Venezuela, plným názvemBolívarovská republika Venezuela[17] (španělskyRepública Bolivariana de Venezuela), je stát na severním pobřežíJižní Ameriky, který se skládá zkontinentální pevniny a mnohaostrovů a ostrůvků vKaribském moři. Kontinentální část sousedí na severu s Karibským mořem aAtlantským oceánem, na západě sKolumbií, na jihu sBrazílií, na severovýchodě sTrinidadem a Tobagem a na východě sGuyanou. Povrch tvoří nížinyMaracaibo na severozápadě, severní pohoří táhnoucí se v širokém oblouku od kolumbijských hranic podél Karibského moře, rozlehlé pláněLlanos ve středu a členité guayanské vysočiny na jihovýchodě.[18] Ačkoli Venezuela leží zcela vtropech, její klima se mění od tropického vlhkého až po alpské, v závislosti na nadmořské výšce a dalších parametrech. Země se dělí na23 států, hlavní město afederální závislá území zahrnující venezuelské pobřežní ostrovy. Na ploše 916 000 km² žije 31,2 mil. obyvatel;[2] je tak pátou nejlidnatější zemí Jižní Ameriky . Hlavním městem a největší městskou aglomerací jeCaracas, mezi další velká města patříMaracaibo,Valencia aBarquisimeto. Venezuela patří mezinejurbanizovanější zeměLatinské Ameriky.[19][20] Přes 50 % obyvatel se považuje za multirasové, 44 % za bílé Venezuelany, úředním jazykem ješpanělština, přes 90 % obyvatel se hlásí kekřesťanství.
Území Venezuely bylo kolonizováno Španělskem v roce 1522, a to navzdory odporu domorodého obyvatelstva. V roce 1811 se stalo jedním z prvních španělsko-amerických území, které vyhlásilo nezávislost na Španělsku a stalo se součástí první federální Republiky Kolumbie (Velká Kolumbie). V roce 1830 se osamostatnila jako plně suverénní země. Během 19. století prošla Venezuela politickými nepokoji a autokracií a až do poloviny 20. století zůstala pod nadvládou regionálních vojenských diktátorů. Od roku 1958 měla země řadu demokratických vlád, což byla výjimka v době, kdy většinu regionu ovládaly vojenské diktatury, a toto období se vyznačovalo ekonomickou prosperitou.
Hospodářské otřesy v 80. a 90. letech vedly k závažným politickým krizím a rozsáhlým sociálním nepokojům, včetně smrtících nepokojů v Caracasu v roce 1989, dvou pokusů o státní převrat v roce 1992 a obžaloby prezidenta z zpronevěry veřejných prostředků v roce 1993. Kolaps důvěry ve stávající strany vedl k venezuelským prezidentským volbám v roce 1998, které byly katalyzátorem bolívarské revoluce, která začala v roce 1999 ústavodárným shromážděním, kde byla přijata nová venezuelská ústava.Populistickásociální politika vlády byla podpořena prudkým růstem cen ropy,[21] dočasným zvýšením sociálních výdajů[22] a sníženímekonomické nerovnosti a chudoby v prvních letech režimu.[23][24][25][26] Kolem roku 2010 však chudoba začala rychle narůstat.[27][28] Venezuelské prezidentské volby v roce 2013 byly široce zpochybňovány, což vedlo k rozsáhlým protestům, které vyvolaly dalšícelostátní krizi, která trvá dodnes.[29]
Existují důkazy o lidském osídlení oblasti zhruba před 15 000 lety. Rané zemědělské nástroje byly nalezeny zejména na vysokých říčních terasáchRio Pedregal v západní Venezuele. Nejstarší lovecké nástroje, včetně špiček kopí, byly nalezeny v severozápadní Venezuele, v oblasti známé jako jako „El Jobo“. Podleradiokarbonového datování pocházejí z období 13 000 až 7 000 př. n. l.
Není známo, kolik lidí žilo ve Venezuele před příchodem Španělů, obvyklý odhad tvrdí, že zhruba jeden milion.[41] Nejkomplexnější společností předkolumbovské Venezuely byla kulturaTimoto–Cuica. Tvořila stálé vesnice obklopené zavlažovanými terasovitými poli. Vodu skladovali tito indiáni v nádržích. Jejich domy byly převážně z kamene a dřeva, sdoškovými střechami. Pěstovali zejménabrambory amelok. Tvořili i umělecká díla, zejménaantropomorfní keramiku. Je jim připisován vynálezarepy, základní součásti venezuelské kuchyně.
V roce 1498, během své třetí cesty do Ameriky, přistál na venezuelském pobřeží, poblíž deltyOrinoka, evropský objevitel vešpanělských službáchKryštof Kolumbus.[42] V dopise španělskému panovnickému páru uvedl, že objevil pozemský ráj.[43] V roce 1522 započala španělská kolonizace založením první trvale obývané evropské osady na jihoamerickém kontinentu, která se nacházela v dnešním městěCumaná. Domorodí vůdci (kasikové) jako Guaicaipuro (asi 1530–1568) a Tamanaco (zemřel 1573) se pokoušeli španělský vpád zastavit, ale neuspěli. Tamanaco byl usmrcen na rozkaz zakladatele CaracasuDiega de Losada. Caracas byl založen roku 1567.[44] Populace domorodců rychle poklesla v důsledku nových evropských chorob. Byla také úspěšněchristianizována.
V letech 1528 až 1546 se část venezuelského území stala "soukromou kolonií" bankovního roduWelserů, známou jakoMalé Benátky.[45] Welserové zde hledali bájnéEldorado. Když neuspěli, stáhli se. Zbylé území, a brzy i to welserovské, se stalo součástíšpanělského impéria. Zprvu bylo pod správoumístokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo podmístokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízengenerální kapitanátVenezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Rané koloniální osídlení bylo soustředěno na severním pobřeží, ale v polovině 18. století se Španělé začali tlačit dál do vnitrozemí podél řeky Orinoco. Největší odpor zde kladliYe'kuanové, válka s nimi probíhala v letech v letech 1775 až 1776.
Dne 5. července 1811 vyhlásila Venezuela nezávislost na Španělsku. V čele revolty stálFrancisco de Miranda, maršál, který bojoval vamerické ifrancouzské revoluci.[46] První venezuelská republika však rychle skončila v rozvratu, po zemětřesení roku 1812 a rovněž v důsledku povstáníllaneros, pastevců, kteří tvořili jádro republikánskékavalerie. Iniciativy v oblasti se pak ujal venezuelský rodákSimón Bolívar.[47] Dobyl většinu území a byl vyhlášen jakoEl Libertador („Osvoboditel“). Druhá venezuelská republika byla vyhlášena 7. srpna 1813, ale trvala jen několik měsíců, než byla rozdrcena monarchistouJosé Tomásem Bovesem a jeho soukromou armádoullaneros.[48] PorážkaNapoleona v Evropě umožnila Španělům pokusit se vojensky znovu dobýt ztracená jihoamerická území, což se načas podařilo. Kolem roku 1817 však v oblasti znovu získal převahu Bolívar.[49] Roku 1819 rozhodl, že zapojí území Venezuely do velkého nového státu zvanéhoVelká Kolumbie. Rozhodného vítězství nad Španěly dosáhl roku 1821. Venezuelské území bylo plně osvobozeno o dva roky později, zejména díky generáloviRafaelu Urdanetovi. Během bojů za nezávislost zahynula třetina obyvatel Venezuely, včetně poloviny bílé populace.[50]
Roku 1830 rozpoutalJosé Antonio Páez, jeden z hrdinů osvobozenecké války, povstání, po jehož vítězství se Venezuela odhlásila z Velké Kolumbie a prohlásila se samostatnou republikou. V následujících dvou desetiletích Páez dominoval politice své země a je považován za ukázkový příklad jihoamerickéhocaudilla.[51] Jehoautoritářský styl vlády se až na několik drobných přerušení v zemi udržel do roku 1958.
V roce 1854 bylo zrušenootroctví. V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály, známá též jako federální válka (Guerra Federal).[52] Trvala do roku 1863 a stála statisíce životů – v zemi s asi milionem obyvatel. Po válce se na dlouho stal caudillem liberálAntonio Guzmán Blanco, který se vracel k moci až do roku 1887. Roku 1899 se jí chopilCipriano Castro. Rozhodl se nesplácet zahraniční dluhy Venezuely a odmítl vyplatit odškodné cizincům, kteří byli poškozeni ve venezuelských občanských válkách. V důsledku toho v letech 1902 až 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálienámořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily zahraniční dluh splácet.[53] Situaci zklidnilaarbitráž v Haagu, nicméně, když se Castro dostal do dalšího podobného sporu s Nizozemci, jeho vojenský pobočníkJuan Vicente Gómez, který ho držel u moci, ho roku 1908 svrhl a sám se ujal prezidentského postu. Vládl poté Venezuele jakodiktátor dalších 27 let, až do své smrti.[54][55]
Objev obrovských ložisekropy v jezeřeMaracaibo běhemprvní světové války proměnil celou Venezuelu. Ropa přinesla velké zisky a rozbila závislost na vývozu zemědělských výrobků. Vyvolalo to hospodářský rozmach, do roku 1935 byl venezuelskýhrubý domácí produkt na obyvatele nejvyšší v Latinské Americe.[56] Gómez z toho těžil, získal si obrovskou autoritu a centralizoval venezuelský stát. I po Gomézově smrti se udržel jeho gomézistický režim, až do roku 1945. ByťIsaías Medina Angarita (vládl 1941–1945) udělal řadu liberalizačních reforem a povolil i vznik různých politických stran. Roku 1945 ho svrhl převrat, v zásadě vojenský.[57] Venezuela poté prvně ve své historii tři roky koketovala sdemokracií. Souviselo to i s demografickou změnou, poválečná imigrace z jižní Evropy (hlavně ze Španělska, Itálie, Portugalska a Francie) výrazně kulturně proměnila venezuelskou společnost. Prvním demokratickým vládcem se stalRómulo Betancourt, v prvních demokratických volbách byl prezidentem zvolenRómulo Gallegos. V roce 1948 ho však svrhla vojenskájunta.[58] Nejmocnějším mužem junty bylMarcos Pérez Jiménez, vládl až do roku 1958. Pérez byl zastáncemetatismu a do té doby poměrně svobodnou ekonomiku značně zestátnil. Ekonomicky ale neuspěl, za jeho vlády vzrostl venezuelský dluh více než 25krát. Nakonec byl Pérez donucen odstoupit.[59] Uchýlil se do Spojených států, z nich byl ale v roce 1963 vydán k procesu ve Venezuele.[60]
Tři hlavní opoziční strany podepsaly v roce 1958 pakt zvanýpuntofijo, který se stal základem nového demokratického režimu.[61][62] Do úřadu prezidenta se vrátil Betancourt. Radikální levice a komunisté se však odmítli kpuntofijo připojit a rozpoutali na venkově partyzánskou válku. Nový režim čelil tlaku i ze zahraničí,dominikánský diktátorRafael Trujillo se například pokusil roku 1960 Betancourta zavraždit.[63] Partyzány zase podporovalaCastrovaKuba. Nebylo ani divu, Betancourt nekompromisně trval na tom, že Venezuela bude mít diplomatické styky jen se zeměmi s demokratickou vládou (tzv. Betancourtova doktrína, jíž však Betancourtovi nástupci poněkud rozvolnili).[64] Navzdory značnému tlaku se podařilo demokratický režim stabilizovat a dosáhnout i pokroku ekonomického. Do karet Venezuele hrála i ropná krize roku 1973, po níž došlo k masivnímu růstu cen ropy, a tedy i venezuelských zisků z ní. Aby státu z těchto zisků neuniklo vůbec nic, nechalCarlos Andrés Pérez ropný průmysl v roce 1975 znárodnit.[65] Stát si mohl dovolit náhle mnohem větší výdaje, které mu však zlomily vaz v roce 1983, kdy cena ropy náhle poklesla. Vláda se rozhodla utopit své závazky vdevalvaci měny. Výsledkem byl růst chudoby, kriminality, inflace a politické nestability, jejž se nepodařilo zastavit celých příštích dvacet let.[66] Konci venezuelských zlatých časů se někdy říkáViernes Negro (tedy cosi jako "venezuelskýčerný pátek").[67]
Krize roku 1983 a následný všeobecný úpadek nahrály radikální levici. Do jejího čela se postavilHugo Chávez. Již roku 1992 uskutečnil dva pokusy o státní převrat uprostřed výbuchu hněvu proti úsporným opatřením vlády. Byl zatčen, avšak roku 1994 omilostněn. Roku 1998 byl prvně zvolen prezidentem a držel úřad až do své smrti v roce 2013. Chávezismus, neboli jakýsi neokomunismus, měl velké dopady na celou Jižní Ameriku a také značné geopolitické důsledky (Venezuela je nyní hlavní ruskou základnou v Jižní Americe).[68] Zajímavý ekonomickým rysem chávezismu bylo (a je), že navzdory revoluční rétorice v zásadě postupuje zcela stejně jako politici 80. let: využívá zisků znárodněného ropného průmyslu k velkorysým sociálním programům, a když se cena ropy zakymácí, řeší problém devalvací. Po smrti Cháveze v roce 2013 převzal tuto metodu i Chávezův nástupceNicolás Maduro, který tímto způsobem dovedl zemi až k extrémní inflaci. Kolem roku 2014 již v zemi nastal i nedostatek základních potravin a elektřina začala být zapínána jen na několik dní v týdnu. Od února 2014 proti úpadku země začaly protestovat statisíce Venezuelanů. Chávezisté odpověděli násilím a opoziční vůdci včetněLeopoldo Lópeze aAntonio Ledezmy byli zatčeni.[69][70] Ve venezuelských parlamentních volbách v roce 2015 přesto získala demokratická opozice většinu.[71]
Protest proti Madurově vládě roku 2017
V roce 2010 inflace vymazala růst životní úrovně i přes růst mezd,[72] v roce 2014 dosáhla inflace 69 %[73] a v zemi vznikl nedostatek základního zboží.[74] V roce 2015 měla Venezuela již nejvyšší míru inflace na světě (přes 100 %), což nezažila ani v nejhorších časech po roce 1983.[75] V roce 2017 vstoupila země do období hyperinflace,[76] která v roce 2017 dosáhla 4000 %[77] na konci roku 2018 rekordních 1,35 miliónu procent,[78] MMF však odhadoval 10 miliónů procent.[79] Ekonomika se během 5 let zmenšila na polovinu.[80]
Z Venezuely uprchlo před chudobou k roku 2025 téměř 8 milionů lidí.[81] To vytvořilo značný tlak na sousedy, zejménaKolumbii. Ta uvažovala i o vojenském řešení, avšak nakonec ho nezvolila kvůli tomu, že vojensky drží Madura Rusové a konflikt by se mohl rozrůst do nepředvídatelných rozměrů. Ze stejného důvodu touto cestou nešly aniSpojené státy, byť prezidentDonald Trump aspoň vyhlásil ekonomické sankce. Maduro následně posílil svou osobní moc. V červenci 2016 Maduro dočasně otevřel hraniční přechody s Kolumbií, aby si mohli Venezuelané nakoupit potraviny a základní potřeby pro domácnost.[82] Podle některých zdrojů se chávezisté snaží zachránit krachující ekonomiku mj. svým podílem na obchodu sdrogami.[83]
V roce 2017 vypukla v zemi ústavní krize. Nejvyšší soud dlouhodobě na Madurův příkaz rušil většinu rozhodnutí Národního shromáždění od doby, kdy v něm opozice převzala kontrolu. V březnu 2017 přímo uzmul parlamentu všechny jeho pravomoce.[84] Po vlně odporu Nejvyšší soud ustoupil a zrušil své rozhodnutí.[85] O měsíc později Maduro vyhlásil nové volby a roku 2018 v nich podle svých slov drtivě zvítězil.[86] Podle opozice byly volby zmanipulované a podvodné.[87] Jejich výsledek neuznaly sousední státy, Evropa ani USA. Naopak za nového prezidenta uznaly vůdce opoziceJuana Guaidóa.[88] Na straně Madura zůstalyKuba,Čína,Rusko,Turecko aÍrán. V srpnu 2019 vyhlásil americký prezident Trump celkovou ekonomickou blokádu Venezuely.[89] Maduro však moc udržel, za pomoci kubánských vojáků.[90] Představitelé opozice jsou přitom jeho režimem unášeni a mučeni.
V roce 2025 povolil americký prezident Donald TrumpCIA, aby ve Venezuele prováděla tajné operace. Vydal rovněž povolení v zemi v případě nutnosti zabíjet. Jako cíl těchto kroků byl určen samotný pád Madurova režimu.[91] Nedlouho poté Trump uvedl, že ve Venezuele se má brzy odehrát pozemní akce.[92]
Venezuelská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3, se třemi vodorovnými pruhy v barvách: žlutá, modrá a červená. Ve středu modrého pruhu je do oblouku uspořádáno osm bílých pěticípých hvězd. Hvězdy jsou uspořádány tak, že jejich osy jsou kolmé k tečně na pomyslném půlkruhu a svírají navzájem úhel 20°. Na vlajce je 8 hvězd, 7 z nich symbolizuje 7 provincií (Caracas, Cumaná, Barcelona, Barinas, Margarita, Mérida a Trujillo) a 8. znamená teritorium Esequiba v západní části Guyany.
Venezuelský státní znak je tvořen obloukem děleným štítem na dvě části. Horní část je polcena, v prvním, červeném poli je zlatý snop pšenice s 24 klasy, v druhém, zlatém poli jsou dvě zkřížené venezuelské vlajky na žerdích zakončených hroty. Žerdě jsou svázány zelenýmvavřínovým věncem, za vlajkami jsou šavle, luk s toulcem, oštěp se stuhou v národních barvách a mačeta. V dolním, modrém poli je stříbrný kůň běžící tryskem heraldicky vpravo. Štít obepínají dvě ratolesti: heraldicky vpravo olivová, vlevo palmová, které jsou v dolní části převázány stuhou v národních barvách (žluto-modro-červenou). Na stuze jsou v modrém pruhu zlaté nápisy. Heraldicky vpravo 19 DE ABRIL DE 1810 – INDEPENDENCIA (česky19. dubna 1810 – Nezávislost), vlevo 20 DE FEBRERO DE 1859 – FEDERACIÓN (česky20. února 1859 – Federace) a dole REPÚBLICA BOLIVARIANA DE VENEZUELA (českyVenezuelská bolívarovská republika). Nad štítem jsou dva stříbrné, zkříženérohy hojnosti.
Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsouAndy, kde se nachází nejvyšší hora VenezuelyPico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezeremMaracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řekyOrinoco se rozprostíráGuyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy. Mezi oběma celky se prostíráOrinocká nížina s plošinouLlanos. Území Venezuely je z 52 % pokrytolesními porosty,zemědělská půda zaujímá 23 % rozlohy státu.[93]
Ciudad Bolívar na břehu Orinoka
Nejvýznamnější řekou Venezuely jeOrinoco, jehož pravé přítoky tvoří vodopády v místech, kde opouští Guyanskou vysočinu. Druhý nejvyšší vodopád světa je právě ve Venezuele:Salto Angel. Měří 979 metrů. Největšími přítoky Orinoka jsouCaroní,Apure aMeta. Významné je limanovéjezeroMaracaibo.
Klima Venezuely je subekvatoriální horké s deštivým létem a suchou zimou. V Maracaibu je průměrná roční teplota 29 °C a 570 mm srážek za rok, výše položenáMérida 18,5 °C a 1750 mm,Caracas 20 °C,Santa Elena v Guyanské vysočině 23 °C a 1600 mm.
V roce 2024 roztál ve Venezuele její poslední ledovecLa Corona.[94]
Prezident VenezuelyNicolás Maduro (vlevo) na summitu jihoamerických států v Brazílii v roce 2023Maduro a ruský prezidentVladimir Putin v Moskvě v květnu 2025
V současné době se následkem humanitární krize a politiky prezidentaNicolase Madura zhoršují venezuelské vztahy se sousedními zeměmi. Kvůli přílivu uprchlíků z Venezuely se ochladily vztahy sKolumbií aBrazílií. Po krizi ohledně údajně zmanipulovaných prezidentských voleb v roce 2018 prohlásili představitelé Kolumbie, Brazílie,Argentiny,Chile,Kanady,Evropské unie aSpojených států amerických, že neuznávají Madura jako legitimního prezidenta a podporují předsedu parlamentuJuana Guaidóa.
Dne 23. ledna 2019 oznámila Madurova vláda přerušení diplomatických styků Venezuely s USA.[95] Ty však tento krok neuznávají a nehodlají své diplomaty ze země odvolat.
Politika „Socialismu 21. století,“ zavedená za vládyHuga Cháveze, přinesla státní kontrolu cen a v důsledku toho vznikl nedostatek základních komodit jako toaletního papíru,[98] chleba a mouky.[99] V srpnu 2014 měla Venezuela jednu z nejvyšších cenových inflaci na světě (63,4 %) a v rámci tajné devalvace měny požadovala po obchodních společnostech zaplatit za dolary o 61 % více než v předchozím roce.[100]
Některé následky politiky „socialismu 21. století“:
Vysoká míra inflace, dosahující 63 %, což je bezkonkurenčně nejvyšší číslo v Latinské Americe.[101] Důsledkem je enormní nárůst veškerých cen. Ekonomové většinou vinu svalují na prudké zvyšování peněžní zásoby, tedy množství peněz v ekonomice, které zdaleka překračuje ekonomický růst. Poukazují i na nedostatek dolarů, kvůli němuž mnoho firem nemůže dovážet suroviny.
Potraviny byly v roce 2016 běžně na příděl, je nedostatek téměř všeho, včetně toaletního papíru a základních potravin.[102]
Chávez odradil zahraniční investice a státní ropná společnost byla poškozena tak, že její produkce klesla od roku 1999 o 25 %. Klesly také exporty ropy. Režim se sice snažil pomoci chudým, utratil při tom ale mnohem více, než si mohl dovolit. Země dosahuje deficitů státního rozpočtu ve výši kolem 14 % HDP a tuto mezeru lze zaplnit pouze tištěním peněz. Ty tak ale ztrácejí hodnotu a inflace oficiálně dosáhla v roce 2015 již 64 %, ve skutečnosti se však mohla pohybovat kolem 179 %.Bank of America odhadovala, že pokud se systém nezmění, zvýší se inflace možná až na 1 000 %.[103]
V roce 2014 byl výkon Venezuelské ekonomiky jednoznačně nejhorší v regionu. Pokles HDP za tento rok byl závažných 4,8 %
V roce 2015 Venezuela čelila nejhorší ekonomické krizi za posledních sedmdesát let. Měna byla znehodnocená obrovskou inflací, zboží v obchodech docházelo a vláda už přestala sdělovat základní ekonomické ukazatele o stavu země. Podle ekonomů hrozilo, že současná ekonomická krize přeroste v rozpad politiky i společnosti.[104]
Důsledkem této politiky byl i enormní nárůst kriminality, loupeží a vražd v chudinských čtvrtích (tzv.barríos). V hlavním městě VenezuelyCaracasu patří míra vražd mezi nejvyšší na světě. Násilí je tu spojeno hlavně s drogami, což má svůj důvod také v poloze země (mj. je jejím sousedem Kolumbie). Ozbrojené loupeže jsou ve městě běžné, a to dokonce i v oblastech, které byly považovány za bezpečné a navštěvují je turisté. Problémem jsou únosy osob výměnou za hotovost. Na únosech se někdy podílejí také policisté.[105]
S odhadovanou populací 31 250 306 obyvatel v roce 2024 ( 15 555 451 mužů, 15 694 855 žen) podleCIA je Venezuela pátou nejlidnatější zemíJižní Ameriky.Hustota zalidnění je 34 obyvatel na kilometr čtvereční a ročnírůst populace je -1,5 %. Asi 25 % obyvatel je mladších 15 let, 66 % je mezi 15 a 65 lety a 9 % starších 65 let.Střední délka života je 74,5 roku (muži 71,5, ženy 77,7). Přes 88 % obyvatel žije v městských oblastech, s ročním nárůstem 1,2 %.Gramotnost dosahuje 97 % (poslední známé číslo z roku 2016).[2]
Venezuela patří mezinejurbanizovanější zeměLatinské Ameriky.[19][20] Přibližně 93 % obyvatel žije v městských oblastech na severu Venezuely, zejména v hlavním městěCaracasu, které je největším městem. Celkem 73 % lidí žije méně než 100 kilometrů od pobřeží.[110] Ačkoli téměř polovina rozlohy Venezuely leží jižně od Orinoka, žije tam pouze 5 % Venezuelanů. Největším a nejdůležitějším městem jižně od řekyOrinoko jeCiudad Guayana, které je šestou nejlidnatějšíaglomerací.[111] Mezi další významná města patříBarquisimeto,Valencia,Maracay,Maracaibo, Barcelona-Puerto La Cruz, Mérida aSan Cristóbal.
Navzdory vysoké porodnosti má Venezuela zároveň nejvyšší míru emigrace v celém regionu. V roce 2009 se odhadovalo, že od nástupuHuga Cháveze k moci emigrovalo více než 1 milion Venezuelanů. Velká emigrace pokračuje i nadále a během prezidentstvíNicoláse Madura se ještě zvýšila. Odhaduje se, že od roku 1999 opustilo zemi téměř 7,9 milionu lidí (do května 2025).[39][40]
Obyvatelstvo je ze 67 % tvořenomestici, ze 21 % potomky Evropanů (běloši a kreolové), z 10 % potomky Afričanů (černoši,mulati azambové). Domorodé obyvatelstvo činí 2 % (asi 577 tisíc), z nich přibližně 200 000Indiánů, kteří se stále živí lovem a sběrem. Příslušníci kmeneJanomamů z deštných pralesů severníAmazonie byli známí svou bojovností a někteří z nich stále žijí v izolaci od vnějšího světa.
Obyvatelstvo je předevšímkatolického vyznání (81 %), 11 %protestantů. Dáleřeckokatolíci-melchité:Apoštolský exarchát ve Venezuele, Caracas, vznikl 1990, 2015 – 26 200 věřících, počet narůstá, 2014 – 25 800, 2010 – 25 000, 2)syrští katolíci: Apoštolský exarchát pro V., Maracay, vznikl 2001, 2015 – 20 600, počet narůstá, 2014 – 20 300, 2010 – 5 000.
Klasikem venezuelské literatury je básník, filozof a filologAndrés Bello.[112] Hlásí se k němu i Chilané, a je tak dnes zobrazen jak na bankovce venezuelské, tak na chilskémpesu. K významným básníkům patřil iEugenio Montejo, romanopiscemRómulo Gallegos, který se na krátkou dobu stal i venezuelským prezidentem.[113] SpisovatelArturo Uslar Pietri je autorem pojmumagický realismus označujícího styl řady jihoamerických autorů druhé poloviny 20. století.[114]
Největší každoroční kulturní akcí ve Venezuele jeFeria del Sol, mezinárodní kulturnífestival, který se koná ve městěMérida, vždy v únoru. Festival je spojenkarnevalovými hody. Konají se zdebýčí zápasy, výstavy umělecké i zemědělské, koncerty, sportovní události či volbaLa Reina Del Sol (Královny slunce).[118]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuVenezuela na anglické Wikipedii.
↑Clocks to Go Forward Permanently in Venezuela [online]. www.timeanddate.com [cit. 2016-05-02].Dostupné online. (anglicky)
↑abcVenezuela. [s.l.]: Central Intelligence AgencyDostupné online. (anglicky)
↑abISIDORO LOSADA, Ana María; BITAR DEEB, Rita. Introduction: Authoritarianism and Violence in Venezuela.Bulletin of Latin American Research. January 2022, s. 102–104.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2023.ISSN0261-3050.doi:10.1111/blar.13316.S2CID246773739.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Political Science. [s.l.]: Oxford University Press, 30 October 2019.ISBN978-0-19-975622-3.doi:10.1093/obo/9780199756223-0286. Kapitola The Path Toward Authoritarianism in Venezuela.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CORRALES, J.Autocracy Rising: How Venezuela Transitioned to Authoritarianism. [s.l.]: Brookings Institution Press, 2022. (G - Reference, Information and Interdisciplinary Subjects Series).ISBN978-0-8157-3807-7. S. intro.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Battling Authoritarian Regimes in Venezuela and Beyond: A Conversation with Venezuelan Opposition Leader Leopoldo López [online]. 25 April 2022 [cit. 2023-01-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 January 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROY, Diana; CHEATHAM, Amelia.Venezuela: The Rise and Fall of a Petrostate [online]. 31 July 2024 [cit. 2024-08-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CORRALES, Javier.Venezuela's Odd Transition to Dictatorship [online]. [cit. 2016-12-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRODZINSKY, Sibylla. Venezuelans warn of 'dictatorship' after officials block bid to recall Maduro.The Guardian. 21 October 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 December 2016. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Almagro: Maduro se transforma en dictador por negarles a venezolanos derecho a decidir su futuro.CNN en Español. 24 August 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2016. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Venezuela's Maduro decried as 'dictator' after Congress annulled.Reuters. 31 March 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abJosé Miguel Vivanco.Venezuela's crumbling façade of democracy [online].Human Rights Watch, 31 March 2017 [cit. 2017-07-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 July 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Francisco Toro. It's official: Venezuela is a full-blown dictatorship.The Washington Post. 21 October 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 August 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Venezuela) [online].International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 November 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Venezuela – Velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2018-01-28].Dostupné online.
↑ Venezuela : a country study.The Library of Congress.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-03. (anglicky)
↑abEncarta. South America. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 April 2007.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abAnnex tables [online]. United Nations [cit. 2007-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 August 2003.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Charlie Devereux & Raymond Colitt. 7 March 2013.Venezuelans' Quality of Life Improved in UN Index Under Chavez [online]. [cit. 2013-03-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 November 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NAGEL, Juan Cristóbal.Poverty Shoots Up in Venezuela [online]. 4 June 2014 [cit. 2023-07-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 March 2018. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Report 2022: Rights Trends in Venezuela [online]. 10 December 2021 [cit. 2023-01-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fuel subsidies have contributed to Venezuela's economic crisis [online]. 29 March 2016 [cit. 2017-07-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHARFENBERG, Ewald. Volver a ser pobre en Venezuela.El País. 1 February 2015.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 June 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROSATI, Andrew. Venezuela's 2018 Inflation to Hit 1.37 Million Percent, IMF Says.Bloomberg.com. 9 October 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 October 2018.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ in.reuters.com. IMF sees Venezuela inflation at 10 million percent in 2019.Reuters. 9 October 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 January 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GILLESPIE, Patrick. Venezuela: the land of 500% inflation.CNNMoney. 12 April 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.GILLESPIE, Patrick. Venezuela shuts border with Colombia as cash crisis escalates.CNNMoney. 12 December 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.ROSATI, Andrew. Venezuela's Economy Was the Worst Performing of 2016, IMF Estimates.Bloomberg.com. 11 January 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Chamber of Commerce: 80% of Venezuelans are in poverty.El Universal. 1 April 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 April 2016.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HERRERO, Ana Vanessa; MALKIN, Elisabeth. Venezuela Issues New Bank Notes Because of Hyperinflation.The New York Times. 16 January 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VENTURA, Christophe.Venezuela's never-ending crisis [online]. 1 February 2025 [cit. 2025-03-16].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abVenezuela situation [online]. [cit. 2024-07-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abRefugees and Migrants from Venezuela [online]. [cit. 2024-07-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 July 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WUNDER, Sven.Oil Wealth and the Fate of the Forest: A Comparative Study of Eight Tropical Countries. [s.l.]: Taylor & Francis 455 s.Dostupné online.ISBN978-0-203-98667-7. (anglicky) Google-Books-ID: n2nQ0A8BmCYC.
↑ Columbus reached Venezuela.Adam Smith Institute [online]. [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ZAMORA, Margarita.Reading Columbus. [s.l.]: University of California Press 263 s.Dostupné online.ISBN978-0-520-08297-7. (anglicky) Google-Books-ID: I64wDwAAQBAJ.
↑ Caracas - History.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ZWACK, Ulrich. Albtraum von Eldorado: Als die Welser über Venezuela herrschten.Bayerischer Rundfunk. 2015-08-23.Dostupné online [cit. 2021-09-02]. (německy)
↑RACINE, Karen.Francisco de Miranda, a Transatlantic Life in the Age of Revolution. [s.l.]: Rowman & Littlefield 364 s.Dostupné online.ISBN978-0-8420-2910-0. (anglicky) Google-Books-ID: yIfvclbTtQsC.
↑KING, James F. A Royalist View of the Colored Castes in the Venezuelan War of Independence.The Hispanic American Historical Review. 1953, roč. 33, čís. 4, s. 526–537.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0018-2168.doi:10.2307/2508691.
↑ 1817 - 1821 Simon Bolívar Returns and the Revolutionaries Triumph - War and Nation: identity and the process of state-building in South America (1800-1840) - Research at Kent.War and Nation: identity and the process of state-building in South America (1800-1840) [online]. [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑MCFARLANE, Anthony.War and Independence In Spanish America. [s.l.]: Routledge, 2013.Dostupné online.ISBN978-1136757723. S. 293.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ARCAY, Jacinto Rafael Pérez.La guerra federal : consecuencias. [s.l.]: Oficina Central de Información 322 s.Dostupné online. (španělsky) Google-Books-ID: 9flrAAAAMAAJ.
↑JONES, Chester Lloyd. Gomez of Venezuela.World Affairs. 1936, roč. 99, čís. 2, s. 89–93.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0043-8200.
↑LIEUWEN, Edwin.Petroleum in Venezuela: A History. [s.l.]: University of California Press 174 s.Dostupné online. (anglicky)
↑BURGGRAAFF, Winfield J. The Military Origins of Venezuela's 1945 Revolution.Caribbean Studies. 1971, roč. 11, čís. 3, s. 35–54.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0008-6533.
↑TAYLOR, Philip Bates.The Venezuelan golpe de estado of 1958; the fall of Marcos Pérez Jiménez. [s.l.]: Institute for the Comparative Study of Political Systems 112 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: gTl9AAAAMAAJ.
↑EWELL, Judith.The Indictment of a Dictator: The Extradition and Trial of Marcos Pérez Jiménez. [s.l.]: Texas A&M University Press 224 s.Dostupné online.ISBN978-0-89096-109-4. (anglicky)
↑ALEXANDER, Robert J. Democratic Revolution in Venezuela.The ANNALS of the American Academy of Political and Social Science. 1965-03-01, roč. 358, čís. 1, s. 150–158.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0002-7162.doi:10.1177/000271626535800116. (anglicky)
↑KARL, Terry Lynn. Petroleum and Political Pacts: The Transition to Democracy in Venezuela.Latin American Research Review. 1987, roč. 22, čís. 1, s. 63–94.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0023-8791.
↑EBEL, Roland H.; TARAS, Ray; COCHRANE, James D.Political Culture and Foreign Policy in Latin America: Case Studies from the Circum-Caribbean. [s.l.]: SUNY Press 242 s.Dostupné online.ISBN978-0-7914-0604-5. (anglicky) Google-Books-ID: lKqp0c2kPhIC.
↑ Venezuela Nationalizes Her Petroleum Industry.The New York Times. 1975-08-30.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑LEVINE, Daniel H. The Decline and Fall of Democracy in Venezuela: Ten Theses.Bulletin of Latin American Research. 2002, roč. 21, čís. 2, s. 248–269.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0261-3050.
↑SANTIAGO, Ramón. On the Anniversary of Black Friday: Venezuela's devaluation and inflation debacle from 1983 - 1998.www.axisoflogic.com [online]. [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑BURGES, Sean W. Building a Global Southern Coalition: The Competing Approaches of Brazil's Lula and Venezuela's Chávez.Third World Quarterly. 2007, roč. 28, čís. 7, s. 1343–1358.Dostupné online [cit. 2021-09-02].ISSN0143-6597.
↑ Lídři venezuelské opozice byli po kontroverzních volbách zadrženi policií. Neví se, kam je odvedla.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2017-08-01 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑FENDRYCHOVÁ, Simona. Volby ve Venezuele vyhrála opozice. Socialisté utrpěli nejhorší porážku od nástupu Huga Cháveze.Aktuálně.cz [online].Economia, 2015-12-07 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑LÓPEZ MAYA, Margarita.El ocaso del chavismo: Venezuela 2005-2015. [s.l.]: ????, 2016.ISBN9788417014254. S. 354–355.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Venezuela 2014 inflation hits 68.5 pct - Central Bank.www.reuters.com. 13 February 2015.Dostupné online [cit. 26 May 2018].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KURMANAEV, Anatoly. Venezuela Inflation Hits 16-Year High as Shortages Rise.Bloomberg.com. 7 November 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRUNER, Štěpán. Inflace blízko 100 procent, elektřina na příděl. Venezuela se dál propadá.E15.cz [online]. [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑HANKE, Steve. Venezuela's Great Bolivar Scam, Nothing but a Face Lift.Forbes. 18 August 2018.Dostupné online [cit. 19 August 2018].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SEQUERA, Vivian. Venezuelans report big weight losses in 2017 as hunger hits.Reuters. 21 February 2018.Dostupné online [cit. 23 February 2018].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Phillips, Tom. Maduro starts new Venezuela term by accusing US of imperialist 'world war'.The Guardian. 10 January 2019.Dostupné online [cit. 10 January 2019].ISSN0261-3077.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ IMF sees Venezuela inflation at 10 million percent in 2019.Reuters. 9 October 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 January 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LONG, Gideon.Venezuela data offer rare glimpse of economic chaos [online]. 29 May 2019 [cit. 2019-05-31].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ŠMELCOVÁ, Leona. Venezuelané na útěku. Jedna z nejpřehlíženějších uprchlických krizí světa.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑KOUBEK, David. Venezuela dočasně otevřela hranice s Kolumbií, v zemi chybějí potraviny.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑FENDRYCHOVÁ, Simona. Tvrdě vedená armáda i peníze z drog. Takto se Maduro drží stále u moci.Aktuálně.cz [online].Economia, 2019-08-18 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑ Chaos ve Venezuele sílí: „Madurův“ soud si uzmul kompetence parlamentu.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-03-30 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑ „Madurův“ soud ustoupil kritikům, pravomoci parlamentu nepřevezme.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-04-01 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑ Maduro opět venezuelským prezidentem. Vyhrál volby s rekordně nízkou účastí.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑ Venezuelská vláda zmanipulovala výsledky voleb, tvrdí zasvěcená IT firma.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-08-02 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑ Evropa postupně uznává Guaidóa venezuelským prezidentem. Přidalo se i Česko.iDNES.cz [online].MAFRA, 2019-02-04 [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑FRITZE, John; JACKSON, David. Trump imposes Cuban-like embargo on Venezuela, as top aide blasts Russia, China.USA TODAY [online]. [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑KEJLOVÁ, Tamara. Chávez s Castrem směnili ropu za lidi. Venezuelský režim drží u moci tisíce kubánských vojáků a „poradců“.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2021-09-02].Dostupné online.
↑NEKOLA, Ondřej. Trump povolil CIA provádění tajných operací ve Venezuele.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-16].Dostupné online.
↑ČTK. Ve Venezuele bude brzy „pozemní akce“, prohlásil Trump.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-24].Dostupné online.
↑ Ropná velmoc Venezuela si chce dovážet ropu ze zahraničí.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-06-14 [cit. 2018-09-21].Dostupné online.
↑Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 2.2.2.33) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-07-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-28. (španělsky)
↑ Maduro vyhlásil chlebovou válku. Zatýká pekaře a znárodňuje pekárny.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-03-22 [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑BOYD, Sebastian. The 61% Devaluation That Venezuela Told No One About.www.bloomberg.com [online]. [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑ Venezuelu trápí cválající inflace. Ceny za jediný rok vyletěly o 63 procent.Hospodářské noviny [online]. 2014-09-11 [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑ Venezuela: Země s největšími zásobami ropy, kde i místo ve frontě je na příděl.Hospodářské noviny [online]. 2015-02-02 [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑ Prázdné obchody, příděly a černý trh. Venezuela je na prahu rozpadu.iDNES.cz [online].MAFRA, 2015-11-10 [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑Coastal and Marine Ecosystems—Venezuela [online]. World Resources Institute, 2003 [cit. 2007-03-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cuadro Magnitud y Estructura Demográfica [online]. Ine.gob.ve [cit. 2010-04-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 September 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Andrés Bello | Venezuelan-born Chilean poet and scholar.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-09-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Magic Realism Timeline | Shmoop.www.shmoop.com [online]. [cit. 2021-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-01.
↑ Zlatého lva v Benátkách získal film venezuelského režiséra Vigase.Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-09-12 [cit. 2022-04-03].Dostupné online.
↑ El venezolano Edgar Ramírez gana el César de la Academia de Cine Francés.RT en Español [online]. [cit. 2018-12-09].Dostupné online. (španělsky)
↑ Venezuela wins the Miss Universe title for the third time in six years.www.news.com.au [online]. [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑GABALDÓN, Juan Carlos.Feria Internacional del Sol: Mérida’s Weekend of Tropical Chaos [online]. Caracas Chronicles, 2017-02-27 [cit. 2018-12-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Venezuela - dědictví UNESCO: Jižní Amerika: Můj průvodce.www.mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-09].Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑ Šermíř Limardo získal první zlato pro Venezuelu po 44 letech.www.sport.cz [online]. [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑ Rojasová vyhrala trojskok vo svetovom rekorde 15,67 m.TERAZ.sk [online]. 2021-08-01 [cit. 2021-09-01].Dostupné online. (slovensky)
↑ Rojasová vyhrála finále trojskokanek o dva centimetry, sen Semenayové o double končí.Lidovky.cz [online]. 2017-08-07 [cit. 2018-12-09].Dostupné online.
↑ Venezuela wins first FIBA Americas Championship gold.Euroleague.net [online]. [cit. 2021-09-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Bomba na Copa Amérika. Kvarteto semifinalistů doplnila Venezuela.www.sport.cz [online]. [cit. 2021-09-01].Dostupné online.
↑ Paraguay eliminó a Venezuela por penales en la semifinal de la Copa América.BBC News Mundo [online]. 2011-07-21 [cit. 2021-09-01].Dostupné online. (španělsky)
↑ROMERO, Simon. Venezuela’s Passion: Twisting the Tail of an Angry Beast.The New York Times. 2006-09-10.Dostupné online [cit. 2018-12-09].ISSN0362-4331. (anglicky)
SLAVICKÝ, Stanislav.Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT – Karel Kerlický, 2013. 136 s.ISBN978-80-7437-117-2
HERITAGE, Andrew.Financial Times World Desk Reference. [s.l.]:Dorling Kindersley, December 2002.ISBN978-0-7894-8805-3.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
.jpg)
.svg)
