Východní Timor,[pozn. 1] plným jménemDemokratická republika Východní Timor,[pozn. 2] je stát vjihovýchodní Asii. Zahrnuje východní polovinu ostrovaTimor, pobřežníexklávuOecusse na severozápadě ostrova a vnější ostrovyAtauro aJaco.[pozn. 3] Východní Timor má na západě společnou pozemní hranici sIndonésií a přesTimorské moře sousedí na jihu sAustrálií. Velká část země je hornatá, rovinatá nížina se nachází pouze na jižním pobřeží. Na ostrově panujetropické monzunové podnebí, horké a vlhké s výraznými obdobímidešťů a sucha. Na ploše 15 000 km2 žije 1,4 milionu obyvatel, což z něj činí jeden z nejmenších a nejméně lidnatýchstátů Asie. Hlavním a největším městem jeDili na severním pobřeží Timoru. Země je vysoce etnicky a jazykově rozmanitá, úředními jazyky jetetum aportugalština, prakticky všichni obyvatelé se hlásí kekřesťanství, konkrétně kekatolictví.
Timor byl v průběhu času osídlen různýmipapuánskými aaustronéskými národy, což vytvořilo pestrou směsici kultur a jazyků spojených s jihovýchodní Asií iMelanésií. V 16. století se Východní Timor dostal podportugalský vliv a zůstal portugalskou kolonií až do roku 1975. Vnitřnímu konfliktu předcházelo jednostranné vyhlášení nezávislosti a indonéská invaze a anexe. Následná indonéská okupace se vyznačovala extrémním porušováním lidských práv, včetně mučení a masakrů, což byla série událostí později nazvanágenocida Východního Timoru. Odpor pokračoval po celou dobu indonéské nadvlády a v roce 1999 se Indonésie pod záštitou OSN poaktu sebeurčení vzdala kontroly nad tímto územím. Dne 20. května 2002 se jakoVýchodní Timor stal prvním novýmsuverénním státem 21. století. V témže roce byly navázány a normalizovány vztahy s Indonésií, která rovněž podpořila vstup Východního Timoru doSdružení národů jihovýchodní Asie.
„Timor“ je odvozen od slovatimur, což vmalajštině znamená ‚východ‘, takže vznikltautologický název státu, který znamená „východní východ“. Vindonéštině je výsledkem názevTimor Timur (název bývalé indonéské provinciede facto; místo něj se pro označení země používáTimor Leste). Vportugalštině se země nazýváTimor-Leste (Leste znamená portugalsky „východ“). V jazycetetum jeTimór Lorosa'e (Lorosa'e lze doslova přeložit jako „tam, kde vychází slunce“)[11][12].
Oficiální názvy podle ústavy jsou v portugalštině „República Democrática de Timor-Leste“[15] a v jazyce tetum „Repúblika Demokrátika Timór-Leste“[16]; v češtině je plný název Demokratická republika Východní Timor.[6] Oficiální zkrácená podoba názvu je „Timor-Leste“[14] a používákódy ISO TLS a TL.
Ostrov Timor byl původně obydlen v rámci pravěkých migrací v australasijském regionu, pravděpodobně z Austrálie a Nové Guiney před 40 000 roky. Kolem roku 3000 př. n. l. na Timor migrovalyaustronéské kmeny a rozvinuly zde zemědělství, které prakticky až do nedávné minulosti zajistilo tamějším obyvatelům soběstačnost.
V průběhu dalších let Timor integroval migraciMalajců zIndočíny a jižní Číny. Později se ostrov stal zastávkou čínských a indických obchodníků sotroky, santalovým dřevem, medem a voskem. Nejstarší písemný záznam o Timoru je z 14. století, který o něm hovoří jako o součásti jávské říšeMajapahit. Na začátku 16. století jej objevili i Evropané; tehdy na něm zaznamenali mnoho oblastních panství, z nichž největší byloWehali s hlavním městem Laran.
Od 16. století bylportugalskou kolonií.[7] Ke konci éryšpanělských Habsburků na portugalském trůnu (1580-1640) Timor padl do rukouNizozemců, kteří v 19. století (1859) získali jistý vliv právě nad východní částí tohoto ostrova. Později se však ostrov dostal zpět pod portugalskou nadvládu. Hranice mezi západní (indonéskou) a východní (portugalskou) oblastí ostrova byla přesně určena až zaprvní světové války, v roce 1916.
Během celého obdobíkolonizace zůstával Východní Timor relativně nerozvinutý, jeho obyvatelé vázáni kzemědělství a skromnému způsobu života, založeném na tradicích. Žili v jednoduchých obydlích v menších, oddělených vesnických komunitách.
V roce 1974 začal na Východním Timoru procesdekolonizace. Na jeho konci, 28. listopadu 1975 vyhlásil Východní Timornezávislost, ale 7. prosince (2 dny po návštěvě amerického prezidentaGeralda Forda) byla Indonésií provedena mohutnáinvaze na východní část ostrova (s hlavním záběrem na hlavní městoDili).Indonésii sice patří západní polovina ostrova, předtím ale sama uvedla, že na území Východního Timoru nemá žádný historický nárok.[8] „Rozbuškou“ konfliktu zřejmě byla tamější politická stranaFRETILIN, jež se těšila slovní podpoře tehdejšíkomunistické garnituryČínské lidové republiky. Z toho pramenily obavy Indonésie (které se rozšířily naSpojené státy, Austrálii a další země), že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu. Proto byla Indonésie na mezinárodním poli Spojenými státy omlouvána aveta Washingtonu otupovala rezoluceOSN z té doby.
Připomínka obětí masakru v roce 1991 při kterém indonéští vojáci postříleli 250 neozbrojených demonstrantů
Následovala dlouhápartyzánská válka, při níž indonéské síly postupovaly i proti civilistům s velkou krutostí – z populace 700 000 obyvatel zahynulo nejméně 100 000. Smrt civilní obyvatelstvo nenašlo pouze při konfliktu, ale též při následném poválečném chaosu, který trval mnoho let – podle detailní statistikyKomise za pravdu, uznání a umírnění situace na Východním Timoru je minimálně 102 800 případů přímo spojených s indonéskou invazí, z toho 84 200 následkem hladu a vypuknutí nemocí.[9]
Političtí zástupci Východního Timoru, např.José Ramos-Horta, uOrganizace spojených národů požadovali, aby se tímto konfliktem více zabývala a přispěla k urovnání této kritické situace, ale do roku 1978 nedosáhl ani žádné významné rezoluce, a postupem času ani povědomí v médiích o probíhající katastrofě Timořanů (první mezinárodní mise na postižené území dorazily až v roce 1999). V době invaze naopakIndonésie nadále přijímala dodávky zbraní, mířící k ní ze Západu, zejména ze Spojených států.[10]
Teprve zesílení mezinárodního tlaku (který se v 80 letech omezoval na formální protesty s předchozím tichým schválením invaze) a politické změny v Indonésii způsobily, že se indonéská vojska stáhla a 20. května 2002 se Východní Timor stal nezávislou republikou. Jeho prvním prezidentem se stalXanana Gusmao, respektovaný bojovník za nezávislost.[11]
Vkvětnu1999 podepsalyIndonésie aPortugalsko dohodu zprostředkovanou Organizací spojených národů, která obyvatelům východního Timoru umožnila hlasovat o případné nezávislosti.[12] Vreferendu organizovanémOSN 30. srpna 1999 hlasovalo pro nezávislost východního Timoru na Indonésii 78,5% účastníků referenda. Během nepokojů a násilností (zejména ze strany ozbrojenců, kteří odmítali nezávislost Východního Timoru) bylo zabito 1000–2000 civilistů.[13] Indonéské jednotky se pod silným mezinárodním tlakem stáhly, předtím ale samy nebo s podporou timorských milicí zničily infrastrukturu ostrova.[7]
Díky mezinárodním misím a misím OSN se situace postupně stabilizovala. Po stažení mírových jednotek OSN v roce 2005 však na jaře 2006 propukla další vlna nepokojů, které dosáhly takové míry, že bylo nutno evakuovat cizí státní příslušníky. Přítomnost OSN byla proto následně opět posílena, ovšem akce ozbrojenců, kteří jsou proti nezávislosti, stále pokračují: v roce 2008 povstalci těžce postřelili prezidentaJosé Ramos-Hortu, držiteleNobelovy ceny za mír. I když byl v kritickém stavu, nakonec útok přežil[7] a po několika měsících se vrátil do svého úřadu.
Ve Východním Timoru se vystřídalo pět různých mezinárodních misí:[14]
UNAMET (červen 1999 až říjen 1999: organizováníreferenda)
INTERFET (září 1999 až únor 2000: obnova míru a bezpečnosti)
UNTAET (říjen 1999 až květen 2002: správa území a příprava na samostatnost)
UNMISET (květen 2002 až květen 2005: poskytování pomoci během nezávislé správy Východního Timoru)
Politická situace v zemi se postupně mírně zlepšuje: hlavním směrem premiéraXanana Gusmaua jeStrategický plán rozvoje pro období let 2011-2030, který předpokládá využití finančních prostředků z prodeje ropy (Petroleum Fund) na rozvojinfrastruktury a veřejných služeb v zemi. Vztahy sIndonésií se v poslední době zlepšily; problém však je například s vymezením přesné hranice obou zemí, kdy v roce 2010 bylo z 5 000 lokalit dohodnuto jen 900.[14]
Někdejší vůdce bojovníků za nezávislost a pozdější politikJosé Ramos-Horta během prezidentské kampaně 2007
Východní Timor měl v plánu stát se do 10 let od svého vzniku členemSdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Členské státy ASEAN však dlouho nepovažovali Východní Timor za plněsuverénní zemi s plným vlivem vlády a fungujícíekonomikou.[14] Proto zatím pouze zkoumaly, jak sevláda dokáže vypořádat se samosprávou své země.
Bezpečnostní situace v hlavním městěDili nebyla standardní: docházelo zde ke každodenním násilnostem, byly vypalovány domy. Většina tohoto násilí byla páchánapouličními gangy nebo členynáboženských sekt.Politické strany tyto akce sice přímo nepodporují, ale vzniklé situace využívají.[14]
Předpokládalo se, že v roce 2012 všechny mezinárodní síly odejdou z Východního Timoru a východotimorskávláda bude schopna zajistit vnější i vnitřní bezpečnost země.[14] V roce 2016 je v zemi i hlavním městě klid a pořádek. V srpnu 2016 zde zasedal ASEAN.[15][16] Od roku 2025 je Východní Timor součástíASEANu.[17]
Česká republika nemá ve Východním Timoruzastupitelský úřad ani jiné oficiální zastoupení. České zájmy zde zastupujevelvyslanectví České republiky v Indonésii vJakartě. Od února 2008 zde však má zastoupení Evropská unie, která si zde postavila pro své politické a obchodní aktivityDům Evropy.
Východotimorská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 1:2, s černým žerďovým klínem s vrcholem v první třetině délky listu, překrývajícím žlutý žerďový klín s vrcholem ve středu listu. V černém klínu je bílá, pěticípá hvězda, směřující jedním cípem khornímu rohu listu.
Východotimorský státní znak je emblém, jehož základem je bílé kruhové pole v bílém, rudě lemovaném mezikruží s rudě napsaným úředním názvem státu v portugalštině nahoře REPÚBLICA DEMOCRÁTICA DE TIMOR-LESTE (českyDemokratická republika Východní Timor) a dole jeho zkratkou (RDTL). V bílém centrálním poli je vlastní znak – štít, který svým tvarem připomíná převrácenýempírový heraldický štít. Štít je červený, v jeho středu je další, černý, žlutě lemovaný štít stejného tvaru. V horní části černého pole je bílá pěticípá hvězda. Z ní vyzařuje směrem dolů pět rozšiřujících se paprsků, končících na horním okraji rozevřené knihy s rudě červenými deskami a stránkami a se zlatožlutou ořízkou v zápatí stránky, která má na heraldicky levé straně čtyři vodorovné čáry a na pravé pět čar znázorňujících řádky textu. Kniha je položena přes zlatožluté ozubené kolo spočívající na základně stejné barvy. Po stranách knihy a ozubeného kola jsou svěšené zlatožlutý klas rýže a kukuřice. V dolní části černého pole je položena vodorovněútočná puškaAK-47/Galaxi v černé barvě s bílou kresbou, podložená kosmo šípem bez opeření, pod nimi je, taktéž vodorovně, zlatožlutý luk obrácenýtětivou nahoru. Pod štítem je bílá, dvakrát přeložená stuha se světle červenými okraji, kopírujícími dolní okraj štítu s portugalským mottem UNIDADE ACÇÃO PROGRESSO (českyJednota, akce, pokrok).
Východotimorská hymna je píseňPátria (českyVlast). Poprvé byla hrána v roce 1975, když Východní Timor deklaroval svoji nezávislost naPortugalsku. Po indonéské invazi, krátce po získání nezávislosti, byla zakázána a opět přijata až od roku 2002, kdy Východní Timor vyhlásil nezávislost, tentokrát naIndonésii.
Hudbu složil Afonso de Araujo, slova napsal básník Francisco Borja da Costa, který byl zabit v den indonéské invaze. Hymna je zpívána vportugalštině (úřední jazyk Východního Timoru). Existuje též verze v jazyceTetum, který je dalším úředním a také národním jazykem většiny obyvatel.
Reliéfní mapa Východního Timoru kde je vidět hornaté vnitrozemí
Ostrov Timor se nachází v ostrovní částiJihovýchodní Asie, přes 400 km severně od severního pobřežíAustrálie. Nachází mezi 8° a 10° jižní šířky a 124° a 128° východní délky. Je součástí jihovýchodní Asie a jedním z ostrovů vMalých Sundách. Na severu ostrova jsou Ombaiův průliv, Wetarské úžiny a většíBandské moře.Timorské moře odděluje ostrov na jihu od Austrálie.
Povrch státu ve východní části ostrova je převážně hornatý, střed země vyplňujehornatina, přesahující 2000m n. m., téměř polovina země má sklon alespoň 40 %. Jih je o něco méně hornatý a v blízkosti pobřeží se nacházejí i roviny. Nejvýše vystupujemasivRamelau, nejvyšší bod ostrova je horaTatamailau s nadmořskou výškou 2963 m n. m. Podél ostrova se táhnou hřebeny neaktivních sopečných hor. Řeky jako jeLacio jsou krátké, ve vlhkém ročním období vodné.
Na ostrově převažujetropické monzunové podnebí, horké a vlhké s výraznými obdobímidešťů a sucha. Průměrné ročníteploty vzduchu se pohybují v nížině mezi 26°C a 27 °C. Vlhké období trvá od prosince do května v celé zemi, na jihu o něco déle. Během tohoto období mohou srážky dosáhnout 220 až 250 milimetrů za měsíc. V období sucha klesají na 12-18 milimetrů. Průměrný roční úhrnsrážek je 500 až 1500 mm, na návětrných svazích hor vyšší, ale nepřesahuje 2000 mm. Díky vypalování lesů zde dochází k odlesňování a erozi půdy.
V nejvýchodnější oblasti ostrova se rozkládá pohoří Paitchau a jezero Ira Lalaro. Tato oblast je součástínárodního parku Nino Konis Santana, první místní chráněné oblasti. Tento národní park obsahuje poslední zbývající tropické suché zalesněné oblasti v rámci země. Hostí řadu jedinečných rostlinných a živočišných druhů a je řídce obydlená. Na jeho severním pobřeží leží řada ohroženýchkorálových útesů.
K Východnímu Timoru patří také exklávaOecusse a řada ostrovů, z nichž největší jsouAtauro aJaco.
Politický systém Východního Timoru jeunitárnípoloprezidentskázastupitelskádemokratickárepublika,[1][18][19]hlavou státu je prezident Východního Timoru ahlavou vlády je premiér Východního Timoru. Země má vícestranický systém.Výkonnou moc vykonává prezident a vláda.Zákonodárnou moc má vláda i národníjednokomorovýparlament.Soudní moc je nezávislá na moci výkonné i zákonodárné. Východotimorská ústava byla vytvořena podle vzoru portugalské ústavy, přičemž prezidentovi byly svěřeny menší pravomoci.[18] Země je stále v procesu budování své správy a vládních institucí. Economist Intelligence Unit ohodnotil Východní Timor v roce 2022 jako „nedokonalou demokracii“.
Východní Timor při sčítání lidu v roce 2015 registroval 1 183 643 obyvatel, při sčítání lidu v roce 2022 jejich počet vzrostl na 1 341 737.[5] Odhad k lednu 2025 je 1 418 517 osob.[23] Obyvatelstvo žije převážně podél pobřeží, kde se nacházejí všechny městské oblasti. Obyvatelé městských oblastí mají zpravidla vyšší formální vzdělání, lepší vyhlídky na zaměstnání a zdravotní péči. Ačkoli v celé zemi existují výrazné rozdíly mezi pohlavími, v hlavním městě jsou méně výrazné. Bohatší menšina často odjíždí za zdravotnictvím, vzděláním a dalšími účely do zahraničí.[4] Obyvatelstvo je mladé, střední věk je 20,6 let.[5] Naděje dožití je 70,5 let (odhad z roku 2024), u mužů kolem 69 let, u žen 72.[5] Problémem je však vysoká negramotnost, 32 % obyvatel je negramotných, 36 % žen, 28 % mužů (údaje za rok 2018),[5] podhranicí chudoby žije více než 40 % obyvatel.[4]
V zemi existují dva úřední jazyky –tetumština aportugalština. Nejvíce lidí hovoří právě jazykem tetum, dále pak ostatními domorodými jazyky, jako jsou mambai, makasai, tetum terik a mnoho dalších. Tyto ostatní jazyky dosahují téměř 40 %.
Celkem se ve Východním Timoru mluví 30jazyky a dialekty. Jejich počet je dán vysoce hornatým terénem, který znesnadňoval mísení jednotlivýchkultur.
Ekonomicky patří Východní Timor mezi země snižším středním příjmem,[3] vindexu lidského rozvoje se nachází na 142. místě. Navzdory pokroku a nárůstu vzdělání zůstává země relativně chudá, podhranicí chudoby žije více než 40 % obyvatel,[4] kolem 30 % obyvatel je negramotná.[5] Ekonomika je do značné míry závislá na vývozu přírodních zdrojů, zejménaropy,kávy, a zahraniční pomoci.
Ekonomika Východního Timoru je tržní, i když je závislá na vývozu několika komodit[24] a má velký veřejný sektor. Země používáamerický dolar a pro usnadnění menších transakcívyrábí vlastní mince.[25][26] Ekonomika je obecně otevřená zahraničním investicím, i když zákaz vlastnictví půdy cizinci znamená, že mnozí potřebují v zemi místního partnera.[ Konkurence je omezena spíše malou velikostí ekonomiky než jakýmikoliv vládními překážkami. Dováží se mnohem více než vyváží a ceny zboží jsou často vyšší než v okolních zemích. Inflace je silně ovlivněna vládními výdaji,[27] např. v roce 2022 byla 7 %, v roce 2023 8,4 % a v roce 2024 2,1 %.[5] Růst je pomalý, v letech 2011 až 2021 v průměru jen 2,5 % ročně.
Většina obyvatel země je velmi chudá, podhranicí chudoby žije více než přes 40 % obyvatel. Tato chudoba převládá zejména ve venkovských oblastech, kde se mnozí živí zemědělstvím nebo rybolovem. Ženy jsou celkově chudší než muži, často jsou zaměstnány v hůře placených profesích. Častá je podvýživa, přičemž více než polovina dětí vykazuje zpomalený růst. Zatímco 91 % ženatých mužů v produktivním věku (15-49 let) bylo v roce 2016 zaměstnáno, u žen v produktivním věku to bylo pouze 43 %.
Šedesát šest procent rodin se částečně živí samozásobitelstvím; země jako celek však nevyrábí dostatek potravin, aby byla soběstačná, a je proto závislá na dovozu. Práce v zemědělství s sebou nese důsledky chudoby a vláda do tohoto odvětví investuje jen málo. Čtyřiadevadesát procent domácího úlovku ryb pochází z oceánu, zejména z pobřežního rybolovu. Lidé v hlavním městě Dili jsou na tom v průměru lépe, i když podle mezinárodních standardů zůstávají chudí. Malý rozsah soukromého sektoru znamená, že vláda je často zákazníkem veřejných podniků. Čtvrtina obyvatel země pracuje všedé ekonomice, přičemž oficiální veřejný a soukromý sektor zaměstnávají po 9 %. Z osob v produktivním věku pracuje v oficiálním sektoru přibližně 23 %, 21 % je studentů a 27 % se živí zemědělstvím a rybolovem.Převody peněz od zahraničních pracovníků dosahují přibližně 100 milionů dolarů ročně.[27]
Tato chudoba je v rozporu se značným bohatstvím, pokud jde o přírodní zdroje, které v době získání nezávislosti měly hodnotu na obyvatele odpovídající bohatství země s vyššími středními příjmy. Více než polovinu z toho tvořila ropa a více než čtvrtinu zemní plyn. V roce 2005 byl zřízen Východotimorský ropný fond, jehož cílem je přeměnit tyto neobnovitelné zdroje na udržitelnější formu bohatství. Od roku 2005 do roku 2021 do fondu přišlo 23 miliard dolarů získaných z prodeje ropy. Z investic bylo vygenerováno 8 miliard dolarů, zatímco 12 miliard dolarů bylo utraceno. Pokles zásob ropy a zemního plynu vedl od roku 2010 k poklesuindexu lidského rozvoje. S poklesem příjmů z ropy hrozí, že fond bude vyčerpán.
Tradiční timorské tanečniceSídlo radiové a televizní společnosti
Mnoho kultur na Východním Timoru pochází z několika vln austronéské a melanéské migrace, které vedly k vytvoření současného obyvatelstva, přičemž v každém malém království se vyvinula jedinečná identita a tradice. Portugalské úřady navázaly na tradiční struktury a včlenily portugalský vliv do stávajících politických a sociálních systémů. Přítomnost katolické církve vytvořila společný bod pro různé etnické skupiny, přestože úplná konverze zůstala omezená. Portugalský jazyk také poskytoval společné vazby, i když přímý portugalský vliv byl omezený. Pod indonéskou vládou odpor posílil kulturní vazby ke katolicismu a portugalštině. Současně se prostřednictvím škol a administrativy šířil indonéský kulturní vliv.[29]
Zachovávání tradiční víry tváří v tvář indonéským pokusům o její potlačení se spojilo s vytvářením národní identity země. Tato národní identita začala vznikat až na samém konci portugalské nadvlády a dále se rozvíjela během indonéské vlády.[30] Po získání nezávislosti se začala rozvíjet občanská identita. Ta se nejzřetelněji projevila v nadšení pro demokracii na národní úrovni, a v politice se projevila posunem od narativů odporu k narativům rozvoje.[31] V hlavním městě se rozvinula kosmopolitnější kultura, zatímco venkovské oblasti si udržují silnější tradiční zvyky. Vnitřní migrace do městských oblastí, zejména do Dili, vytváří kulturní vazby mezi těmito oblastmi a venkovským zázemím. Obyvatelé městských oblastí se často nadále identifikují s určitou venkovskou oblastí, a to i ti, jejichž více generací se narodilo v Dili.
Život komunity se soustřeďuje kolem posvátných domů (Uma Lulik), hmotných staveb, které slouží jako reprezentativní symbol a identifikátor každé komunity. Dům jako koncept přesahuje fyzický objekt a zahrnuje i okolní komunitu. Příbuzenské systémy existují uvnitř domů i mezi nimi. Tradiční vůdci, kteří pocházejí z historicky významných rodin, si zachovávají klíčovou roli při výkonu spravedlnosti a řešení sporů metodami, které se v jednotlivých komunitách liší. Tito vůdci jsou často voleni do oficiálních vedoucích pozic, čímž se spojuje kulturní a historický status s moderním politickým statusem.[32] Koncepce příslušnosti ke komunitnímu domu se rozšířila na národ, přičemž parlament slouží jako národní posvátný dům.[29]
Noviny jsou soustředěny vDili a vycházejí převážně v národním jazycetetum. Televizní stanice jsou rovněž soustředěny v Dili, mimo město je k dispozici pouze jedna stanice se sídlem v Dili. Rozhlas je nejrozšířenější formou hromadných sdělovacích prostředků, a to z různých důvodů, jako je nízká gramotnost, cena novin v poměru k průměrnému příjmu a vysílání v regionálních jazycích. Svoboda tisku je různorodá. K roku 2023 užívalo internet 34 % obyvatel země.[5]
Základní surovinouvýchodotimorské kuchyně jerýže, dále se používá napříkladkukuřice,luštěniny, tropické ovoce nebo různé druhykoření. Východotimorská kuchyně vychází z vlivů z kuchyně státůjihovýchodní Asie a také zportugalské kuchyně (a částečně také z kuchyní dalších koloniíportugalské koloniální říše). Příklady východotimorských pokrmů: Akar, placky z drcené palmové kůry, které se připravují v obdobích hladu; Caril, východotimorská verzekari skuřecím masem, jehož základem je takékokosové mléko a trochachilli; Tapai, fermentovaná rýže, lehce sladkokyselá a s malým obsahem alkoholu; Bibinka, dezert z rýžové mouky a kokosu;Pastel de nata, portugalské koláčky plněné žloutkovým krémem;Feijoada, směs fazolí, masa a kousků klobásy; Batar daan, směs kukuřice, mungo fazolí a dýně.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuEast Timor na anglické Wikipedii.
↑abSHOESMITH, Dennis. Timor-Leste: Divided Leadership in a Semi-Presidential System.Asian Survey. Berkeley: University of California Press, March–April 2003, s. 231–252.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021.ISSN0004-4687.doi:10.1525/as.2003.43.2.231.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, October 2023 [online].International Monetary Fund, October 2023 [cit. 2023-12-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abTimor-Leste | Data [online]. The World Bank [cit. 2025-06-10].Dostupné online. (anglicky)
↑Seznam jmen států a jejich územních částí [online]. ČUZK, 2022-10-17 [cit. 2025-06-10].Dostupné online.
↑abcdVe Východním Timoru postřelili prezidenta, podle premiéra šlo o převrat [online]. iDnes.cz, 2008-02-11 [cit. 2012-02-09].Dostupné online.
↑SHUJA, Sharif.Australia's Role In East Timor [online]. Business Library, 2000-09 [cit. 2012-02-09].Dostupné online. (anglicky)
↑A Report by the Benetech Human Rights Data Analysis Group to the Commission on Reception, Truth and Reconciliation of Timor-Leste. [online]. Benetech Human Rights Data Analysis Group [cit. 2012-02-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22. (anglicky)
↑ACHBAR, Mark; WINTONICK, Peter.Manufacturing Consent: Noam Chomsky and The Media [online]. Sprword [cit. 2012-02-09]. Časový kód 1:16:43.Dostupné online. (anglicky)
↑Gusmao je hlavou Východního Timoru [online]. 2002-04-17 [cit. 2012-02-09].Dostupné online.
↑Když Timor opustí Indonésii, země se může začít drolit [online]. iDnes.cz, 1999-01-29 [cit. 2012-02-09].Dostupné online.
↑Nezávislost Východního Timoru si zatím vyžádala více než tisíc životů [online]. iDnes.cz, 1999-09-07 [cit. 2012-02-09].Dostupné online.
↑abcdeSouhrnná teritoriální informace Východní Timor [online]. BusinessInfo.cz, 2010 [cit. 2012-02-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
↑DIPLOMAT, Luke Hunt, The.East Timor Hopes for ASEAN Membership by 2017 [online]. [cit. 2016-08-04].Dostupné online.
↑ČTK. Východní Timor se stal 11. členem asijského sdružení ASEAN.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-26].Dostupné online.
↑abNETO, Octávio Amorim; LOBO, Marina Costa. Between Constitutional Diffusion and Local Politics: Semi-Presidentialism in Portuguese-Speaking Countries.APSA 2010 Annual Meeting Paper. Social Science Research Network, 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2019.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BEUMAN, Lydia M.Google Books. Political Institutions in East Timor: Semi-Presidentialism and Democratisation. Abingdon, Oxon: Routledge, 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2023.ISBN978-1317362128.OCLC983148216Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Issue on East Timor [online]. United Nations, 1976.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Penduduk Indonesia Hasil Sensus Penduduk 1990 [online]. Statistics Indonesia, 1990.Dostupné online. (Indonesian)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population and Housing Census 2022 [online]. National Institute Of Statistics Timor-Leste, 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Timor-Leste Population (2025).Worldometer [online]. [cit. 2025-06-10].Dostupné online. (anglicky)
↑DE BROUWER, Gordon.East Timor: Development Challenges For The World's Newest Nation. Redakce Hill Hal. Canberra, Australia: Asia Pacific Press, 2001.ISBN978-0-3339-8716-2. S. 39–51.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑AMARA, Jomana.Adopting a Currency in Post-Conflict Environments: The Case of Timor-Leste [online]. Calhoun Institutional Archive of the Naval Postgraduate School, 20 May 2013 [cit. 2023-02-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 February 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Matthew G. Yuching. FAST FACTS: Timor-Leste, the upcoming 11th member of ASEAN.Rappler. 11 November 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSCHEINER, Charles. Timor-Leste economic survey: The end of petroleum income.Asia & the Pacific Policy Studies. 30 September 2021, s. 253–279.doi:10.1002/app5.333.S2CID244233899.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Bank Open Data.World Bank Open Data [online]. [cit. 2025-06-10].Dostupné online.
↑LEACH, Michael.Nation-Building and National Identity in Timor-Leste. [s.l.]: Taylor & Francis, 8 December 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2023.ISBN9781315311647.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCAMBARY, James.Conflict, Identity, and State Formation in East Timor 2000 – 2017. Leiden: Brill, 2019.Dostupné v archivu pořízeném z [[[:Šablona:GBurl]] originálu] dne 26 March 2023.ISBN9789004396791.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg)
.svg)
