Narodil se jako první synMarie Terezy Toskánské aKarla Alberta Sardinského, mládí strávil ve Florencii a roku 1842 se oženil se svou sestřenicíAdelheid Rakouskou. Bojoval v armádě svého otce a účastnil se ibitvy u Custozy roku 1848. Když jeho otec po porážce vbitvě u Novary roku 1849 abdikoval, nastoupil po něm a brzy sjednal poměrně příznivé příměří s rakouským velitelemmaršálkem Radeckým. Když je sardinský parlament odmítl ratifikovat, vypsal nové volby a roku 1852 jmenoval premiérem vynikajícího politika, hraběteCamilla Cavoura. Postavil se do čela hnutí za sjednocení Itálie (Risorgimento) a stal se jeho symbolem.
V roce 1854 se připojil k Británii a Francii vKrymské válce a roku 1858 na schůzce s císařemNapoleonem III. uzavřel tajnou dohodu, že za pomoc Francie proti Rakousku jí odstoupíNice aSavojsko. Italsko-francouzské tažení proti Rakousku 1859 začalo úspěšně, ale z obav před mobilizacíPruska Napoleon III. uzavřel tajnou dohodu s mladýmcísařemFrantiškem Josefem I., že Piemonťané dostanou pouzeLombardsko, kdežtoBenátsko zůstane Rakousku. To bylo pro Italy velké zklamání, protože o dohodě nic nevěděli. Turínskou smlouvou roku 1860 Francie skutečně získala Nice a Savojsko, kdežto Viktor Emanuel II. vytáhl proti církevnímu státu a jeho vojsko zatlačil až k Římu, načež byl papežem exkomunikován.
Giuseppe Garibaldi mezitím dobyl Sicílii aNeapol a po plebiscitech se k němu připojily i další severoitalské provincie. Král se v říjnu 1860 slavnostně setkal s Garibaldim, který mu vzdal svůj hold, a 17. března 1861 nově zvolený parlament provolal Viktora Emanuela italským králem. Roku 1866 se král spojil s Pruskem proti Rakousku a i když vojensky neuspěl, získal naBismarckův nátlak od Rakouska Benátsko. Garibaldi se dvakrát pokusil dobýt Řím, ale vstoupil do něho, až když Francie po porážce roku 1870 musela odtud stáhnout svouposádku. 2. července 1871 král přemístil svoji rezidenci a usadil se vKvirinálském paláci, kde dodnes sídlí italský president.
Zbytek jeho panování byl poměrně klidný a zemřel roku 1878, když předtím ještě odmítl papežského vyslance, který s ním chtěl jednat o zrušeníexkomunikace. Byl slavnostně pohřben v římskémPantheonu, kde u jeho hrobu dodnes stojí hlídka veteránů. Roku 1895 bylo rozhodnuto postavit mu velký památník jako „oltář Vlasti“ (Altare della Patria) ve středu města na severním úbočíKapitolu. Památník byl slavnostně otevřen k 50. výročí sjednocení v roce 1911 a dokončen roku 1925.Nebyl vysokého vzrůstu ( měřil 158 cm).[zdroj?]
↑ Maria Clotilde Therese Louise di Savoia-Carignano, Princess of Montfort, Princess Napoléon Bonaparte.geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online.
↑ Person Page.thepeerage.com [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online.
↑ab Umberto I Savoy (1844-1900) - Find a Grave....www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ King Amadeo I (1845-1890) - Find a Grave Memorial.www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Maria Vittoria Dal Pozzo Della Cisterna....www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Marie Létizia Eugénie Catherine Adélaïde Bonaparte, Duchess of Aosta.geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online.
↑ Duke Oddone Eugenio Savoy.geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online.
↑ Maria Pia of Savoy, Queen consort of Portugal.geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online.
↑ Luís I, Rei de Portugal e dos Algarves.geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online.
↑ Carlo Alberto of Savoy-Carignano (1851-1854) -....www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26].Dostupné online. (anglicky)
_-_Vittorio_Emanuele_II_re_d%2527Italia.jpg)
.png)
