Maria Ludovica Calvi di Bergolo[1],Giorgio Calvi di Bergolo[1],Vittoria Frances Calvi di Bergolo[1],Guja Anna Calvi di Bergolo[1] aPier Francesco Calvi di Bergolo[1] (vnoučata)
Viktor Emanuel se narodil jako korunní princ Viktor Emanuel Ferdinand Marie Gennaro Savojský vkrálovském paláci v Neapoli11. listopadu1869. Byl jediným dítětem italského králeUmberta I. a královnyMarkéty Savojské. Jako následníkovi italského trůnu mu náležel titulprinc neapolský.
Na trůn nastoupil ve věku 30 let29. července1900 po atentátu na svého otce. Jediná rada krále Umberta I. svému synovi jako dědici trůnu zněla:„Pamatuj si, abys mohl být králem, tak vše, co potřebuješ, je umět podepsat se svým jménem, číst noviny a osedlat koně“. Již v počátcích prokázal, podle standardů Savojské dynastie, že je mužem oddanýmkonstituční monarchii. Přestože byl jeho otec zavražděn anarchistou, nový král ukázal plnou důvěru k ústavním svobodám.
Král upřímně nenáviděl dennodenní stresující konflikty ve vnitřní politice Itálie. Víceméně až do roku1922 byl nucen čelit parlamentní krizi, vyvolané především neshodami poslanecké sněmovny při výběrupředsedy vlády.
Běhemprvní světové války zůstala Itálie zpočátku neutrální, přestože král postavil svou zem na stranuDohody (italská vláda vydala usnesení, žesarajevský atentát nelze považovat za agresi). V roce1915 ale král podepsal několik tajných smluv, jenž zemi definitivně připojily do války na straně Dohody. Většina lidí ale byla proti válce a sněmovna donutila předsedu vládyAntonia Salandru odstoupit z funkce. Toto rozhodnutí ale král odmítl a sám rozhodl o vstupu Italů do války. Podle ústavy měl na toto rozhodnutí právo. Ovšem zkorumpované a neorganizované válečné složky, ohromující ztráty životů v italské armádě a poválečná ekonomická krize se obrátily proti předchozím neefektivním královým rozhodnutím. Král si ovšem dokázal zajistit lásku a věrnost svého lidu, když během války navštívil severoitalská území, jenž stále sužovalyRakousko-Uhersko-italské spory, kde prokázal velkou odvahu a sám osobně navštěvoval mnoho obyvatel společně s královnou, která ochotně pomáhala zdravotním sestrám v péči o raněné.
Během své vojenské služby si díky své nepříliš vysoké postavě (měřil pouhých 153 cm) vysloužil přezdívku „Sciaboletta“, tedy „šavlička“.
Poválečná ekonomická krize vedla k mnohaextremismům zoufalé italské dělnické třídy. To vedlo k nemalé politické nestabilitě země.Benito Mussolini, budoucífašistickýdiktátor Itálie, začal nabývat moci.
Vříjnu1922 Mussolini společně s velkou skupinou příznivců fašismu provedlpochod na Řím. Po jistém váhání odmítl král Viktor Emanuel vyhlásit na základě dekretu předsedy vlády díkyLuigiho Facta a jeho kabinetustanné právo. Fašistické násilí se během podzimu 1922 zvyšovalo a vyvrcholilo zvěstmi o možném státním převratu. GenerálPietro Badoglio ujistil krále, že vítězství armády je v případných konfliktech s fašisty jisté. Vojáci byli vůči králi zcela loajální. Dokonce iCesare Maria de Vecchi, vůdce fašistické skupinysquadristi – příznivců Mussoliniho – a jeden z organizátorů pochodu na Řím, informoval Mussoliniho, že nebude jednat proti vůli panovníka. V té chvíli uvažoval fašistický vůdce o společném odchodu svém i svých příznivců z Itálie. Záhy však obdržel telegram od krále, zvoucí jej doŘíma. Luigi Facta, odvolaný, přesto fakticky setrvávající u moci, vydal rozkazy o obraně města. Král odmítl podepsat armádní rozkaz a28. října1922 jmenoval Mussoliniho do funkce předsedy vlády, s pouhými 35 fašistickými poslanci v parlamentu. Král nedokázal vést obranné manévry vůči Mussoliniho režimu, zcela zneužívajícímu pravomoci předsedy vlády, ani po zavražděníGiacoma Matteotti a dalších opozičních poslanců, a nevyjádřil se během zimy1925–26, kdy Mussolini zcela ignoroval a porušil všechny zásady demokracie. Později toho roku vydal předseda vlády zákon, podle kterého byl zodpovědný králi, nikoli parlamentu. Do roku1928 bylo prakticky jedinou kontrolou Mussoliniho moci královo právo odvolat jej z funkce, ovšem toto právo mohl král použít pouze na doporučenívelké fašistické rady, hlavního orgánu vlády, kterou mohl svolat pouze Mussolini. Ačkoli král ve svých pamětech uvádí, že jeho činy byly ovlivněny strachem z občanské války, předpokládá se, že obdržel nějakou „alternativní“ radu od bývalého předsedy vlády Salandra či generálaArmanda Diaze o dohodě s Mussolinim. Bez ohledu na všechny události, Viktor Emanuel ukázal slabost své politiky, jenž bude mít později fatální následky pro monarchii v Itálii. Vyhlídka konečně klidné a stabilní politické situace představované Mussolinim a strach z již proběhlýchruských revolucí a světové války hrály velkou roli v politických rozhodnutích. Když chtěl Viktor Emanuel setřást silný vliv fašismu na italskou korunu, bylo pro monarchii již příliš pozdě.
Díky Mussolinimu v roce1936 převzal Viktor Emanuel III. korunuEtiopského císařství (známého spíše pod názvemHabeš) a stal se habešským císařem; toto rozhodnutí však nebylo všeobecně evropskými státy uznáváno. V listopadu1943 se císařského titulu vzdal a korunu předal do rukouHaile Selassiemu I. V roce1938 král úmyslně zatajil veřejnosti rozhodnutí Mussoliniho vlády pod tlakemTřetí říše o poškozování práv menšin (Židů). O rok později, opět pod vlivem Mussoliniho, převzal korunuAlbánie a stal se králem Albánců. Italská vojska napadla bezbrannou monarchii a donutila králeZoga I. utéct ze země. Tato italská invaze do Albánie byla považována za násilný útok silnějšího národa proti slabšímu. V roce1941 byl na Viktora Emanuela 19letým albánským vlastencem spáchán neúspěšný atentát. Králova rozhodnutí z posledních let, které učinil pod silným tlakem Mussoliniho (potírání práv Židů, obsazení Habeše a Albánie) razantně poškodila královu podporovanost veřejností.
10. června1940 ignoroval Mussolini varování vlády o nezapojení nepřipravené Itálie do války a učinil fatální rozhodnutí vstoupit dodruhé světové války spolu s nacistickým Německem. Následovaly četné porážky italské armády vAfrice,Řecku čiRusku a došlo ke ztrátě afrických kolonií. Italské ozbrojené síly – vojska, námořnictvo, letectvo – trpěly nezvladatelným nedostatkem financí a pohonných hmot.19. července 1943 byl bombardován Řím, čímž králova oslabená popularita prakticky vymizela. V roce1943 Viktor Emanuel III. ve snaze zachránit království předává korunu Albánie zpět do rukou jejich právoplatných panovníků a odvolává Mussoliniho z funkce předsedy vlády a následně na něj vydává zatykač.8. září 1943 král bez informování armády uzavřel příměří se spojenci. Němci, kteří toto rozhodnutí již delší dobu čekali, začali postupně ovládat území na Balkáně, ve Francii a v samotné Itálii. Král ze strachu vpádu nacistů do Říma přesouvá vládu a královskou rodinu doBrindisi.12. září Němci osvobodili Mussoliniho a dosadili jej do čela nově vzniklého fašistického státu –Italské sociální republiky.
Když si král uvědomil, že je příliš poznamenán podporou dřívějšího fašistického režimu, v dubnu1944 přenesl většinu vladařských pravomocí na svého syna,korunního prince Umberta. Po skončení války se v Itálii začalo připravovathlasování o tom, zdali zachovat monarchii či vyhlásit republiku. Král, vyděšen představou zániku monarchie, abdikoval9. května1946, králem se stalUmberto II., ale příliš pozdě.Království bylo vItálii zrušeno krátce na to,12. června1946, Itálie se tak rozhodnutím 54 % občanů stalarepublikou.
Elena byla svému manželovi velmi oddána. Vedle krále byla velmi klidná, vstřícná a příjemná, zůstávala však vždy mimo politické otázky a záležitosti a plně se věnovala charitativní činnosti a humanitní a mezinárodní pomoci, čímž si u lidu získala velkou popularitu.
.jpg)
_-_Vittorio_Emanuele_III_da_ragazzo.jpg)
.jpg)
.svg)
