Výtvarná fotografie jefotografický styl, který zahrnuje širokou škálu záběrů snímaných výtvarným způsobem. Jedná se převážně o fotografie, které byly vytvořeny ke splnění tvůrčí vize umělce. Výtvarná fotografie klade větší důraz na estetickou hodnotu snímku, než klade napříkladinformativní nebodokumentární fotografie. Výtvarná fotografie stojí také v kontrastu snovinářskou akomerční fotografií. Fotožurnalisté vytvářejí snímky pro doplnění zpráv nebo článků v tištěných nebo internetových médiích a hlavním cílem komerční fotografie je prodání produktu nebo služby.
S definicí termínu výtvarná fotografie bývají problémy. Neexistují žádné všeobecně přijaté definice pojmu "výtvarná fotografie" případně "umělecká fotografie", jak vyplývá z definic některých odkazovaných knih, akademických článků a internetu.
Definice v některých odborných knihách:
| „ | Jako jeden jediný Narcis vrhl se hnusný svět na pozorování svého triviálního obrazu, zachyceného na kov. Všechny nové obdivovatele slunce zachvátilo šílenství a zvláštní fanatismus... Poněvadž fotografický průmysl se stal úkrytem všech nepovedených malířů, příliš málo nadaných nebo příliš lenivých, aby dokončili svá studia, neslo toto všeobecné zaujetí nejenom rysy zaslepení, nýbrž také zabarvení pomsty... Jsem přesvědčen, že nesprávně použitý vývoj fotografie hodně přispěl, jako ostatně všechen hmotný vývoj vůbec, k ochuzení francouzského uměleckého génia, už tak dosti vzácného. Poesie a pokrok jsou davem ctižádostivců, kteří se nenávidí instinktivní nenávistí... Ať se fotografie stane služkou věd a umění, avšak služkou velmi pokornou, tak jako tisk nebo těsnopis, které ani netvoří ani nenahrazují literaturu. Bude-li jí dovoleno... zachvátit všechno co má hodnotu tím, že tomu člověk vdechuje duši, pak běda nám.[1] | “ |
| — Charles Baudelaire | ||
Výtvarná fotografie je…
| „ | ´Zda výsledky fotografie spadají do kategorie Umění, není podstatné´, napsal Strand; Moholy-Nagy označil za ´celkem nedůležité, zda fotografie ´vytváří umění či nikoli´. Fotografové, kteří dospěli ve čtyřicátých letech a později, umění troufale a otevřeně ignorují jako příliš vyumělkované. Obecně tvrdí, že nacházejí, zachycují, nestranně pozorují, poskytují svědectví, zkoumají sebe samé – cokoli kromě umění.[1] | “ |
| — Susan Sonntagová | ||
Definice, které lze najít ve vědeckých článcích:
Některé z definic, které lze nalézt na specializovaných internetových portálech jsou:
| „ | Dnes neexistuje fotografie A umění, nýbrž fotografie zkrátka JE rovnoprávním uměním.[21] | “ |
| — Noemi Smolíková, výtvarná teoretička | ||
Lidskýmozek je značně diferencován na jednotlivé oblasti, které se věnují určité činnosti. Samotné mozkové hemisféry se věnují odlišnému způsobu myšlení. U pravorukých osob,levá hemisféra obstarává abstraktně pojmové myšlení, matematické myšlení a nachází se zde centrum řeči.Pravá hemisféra obstarává vnímání prostoru a to jak vlastního těla, tak svého okolí, komplexnější zpracování vizuálních dojmů a vnímáníhudby. Jelikož se při myšlení uplatňují všechny poznávací procesy, je i využití jednotlivých oblastí mozku komplexní. Dalo by se tedy říci, že výtvarná fotografie je spíše produktem pravé hemisféry, kdežto informativní, popisná je dílem hemisféry levé.
Podle tvrzení jednoho historika fotografie byla prvním „nejbližším pokusem o výtvarného umění“komponovaná fotografieJohna Mayalla, který v roce 1851 vystavil svoudaguerrotypii představujícíotčenáš.[22]
Fotografování považoval za druh výtvarnéhoumění sirJohn Herschel (1782–1871).[23]Úspěšné pokusy o výtvarnou fotografii lze najít veViktoriánském období (1837 – 1901) u autorů jako byliJulia Margaret Cameronová,Charles Lutwidge Dodgson,Oscar Gustave Rejlander a další. V USA se snažili o výtvarnou fotografii autoři jakoFred Holland Day,Alfred Stieglitz aEdward Steichen. Stieglitz je často zařazován do muzejních sbírek.
Vydavatel a nadšený amatérský fotografFranz Goerke (1856–1931) byl v roce 1889 jedním ze zakladatelů spolkuFreie Photographische Vereinigung v Berlíně. Jedním z cílů tohoto sdružení byla popularizace fotografie jakoestetické umělecké formy. Po několika výstavách uspořádaných v roce 1896 vznikla myšlenka fotografického časopisu a o rok později vyšel první exemplářDie Kunst in der Photographie. Ve stejné době působil spolekVídeňský trojlístek (1897–1903), do kterého patřili rakouští fotografovéHeinrich Kühn,Hans Watzek aHugo Henneberg. Hlásili se kpiktorialismu a byli zastánci uznánífotografie jako uměleckého výrazového prostředku. Vylepšili kombinovanou techniku vícenásobné vrstvené gumy –gumotisk, což umožnilo dříve netušeným způsobem tvůrčí vliv na obraz a barevnou manipulaci. Výsledné tisky měly bohatou a zajímavou texturu a dávaly dojem prostorové hloubky. Pro jejich díla je často typická malířská neostrost, obzvláště u jejich náladových snímků krajin.
Skotský umělec a fotografRobert Turnbull Macpherson fotografoval město Řím a jeho památky, dokonale skloubil obraz objektů v popředí s pozadím, všímal si průhledů skrze zříceniny a podobně.[24] Dbal přitom na pečlivou kompozici scény, při které dokázal zachytit trojrozměrnou architekturu na dvourozměrné fotografické médium.[25] Macpherson zdůrazňoval umělecké aspekty svých fotografií, v roce 1863 prohlásil: „Dodnes jsem byl fotografem, aniž bych měl pocit, že jsem tím opustil umění, nebo bych měl být zbaven svého nároku na titul umělce.“[26][27]
Ve 20. letech dvacátého století používal PolákJan Bułhak termínfotografika s cílem odlišit fotografy – umělce od fotografů – řemeslníků. Výraz byl vytvořen sloučením slovfotografia igrafika. Poprvé nové slovo Bułhak použil v roce 1927 v novinovém článkuEmancypacja fotografii artystycznej w Polsce, ve kterém psal:Nastal čas, kdy v polské fotografii nastane koncepční rozdíl mezi řemeslníkem a umělcem. Ne proto, aby se snížila nebo diskvalifikovala spolehlivá a profesionální práce řemeslníka. Je to za účelem rozlišení druhové rozmanitosti a hierarchie umělce-fotografa a rehabilitovat jeho umění, aby se neztratilo jako zrnko písku v moři řemesel nebo luxusních obchodních hraček.[28]. Aby umělec získal tento titul, musel podle Bułhaka spoléhat na kanovníky estetiky umění – hledat ideály v malířství a vzory v grafice. V praxi to znamenalo realizaci požadavkůpiktorialismu. Navzdory svému významu pro polskou fotografii, Bułhak a jeho piktorialistickáfotografika byly již ve své době archaickým pojmem, v pozdější době jej zastoupil pojemvýtvarná fotografie.
Až do konce roku 1970 převládalo několik žánrů, jako napříkladakty,portréty a krajiny (předevšímAnsela Adamse). V sedmdesátých a osmdesátých přišel průlom zahraničních „hvězdných“ umělců jako byli napříkladSally Mann aRobert Mapplethorpe.
Na počátku sedmdesátých let se trojice fotografůJoel Meyerowitz,Stephen Shore aWilliam Eggleston stala první skupinou mladých umělců, kteří začali používatbarevný materiál nejen v reportážní, ale zároveň také ve výtvarné fotografii. Eggleston byl dokonce v historiiMuzea moderního umění (MoMA) v New Yorku první, kdo tam barevné fotografie vystavil.[29] Dalo by se říci, že se reportážní fotografie stává v určitých případech zároveň výtvarnou.
Americké organizace jako například společnostAperture aMuzeum moderního umění (MoMA) v New Yorku mají v archivu mnoho fotografií od autorů, kteří stáli a stojí na vrcholu výtvarného umění.
Od samého začátku se Dánové dohadovali o přesném umístění a úloze fotografie ve společnosti. V roce 1839 korunní princ Frederik společně s Ørstedem uložili Falbeho daguerrotypie naKrálovské dánské akademii věd a písemnictví a to navzdory skutečnosti, že vynálezce Daguerre byl umělec.[30] V roce 1842 umělec Johan Frederik Møller odmítl grant od Královská dánské akademie výtvarných umění na studium fotografie ve Francii s odůvodněním, že to není umění.[31] Fotografové nespadali ani do působnosti Akademie věd, ani pod Akademii výtvarných umění, ale byli považováni za manuální dělníky.
Zmatek pokračoval až do konce 19. století, kdy umělci začali používat fotografie jako pomůcky k malbě. Pozoruhodné příklady poskytuje napříkladPeder Severin Krøyer,Jens Ferdinand Willumsen neboLaurits Andersen Ring, kteří používali fotografie k tomu, aby získali více detailů a reality ve svých obrazech.[32]
S příchodem fotografických společností jakoDanske Kamera Piktorialister ve 30. letech 20. století začal růst tlak ze strany aktivistů, jako byl například H. B. J. Cramer, uznat fotografii jako uměleckou formu. Piktorialistické hnutí působilo až do 70. let.[33] Jako protipólpiktorialismu působil styl z 20. letnová věcnost. Pomalu dospěl až do Dánska, kde vyvrcholil v roce 1948, kdyKeldu Helmer-Petersen publikoval svéabstraktní barevné studie v publikaci122 barevných fotografií.[34]
Kromě dvaceti spíše amatérských uměleckých fotografických akcí pořádanýchAagem Remfeldtem v letech 1946 až 1976 v Galerii Charlottenborg se uskutečnilo do 60. let v Dánsku jen několik málo fotografických výstav.[35] Situace se začala zlepšovat v roce 1963, kdyJesper Hom uspořádal výstavu v Dánském muzeu umění a designu fotografů z New Yorku,Moskvy aPaříže. Dalším pozitivním vlivem bylo vydání knížkyKelda Helmera-PetersenaFragments of a City s fotografiemi požárních únikových cest a výtvarných siluet jeřábů, které pořídil během studií naInstitutu Designu v Chicagu. Některé z nich byly publikovány v časopisePerspectiv.[33]
V zimě 1968–1969 Jens Juncker-Jensen uspořádal unikátní expoziciFotografiet som udtryksmiddel (Fotografie jako prostředek projevu), pro kterou sesbíral ten nejlepší materiál z několika fotografických knih svého času. Výstava přilákala nejen profesionální a amatérské fotografy, ale také architekty a televizní producenty. Materiál sloužil jako podklad pro šest televizních pořadů v následujících měsících. V nich se uskutečnila diskuse o fotografii jako o umělecké formě.[33]
Na počátku 70. let pod vlivem Spojených států, kde se fotografie dostala jako obor na vysoké školy, se uskutečnila řada výstav, jako napříkladNew American Photography v galeriiBella Center. Ta ukazovala díla špičkových uměleckých fotografů z období 1950 až 1960 včetně takových jako byliHarry Callahan,Jerry Uelsmann aDiane Arbusová. Následně poté v roce 1973 byla v Kodani otevřenaGalleriet for Creativ Fotografi (Galerie pro tvůrčí fotografii) a v roce 1977 byla otevřena galerie IMAGE v Aarhusu, která podporovala experimentální fotografii. Následné výstavy se zúčastnila krajinářská fotografkaKirsten Kleinová, průkopníci inscenované fotografieNanna Bisp Büchert aLis Steincke, stejně jako magický realistaPer Bak Jensen.[33]
Poté, co se v 90. letech stal Per Bak Hansen členem profesorského sboru na Dánské královské akademii výtvarných umění v Kodani, bylo jasné, že fotografie byla přijata jako umělecká forma. Na důkaz toho v říjnu 2004 poprvé v historii studenti a absolventi akademie představili své fotografie na výstavě v Galleri Asbæk v Kodani pod názvemEye of the Beholder – et blik på portrættet.[36]
Výtvarná fotografie je především výrazem umělcovy vize, ale současně může být použita k urychlení některých důsledků. PráceAnsela Adamse vYosemitském národním parku aYellowstone toho může být příkladem. Adams byl jedním z nejvíce uznávaných fotografů výtvarného umění 20. století a byl vášnivým propagátorem ochrany přírody. I když jeho hlavním cílem byla fotografie jako umění, některé jeho práce zvyšovalo povědomí veřejnosti o kráseSierry Nevady a pomohl vybudovat politickou podporu pro jejich ekologickou ochranu.
Členem Haydenova geologického průzkumu z roku 1871[37], který vedl k vytvoření a uznání Yellowstonského národního parku byl také krajinářský fotografWilliam Henry Jackson. Dalšími členy expedice byl také malířThomas Moran a dva umělci úzce spolupracující na dokumentu regionu Yellowstone. Haydenova expedice objevovala neprozkoumané západní krajiny, popisovala rostliny, faunu a geologické podmínky. Jackson jako oficiální fotograf zachytil první fotografie legendárních památek Západu. Tyto fotografie hrály důležitou roli při přesvědčování Kongresu v roce 1872 k založení Yellowstonského národního parku – prvního národního parku v USA.[38]
Série stereoskopických snímkůCarletona Watkinse z Yosemitského údolí z roku 1860 pomohla ovlivnit kongres za účelem„rozhodnutí zřídit údolí jako národní park“ v roce 1864.
Fotografie měly rovněž vliv v oblasti práva a proti cenzuře svobodného projevu. Na veřejnosti však mohou mít potíže kvůli kontroverznímu zobrazování nahého těla nebo kvůli autorským právům.
Praha:
Zahraničí:
České země:
Zahraničí:
Obrázky, zvuky či videa k tématuvýtvarná fotografie na Wikimedia Commons