Státy střední a východní Evropy se začaly vojensky propojovat již v průběhudruhé světové války. V letech 1943 až 1949 bylo mezi státy pozdějšího vojenského bloku uzavřeno celkem 23 bilaterálních smluv. V prvních letech po válce tak vznikl nejvíce propojený spojenecký systémstudené války. Do armádních štábů všech států byli dosazeni sovětští důstojníci, což mělo mimo jiné zajistit loajalitu a jednotu, fakticky však armády podléhaly místnímu velení. Ve všech státech s výjimkou Československa zůstaly od konce války významné sovětské jednotky. Z vojenského hlediska se tak hranice Sovětského svazu posunuly asi 1000 km na západ.[1]
Při Maďarském povstání v roce 1956 vyhlásil maďarský premiér Imre Nagy odchod z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality země, ale po krvavém potlačení povstání bylo Maďarsko Sovětským svazem donuceno zůstat členem aliance.
Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti invazi armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Invaze se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.
V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak porozpadu sovětského impéria azániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru vBudapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy.[4] Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1. července 1991 vPraze vČernínském paláci.[5][6]
Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA a Kanady) v roce 1973, včetně statistiky počtu ozbrojených sil.
Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu kseveroatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely zKremlu.
Velení sídlilo vMoskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.
Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska a Albánie) bylainvaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.[7]
Demonstrace připravenosti a síly byla prováděna lokálnímí i mezinárodními cvičeními, zejména ve státech sousedících se zeměmi NATO. Stručný výčet: Vitr 1962, Družba 1968, Taran 1970, Družba 1979, Družba 1982, Štít 1984 (největší – cca 60.000 vojáků), Družba 1986, Družba 1989.
Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se od 50. let 20. století počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným přechodem do protiútoku a obsazením západní Evropy během několika týdnů[8] za podpory jaderných taktických zbraní.[9] Tyto útočné operace byly většinově opuštěny v nové revizi operačního plánu vypracovaného v roce 1989. PoSametové revoluci byly před podpisem tohoto plánu Václavem Havlem všechny zbývající pasáže o přechodu do protiútoku proti NATO začerněny a Havel rukou dopsal dovětek, že jde o plán pro případ stěží představitelného útoku NATO proti Varšavské smlouvě.[9]
↑abBÍLÝ, Martin.Varšavská smlouva. Počátky a krize. Praha, 2010. 231 s. diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Pelikán CSc.. s. 23–24.Dostupné online.
↑ Na varšavské konferenci byla podepsána smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.Rudé právo. 1955-05-15, roč. 35, čís. 133, s. 1.Dostupné online [cit. 2021-07-01].
↑MUSIL, Adam. Před 65 lety vznikla Varšavská smlouva, aby zničila NATO. Nakonec zaútočila jen na vlastního člena.ČT24 [online]. Česká televize, 2020-05-14 [cit. 2021-07-01].Dostupné online.
↑KORCOVÁ, Lucie. Konec společného vojenského vedení. Před 30 lety byly zrušeny vojenské struktury Varšavské smlouvy.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-02-25 [cit. 2021-07-01].Dostupné online.
↑SMATANA, Ľubomír. Před 30 lety skončila Varšavská smlouva, závěrečný protokol politici podepsali v Černínském paláci.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-07-01 [cit. 2021-07-01].Dostupné online.
↑KOMÁREK, Michal. NATO, Varšavská smlouva a beznaděj dějin -.Seznam Zprávy [online]. 2023-02-25 [cit. 2023-02-25].Dostupné online.
↑ Před 60 lety vznikla Varšavská smlouva. Původně jen „naoko“.ČT24 [online]. [cit. 2021-10-10].Dostupné online.
↑abLUŇÁK, Petr.Strategie Varšavské smlouvy (1955-1968) [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2012-01-13 [cit. 2023-02-25].Dostupné online.
↑The future of U.S.-Soviet relations hearings before the Committee on Foreign Relations, United States Senate, One Hundred First Congress, first session, April 4, 12, 19 and May 3, 15, 18 and June 1 and 20, 1989. Washington: U.S. G.P.O (National government publication).Dostupné online.
BÍLÝ, Matěj.Varšavská smlouva 1985–1991: Dezintegrace a rozpad. [s.l.]: Ústav pro studium totalitních režimů, 2021. 512 s.ISBN978-80-88292-94-4.
BÍLY, Matěj.Varšavská smlouva. Počátky a krize. 2010 [cit. 2021-07-01]. 231 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pelikán.Dostupné online.
KUČERA, Jaroslav.Varšavská smlouva. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 184 s.
RYBECKÝ, Vladislav.Bratrství a tradice armád Varšavské smlouvy. [s.l.]: Naše vojsko, 1983. 390 s.
PATROVSKÝ, Ondřej. Varšavská smlouva pomáhala Moskvě ovládat její sféru vlivu. Před třiceti lety ji politici rozpustili.ČT24 [online]. Česká televize, 2021-03-31 [cit. 2021-07-01].Dostupné online.
Vojáci, kteří nikdy nebojovali.Archivováno 1. 3. 2016 naWayback Machine. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný historii Varšavské smlouvy, obsahuje unikátní záznamy rozhlasového vysílání z doby vzniku Smlouvy, z roku 1968 i z období jejího zániku.