Vývrt hlavně je dutý vnitřní prostor vhlavni palné zbraně, který zabírá většinu její délky. V tomto prostoru se střela nachází před výstřelem a během výstřelu zde získává rychlost a kinetickou energii. Pohybem střely v hlavni se zabývávnitřní balistika.
Historicky nejstarším typem vývrtu jehladký vývrt.Drážkovaný apolygonální vývrt vytváří skupinu vodicích ploch ve tvarušroubovice, která zajišťuje roztočeníprojektilu okolo jeho podélnéosy. Tato rotace slouží kegyroskopické stabilizaci projektilu, tím zvětšujedostřel a zlepšuje přesnost střelby.
Muškety byly velkorážové zbraně, do kterých byly používány těžké a „pomalé“ kule. Tyto zbraně mělyhladký vývrt hlavně. Při výstřelu docházelo vlivem nedostatečného vedení kule k jejímu poskakování uvnitř hlavně, to vedlo k nepřesnosti střelby. Bylo zapotřebí vyrábět mnohem přesnější hlavně (minimalizovat vůli mezi hlavní a kulí), to však bylotechnologicky velmi náročné a nákladné.
Nový typ vývrtu hlavně byl vynalezen vAugsburgu na konci 15. století[1]. Ale až v roce 1520 byl vývrt hlavně prvně použit v praxi a to Augustem Kotterem, zbrojířem zNorimberku. I přes první použití v 16. století, se vývrt hlavně nestal samozřejmostí, masově začal být používán až v 19. století.
Dlouhou dobu byl používán polygonální vývrt. S postupným přechodem zčerného prachu nakordit se polygonální vývrt ukázal jako příliš mělký. Proto byl polygonální vývrt vytlačen drážkovaným vývrtem.
Běhemdruhé světové války se polygonální vývrt opět objevil vněmeckémkulometuMG 42.
Vývrt je tvořen dvěma druhy prvků, těmito prvky jsoudrážky apole. Drážky jsou místa, která jsou „vyříznuta“ vhlavni a vystouplé prvky se nazývají pole. Drážky a pole se mohou lišit počtem, hloubkou, tvarem, směrem stoupání (pravo a levotočivé) a velikostí stoupání.Rotace udělená vývrtem projektilu výrazně zvyšuje jehostabilitu, tím zvětšuje dostřel a zlepšuje přesnost.
Vývrt hlavně lze charakterizovat jeho stoupáním, to nám říká, že na jednu otáčku musí projektil urazit danou vzdálenost. Např.: 1 otáčka na 500 milimetrů (1:500 mm). Čím kratší je vzdálenost, na které se projektil otočí, tím větší musí být stoupání vývrtu a tedy i rotace projektilu.
Kombinace hmotnosti, délky a tvaru projektilu určuje stoupání vývrtu potřebné k stabilizaci projektilu. Střely velké ráže kulatého tvaru určené na krátkou vzdálenost potřebují malé stoupání, např.: 1:1200 mm. Naopak střely malé ráže podlouhlého tvaru určené na dlouhou vzdálenost potřebují velké stoupání, např.: 80gr střela5,56 × 45 mm NATO potřebuje stoupání 1:200 mm a větší[2].
Klasický vývrt udržuje konstantní stoupání vývrtu po celé délce hlavně. Rotace projektilu je v tomto případě urychlována tím, jak je urychlována střela během svého pohybu v hlavni. Existuje však i tzv.vývrt s progresivním stoupáním, jeho šroubovice je výrazněji zakroucena u ústí hlavně. Rotace projektilu při průchodu vývrtem s progresivním stoupáním je urychlována více. Cílem dodávání rotace je dosažení správné rychlosti rotace střely při opouštění hlavně. Existuje totiž optimální rychlost rotace pro konkrétní střelu konkrétního náboje. Optimální je taková rotace, kdy podélná osa střely sleduje po celou dobu letu směr tečny k dráze. Pokud je rychlost rotace kolem osy příliš velká, je střela přestabilizována a její stabilizace udržuje během letu osu ve směru osy hlavně v okamžiku výstřelu.[3]Přestabilizace zkracuje dostřel i když výrazně méně než když je střela podstabilizována. Výhody vývrtu s progresivním stoupáním nejsou adekvátní růstu náročnosti při jeho výrobě a proto se tento druh vývrtu používá jen velmi vzácně.[4]
Ráže vývrtu hlavně je údaj související s vnitřnímprůměrem hlavně. U drážkovaného vývrtu lzenaměřit různý průměr mezi poli, ve srovnání s průměrem měřeným mezi drážkami.[5]. Metodika měření nebyla sjednocena a různí výrobci udávají ráži vývrtu hlavně různě. Ráže je definována jako smluvní číslo, přestože se často udává v jednotkách délky.
Drážkovaný vývrt je druh vývrtu, u kterého je přechod mezi drážkami a poli řešen ostrými hranami. Drážkovaný vývrt je vyráběn s různým počtem drážek, např.: čtyřdrážkový, sedmidrážkový, osmidrážkový vývrt hlavně.
Drážkovaný vývrt je nyní používán vkanónech,houfnicích,puškách,revolverech,pistolích… Jedná se o nejpoužívanější druh vývrtu.
Výhody
Polygonální vývrt je druh vývrtu, u kterého je přechod mezi drážkami a poli plynulý. Polygonální vývrt vypadá jako mnohoúhelník s oblými hranami, nejčastěji je používán šestiúhelníkový a osmiúhelníkový polygonální vývrt.
Polygonální vývrt je používán u pistolíHeckler & Koch,GLOCK, Kahr a pušek Heckler & Koch, např.:útočná puškaG3 asamonabíjecí puška HK SL7[6]. Tento typ vývrtu je použit mimo jiné i načeské pistolivz. 82 aizraelské pistoliJericho 941. Za jeden z prvních historicky známých polygonálních vývrtů lze považovat vývrt napušce Whitworth.
Výhody
Vývrt hlavně je vyráběn těmito metodami:
Při roztáčení projektilu v hlavni dochází k otlačení střely vývrtem. Každá hlaveň vytváří na projektilu specifické stopy, podle kterých je identifikovatelná. Lze tedy s vysokou pravděpodobností určit, z jaké hlavně (potažmo zbraně) byl projektil vystřelen, toho je využíváno vkriminalistice. Pravděpodobnost úspěšné identifikace ovšem klesá s opotřebením hlavně. Míra tohoto poklesu závisí na typu hlavně, použitém střelivu apod. ale v zásadě se dá říci, že spolehlivá identifikace není možná po několika stech až nízkých tisících výstřelů.
Obrázky, zvuky či videa k tématuvývrt hlavně na Wikimedia Commons