Vigilius byl od roku537 do7. června555papežem. Narodil se kolem roku500 ve významné římské rodině. Jeho otec bylkonzulem, bratrsenátorem.
JižBonifác II. jej chtěl učinit svým nástupcem, avšak římskýklérus mu odepřel souhlas. PapežAgapetus I. jej vyslal jakoapokrisiáře doKonstantinopole. Zde se začal klonit kmonofyzitismu a doŘíma se po smrti Agapeta I. vracel coby císařovnouTheodorou upřednostňovaný favorit volby.Justinián I. si od volby Vigilia sliboval též vyřešení sporu mezi zastánciChalkedonského koncilu a monofyzity.
Avšak po Vigiliově návratu se papežem stal na nátlakostrogótskéhokráleTheodabadaSilverius. Vigilius se stal na nátlak z Konstantinopole29. března537vzdoropapežem a byl obecně po Silveriově smrti uznán jako jeho nástupce.
Navzdory očekávání císaře se však Vigilius začal stavět proti monofyzitismu. Následně roku543/544 Justinián odsoudil spisy tří významnýchantiošskýchteologů (vizSpor o Tři kapitoly). Tomuto výnosu, který zároveň zpochybňoval autoritu Chalkedonského koncilu, se však postavili západní biskupové a Vigilius, kteří odmítli Tři kapitoly odsoudit. Vigilius odcestoval do Konstantinopole, kde roku548 pod nátlakem a ke zděšení západních biskupů ve svémIudicatum podepsal odsouzení Tří kapitol. Za to byl na jedné africkésynodě dokonceexkomunikován ze strany některých západních biskupů.
V této situaci uzavírá Vigilius s Justiniánem tichou dohodu, že bude v celé záležitosti svolánekumenický koncil, který rozhodne; až do té doby neměla žádná strana konat další kroky. Justinián však přesto roku551 znovu Tři kapitoly odsoudil, proti čemuž Vigilius protestoval a nakonec se uchýlil dobaziliky sv. Petra, z níž však byl dovlečen doKonstantinopole. V květnu 551 církevní synod v Konstantinopoli Tři kapitoly odsoudil, avšak Vigilius se postavil zásadně proti. Císař jej za to zesměšnil a dokonce nechal exkomunikovat. Vigilius se v tzv.druhém protokolu vyjádřil v souladu s touto synodou. Přinejmenším domnělá bezzásadovost přivedla Vigilia do naprosté izolace na Západě i na Východě.
Ve váhavosti nadále pokračoval a nakonec přijal i usneseníDruhého konstantinopolského koncilu (553), který nepřijal odsouzení zmiňovaných Tří kapitol. Autoritou papeže cobypatriarchy Západu Vigiliovo chování v celé záležitosti otřáslo na více než 150 let. Vigilius zemřel na cestě domů 7. července 555 vSyrakusách.
O mnoho staletí později se Vigiliovo počínání během celé kontroverze stalo v19. století významným vzhledem k rozpravě opapežské neomylnosti.
Obrázky, zvuky či videa k tématuVigilius na Wikimedia Commons
