízkých osob, a zahájily vyšetřování Janukovyče a jeho syna pro podezření zpraní špinavých peněz.[32] V prosinci 2021 bylo zmrazení opět prodlouženo,[33][34] má jít o majetek v hodnotě 70 mil. švýcarských franků.[35]
24. ledna 2019 byl ukrajinským soudem odsouzen ke 13 letům vězení za trestný činvlastizrady a napomáhání při vedeníválky protiUkrajině[36], neboť 1. března 2014 poslal ruskému prezidentovi Putinovi dopis, v němž žádal o obnovení pořádku na Ukrajině za použití ruských armádních a policejních sil.[37]
Začátkem března 2022, po zahájeníruské invaze na Ukrajinu, byl podle informací ukrajinských služeb vMinsku a po předpokládaném obsazeníKyjeva ruskou armádou měl být opět dosazen do funkce prezidenta Ukrajiny.[38] Ve stejném měsíci zaslal ruské zpravodajské agentuřeRIA Novosti otevřený dopis adresovaný ukrajinskému prezidentoviVolodymyrovi Zelenskému, ve kterém ho vyzval, aby se vzdal ruské invazi a uzavřel s Ruskem mírovou smlouvu za každou cenu.[39][40]
23. května 2022 vydal ukrajinský soud zatykač na Janukovyče v souvislosti sCharkovskou smlouvou, kterou v roce 2010 prodloužil pronájem námořních zařízení naKrymu Rusku a která umožnila ponechat v přístavuSevastopol ruskouČernomořskou flotilu. Podle ukrajinské generální prokuratury smlouva umožnila zvýšit počet ruských vojáků na Ukrajině, následně v roce 2014obsadit a anektovat Krym.[37]
V létě 2025 po dlouhé době veřejně vystoupil, podpořilVladimira Putina a mimo jiné uvedl, že během svého působení v úřadu prezidenta nechtěl bránit vstupu Ukrajiny doEvropské unie.[41]
Řád za zásluhy III. třídy – 13. listopadu 1998 –za významný osobní přínos k rozvoji ropného a plynárenského průmyslu a za výstavbu plynovodu Doněck-Mariupol[42]
Řád za zásluhy II. třídy – 3. července 2000 –za významný osobní přínos k ekonomickému rozvoji Doněcké oblasti a provádění státní sociální politiky[43]
Řád za zásluhy I. třídy – 3. července 2002 –za významný osobní přínos k sociálně-ekonomické a kulturní sféře, vysokou profesionalitu a při příležitosti 70. výročí založení Doněcké oblasti[44]
velkokřížŘádu čestné legie –Francie, 2010[45]
Řád přátelství I. třídy –Kazachstán, 6. července 2010 –za velký přínos k posílení a rozvoji bilaterálních vztahů mezi Kazachstánem a Ukrajinou[46]- Řád drahocenné hůlky –Mongolsko, 2011[47]
Řád Mesropa Maštoce –Arménie, 30. června 2011 –za příspěvek k posílení arménsko-ukrajinských přátelských vztahů, prohloubení spolupráce mezi Arménií a Ukrajinou a za jeho osobní příspěvek k odstranění následků zemětřesení Spitak[48]
Řád José Martího –Kuba, 22. října 2011[49][50]- Řetěz nezávislosti –Katar, 2012[51]
Řád Zajda –Spojené arabské emiráty, 2012[52]- Prezidentský řád znamenitosti – Gruzie, 2013[53]
Řád Srbské republiky II. třídy –Srbsko, 2013
Řád Hejdara Alijeva –Ázerbájdžán, 17. listopadu 2013 –za zvláštní zásluhy při rozvoji vztahů přátelství a spolupráce mezi Ukrajinou a Ázerbájdžánem[54]
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje
reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních
citací. Pomůžete tím udržet
ověřitelnost a jednotný
vzhled a styl článků.
- ↑abc[1]Novinky.cz, 22. 2. 2014.
- ↑abcdJanukovyč se stal prezidentem Ukrajiny, Tymošenková inauguraci bojkotovala
- ↑"Viktor Janukovyč: sesazený vládce Ukrajiny hovořící plynně jen rusky". iDNES.cz. 24. února 2014
- ↑ Судимости Януковича не сняты.Российская газета [online]. [cit. 2021-04-28].Dostupné online. (rusky)
- ↑abKUZIO, Taras. Rise and Fall of the Party of Regions Political Machine.Problems of Post-Communism. 2015-05-04, roč. 62, čís. 3, s. 174–186.Dostupné online [cit. 2021-04-28].ISSN1075-8216.doi:10.1080/10758216.2015.1020127. (anglicky)
- ↑ Расследование: обогащение Александра Януковича - Бизнес - Forbes Украина.web.archive.org [online]. 2013-08-15 [cit. 2021-04-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-15.
- ↑Friedrich Schmidt: „Viktor Janukowitsch Junior - Tod im Baikalsee“ (Viktor Janukovyč junior - smrt v jezeře Bajkal), FAZ, 23. března 2015.[2] (německy)
- ↑The Man Of The Moment In Ukraine Radio Free Europe, 22. 1. 2010.
- ↑Ukrajinské volby neplatí, dokud soud neprojedná stížnost Tymošenkové
- ↑Nejsem loutkou Kremlu, tvrdí vítěz prezidentských voleb na Ukrajině
- ↑Stahuji žalobu proti výsledku voleb, řekla Tymošenková a soud jí vyhověl
- ↑Janukovyč odmítl sbližování s RuskemDeník Referendum, 1. 3. 2010.
- ↑HARDING, Luke. Viktor Yanukovych promises Ukraine will embrace Russia.The Guardian. 2010-03-05.Dostupné online [cit. 2024-10-16].ISSN0261-3077. (anglicky)
- ↑ Opposition protests President Yanukovych's pro-Russia shift.France 24 [online]. 2010-05-11 [cit. 2024-10-16].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ukraine poised to sign deals with Russia.POLITICO [online]. -001-11-30T00:00:00+00:00 [cit. 2024-10-16].Dostupné online. (anglicky)
- ↑INTERFX-UKRAINE.Russia can call in Ukraine loan if situation warrants - Shuvalov [online]. 2013-12-23 [cit. 2024-10-15].Dostupné online.
- ↑jš. EU odsoudila zásah proti demonstrantům v Kyjevě, opozice připravuje stávku.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2024-10-16].Dostupné online.
- ↑http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/263857-kyjev-parlament-sesadil-janukovyce-volby-budou-v-kvetnu/
- ↑[3]
- ↑ru.tvi.ua [online]. [cit. 2014-03-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-22.
- ↑http://russian.rt.com/article/22805
- ↑ Про самоусунення Президента України від виконання конституційних повноважень та призначення позачергових виборів Президента України.Офіційний вебпортал парламенту України [online]. [cit. 2025-01-25].Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ČTK; Interfax. Putin přiznal "misi Janukovyč" a přípravy na anexi Krymu.Tyden.cz [online]. 2015-03-09 [cit. 2015-03-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24.
- ↑ Janukovyčovi s útěkem pomohlo Rusko, přiznal Putin.Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-10-24 [cit. 2015-03-09].Dostupné online.
- ↑ Russia Says Yanukovych Asked For Troops.Radio Free Europe/Radio Liberty. 2014-03-04.Dostupné online [cit. 2024-10-16]. (anglicky)
- ↑MORISSON, David: „How William Hague Deceived the House of Commons on Ukraine“ (JakWilliam Hague podvedl Dolní sněmovnu ohledně Ukrajiny),Huffington Post, 10. března 2014, aktualizováno 9. května 2014.http://www.huffingtonpost.co.uk/david-morrison/ukraine-willliam-hague_b_4933177.html (anglicky). Citát:„It is simply untrue that the Rada followed the procedure laid down in the Ukrainian constitution to impeach and remove a president from power.“
- ↑SCHULLER, Konrad. “Sturz von Janukowitsch. Kein Putsch aber auch nicht verfassungsgemäß.“ (Janukovyčův pád. Žádný puč, ale také ne v souladu s ústavou),Frankfurter Allgemeine Zeitung, 24. února 2015.http://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/europa/janukowitschs-sturz-war-kein-putsch-13447563-p3.html?printPagedArticle=true#pageIndex_3 (německy).
- ↑KORINTH, Stefan. „Der verdrängte Verfassungsbruch“ (Zapomenuté porušení ústavy), 4. prosince 2014.http://www.nachdenkseiten.de/wp-print.php?p=24167 (německy).
- ↑GOTTSCHALK, Christian. „Heidelberger Völkerrechtler zur Ukraine. In beiden Fällen ein klarer Rechtsbruch.“ (Znalec mezinárodního práva z Heidelbergu. V obou případech je to jasné porušení práva). Stuttgarter Zeitung, 24. března 2014.http://www.stuttgarter-zeitung.de/inhalt.heidelberger-voelkerrechtler-zur-ukraine-in-beiden-faellen-ein-klarer-rechtsbruch-page2.201ff5f4-8baf-493f-843e-4a1249f76729.html (německy). Hartwig dovodil také, že anexe Krymu Ruskem nebyla v souladu s mezinárodním právem.
- ↑[4]Novinky.cz, 24. února 2014.
- ↑ Viktor Yanukovych, there you are! Meduza tracks down the likely hiding place of Ukraine's ousted former president.meduza.io [online]. 2017-09-01 [cit. 2021-04-28].Dostupné online.
- ↑ Swiss investigate Yanukovych for money laundering.SWI swissinfo.ch [online]. [cit. 2022-05-24].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Extension of the asset freeze of the Federal Council in the context of Ukraine.www.admin.ch [online]. [cit. 2022-05-24].Dostupné online.
- ↑ Switzerland extends freezing of assets of Yanukovych, his entourage for one year.Interfax-Ukraine [online]. [cit. 2022-05-24].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Switzerland reveals prospects of returning Yanukovych's assets to Ukraine.www.ukrinform.net [online]. [cit. 2022-05-24].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ukrajinský exprezident Janukovyč dostal za vlastizradu v nepřítomnosti 13 let.iDNES.cz [online]. 2019-01-24 [cit. 2019-01-26].Dostupné online.
- ↑abČTK. Bývalý ukrajinský prezident Janukovyč je obviněn z vlastizrady. Ukrajina na něj vydala zatykač.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2022-05-23 [cit. 2022-05-24].Dostupné online.
- ↑ Янукович у Мінську, Кремль хоче зробити його “президентом України” – джерела.Українська правда [online]. [cit. 2022-05-24].Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ «Лично вы обязаны любой ценой остановить кровопролитие». Янукович обратился к Зеленскому.Meduza [online]. [cit. 2025-09-04].Dostupné online. (rusky)
- ↑ Exprezident Janukovyč vyzýva z ruského exilu Zelenského, aby sa vzdal.Pravda.sk [online]. 2022-03-08 [cit. 2025-09-04].Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Janukovyč se po dlouhé době ozval z ruského exilu. Promluvil o Ukrajině, EU a NATO - Novinky.www.novinky.cz [online]. 2025-09-02 [cit. 2025-09-04].Dostupné online.
- ↑zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-15].Dostupné online.
- ↑zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-15].Dostupné online.
- ↑zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-15].Dostupné online.
- ↑Украина и Франция - дружба на векаDostupné online (rusky)
- ↑ Указ Президента Республики Казахстан от 6 июля 2010 года № 1021 «О награждении Януковича В.Ф. орденом «Достык» I степени».Информационная система ПАРАГРАФ [online]. [cit. 2019-09-15].Dostupné online.
- ↑Президент Монголии наградил Януковича орденом Драгоценного жезлаDostupné online (ukrajinsky)
- ↑ Президент Армении наградил Виктора Януковича орденом “Святого Месропа Маштоца”.PanARMENIAN.Net [online]. [cit. 2019-09-15].Dostupné online.
- ↑Президенту Украины вручена высшая награда Республики КубаDostupné online
- ↑ Story Map Tour.www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12].Dostupné online.
- ↑ Виктор Янукович и шейх Хамад бин Халифа Аль Тани обменялись государст….archive.is [online]. 2012-12-28 [cit. 2019-09-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-28.
- ↑ Президенты Украины и Объединенных Арабских Эмиратов обменялись госуда….archive.is [online]. 2012-12-23 [cit. 2019-09-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-23.
- ↑State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015Dostupné online (anglicky)
- ↑ Президенты Украины и Азербайджана обменялись государственными награда….archive.is [online]. 2013-11-18 [cit. 2019-09-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-18.
