Vietnam byl osídlen již vpaleolitu, přičemž státy vznikly v prvním tisíciletí př. n. l. vdeltěRudé řeky v dnešnímseverním Vietnamu.[8] Před vpádemdynastie Chan se Vietnam vyznačoval pestrou směsicí náboženství, kultury a společenských norem.[9] Dynastie Chan anektovala severní a střední Vietnam, který byl následně od roku 111 př. n. l. až do vzniku první dynastie v roce 939 pod čínskou nadvládou. Následující monarchické dynastie absorbovaly čínské vlivy prostřednictvímkonfucianismu abuddhismu a expandovaly na jih do deltyMekongu, kde dobylyČampu. Po většinu 17. a 18. století byl Vietnam fakticky rozdělen na dvě území Đàng Trong a Đàng Ngoài. Poslední císařskádynastie Nguyễn se v roce 1883 vzdalaFrancii. V roce 1887 bylo jeho území začleněno doFrancouzské Indočíny jako tři samostatné oblasti. Bezprostředně podruhé světové válce zahájila nacionalistická koaliceViet Minh vedená komunistickým revolucionářemHo Či Minem srpnovou revoluci a v roce 1945 vyhlásila nezávislost Vietnamu naJaponském císařství.
Dnešní název krajiny pochází z počátku vládydynastie Nguyễn. CísařNguyễn Phúc Ánh (posmrtně Gia Long) se rozhodl změnit název krajiny na oslavu její nebývalé expanze po sloučení tehdy samostatných království na severu a jihu v jeden celek. Pro tento účel zvolil názevNam Việt (南越). Ten vznikl zkrácenímAn Nam Việt Thường (安南越裳), který spojil názvy obou zemí dohromady. Oficiálního názvu celé zeměAn Nam (安南) pro historické území na severu aViệt Thường (越裳) s názvem území na jihu, ze kterého pocházel jeho rod. O názvu se prvně jeho správci poradili se správci v Kantonu a pak o něj oficiálně požádal císaředynastie Čching. S novým názvem však nesouhlasil tehdejší guvernér Kantonské provincieKuang-si, Sun Jü-tching, kvůli shodě s historickým státemNan-jüe, pod který spadala i jeho provincie. CísařŤia-čching nakonec vyhověl jeho prosbě aNguyễn Phúc Ánha v roce 1803 vyjmenoval za krále zeměViệt Nam (越南), neboli Vietnamu. Zdůraznil, že jméno domoviny zakladatelů rodu by mělo být prvořadé, zatímco Nam (tedy „jih“) symbolizuje jejich úspěch v jižních zemích. TakySun Jü-tching byl spokojen a v análech dynastie Čching zmiňuje, že se dá nový název vyložit jako „na jih od (Sta) Vietů“, lidí historicky žijících v jižní Číně, jeho domovině.[10] Tento název krajině dlouho nevydržel. Následující císařNguyễn Phúc Đảm (posmrtně Minh Mạng) ji roku 1839 přejmenoval naDai Nam (大南), tedy prostě „Země jihu“ (obdobně jako při moderním čínském „Země středu“). Jméno se však nakonec stalo populárním u protifrancouzských revolucionářů a bylo znovu použito na sklonku japonské okupace (v roce 1945) a hned na to po založení samostatného vietnamského státu.
Celý název krajiny,Cộng hòa Xã hội chủ nghĩa Việt Nam (共和社會主義越南), pochází ze zdomácněných japonských neologizmů pro překlad západních slov:cộng hòa (共和) je „republika“,xã hội (社會) „společnost“ achủ nghĩa (主義) „-ismus“ dávají dohromady „socialismus“. Tedy Vietnamská socialistická republika.
Kolem roku1200 př. n. l. pak došlo k vytvořeníkultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům a bubnům.[14][15] Tzv. dongsonské bubny byly vyrobeny z bronzu a zdobeny výjevy ze života.[16] Účel těchto bubnů není znám, ale předpokládá se, že sloužily jakorituálníhudební nástroj, kterým se přivolávaldéšť. Typickým znakem této kultury bylo též žvýkáníbetele, které je dodnes ve Vietnamu značně rozšířeno. Obvyklé bylo takétetování. V jižním Vietnamu bylo nalezeno mnoho malých starověkýchměděných dolů.
Legendárnídynastie Hồng Bàng je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jakoVăn Lang.[17] V roce257 př. n. l. Thục Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạc Việt se svými kmeny Âu Việt, čímž vytvořil nový kmenÂu Lạc, a prohlásil sám sebe novým panovníkem pod jménemAn Dương Vương.[18]
Roku 207 př. n. l. čínský generál jménem Čao Tchuo porazil Thuc Phana. Kmen Âu Lạc pak začlenil do svého královstvíNan-jüe. Roku 111 př. n. l. byly toto království i kmen Âu Lạc ovládnuti čínskou říší pod nadvládoudynastie Chan.[19][20]
Číňané vládli poměrně tvrdě a pokoušeli se osinizaci obyvatelstva, proto docházelo ke vzpourám. Slavnou byla například vzpoura sester Trungových z roku 40. Sestry jsou dodnes vnímány jako vietnamské národní hrdinky.[21][22] Zajímavé je, že i další velké povstání, ve 3. století, vedla žena, známá pod jmény Triệu Thị Trinh, Triệu Ẩu nebo Bà Triệu.[23] Nejúspěšnější z těchto rebelií proběhla v 6. století, Vietnam se tehdy na přechodnou dobu dokonce osamostatnil (544 až 602). Na počátku 10. století autonomii Vietnamu zajistil klan Thuc.[24] Avšak tisícileté období čínské nadvlády skončilo definitivně až roku938, kdyNgô Quyền taktickým bojem porazil čínskou armádu v bitvě na řece Bach Dang.[25]
Lê Thánh TôngExpanze Vietnamu směrem na jih na území ovládanáČampou aKhméry (Nam tiến - postup na jih), 1069–1757
Novému státu se začalo říkat Đại Việt. Vládu v něm získala nejprvedynastie Lý (1009–1225). Vláda byla přesunuta do dnešní Hanoje, tehdy zvané Thang Long.[26] Stát se ideově opřel obuddhismus.[27] KrálLý Thánh Tông roku 1070 založil chrám literatury (Van Mieu), kde vznikla i první vietnamská univerzita Císařská akademie Quốc Tử Giám, založená dle vzoru čínskékuo-c’-ťien. Tato univerzita byla zasvěcenaKonfuciovi, tento krok výrazně posílil příklon inteligence kekonfuciánství. Začaly též vleklé boje sČampou.
Vláda dynastie Lý skončila duševní nemocí posledního králeLý Huệ Tônga, který de facto dobrovolně předal vládu svému rádciTrần Thủ Độ a stal se mnichem. Formálně byl proces předání moci stvrzen sňatkem královy osmileté dceryLý Chiêu Hoàng se sedmiletým synovcem mocného rádceTrần Cảnhem. Ten se stal oficiálně prvním vládcem nového královského rodu,dynastie Trần (1225–1400). Ta mimo jiné odrazila třimongolské vpády.[28] V bojích proti Mongolům se vyznamenal vojevůdceTrần Hưng Đạo, a stal se tak významným symbolem pro budoucí nacionalistické hnutí.[29] Nová dynastie postavila zemi na nohy také ekonomicky, daňovou reformou. Podařilo se také modernizovat systémškolství. V roce1253 byla založena Vojenská akademie a Národní institut, který měl sloužit pro vzdělávání úředníků.Státním náboženství se stal konfucianismus, ale šlo především o záležitost elit, lid nebyl k přijímání konfucianismu nucen a zůstával u buddhismu. Docházelo také k mísení těchto směrů a do této směsi byly přidávány i ingrediencetaoistické.
V letech 1406–1407 proběhla úspěšnáčínská invaze do Vietnamu a z dobytého Vietnamu byla vytvořena provincieŤiao-č’.[30] Nadvládu čínskédynastie Ming ukončil roku 1428 vůdce povstáníLê Lợi a založil vietnamskoudynastii Lé.[31] Ta pak formálně vládla zemi až do roku 1788. Na vrchol moci dovedl léovský Vietnam císařLê Thánh Tông v letech 1460–1497.[32] Svými reformami přivodil "zlatý věk" vietnamských dějin. Především profesionalizoval státní aparát a úředníci museli absolvovat těžké zkoušky po čínském vzoru.[33] V důsledku předchozí čínské okupace Vietnamu byl obnovený vietnamský stát mnohem pokročilejší ve vojenské oblasti, zvláště co se týče kvality střelných zbraní, což mu umožnilo během 15. a 16. století rozhodnout staletí trvající konflikt sČampou ve svůj prospěch.
Ač dynastie Lé formálně vládla dál, s nástupem 16. století její moc upadla a Vietnam se propadl do krize. O moc se začaly rvát krom vládnoucí dynastie tři vlivné rody: Mac, Trịnh aNguyễn. Čína si mezi nimi vybrala svého "trojského koně", rod Mac. Tomu se dokonce nakrátko podařilo uzmout trůn (1527–1533) a vládl chvíli jakodynastie Mac. Po jejím svržení byla dynastie Lé znovu instalována, skutečná moc však byla rozdělena mezi pány Trịnhu, kteří ovládali sever země, a jižní pány Nguyễn. Do roku 1592 navíc drželi na severu své pozice i Macové, než je Trinhové vytlačili. Válka mezi rody trvala do 70. let 17. století. Nguyenové byli nejdravější, a i když nedokázali dobýt sever, rozšířili naopak svá území na jih, až do deltyMekongu.[34]
To již byla doba, kdy se ve Vietnamu začala uplatňovatfrancouzská koloniální moc. Okolonizaci se předtím pokoušeliPortugalci,Nizozemci iAngličané, ale neúspěšně. Francouzští misionáři do Vietnamu přijížděli od 17. století.[35] Brzy následovali obchodníci. Ngueynové vycítili šanci a začali s Francouzi spolupracovat. Díky tomu porazili všechny konkurenční skupiny a roku 1802 sjednotili Vietnam pod svou vládou – ovšem za cenu rozsáhlého francouzského vlivu. Prvním nguyenovským císařem bylGia Long (1802–1820). Formálně vládl rod Nguyen až do roku 1945.
Francouzské dobytí Saigonu roku 1859
Křesťanské misie se brzy místním znelíbily. Poté, co bylo několik katolických misionářů zadrženo, zasáhlo v roce 1843 francouzské námořnictvo na jejich obranu. Tím začala série vojenských konfliktů, během níž Francouzi Vietnam postupně dobyli. Proces byl dovršen zhruba v roce 1884. Francie pak z Vietnamu učinila svou koloniiFrancouzská Indočína. Vyhlášena byla roku 1887. Rozdělena byla do tří oblastí:Tonkin,Annam aKočinčína.
Od konce 19. století sílil protifrancouzský odboj. Royalistické partyzánské hnutíCần Vương zmasakrovalo přibližně třetinu vietnamské křesťanské populace.[36] Další velké povstání vedlPhan Đình Phùng.[37] Obrovské povstání vypuklo v letech 1917–1918.[38] V roce 1930 propukla vzpoura vietnamských vojáků sloužících ve francouzské armádě, koordinovaná s Vietnamskou nacionalistickou stranou (Việt Nam Quốc Dân Đảng).[39][40] Všechna tato povstání ale Francouzi potlačili. Vzpoura roku 1930 měla nicméně zásadní důsledky – antikoloniální hnutí se rozštěpilo na nacionalistickou a komunistickou část.
Běhemdruhé světové války Vietnam obsadiloJaponsko. U moci Japonci ponechali francouzskévichistické důstojníky, ale v březnu 1945 zemi zabrali plně, aby ji využili jako zásobárnu potravin a surovin pro svou kolabující armádu – výsledkem byl hladomor Vietnamců se dvěma miliony obětí.[41]
Roku 1941Ho Či Min založil nacionalisticko-komunistickou odbojovou organizaciViệt Minh, za účelem boje proti Francouzům i Japoncům. Po japonské kapitulaci vyhlásil nezávislou republiku. Následná osmiletáindočínská válka s Francií skončila v roce1954bitvou u Dien Bien Phu, v níž Vietnamci drtivě zvítězili.[42][43] Vojenské zásluhy si v bitvě připsal zejménaVõ Nguyên Giáp.
Koloniální správa tak byla ukončena a Francouzská Indočína byla na základěŽenevských dohod z roku 1954 rozpuštěna a na jejím místě vznikly tři nové země: Vietnam,Kambodža aLaos. Vietnam byl dále rozdělen na severní a jižní oblast, zhruba podél 17. rovnoběžky. Sever měli pod kontrolou komunisté, jih nacionalisté a císařBao Dai. Rozdělení mělo být dočasné, do voleb naplánovaných na červenec 1956. Bylo povoleno třistadenní období volného pohybu mezi oběma částmi země, během něhož téměř milion seveřanů (hlavně katolíků) odešel na jih v obavě z komunistických perzekucí. Obavy byly živeny antikomunistickou kampaníCIA (vizOperace Passage to Freedom). V roce 1955 jihovietnamský premiérNgô Đình Diệm svrhl císaře Bao Đạie na základě referenda (patrně zfalšovaného) a prohlásil se prezidentemVietnamské republiky. Ho Či Min na severu vzápětí vyhlásilVietnamskou demokratickou republiku. Během komunisticképozemkové reformy v Severním Vietnamu došlo k rozsáhlým neoprávněným popravám vůči vlastníkům půdy. Podle historikaWilliama Duikera měla tato vlna násilí spíše spontánní povahu, pramenící z nahromaděné třídní a osobní nenávisti z období francouzské koloniální správy a feudálních poměrů. Odhady počtu popravených se uvádí až 100 000 obětí.[44]
Zároveň v jižní části země prováděli operace, při nichž zavraždili stovky jihovietnamských úředníků, a na konci 50. let pak zformovali partyzánské jednotkyVietcong, které zahájily operace s cílem svrhnout režim prezidenta Diệma. Vojenské operaceVietcongu a jednotekViet Minhu probíhaly i na území sousedníhoLaosu aKambodži. Po roce 1954 zahájil Diệm rozsáhlé proti-vietminhské kampaně, jejichž cílem bylo zlikvidovat komunistické struktury. Tisíce skutečných i domnělých komunistů byly popraveny a statisíce dalších uvězněny.[45]
Komunistům hrála do karet nestabilita Diemova režimu. Diem bylkatolík a ovládal většinově buddhistické obyvatelstvo. V roce 1963 vypukly buddhistické protesty.[46][47] Pozornost světové veřejnosti upoutali zejména protesty ve formě sebeupálení několika mnichů, z nichž nejznámějším bylThích Quảng Đức.[48] Masové demonstrace Diem násilně potlačil. To vedlo ke zhroucení vztahů seSpojenými státy. Současně zrušil pozemkové reformy, které Viet Minh provedl v oblastech pod svou kontrolou již během války proti Francii. Půda byla navrácena velkostatkářům a rolníci museli doplácet zpětné nájemné, které vedlo k růstu podpory pro Vietcong. Nakonec došlo kpřevratu v roce 1963, při kterém byl Diem zavražděn.[49] U moci se pak v rychlém sledu vystřídal tucet vojenských vlád, až v letech 1965-1967 postupně převzal kontrolu generálNguyễn Văn Thiệu.[50] Spojené státy, zděšeny možností, že rozvrat v jižním Vietnamu povede k rychlému zabrání celé země komunisty, se od roku 1964 začaly v konfliktu silně vojensky angažovat, přičemž jako záminku k intervenci využilyincident v Tonkinském zálivu z roku 1964.[51] Američané měli v jednu chvíli ve Vietnamu 500 000 vojáků. Válkou prošlo celkem více než 2,6 milionů Američanů.[52] Padlo jich asi 60 000.[53] Severnímu Vietnamu naopak poskytovaly významnou materiální pomoc Čína a Sovětský svaz. Vyslali i 15 000 "vojenských poradců".
Válka byla vedena se značnou krutostí; během bojů bylo zabito přes 2 miliony lidí, převážně civilistů, a bylo ničeno životní prostředí.[54] Docházelo k páchání válečných zločinů, jako byl americkýmasakr v My Lai nebo komunistickýmasakr v Hue.[55][56] Severní Vietnam byl dlouhodobě bombardován americkým letectvem v rámcioperace Rolling Thunder.[57] USA v boji s partyzány zVietcongu použily proti rostlinným porostům jedovatou chemikáliiAgent Orange, která kontaminovala půdu a zmrzačila miliony Vietnamců.[58][59]
Velkým zlomem ve válce byla severovietnamskáofenziva Tet z roku 1968. Kampaň vojensky selhala, ale šokovala americký establishment a obrátila americké veřejné mínění proti válce.[60] Mezi lety 1968 a 1972 probíhal v Jižním Vietnamu za pomoci Američanů a CIA tzv.program Phoenix, jehož cílem bylo zničit podpůrnou infrastrukturu Vietkongu. Během implementace programu byly zatčeny desetitisíce lidí, ti byli mučeni a mnozí z nich zabiti.[61] Tváří v tvář rostoucímu počtu obětí, sílící domácí opozici vůči válce a mezinárodnímu odsouzení se USA začaly počátkem 70. let z bojů stahovat. Definitivně odešly v roce 1973. Válka pak skončila v roce 1975, kdypadl Saigon (dnesHo Či Minovo město) a Severní Vietnam ovládl zbytek země.[52] Od roku 1975 tak vládne v celé zemiKomunistická strana Vietnamu. Obě části země byly oficiálně sloučeny 2. července 1976. Poté komunisté poslali 300 000 Jihovietnamců do převýchovných táborů, kde byli mnozí mučeni a trpěli hladem.[62]
Na šestém národním kongresu Komunistické strany Vietnamu v prosinci 1986 reformní politici odstranili „starou gardu“. V čele reformátorů stál 71letýNguyễn Văn Linh, který se stal novým generálním tajemníkem strany. Nechal pak provést řadu reforem známých jako Đổi Mới („Renovace“), které znamenaly přechod zplánované ekonomiky kvolnému trhu.[66][67][68] Ačkoli byla zachovánavláda jedné strany, stát podpořil soukromé vlastnictví farem a továren, ekonomickou deregulaci a zahraniční investice, přičemž si udržel přímou kontrolu jen nad strategickými průmysly. Následně vietnamská ekonomika dosáhla silného růstu.[69]
Vietnamská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 2:3 se žlutou pěticípou hvězdou uprostřed. Hvězda je vepsaná v pomyslné kružnici o průměru ⅗ šířky vlajky.
Vietnamský státní znak tvoří zlatá pěticípá hvězda ze státní vlajky na červeném kruhovém podkladu ohraničeném věncemrýžových klasů s ozubeným kolem ve spodní části. Klasy jsou převázány rudou stuhou s nápisem CỘNG HOÀ XÃ HỘI CHỦ NGHĨA VIỆT NAM (českySocialistická republika Vietnam).
ZátokaHa LongJedno z ramen deltyMekonguKlimatická mapa Vietnamu
Vietnam se rozkládá na ploše 331 690 km čtverečních. Délka vnitrozemských hranic je 4639 km a pobřežní čára je dlouhá 3444 km. Z hlediska klimatu je severní Vietnam subtropický, zatímco střední a jižní oblasti jsou tropické.
Při pobřeží se rozkládají úzké nížiny, ve vnitrozemí se pak vypínají hory (zejm.Annamské pohoří), které dosahují výšky přes 3000 m n. m. (nejvyšší hora VietnamuFan Si Pan měří 3143 metrů). Hory zabírají 40% plochy země, tropické lesy pokrývají přibližně 42%.
Pro Vietnam jsou důležité dvědelty dvou největších řek, kde se odjakživa soustřeďovala populace. DeltaRudé řeky na severu zaujímá asi 15 000 km čtverečních. Je menší, ale hustěji osídlená než delta řekyMekong na jihu. Ta pokrývá přibližně 40 000 km čtverečních. Rudá řeka je zároveň nejdelší řeka země – protéká jí v délce 450 km. Typická pro tyto oblasti jsou nekonečná rýžová pole a stále zelené tropické lesy.
V průběhumonzunové sezóny dochází ve Vietnamu k vysokým dešťovým srážkám, v průměru od 1 500 do 2 000 milimetrů, což často způsobuje záplavy.[70] Zemi rovněž často ohrožujítajfuny.
Vietnam má vysokoubiodiverzitu, 16. nejvyšší na světě. Lze v něm nalézt přibližně 16% všech žijících druhů zvířat a rostlin na planetě. V zemi je identifikováno 15 986 druhů rostlin, z nichž 10% jeendemických. Také je možno zde nalézt 260 druhůplazů, 120obojživelníků, 840ptáků a 310savců, z toho 100 druhů ptáků a 78 druhů savců je endemických. Vietnam má dvě místa zapsaná na seznam světového přírodního dědictví UNESCO, zátokuHạ Long a národní parkPhong Nha-Ke Bang. Vietnamská vláda vyhlásila již 126 chráněných přírodních oblastí, včetně 30 národních parků. Tato málo prozkoumaná příroda nabízí biologům stále ještě velký prostor k objevování, v posledních letech zde bylo objeveno šest nových druhů savců –saola[71],muntžak obrovský[72] čilangur indočínský.[73] V roce 2010 byl ve Vietnamu objeven mimořádně ohroženýnosorožec jávský, ale jeho poslední kus na vietnamském území byl patrně zastřelen pytláky v roce 2010.[74]
Vietnam jerepublika, dle ústavysocialistická a svládou jedné strany – Komunistické strany Vietnamu. Jiné politické strany než vládnoucí nejsou povoleny.[75] Vietnam je jedním ze dvou komunistických států v jihovýchodní Asii (druhým jeLaos) . Ačkoli Vietnam zůstává oficiálně věrný socialismu, jeho ekonomika jekapitalistická a nese dokonce jisté liberální rysy – daně jsou např. zhruba na úrovniThajska, tedy mnohem nižší než v Evropě. Proto takéThe Economist nazval politické vedení Vietnamu "horlivě kapitalistickými komunisty".[76] Systém vlády se nicméně podobáčeskoslovenskému systémuNárodní fronty před rokem 1989 – volby se konají, ale zúčastnit se jich mohou jen povolené politické organizace sdružené ve Vlastenecké frontě či odboráři ze státem kontrolovaných odborů.
Billboard ve městěHue s portrétemHo Či Mina, který vyhlásil nezávislost Vietnamu
Klíčovou mocenskou pozicí je generální tajemník komunistické strany, následuje prezident, jež je vrchním velitelem armády a předsedou Rady nejvyšší obrany a bezpečnosti, poté předseda vlády. Národní shromáždění je jednokomorovým zákonodárcem, složeným ze 499 členů.[77] Všichni ministři vlády musejí být před svým jmenováním zvolenými členy Národního shromáždění.
Nejvyšší lidový soud, hlavní odvolací orgán v soudním systému, je odpovědný parlamentu. Vietnam si zachovávátrest smrti, který je aktivně využíván za škálu trestných činů včetně distribucedrog či zakorupci.[78][79]
Specifickým je vztah Vietnamu aČínské lidové republiky. Ačkoli obě země v současnosti spojuje podobný společensko-hospodářský model, nedá se říci, že by Vietnam k Číněgeopoliticky přiléhal, což je dáno historicky, tradiční snahou Vietnamu uchovat si na velkém sousedovi nezávislost. Ačkoli Čína a Vietnam žijí formálně v míru, vJihočínském moři existují třecí plochy a mezi oběma zeměmi existuje napětí.[80]
Tehdejší vietnamský prezidentTo Lam a ruský prezidentVladimir Putin v Hanoji 20. června 2024
Komunisty ovládaný Vietnam měl tradičně dobré vztahy seSovětským svazem a poté i s nástupnickýmRuskem.[81] V roce 2017 zjistil mezinárodní průzkum veřejného mínění, že ruský prezidentVladimir Putin se ve Vietnamu těší ještě větší popularitě než v samotném Rusku.[82] Ruský ministr zahraničíSergej Lavrov označil Vietnam za „klíčového partnera“ Ruska ve skupině zemíASEAN.[83]
Vztahy se Západem byly po vietnamské válce špatné. První zlepšení reputace Vietnamu u západních politiků přišlo poté, co vietnamská armáda rozdrtila děsivý režimRudých Khmerů vKambodži. Druhé zlepšení vztahů přišlo po reformách v roce 1986. Vztahy se Spojenými státy se začaly zlepšovat v srpnu 1995, kdy oba státy povýšily své styčné úřady na velvyslanectví. V květnu 2016 americký prezidentBarack Obama dále normalizoval vztahy s Vietnamem poté, co oznámil zrušení zbrojního embarga.[84] V dubnu 2023 navštívil Vietnam český premiérPetr Fiala.[85]
Vietnamské ozbrojené síly byly založeny 22. prosince 1944. Skládá se z Vietnamské lidové armády, z lidové veřejné bezpečnosti a civilních obranných sil.
Hlavní sídlo Ústřední vojenské komise se nachází vhanojské čtvrti Ba Đình. Vedení tvoří tajemník Ústřední vojenské komise, vrchní velitel, ministr obrany, náčelník generálního štábu a vedoucí hlavního odboru pro politické záležitosti.
Doba základní vojenské služby trvá 24 měsíců, je povinná pro všechny fyzicky schopné muže od věku 18-25 let.
Vietnamská lidová armáda (VPA) je oficiální jméno pro aktivní vojenskou službu a je rozdělen do vietnamských pozemních sil, lidového námořnictva, lidového letectva, obranných sil, pohraniční a pobřežní stráže.
Motto se překládá jako:"Odhodlán vyhrát"
VPA má v aktivní službě přibližně 482 000 vojáků, ale jeho celková síla, včetně polovojenských sil, může dosáhnout až 5 milionů lidí. V roce 2021 vojenské výdaje činily přibližně 7,46 miliardy USD, což odpovídá přibližně 2,3% (2018) jejich celkových vládních výdajů.Vietnamské ozbrojené síly se pravidelně zúčastní společných vojenských cvičení a válečných her, které se konají také s Brunejí, Indií, Japonskem, Laosem, Ruskem, Singapurem a Spojenými státy americkými.
Od roku 2015 působí v mírových misích OSN ve Středoafrické republice a v Jižním Súdánu.
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že jivylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též nadiskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Vietnam se člení na 63 administrativních oblastí; jde o 57 provincií (vietnamskytỉnh) a 6 měst „pod ústřední správou“ (thành phố trực thuộc trung ương), jež jsou na úrovni provincií.
Jednotlivé provincie se dále dělí na okresy (huyện), střediskové obce (thị xã) a města „pod provinční správou“ (thành phố trực thuộc tỉnh); na téže úrovni jsou pak také (ve zmíněných 5 městech) městské obvody (quận).
Vietnamská ekonomika byla v roce 2021 dleMezinárodního měnového fondu 24. největší na světě, z hlediskahrubého domácího produktu vparitě kupní síly (počítáme-li jen skutečně suverénní státy).[86] Zatímco v roce 1980 se Vietnam na světové ekonomice podílel 0,18 % procenta, v roce 2018 už to bylo 0,52 %. Světové finanční instituce očekávají další posilování pozice Vietnamu v globální ekonomice, podleGoldman Sachs bude v roce 2025 vietnamská ekonomika 17. největší na světě.[87] Roste spotřebauhlí při výroběelektřiny a Vietnam se tak stal významnýmproducentem CO2.[88]
Významnou roli v národním hospodářství hrajezemědělství – zaměstnává 48 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Mezi hlavní produkty patřírýže (4. místo na světě v produkci, 2. místo ve vývozu),káva (2. místo na světě v produkci),pepř (1. místo na světě v produkci),ořechy kešu (3. místo na světě v produkci),čaj (6. místo na světě v produkci),krevety. Zvolna se rozvíjí cestovní ruch – země je bohatá jak na kulturní, tak na přírodní bohatství, na své si přijdou i milovníci sportu.
Vietnam patří mezi prioritní země české zahraničnírozvojové spolupráce. České projekty se soustředí na čtyři hlavní sektory: ochrana životního prostředí, sociální ochrana obyvatelstva, rozvoj venkova a zemědělství, boj proti kriminalitě (zejména obchodu s lidmi), ekonomicko průmyslový rozvoj.[89]
Silniční infrastruktura ve Vietnamu má délku okolo 260 000 km,[90] z toho je jen 19 %[91] zpevněných silnic. 40 % sítě je ve špatném stavu. Infrastruktura se skládá z různých typů cest, přičemž 20 000 km tvoří dálnice a 24 000 provinční silnice. Do roku 2015 bylo postaveno více než 700 km dálnic a rychlostních silnic, 500 km je stále ve výstavbě.[90] Rychlostní silnice jsou ve Vietnamu poměrné novinkou. Silniční provoz se rozrůstá, ale většina silnic je nebezpečných kvůli zastaralosti. Rychlostní silnice řeší problém na hlavních tazích tím, že oddělují rychlý silniční provoz od pomalého. Ve Vietnamu jsou definovány 2 typy rychlostních silnic. Rychlostní kategorie jsou čtyři: 60, 80, 100 a 120 km/h. Obecně mají na rychlostní silnici přístup auta, autobusy, nákladní auta acông nông (zemědělská vozidla) a všechny typy motocyklů jsou zakázány.
Vodní doprava je především trajektová. Většina trajektových spojů byla nahrazená mosty, ale trajekty stále fungují pro vozidla, které nemají povolený přístup na rychlostní silnice.
Roste důležitost letecké dopravy. Linka mezi Hanojí a Ho Či Minovým Městem je od roku 2016 7. nejvytíženější linkou na světě.[92][93][94] V roce 2017 se na ní přepravilo 6 769 823 pasažérů.[94] Vietnam má 37 civilních letišť, včetně 3 mezinárodních. Mezi mezinárodní letiště patří: Mezinárodní letiště Nội Bài v Hanoji, Da Nang vDa Nangu aletiště Tân Sơn Nhất v Ho Či Minově Městě. Tân Sơn Nhất je největší vietnamské letiště. V roce 2017 odbavilo 62 milionů pasažérů, což bylo 19% zvýšení oproti roku 2016.Vietnamské aerolinie létají na 79 mezinárodních letišť a vlastní 83 letadel. Druhým největším domácím dopravcem jeVietJet Air, kteří mají 47 letadel.
K prosinci 2023 žilo ve Vietnamu přibližně 100,3 milionu obyvatel.[2] Počet obyvatel výrazně vzrostl oproti sčítání lidu z roku 1979, kdy celkový počet obyvatel sjednoceného Vietnamu činil 52,7 milionu.[95] Podle posledníhosčítání lidu z roku 2019 žilo v zemi 96 208 984 obyvatel.[2] Na základě tohoto sčítání žije 65,6 % vietnamské populace na venkově, zatímco ve městech pouze 34,4 %. Průměrné tempo růstu městského obyvatelstva se v poslední době zvýšilo, což se připisuje zejména migraci a rychlé urbanizaci.[2] Dominantní etnická skupina jsouVietové, kteří tvoří 82 085 826 osob, tedy 85 % obyvatelstva.[2] Většina jejich obyvatelstva je soustředěna vnáplavových deltách a pobřežních nížinách země. Jako většinové etnikum mají Vietové v zemi značný politický a ekonomický vliv. Přesto ve Vietnamu žijí také různé etnické skupiny, z nichž 54 je oficiálně uznáno, včetně Hmongů, Dao, Tàyů,Thajci a Nùngů. Mnoho etnických menšin, jako jsou Muongové, kteří jsou Kinhům blízce příbuzní, žije na vysočině, která pokrývá dvě třetiny vietnamského území. Horské kmeny obývající převážně hraniční oblasti žijí v chudobě a dodnes čelí diskriminaci ze strany většinové vietnamské společnosti.[96]
Od rozdělení Vietnamu žili ve Střední vysočině téměř výhradně Degarové (včetně více než 40 kmenových skupin), nicméně jihovietnamská vláda v té době zavedla program přesídlování Kinhů do původních oblastí.[97] Hoa (etničtí Číňané) aKhmerové Kromové jsou převážně obyvatelé nížin. V průběhu vietnamské historie se do země přistěhovalo mnoho Číňanů, převážně z jižní Číny, jako správci, obchodníci a dokonce i uprchlíci. Od sjednocení v roce 1976 došlo v důsledku zesílení komunistické politiky v celé zemi ke znárodňování a konfiskaci majetku zejména Hoa na jihu a bohatých ve městech. To vedlo mnoho z nich k odchodu z Vietnamu.[98]
Podle oficiálních statistik má Vietnam jednu znejateističtějších populací světa, bez vyznání je 81,8 procenta obyvatel. Nejrozšířenějším náboženstvím jebuddhismus, k němuž se hlásí 7,9 procenta obyvatel Vietnamu, přičemž převládá buddhismusmahájánový. 6,6 procenta je v zemikatolíků, což je poFilipínách aJižní Koreji nejvyšší poměr v Asii. Významnější roli sehrávají ještě dvě sekty, v zásadě buddhistickáHoa Hao (1,7%) aCao Dai (0,9%). Okrajové zastoupení máprotestantismus (asi 200 000 lidí v Centrální vrchovině) aislám, k němuž se hlásí převážněKhmerové aČamové.[100]
V roce 2017 se počet lidí žijících v městské oblasti odhaduje na 32 milionů lidí (s mírou urbanizace 35,7%). Od liberalizace ekonomiky a uvolnění systému vlastnických práv zavedený hospodářským programem Đổi Moi započatý v roce 1986 prudce vzrostla míra urbanizace. Mezi velká města patříHanoj (Hà Nội),Ho Či Minovo Město (Thành phố Hồ Chí Minh, též Sài Gòn),Haiphong (Hải Phòng),Hue,Danang (Đà Nãng), a další.
Výsledkem je, že Hanoj a Ho Či Minovo Město (respektive dvě hlavní města v deltě Rudé řeky a jihovýchodních regionů) zvýšily svůj podíl na celkovém městském obyvatelstvu z 8,5% na 24,9% a na 15,9% na 31%.
Vietnamská vláda předpodvídá, že země bude mít do roku 2020 míru urbanizace 45%, který by měl mít pozitivní vliv na vyšší tempo růstu hrubého domácího produktu. Urbanizace probíhá také mezi venkovskými oblastmi a na jihu země kolem Ho Či Minova Města, který má velkou populaci vnitřních přistěhovalců hlavně kvůli lepšímu počasí a pracovním příležitostem.
Vietnamština je mateřským jazykem mluvený většinovou populací (86%). V rané historii vietnamština používala k psaníčínské znaky, které se vyvíjely mezi 7.–13. stoletím. Od 17. století začala používatlatinka, jejímž vzorem byla portugalská abeceda zavedená jezuitouAlexandre de Rhodes a vyučující misionáři v katolických školách. Kromě vietnamštiny se hovoří 54 různými jazyky např. tàyština, mườngština, chamština,khmerština, nùngština nebohmongština užívané obvykle etnickými skupinami žijící v pohraničních horských oblastech.
Francouzština se stále používá mezi starší generací a vzdělanci, který byl hlavním jazykem veřejné správy, vzdělání a obchodu během francouzské kolonizace. Vietnam mimo jiné zůstává plnoprávným členemMezinárodní organizace frankofonie a současný vzdělávací systém postupně oživuje opětný zájem o francouzský jazyk.
Ruština a v mnohem menší mířeněmčina,čeština apolština jsou známé mezi některými severními Vietnamci, jejichž rodiny měly běhemstudené války vazby s východním blokem. Díky zlepšeným vztahům se západními zeměmi a ekonomickým reformám jeangličtina stále více používána jako druhý jazyk. Studium angličtiny je nyní povinné ve většině škol buď po boku francouzštiny, nebo místo ní. Zahraniční obchod a zábavní průmysl také pomáhá vzrůstu popularityjaponštiny akorejštiny.
Nejstarší vietnamské literární památky jsou včínštině (např. slavná báseňNam quốc sơn hà z roku 1077, jejímž autorem byl generálLý Thường Kiệt, nebo kniha o vojenské strategii z peraTrần Hưng Đạa). Klasická čínština se užívala ve Vietnamu coby literární jazyk až do počátku 20. století. Průkopníkem vietnamštiny jakožto literárního jazyka byl v 15. století především učenec ahumanistaNguyễn Trãi (1380-1442), byť šlo o vietnamštinu psanou modifikovanýmičínskými znaky, tzv. jižními znaky (viz téžHistorie písma ve Vietnamu). Propagátorem latinizovaného písma byl v 18. století encyklopedista a dějepisecLê Quý Đôn. Klasikem vietnamské literatury je básník 18. stoletíNguyen Zu, autorveršovaného románuKieu.[104] Na přelomu 18. a 19. století tvořila básnířkaHo Xuan Huong, jejíž poezie plná intelektuální hravosti aerotických narážek se stala unikátním jevem v dějinách vietnamské literatury.Phan Bội Châu se zasloužil o rozšíření pojmu Vietnam, především díky své knize z roku 1905 nazvanéViệt Nam vong quốc sử (Dějiny ztraceného Vietnamu).[105] K představitelům moderního vietnamského básnictví patřili ve 30. a 40. letech 20. stoletíXuân Diệu neboHan Mac Tu. Mezi další významné představitele vietnamské literatury patří básník a prozaikThế Lữ, který ve své tvorbě čerpal inspiraci z francouzských děl Edgara Allana Poea nebo Charlese Baudelairea. Stal se tak průkopníkem tzv.Nové poezie (Thơ Mới). Se svými spolužáky ze školy založil spoleksalon littéraire, kde společně nad literaturou diskutovali. Z tvorby je patrné, že inklinoval k principům krásna, k melancholii a ke spritualitě. Později se aktivně věnoval divadlu, herectví a překladatelství. Mezi jeho nejznámější díla patří básnická sbírkaMấy vần thơ (1935, Několik verší) a románVàng và máu (1934, Zlato a krev). Díky jeho inspiraci z francouzské tvorby je považován za významného autora a jeho vliv měl velký dopad na podobu vietnamské moderní poezie. Jeho praneteří je česko-vietnamská fotografka Liliana Pham, která žije a tvoří v České republice. Ve Vietnamu se narodila i francouzská spisovatelkaMarguerite Durasová, která se k mládí strávenému zde často ve svých knihách vracela. Na motivy její knihyMilenec (1984, L'Amant) vznikl stejnojmenný romanticko-dramatický film v roce 1992 z francouzské produkce. Děj se odehrává v Jižním Vietnamu ve městě Sa Đéc. Jedná se o autobiografický příběh o mladé dívce bílé pleti z nuzných poměrů, která po své cestě domů trajektem přes řeku Mekong potkává bohatého Číňana. Oba se do sebe zamilují, avšak jejich odlišná společenská vrstva i kulturní rozdíly jejich lásce nepřejí. Dodnes je možné navštívit město Sa Đéc, kde stojí honosný historický dům patřící rodině Číňana. Dům slouží jako expozice a připomíná příběh mladé nešťastné lásky.
DržitelemPulitzerovy ceny a cenyWorld Press Photo je dokumentární fotografNick Ut, jeho nejznámější fotografií jeDívka z Trang Bang, snímek devítileté dívky popálenénapalmem běžící po silnici v průběhuvietnamské války. Fotografie se stala jedním ze symbolů války a silně ovlivnila americké veřejné mínění.[106]
Od 90. let 20. století se začala ve Vietnamu rozvíjetpop music, někdy zvaná V-pop. K jejím klasikům patří skladatelTrịnh Công Sơn. Ke hvězdám 21. století patří například zpěvačkyMỹ Linh aMỹ Tâm nebo zpěváci vystupující pod jménemSơn Tùng M-TP[110] aAmee. Sơn Tùng M-TP proslul na západě svým duetem s raperemSnoop Doggem nazvanýmGive It to Me (Hay Trao Cho Anh).[111] Hvězdy posledních let obvykle vzešly z vietnamských verzí známých licencovaných formátůPop Idol čiVoice of..., které se i ve Vietnamu staly velmi populární.
Jako v mnoha jiných zemích se ovšem nejpopulárnějším sportem stal nakonec fotbal. Největším úspěchemVietnamské fotbalové reprezentace jsou dvě vítězství na mistrovství ASEAN zvaného obvykle Pohár AFF (2008, 2018).
Velkým průlomem a největší sportovní akcí ve Vietnamu mělo být pořádání závodůFormule 1 -Grand Prix Vietnamu na nově vybudovanémHanoi Street Circuit. Poprvé se měla konat 5. dubna 2020, ale kvůlipandemii covidu-19 byla nejdříve odložena a později zrušena.[117] Závod se měl uskutečnit i v sezóně 2021, ale byl z kalendáře odstraněn, protože došlo k zatčení předsedy Hanojského lidového výboru Nguyễn Đức Chunga pro obvinění z korupce.[118] Ani v dalším ročníku se nekonal.[119]
Vietnamská kuchyně je považována za jednu z nejzdravějších na světě.[120] Jejím cílem je ve většině zachování co nejčerstvější a přírodní chuti jídel. Oproti jiným asijským kuchyním je jemnější (zejména oproti například thajské). Zajímavé je, že zcela neznámé jsou ve Vietnamu mléko a sýry.[121]
Základní přílohou jerýže, nejoblíbenější maso jehovězí, používá se hodně zeleniny, nejtypičtějším kořením jekoriandr avietnamský koriandr (rdesno vonné).[122] Spolu s vietnamskou diasporou se do celého světa rozšířila sláva polévkyphở se širokýmirýžovýminudlemi (phở) podávanými s kouskymasa – obvyklehovězího (phở bò). Oblíbené jsou rovněž rolky, napříkladnem cuốn, nazývané téžgỏi cuốn čijarní závitky, tedy rolky zvepřového masa čikrevet,zeleniny a bylinek, které se balí dorýžového papíru. Francouzi vnesli do Vietnamu oblibu baget, vietnamská verze je nazývánabánh mì. Oblíbeným dezertem jebánh rán,fritované bochánky z mouky zlepkavé rýže plněné sladkou pastou z fazolímungo sjasmínovou esencí a obalované vsezamových semínkách. Tradičním nápojem je zelený čaj (trà Việt) a specifická verze kávy, která je podávána se silnou vrstvou sladkého kondenzovaného mléka na dně (cà phê sữa đá). Alkoholickou raritou je hadí víno (rượu rắn), což je buď rýžová pálenka, v níž je naložený mrtvý had, anebo pálenka s hadími tekutinami (krev,žluč ajed).
Vietnamská kuchyně má i regionální odstíny, severní Vietnam byl více ovlivněn kuchyní čínskou, ve středním Vietnamu bylocísařské městoHue, takže místní jídla odrážejí vliv pestré palácové kuchyně, často založené na mořských plodech, jižní Vietnam byl nejvíce ovlivněn Francouzi, Thajci a Khmery, oblíbené je tedy např.kari.
Specifická jsou sváteční jídla. K nejdůležitějším vietnamským svátkům patří Nový rok (Tết Nguyên Đán). Jedná se o pohyblivý svátek připadající na termín od 21.ledna do 21.února. V rámci oslav se připravené pokrmy obvykle nejdříve umístí naoltář, kde jsou symbolicky věnovány zemřelýmpředkům, a až po tomto ceremoniálu jsou zkonzumovány. K nejtradičnějším jídlům podávaným během oslav Nového roku patříbánh chưng, což je čtvercový koláč zlepkavé rýže plněný tučnýmvepřovým, pastou zmungo fazolí a dalšími ingrediencemi. Všechny potřebné suroviny se balí do banánových listů, ve kterých se několik hodin vaří. Dále je toxôi, pokrm připravený z lepkavé rýže vařený s nejrůznějšími ingrediencemi, napříkladarašídy (xôi lạc), výhonky fazolí mungo (xôi đậu xanh) či s ovocem momordikou indočínskou (xôi gấc), což je verze oblíbená kvůli své červené barvě, která je symbolem štěstí a budoucích úspěchů v dalším roce. Svátečním jídlem je téžgiò, druh uzeniny připravené z najemno namletéhovepřového (giò lụa) či z nasekaného vepřového kolena, hlavy, jazyka ajidášova ucha (giò xào). Roli našeho cukroví plnímứt, tedykandované ovoce,oříšky, semínka, jako napříkladkokos,ananas,zázvor,mrkev,dýně a dýňová semínka,lotosová semínka,karambola,sladké brambory,slunečnicová nebomelounová semínka.Mứt nejsou součástí slavnostní večeře, ale podávají se hlavně jako drobné občerstvení, když přijde návštěva, či k čaji.[123]
Trh s potravinami ve městě Mỹ Tho
Jídlo se ve Vietnamu jíjídelními hůlkami a širokoulžicí, která se používá k jedenípolévek a drží selevou rukou, zatímco v pravé se drží hůlky. Během jídla se podávají všechny chody současně a každý si nabírá hůlkami do své misky, přičemž se používá silnější konec hůlek, který se neklade do úst. Misky se při konzumaci drží blíže kústům. Zafaux pas se považuje, když se hůlky kolmo zapíchnou do jídla.[124]
Vietnamská kuchyně tradičně představuje kombinaci pěti základních chutí "prvků" (vietnamsky: ngũ vị): kořeněná (kov), kyselá (dřevo), hořká (oheň), slaná (voda) a sladká (země). Mezi běžné přísady patří rybí omáčka,krevetová pasta, sójová omáčka, rýže, čerstvé bylinky, ovoce a zelenina.
Vietnamské recepty používají citrón, zázvor, mátu, koriandr, chilli papriku, limetku a listy bazalky. Tradiční vietnamská kuchyně je považována za jednu z nejzdravějších kuchyní na světě a je známá svými čerstvými ingrediencemi, minimálním používáním oleje, bylinkami a zeleninou. V minulosti byla konzumace vepřového, hovězího a kuřecího masa poměrně omezené a v důsledku toho se široce využívaly sladkovodní ryby, korýši, krabi a měkkýši.
Rybí omáčka, sójová omáčka, krevetová omáčka a limety patří mezi hlavní aromatické přísady. Mnoho pozoruhodných vietnamských jídel, jako je bánh cuốn (rýžové rolky), bún riêu (polévka z rýžových nudlí) a nudle phở, který pochází ze severu a byly přeneseny do středního a jižního Vietnamu severními migranty.
Místní potraviny na severu jsou často méně pikantní než jižní jídla, protože chladnější severní klima omezuje produkci a dostupnost koření, např. černý pepř se používá místo čili papriček.
Na jihu jsou vietnamské nápoje obvykle podávány studené s kostkou ledu zejména v horkých ročních obdobích ve srovnání se severem, kde jsou horké nápoje mnohem výhodnější v chladnějším klimatu.
Některé příklady základních vietnamských nápojů zahrnují cà phê đá (ledová káva), cà phê trứng (vaječná káva), chanh muối (solená limetková limonáda), cơm rượu (víno z rýže), nước mía (džus z cukrové třtiny) a trà sen (lotosový čaj).
↑abcdefSocio-economic situation in the fourth quarter and 2023 [online]. General Statistics Office of Vietnam, 2023-12-29 [cit. 2024-02-12].Dostupné online. (anglicky)
↑abc"Completed Results of the 2019 Viet Nam Population and Housing Census [online]. 2020 [cit. 2020-05-01].Dostupné online.ISBN978-604-75-1532-5. (anglicky)
↑Constitution of the Socialist Republic of Vietnam [online].Organizace pro výživu a zemědělství [cit. 2024-01-20]. Ústava definuje Vietnam jako socialistický právní stát, stát lidu, lidí a pro lid. Vietnam je unitárním státem, v němž vládne [systém] jedné strany s koordinací státních orgánů při výkonu zákonodárných, výkonných a soudních práv..Dostupné online. (anglicky)
↑World Economic Outlook Database, April 2024 Edition. (Vietnam) [online].International Monetary Fund, 16 April 2024 [cit. 2024-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 April 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sustainable land use and rural development in Southeast Asia: innovations and policies for mountainous areas. Příprava vydání Holger L. Fröhlich, Pepijn Schreinemachers, Karl Stahr, Gerhard Clemens. Heidelberg: Springer 490 s. (Springer environmental science and engineering).Dostupné online.ISBN978-3-642-33376-7.OCLC809612845 S. 5. OCLC: ocn809612845.
↑Seah, A., & Nair, C. M. (2004).Vietnam. Marshall Cavendish.
↑Nguyen, N., & Nguyen, Q. (2024). The Religious Aspect of Confucianism During The Ly-Tran Dynasties, Vietnam.Griot: Revista de Filosofia,24 (2), 234–246.
↑ Archivovaná kopie.leminhkhai.blog [online]. [cit. 2021-04-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-17.
↑MATSUMURA, Hirofumi; YONEDA, Minoru; DODO, Yukio. Terminal Pleistocene human skeleton from Hang Cho Cave, northern Vietnam: implications for the biological affinities of Hoabinhian people.Anthropological Science. 2008, roč. 116, čís. 3, s. 201–217.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0918-7960.doi:10.1537/ase.070416.
↑RABETT, Ryan J.Human Adaptation in the Asian Palaeolithic: Hominin Dispersal and Behaviour During the Late Quaternary. [s.l.]: Cambridge University Press 385 s.Dostupné online.ISBN978-1-107-01829-7. (anglicky) Google-Books-ID: coFA6_r4PTUC.
↑SOLHEIM, WILHELM G. A Brief History of the Dongson Concept.Asian Perspectives. 1988, roč. 28, čís. 1, s. 23–30.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0066-8435.
↑HIRST, Kris. Dong Son Drums - Symbols of a Maritime Bronze Age Society in Asia.ThoughtCo [online]. 2019-05-30 [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑NGUYEN, Dieu Thi. A mythographical journey to modernity: The textual and symbolic transformations of the Hùng Kings founding myths.Journal of Southeast Asian Studies. 2013, roč. 44, čís. 2, s. 315–337.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0022-4634.
↑LAREW, Marilynn. Thục Phán, Cao Tông, and the Transfer of Military Technology in Third Century Việt Nam.East Asian Science, Technology, and Medicine. 2003, čís. 21, s. 12–47.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN1562-918X.
↑HAYS, Jeffrey. Early Chinese Rule of Vietnam (111 B.C. to A.D. 938).Factsanddetails.com [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑HOLMGREN, Jennifer.Chinese Colonisation of Northern Vietnam: Administrative Geography and Political Development in the Tongking Delta, First to Sixth Centuries A.D.. [s.l.]: Australian National University, Faculty of Asian Studies 224 s.Dostupné online.ISBN978-0-909879-12-9. (anglicky) Google-Books-ID: QtXiAAAAMAAJ.
↑O'HARROW, Stephen. From Co-loa to the Trung Sisters' Revolt: Viet-Nam as the Chinese Found It.Asian Perspectives. 1979, roč. 22, čís. 2, s. 140–164.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0066-8435.
↑WOMACK, Sarah. THE REMAKINGS OF A LEGEND: Women and Patriotism in the Hagiography of the Tru'ng Sisters.Crossroads: An Interdisciplinary Journal of Southeast Asian Studies. 1995, roč. 9, čís. 2, s. 31–50.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0741-2037.
↑LUONG, Tran Thi Thu. The mission of the Khuc family from the perspective of meeting the requirements of Vietnamese history from the end of the 9th century to the end of the 10th century.Science & Technology Development Journal - Social Sciences & Humanities. 2020-08-09, roč. 4, čís. 3, s. 417–424.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN2588-1043.doi:10.32508/stdjssh.v4i3.563. (anglicky)
↑TAYLOR, Keith.The Rise of Đại Việt and the Establishment of Thăng-long. Příprava vydání Kenneth R. Hall, John K. Whitmore. [s.l.]: University of Michigan Press (The Origins of Southeast Asian Statecraft).Dostupné online.ISBN978-0-89148-011-2.doi:10.3998/mpub.19404.11. S. 149–192.
↑ Vietnam - The Ly Dynasty and the Flowering of Buddhism.countrystudies.us [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑ Vietnam - The Tran Dynasty and the Defeat of the Mongols.countrystudies.us [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑KELLEY, LIAM C. From Moral Exemplar to National Hero: The transformations of Trần Hung Ðạo and the emergence of Vietnamese nationalism.Modern Asian Studies. 2015, roč. 49, čís. 6, s. 1963–1993.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0026-749X.
↑WADE, Geoff. Engaging the South: Ming China and Southeast Asia in the Fifteenth Century.Journal of the Economic and Social History of the Orient. 2008, roč. 51, čís. 4, s. 578–638.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0022-4995.
↑ Le Loi | emperor of Vietnam | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Le Thanh Tong | emperor of Vietnam | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Le Thanh Tong - A comprehensive and eminent reformer.hanoitimes.vn [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑TANA, Li. An Alternative Vietnam? The Nguyen Kingdom in the Seventeenth and Eighteenth Centuries.Journal of Southeast Asian Studies. 1998, roč. 29, čís. 1, s. 111–121.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0022-4634.
↑ANH Q TRAN. The Historiography of the Jesuits in Vietnam: 1615–1773 and 1957–2007.Jesuit Historiography Online. 2018-01-01.Dostupné online [cit. 2022-03-31].
↑QUACH, Thanh Tâm. Charles Fourniau : Annam-Tonkin 1885-1896. Lettrés et paysans vietnamiens face à la conquête coloniale. Travaux du Centre d'Histoire et Civilisations de la péninsule Indochinoise.Bulletin de l'École française d'Extrême-Orient. 1991, roč. 78, čís. 1, s. 360–363.Dostupné online [cit. 2022-03-31].
↑ZINOMAN, Peter. Colonial Prisons and Anti-colonial Resistance in French Indochina: The Thai Nguyen Rebellion, 1917.Modern Asian Studies. 2000-01, roč. 34, čís. 1, s. 57–98.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN1469-8099.doi:10.1017/S0026749X00003590. (anglicky)
↑RETTIG, Tobias. French Military Policies in the Aftermath of the Yên Bay Mutiny, 1930.South East Asia Research. 2002-11-01, roč. 10, čís. 3, s. 309–331.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0967-828X.doi:10.5367/000000002101297099.
↑DUIKER, William J.The rise of nationalism in Vietnam, 1900-1941. [s.l.]: Ithaca : Cornell University Press 330 s.Dostupné online.ISBN978-0-8014-0951-6.
↑DŨNG, Bùi Minh. Japan's Role in the Vietnamese Starvation of 1944-45.Modern Asian Studies. 1995, roč. 29, čís. 3, s. 573–618.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0026-749X.
↑ Komunistický Vietminh rozdrtil Francouze v bitvě u Dien Bien Phu.ČT24 [online]. Česká televize, 2014-05-07 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Dien Bien Phu: Rozhodující bitva indočínské války. Francouzi dostali výprask, Vietnamci nezávislost.Reflex.cz [online]. 2019-03-13 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑TURNER, Robert F.Vietnamese Communism: Its Origins and Development. [s.l.]: Hoover Institution Press 517 s.Dostupné online.ISBN978-0-8179-6431-3. (anglicky) Google-Books-ID: voYVMgAACAAJ.
↑ROBERTS, Adam. Buddhism and Politics in South Vietnam.The World Today. 1965, roč. 21, čís. 6, s. 240–250.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0043-9134.
↑JOINER, Charles A. South Vietnam's Buddhist Crisis: Organization for Charity, Dissidence, and Unity.Asian Survey. 1964, roč. 4, čís. 7, s. 915–928.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0004-4687.doi:10.2307/3023496.
↑PIGULA, Topi. Výročí: 11. června 1963 se upálil Thích Quảng Đức. „Vietnamský Palach“ chtěl upozornit na útisk buddhistů.Zoom magazin [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑ Ngo Dinh Diem assassinated in South Vietnam.History.com [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Nguyen Van Thieu | Biography, Facts, & Vietnam War | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑RÁKOS, Tomáš. Dokumenty přinášejí novou pravdu o Vietnamské válce.Aktuálně.cz [online].Economia, 2008-01-13 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑abŠAJTAR, Jaroslav. Pád Saigonu před 45 lety ukončil vietnamskou válku.Reflex.cz [online]. 2020-04-30 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑ Z Vietnamu se nevrátilo 60 tisíc Američanů.ČT24 [online]. Česká televize, 2010-04-30 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑TRI, Le Huu; LÊ, Hư̋u Tri.Prisoner of the Word: A Memoir of the Vietnamese Reeducation Camps. [s.l.]: Black Heron Press 292 s.Dostupné online.ISBN978-0-930773-60-1. (anglicky) Google-Books-ID: sCxSGU04p_MC.
↑ZBAVITELOVÁ, Gita. Kambodžu od krutovlády Rudých Khmérů osvobodil historický nepřítel.Plus [online]. Český rozhlas, 2019-01-13 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Čínsko-vietnamská válka: Jak se do sebe pustily dva spojenecké státy tábora míru a socialismu.Reflex.cz [online]. 2019-02-17 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑KHOO, Nicholas.Collateral Damage: Sino-Soviet Rivalry and the Termination of the Sino-Vietnamese Alliance. [s.l.]: Columbia University Press 282 s.Dostupné online.ISBN978-0-231-15078-1. (anglicky) Google-Books-ID: mrFeTDEwmN8C.
↑SCHELLHORN, KAI M. Political and Economic Reforms in Vietnam.Contemporary Southeast Asia. 1992, roč. 14, čís. 3, s. 231–243.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0129-797X.
↑FREEMAN, Donald B. Doi Moi Policy and the Small-Enterprise Boom in Ho Chi Minh City, Vietnam.Geographical Review. 1996, roč. 86, čís. 2, s. 178–197.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0016-7428.doi:10.2307/215955.
↑GRINTER, Lawrence E. Vietnam's Thrust into Globalization: "Doi Moi's" Long Road.Asian Affairs. 2006, roč. 33, čís. 3, s. 151–165.Dostupné online [cit. 2022-03-31].ISSN0092-7678.
↑ The story behind Viet Nam's miracle growth.World Economic Forum [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ ADPC: Flood in Vietnam.www.adpc.net [online]. 2018-10-10 [cit. 2018-11-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Saola – tajemná antilopa zůstává neznámá i 20 let po svém objevení - Ekolist.cz.Ekolist.cz.Dostupné online [cit. 2018-11-30].
↑ Muntžak obrovský žije.akademon.cz.Dostupné online [cit. 2018-11-30].
↑ Nová populace velevzácné opičky byla objevena v severním Vietnamu.21stoleti.cz [online]. [cit. 2018-11-30].Dostupné online.
↑ Vietnam: Základní charakteristika teritoria.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-30].Dostupné online.
↑ A bit of everything | The Economist.www.economist.com [online]. 2012-10-21 [cit. 2018-11-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Government Structure | Embassy of the Socialist Republic of Vietnam in the United States.vietnamembassy-usa.org [online]. [cit. 2018-11-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ČT24. Vietnamská magnátka dostala trest smrti za obří podvod. Režim demonstruje boj s korupcí.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-13].Dostupné online.
↑ Vietnamský soud udělil trest smrti za drogy devíti lidem.Deník N [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-04-13].Dostupné online.
↑HORNÁT, Jan. Čína a Vietnam: Napětí mezi komunistickými sousedy.Mezinárodní politika 5, 2014 - konflikty v Jihovýchodní Asii [online]. Ústav mezinárodních vztahů [cit. 2018-11-30].Dostupné online.
↑ Vietnam navzdory válce na Ukrajině udržuje blízké vztahy s Ruskem. Zároveň je spojencem USA.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 15. června 2022.Dostupné online.
↑ Anti-Western and hyper macho, Putin’s appeal in Southeast Asia.Al Jazeera. 18 November 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Russia FM Lavrov calls for efforts to protect international laws during Vietnam visit.The Straits Times. 6 July 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lifting Embargo Allows Closer U.S., Vietnam Cooperation, Obama, Carter.U.S. DEPARTMENT OF DEFENSE.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-16. (anglicky)
↑ Fiala ve Vietnamu jednal o cvičných letounech, navštívil mauzoleum Ho Či Mina.iDNES.cz [online]. 21. dubna 2023.Dostupné online.
↑ Report for Selected Countries and Subjects.IMF [online]. [cit. 2022-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Vietnam’s economy will rank the world’s 17th in 2025.VTV News [online]. 2015-10-12 [cit. 2022-03-31].Dostupné online.
↑ Čína, Indonésie a Vietnam spalují rekordně uhlí. Podílejí se na třetině globálních emisí v energetice.Hrot [online]. 25. května 2024.Dostupné online.
↑www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2008-11-02].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-14.
↑ZAKEN, Ministerie van Buitenlandse. Transport and logistics in Vietnam.www.netherlandsworldwide.nl [online]. [cit. 2018-11-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-05. (anglicky)
↑VNEXPRESS. Hanoi-Saigon is world’s seventh busiest air route - VnExpress International.VnExpress International – Latest news, business, travel and analysis from Vietnam.Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky)
↑VNEXPRESS. Saigon-Hanoi ranks 7th among world's busiest air routes - VnExpress International.VnExpress International – Latest news, business, travel and analysis from Vietnam.Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky)
↑ab World's most popular air journey revealed.CNN Travel. 2018-09-13.Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky)
↑Vietnam – population [online]. Countrystudies.us.Dostupné online.
↑FEINBERG, Richard E. Principles and Power: The Treatment of Property Claims by Socialist Vietnam.Problems of Post-Communism. 2016-03-03, roč. 63, čís. 2, s. 75–83.Dostupné online [cit. 2025-04-29].ISSN1075-8216.doi:10.1080/10758216.2015.1083377. (anglicky)
↑ Fotografie, která urychlila konec vietnamské války.ČT24 [online]. Česká televize, 2012-06-01 [cit. 2022-03-30].Dostupné online.
↑TARR, Carrie.Tran Anh Hung as diasporic filmmaker. Příprava vydání Kathryn Robson, Jennifer Yee. Marlyland, U.S.: Lexington BooksDostupné online.ISBN978-0-7391-0840-6. S. 153–164. (anglicky)
↑BARNES, Leslie. Cinema as Cultural Translation: The Production of Vietnam in Trẩn Anh Hùng's Cyclo.Journal of Vietnamese Studies. 2010, roč. 5, čís. 3, s. 106–128.Dostupné online [cit. 2022-03-30].ISSN1559-372X.doi:10.1525/vs.2010.5.3.106.
↑ Why Sơn Tùng M-TP is called the ‘Prince of V-pop’.South China Morning Post [online]. 2021-07-12 [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑NGUYEN, Hoang. Vietnamese pop star, Snoop Dogg storm YouTube with new music video.VnExpress International [online]. [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑KOPPES, Steve. Ngô Bao Châu receives Fields Medal, highest honor in mathematics.news.uchicago.edu [online]. 2010-08-19 [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑KUSÝ, Miloš. Generál Pham Tuan, letec-kosmonaut a nedávné výročí jeho letu do kosmu.Cvs-praha.cz [online]. Česko-vietnamská společnost, 2021-01-06 [cit. 2022-03-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-25.
↑ Slaví i Vietnam. Poprvé v historii olympiád ho pozlatil střelec Hoang.iDNES.cz [online]. 2016-08-06 [cit. 2022-03-30].Dostupné online.
↑ IOC disqualifies a 2012 Olympic bronze medalist for doping.AP NEWS [online]. 2019-03-29 [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑KNIGHT, Matthew; MAGUDER, Natasha. Nguyen Van Chieu: Vietnam's martial arts missionary.CNN [online]. [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Vietnam se formule 1 letos nedočká. Závod v Hanoji byl zrušen.Deník.cz. 2020-10-16.Dostupné online [cit. 2022-03-30].
↑BENSON, Andrew. Vietnamese Grand Prix dropped for 2021.BBC Sport.Dostupné online [cit. 2022-03-30]. (anglicky)
↑FAIRMAN, Katy. F1 Circuits that Were Scheduled to Host Races but it Never Happened.Wtf1.com [online]. 2021-10-18 [cit. 2022-03-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-30.
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(cropped).jpg)
.svg)
