| Vasilij I. Moskevský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. prosince1371 Moskva |
| Úmrtí | 27. února1425 (ve věku 53 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Archandělský chrám v Moskvě |
| Povolání | politik |
| Nábož. vyznání | Pravoslavná církev |
| Choť | Žofie Litevská (od 1391)[1][2][3] |
| Děti | Anna Moskevská[4] Vasilij II. Moskevský Anastázie Moskevská Ivan Moskevský[5] Vasilisa Moskevská Marie Moskevská |
| Rodiče | Dmitrij Donský[3] aJevdokija Suzdalská |
| Rod | Rurikovci |
| Příbuzní | Jurij Zvenigorodský, Ondřej Možajský, Konstantin Ugličský a Petr Dmitrovský (sourozenci) |
| Funkce | moskevský velkokníže (1389–1425) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Vasilij I., plným jménemVasilij Dmitrijevič (ruskyВасилий I Дмитриевич,30. prosince1371Moskva –27. února1425 tamtéž) bylruskýstředověký panovník,velkokníže moskevský v letech 1389–1425. Přes nepříznivou mezinárodní situaci se mu podařilo rozšířit území státu. Jako spojenecTochtamiše, který byl v té doběchánem mongolskéZlaté hordy se nakrátko vymanil z tatarského vazalství, od roku 1408 však musel opět platit Tatarům daně. V roce 1392 získal od Tochtamiše odměnou za vojenskou pomocjarlyk (listinu, která uděluje právo užívat titul a vládnout) naNižněnovgorodsko-suzdalské velkoknížectví a se souhlasem chána dobylNižní Novgorod.[6]
Vasilij byl nejstarším synem velkoknížeteDmitrije Donského (vládl v letech 1359–1389). Roku 1383 odcestoval ke dvoru chána Tochtamiše, od něhož získal pro svého otce jarlyk (oprávnění užívat titul a vládnout) navelkoknížete vladimirského, o který se zároveň ucházel kníže tverský. Tochtamiš však Dmitrijovi nedůvěřoval, proto si Vasilije ponechal jako rukojmí. Vasilij strávil v chánově zajetí čtyři roky. Uprchl roku 1386, když využil sporu mezi chánem a emíremTimurem, zvaným Chromý (známý též jako Lenk či Temerlán). Odešel doLitvy, kde byl přijat knížetemVitoldem (Vytautasem), bratrancempolského králeVladislava II., od něhož Vytautas správu Litvy převzal. Na moskevský trůn nastoupil Vasilij v roce 1389, v osmnácti letech. Roku 1390 se oženil s Vitoldovou jedinou dcerou, litevskou princeznouŽofií, čímž se načas zlepšily složité litevsko-moskevské vztahy. Spojení s Litvou bylo Vasilijovou strategií, jak čelit Tatarům.[7]
V roce 1392 získal jarlyk naNižněnovgorodsko-suzdalské velkoknížectví a se souhlasem chána dobylNižní Novgorod.[6] O rok později anektovalknížectví muromské, čímž posílil pozice Moskvy na středním tokuVolhy.[8] Poslušností si zavázalRjazaň,Tver aPskov. Pouze při pokusu podřídit siNovgorod (1397) neuspěl.[7]
I jeho spojenec, litevský kníže Vitold expandoval a zmocnil seVjazmy aSmolenska (1404), což nevyhnutelně vedlo k územním sporům mezi Moskvou a Litvou (1406–1408), které Vasilij vyřešil dohodou o hranici na řeceUgra.De facto tak připojil tzv.verchovskaja kňažestva (Lubuck, Kozelsk, Obojes).[8] Naopak boje s Novgorodem propukaly v letech 1397–1417 stále znovu a znovu[9] a Vasilijovi se podařilo připojit jen část tzv. dvinské země na středním tokuSeverní Dviny.[8]
V roce 1388 Vasilij vedl moskevskou armádu po boku chána Tochtamiše proti Timurovi ve Střední Asii. Šlo o taktický tah, který vyšel: po boji Tochtamiš udělil souhlas (jarlyk) s tím, aby se Vasilij stal velkoknížetem Nižněnovgorodsko-suzdalského velkoknížectví,[6] čímž byl spor s Velkou hordou zažehnán.[9]
Vasilij tak ovšem získal nového silného nepřítele – Timura, nového vládce Samarkandu. Roku 1393 Timur Zlatou hordu porazil a brzy nato, roku 1395, oblehl Moskvu. Ke střetnutí však nedošlo. Podle legendy Moskvu zachránil Timurův sen o nebeském vojsku, které zničilo jeho armádu před Moskvou, kvůli němuž se prý rozhodl odtáhnout bez boje.[7] Timurův vpád však oslabil Zlatou hordu a uvrhl ji do anarchie. Vasilij toho využil a přestal odvádět daně (které vybíral i v okolních knížectvích), čímž shromáždil značné finanční prostředky pro vojenské účely.[9]
Po Timurově smrti znovu obnovila svou sílu Zlatá horda, a to pod chánem Jedigejem (též psáno Edigejem). Roku 1408 vpadl do Rusi, aby ji znovu podřídil Zlaté hordě. Vyplenil okolí Moskvy, ale Moskvu nedobyl. Nakonec odtáhnul, mj. i kvůli sporům uvnitř Zlaté hordy. Vasilij byl nicméně nucen znovu platit Zlaté hordětribut.[9]
Po roce 1408, tedy po konci válek s východními nájezdníky a vlastních expanzí, následovalo pro Moskevské velkoknížectví klidnější období, které umožnilo hospodářský rozvoj. Před svou smrtí ho Vasilij pojistil tím, že svou dceru Annu provdal zabyzantského císařeJana VIII. Palaiologa. Spojení s Byzancí mělo vybudovat rozhodující hráz proti tatarským nájezdníkům.[9]
V druhé části své vlády se Vasilij pustil jen do jednoho válečného dobrodružství, roku 1410 vbitvě u Grunwaldu (Tannenbergu) zvítězil po boku polsko-litevských spojenců nadřádem německých rytířů. Toto vítězství definitivně zastavilo postup řádu doPobaltí.[8]
Vasilij zemřel roku 1425 a byl pochován v Archangelském chrámu vmoskevském Kremlu. Spory o nástupnictví vyvolaly občanskou válku, která spolu s intervencí sousedů zemi zcela zdevastovala. Nový knížeVasilij II. Vasiljevič, nejmladší syn Vasilije I., zvítězil až díky mongolsko-tatarské pomoci.[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématuVasilij I. Moskevský na Wikimedia Commons| Veliký kníže vladimirský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Dmitrij Donský | 1389–1425 Vasilij I. | Nástupce: Vasilij II. |
