| Výbor pro veřejné blaho | |
|---|---|
 | |
| Vznik | 6. dubna1793 |
| Zánik | 26. října1795 |
| Mateřská organizace | Národní konvent |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Výbor pro veřejné blaho (častěji překládaný jakoVýbor veřejného blaha,fr.Comité de salut public), vzniklý6. dubna1793, představoval pravděpodobně nejmocnější z řady výborů (komitétů) ustanovených francouzskýmNárodním konventem, které v mnoha ohledech suplovalyexekutivní složku moci. Na rozdíl od ostatních výborů (na příkladVýboru pro všeobecnou bezpečnost nebo Finančního výboru) neměl jednoznačně stanovené pole působnosti, věnoval se tak zároveň ekonomické, zahraniční, kulturní i bezpečnostní politice a sehrál klíčovou roli ve stabilizaci vnitropolitické situace a obraně republiky před invazí zahraničních mocností v letech 1793-1794.
Složení dvanáctičlenného výboru se opakovaně měnilo, v nejznámějším období své působnosti – mezi 5. zářím 1793 a 28. červencem 1794 – však zůstalo relativně stabilní, přestože jeho členové museli být každý měsíc znovu voleni Konventem. Jeho nejznámějším (nikoli však nutně nejmocnějším) členem v tomto období bylMaximilien Robespierre, který v něm ale neměl žádné výjimečné pravomoci a reprezentoval pouze jeden z jeho proudů vedle svých technokratičtěji (Carnot či Lindet) či radikálněji (Collot d'Herbois aBillaude-Varenne) orientovaných kolegů. Rozhodnutí Výboru byla přijímána většinovým hlasováním. Pravomoci Výboru byly výrazně posíleny zákonem z 14 frimairu roku II (4. prosince 1793), který mu poskytoval alespoň teoreticky kontrolu nad řízením armády areprezentanty na misi v regionech. Nejvýznamnější rozhodnutí Výboru a zejména návrhy zákonů ovšem i nadále podléhaly hlasování v Konventu. Část těchto mimořádných pravomocí byla Výboru odňata poThermidorském převratu v červenci roku 1794, v obměněné personální sestavě však fungoval až do konce Národního Konventu 26. října 1795 a ustaveníDirektoria.
Období působnosti Výboru pro veřejné blaho patří mezi nejkontroverznější momentyFrancouzské revoluce. Bylo charakterizováno zahraniční invazí a násilnými střety mezi revolučními frakcemi, které se mnohdy projevovaly i v samotném Výboru. Tomu se na jednu stranu podařilo odrazit invazi, potlačit protirevoluční povstání v zemi, dočasně stabilizovat politickou a ekonomickou situaci a připravit řadu sociálních reforem. Zároveň měl ale spolu s Výborem pro všeobecnou bezpečnost významný podíl na represivních zákonech i popravách výrazných politiků obviněných z kontrarevoluční činnosti, někdy označovaných za revolučníteror.
Komise se oficiálně skládala z dvanácti členů, přičemž všechny vybíralNárodní konvent na dobu neurčitou. První členové byli jmenováni v6. dubna1793. Robespierre dominoval v první komisi už od svého zvolení.
Dne10. července byla komise reorganizována a přejmenována na Velkou komisi pro veřejné blaho. Původní členové byli v podstatě znovuzvoleni a komise obdržela neobyčejnou moc. Stále však byla pod kontrolou Robespierra.
Komise ztratila svou moc poThermidorském převratu27. července1794, což účinně ukončilo vládu teroru a v podstatě idiktátorství Robespierrovo, který v předcházejících měsících a letech získal, po popravěDantona aHéberta na jaře 1794, téměř nekontrolovatelnou moc. Robespierre bylgilotinován následujícího dne po pádu komise spolu s ostatními jejími členy. Formálně byla komise nahrazenaústavou z roku1795, která zároveň ukončila vláduNárodního konventu držícího se u moci od vyhlášení republiky v roce1792.
Obrázky, zvuky či videa k tématuVýbor pro veřejné blaho na Wikimedia Commons
