Ve městě je také první přístav na bulharské části Dunaje. Jde o obchodní i zemědělské centrum; jeho okolí je díky ideálním podmínkám známě pěstováním a produkcívína. Poblíž města vedesilničně-železniční most přes Dunaj.
Dobytí Bulharské říše Osmany. Na mapě je patrné Vidinské carství
Obec založili ve starověku patrněKeltové a nazývali jiDunonia. Na stejném místě postavili pozdějiŘímané pevnostní městoBononia, které patřilo mezi významná města provincieMoesie Superior, pokrývající území dnešního severozápadního Bulharska a východního Srbska. Město si díky své strategické poloze udrželo význam.Bulhaři ho nazývaliBdin, kdežtoAnna Komnenovna ho zhruba ve stejné době zmiňovala jakoVidynē (Βιδύνη). Běhemdruhé bulharské říše svěřil carIvan Alexandr vládu Vidinského despotátu svému synovi z prvního manželství s Theodorou ValašskouIvanovi Sracimirovi a korunoval ho králem, čímž z říše vydělilVidinské carství.
Poté, co byla bulharská říše v roce 1396 dobyta osmanskými Turky, stal se Vidin důležitým administrativním a ekonomickým centremOsmanské říše ležícím v její nárazníkové zóně. V roce 1444 ho dobylVladislav Varnenčík, nicméně ne natrvalo. Běhemosmansko-habsburských válek byl v 17. a 18. století opakovaně dobytHabsburky. V tureckých berních soupisech je uváděn pod různými názvy, zprvu jakoBodin, pozdějiBedin. Podle soupisů z poloviny 18. století se z Vidinu vyvážely ve značném množství kůže (kočka divoká, medvěd hnědý, jezevec, vydra, liška, jelen obecný, vlk, divoký králík a dokonce i rys). Dochovaly se i údaje o vyvezených 452 sudech s rybím kaviárem.[3][4] V roce 1738 bylo ve Vidinu obyvatelstvo převážně turecké.[5] Běhemrusko-turecké války povstali na jeře 1773 místní obyvatelé proti turecké nadvládě a pokusili se dobýt město. To se jim nepodařilo a z turecké strany následovaly represe, takže mnoho Bulharů uprchlo za Dunaj. V letech 1798 až 1807 zde prakticky nezávisle vládlOsman Pazvantoğlu. V roce 1806 dal v kostele sv. Petky uvěznit několik set laiků a kněží z Vidinu a okolí v čele s biskupem Kallinikosem a před oltářem je nechal povraždit.[6] Město bylo centrempovstání v roce 1850. V roce 1866 byly zbudovány strategické silnice naSofii a naLom, v důsledku čehož začal postupný úpadek vidinského přístavu.
Město se stalo součástíBulharského knížectví porusko-turecké válce v roce 1878 a následně se začalo významně měnit. Mezi obyvatelstvem získali naprostou většinuBulhaři. V roce 1885 se běhemsrbsko-bulharské války město úspěšně odolalo útokům srbské armády. Na počátku 20. století bylo město známo svou pokračující podporou Demokratické strany.[7] Během kolektivizace v letech 1950–52 bylo komunistickým režimem z města násilně vysídleno 57 rodin (173 osob).[8] Na druhé straně byla zahájena koncentrace průmyslu, především potravinářského a dále textilního. Později byly založeny i strojírenské podniky orientované svojí produkcí (95 %) na vývoz doSovětského svazu. V 70. a 80. letech XX století město rychle rostlo díky novému chemickému závoduVidachim, továrně na pneumatikyVida a dalších. Po roce 1990 a přechodu na tržní ekonomiku v Bulharsku průmyslové podniky ve městě rychle upadly a zkolabovaly pod vlivem faktorů, jako je politický a ekonomický vliv, korupce ve státní a místní správě, privatizace podniků s jasnou neschopností přežít v nových podmínkách.
↑abТаблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-27].Dostupné online. (bulharsky)
↑PETROV, Petăr H.Търговски връзки между Видинския край и Дубровник през XVIII век. [s.l.]: [s.n.], 1981. (bulharsky)
↑БОЕВ, Златозар. Дивечът във Видинско през XVIII век.Лов и риболов. 1994, čís. 11–12, s. 43.Dostupné online. (bulharsky)
↑MICHEL, Léo.La Bulgarie et son peuple sous la domination ottomane; tels que les ont vus les voyageurs anglo-saxons (1586-1878), découverte d'une nationalité. [s.l.]: Наука и изкуство, 1949. 319 s. (francouzsky)
↑ Град Видин - СВЕТИ МЕСТА.svetimesta.com [online]. [cit. 2022-12-27].Dostupné online. (bulharsky)
↑GRUEV, Michail.Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век. [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s.ISBN978-954-28-0450-5. S. 206. (bulharsky)
↑НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
