Val (zlat.vallum, hradba, val) je v pevnostním stavitelství obrannýnásyp, často vyztužený kůly, trámy nebo zdivem. Val býval často na vnější hraně příkopu, protože vznikal z materiálu vykopaného v příkopu. Na hřebeni ("koruně") mohl být val opatřen ještěpalisádou. Valy se užívaly už odpravěku, ve vrcholnémstředověku je nahrazovala hradba, ale s vývojem dělostřelectví v 15. a 16. století se stavitelé opět vraceli k valům v kombinaci s hradbou, které dělostřelbě lépe odolávaly. Jako "valy" se často označují i poslední pozůstatky starých hradů a pevností, i když ve skutečnosti mohly vzniknout rozpademhradeb.
Archeologie původně považovala valy za jeden ze způsobů opevňovánípravěkých araně středověkýchhradišť. Podle dochované podoby je dělila na kamenné, hliněné a spečené. Pozdějšíarcheologické výzkumy prokázaly, že dochované "valy" jsou často pozůstatky destruovanýchhradeb tvořených původně dřevěnou konstrukcí vyplněnou nasypaným materiálem a na čelní, popřípadě i zadní straně, zpevněné zdí z nasucho kladených kamenů nebo dřevěnou stěnou.[1]
U spečených valů se předpokládalo úmyslné založení požáru, jehož cílem bylo zvýšení pevnosti stavby. Podle archeologických nálezů však byla velká část požárů rozsahem omezená a vedla spíše k destrukci hradby než k jejímu zpevnění. Na řadě lokalit byly nalezeny důkazy, že hradba poškozená požárem byla později opravena. Předpokládá se, že většina požárů souvisí s vojenskými akcemi, ale některá hradiště mohla být úmyslně zapálena při dobrovolném odchodu jeho obyvatel.[1]
S nástupem výstavby vrcholněstředověkýchhradů začaly být upřednostňovány kamenné hradby doplněné zemním opevněním, které plnilo pouze pomocnou funkci nebo bylo využíváno u méně kvalitních a nenáročných objektů.[2] Při stavbě některých českýchhradů přechodného typu byla u valu ještě použita vnější kamenná zeď, ale bylo upuštěno od stavby vnitřní konstrukce.[3] Valy začaly mít podobu prostého násypu,[3] jehož svahy mohly být v případě potřeby zpevněny drny, dřevem nebo obezdívkou.[4] Valy bývaly obvykle umístěné na vnější straněpříkopu, při jehož hloubení se získával materiál k navršení tělesa valu. Vrchol valu mohlo lemovat lehčí opevnění v podoběpalisády nebo polského plotu.[3]
Větší roli začaly valy hrát s rozvojem dělostřelby v průběhu patnáctého století, protože dokázaly odolávat ostřelování lépe než kamenné zdi, v případě potřeby umožnily obráncům rozmístit vlastní děla a svou hmotou mohly krýt důležité stavby hradu.[5]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuWallanlage na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuval na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
