Díky své roli metropoleRakouského císařství (od roku 1804) se Vídeň stala jedním z hlavních kulturních a politických centerEvropy (potažmo světa), což symbolizovalo např. konáníVídeňského kongresu. Ještě kolem roku 1910, kdy byla Vídeň dosud hlavním sídlemhabsburské monarchie, zde žily více než dva miliony obyvatel – byla tak největšímněmecky mluvícím městem na světě,[4] než ji během 20. století předstihlBerlín a na nějakou dobu takéHamburk (nyní je Vídeň opět druhá po Berlínu).[5][6] Ve Vídni sídlí řada vrcholných mezinárodních organizací včetněOSN (některé úřady),OPEC aOBSE.
Město se nachází v severovýchodní části Rakouska, obklopeno spolkovou zemíDolní Rakousy, a leží v relativní blízkosti hranicČeska,Slovenska aMaďarska. V roce 2001 bylo centrum Vídně zapsáno naseznam světového dědictví UNESCO. V červenci 2017 bylo přesunuto naseznam světového dědictví v ohrožení.[7] Již několik let se pohybuje na předních místech mnoha mezinárodních žebříčků kvality života v metropolích. Je například na prvním místě Mercerova indexu životních nákladů a kvality života pro 221 měst na světě.[8][9]
Kromě toho je Vídeň známá jako „město hudby“[10] díky své mimořádně bohaté hudební tradici a odkazu. Mnoho nejslavnějších hudebníků zejména dobyklasicismu aromantismu, jako byliBeethoven aMozart, považovalo Vídeň za svůj domov. Patřila ke klíčovým evropským hudebním centrům od éry vídeňského klasicismu až do počátku 20. století; celosvětovou proslulost získal vídeňskývalčík, vídeňskáopereta, ale např. iatonální vídeňská školaArnolda Schönberga.
O Vídni se také říká, že je „městem snů“, protože zde žil zakladatelpsychoanalýzySigmund Freud.[11] Kořeny Vídně sahají až k raněkeltskému ařímskému osídlení, které se proměnilo vestředověké abarokní město. Historické centrum Vídně je bohaté na architektonické soubory, včetně barokních paláců a zahrad aRingstraße z konce 19. století, kterou lemují velkolepé budovy, památníky a parky.[12]
Etymologie názvu města je stále předmětem odborných sporů. Někteří tvrdí, že název pochází zvedunia, což znamená „lesní potok“, z čehož následně vzniklo starohornoněmeckéuuenia (v moderním písemnictvíwenia), novohornoněmeckéwien a jeho nářeční variantawean.[13][14][15]
Jiní se domnívají, že jméno pochází z římského názvu osadykeltského původuVindobona, který pravděpodobně znamená „krásná vesnice, bílá osada“ z keltských kořenůvindo-, což znamená „jasný“ nebo „krásný“ (jakoirskéfionn avelšskégwyn), a-bona „vesnice, osada“.[16] Keltské slovovindos může odrážet rozšířený prehistorický kult Vindose, keltskéhobožstva, které přežívá v irské mytologii jako bojovník avěštec Fionn mac Cumhaill.[17][18] Varianta tohoto keltského jména se mohla zachovat včeském,slovenském,polském aukrajinském názvu města (Vídeň,Viedeň,Wiedeń, resp.Відень) a v názvu městské částiWieden.[19]
Jiná teorie předpokládá, že název pochází od Wendů (německy:Wenden,Winden;dánsky:vendere;švédsky:vender;polsky:Wendowie;česky:endové;staroangl:Winedas;staroseversky:Vindr), což je historický název proSlovany žijící v blízkosti germánských sídelních oblastí.
Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice sČeskem aMaďarskem a jen 40 km od hranice seSlovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo vDolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen tyalpské, jihozápadně od Vídně.
Sama Vídeň se nachází na východním úbočíVídeňského lesa, pod místem, kdeDunaj protékáKorneuburskou bránou a vstupuje doVídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jakoBratislava neboBudapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčkyVídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnesDonaukanal (Dunajský kanál).
Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už odmladší doby kamenné. Jméno dostalo místo pokeltské osaděVedunia, což v překladu znamená lesní potok.
Kolem přelomu letopočtu bylo území dobytoŘímany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jménoVindobona a jeho úkolem byla obrana severní hranice říše předgermánskými kmeny.[p 1] Roku 180 při tažení protiMarkomanům zde zemřel císařMarcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města.
Roku 1365 byla založenaVídeňská univerzita, třetí nejstarší univerzita severně od Alp. V roce 1438 se Vídeň na dlouhou dobu – s přestávkou za Rudolfa II. – opět stalarezidenčním městemcísařů. Nedlouho poté byla zřízenaVídeňská arcidiecéze (1469). Ve 20. letech16. století se Vídeň stala centrem podunajského soustátí, které zahrnovalo rakouské, české a uherské země a s krátkými přestávkami jím zůstala až do roku 1918. Běhemprvního obléhání abitvy u Vídně byla odraženaosmanská vojska, která do té doby úspěšně postupovala přes celýBalkán na sever. V letech 1679 až 1680 město postihl tzv.Velký vídeňský mor, který si vyžádal přinejmenším desítky tisíc obětí.
Město bylo až do roku 1804 centrem jedné z evropských velmocí a rezidencícísařeSvaté říše římské a jeho dvora. V tomto roce a definitivně roku 1806 byla role Vídně z vůle císařeNapoleona Bonaparte po jeho vítězstvích v první fázinapoleonských válek omezena na hlavní město nově vytvořenéhoRakouského císařství. Roku 1814 byl do Vídně svolánkongres, který řešil nové poválečné uspořádání Evropy po Napoleonově pádu.
Druhá polovina19. století a počátek20. století byly poznamenány bouřlivým rozvojem Vídně. Na místě hradeb vznikla rozsáhlá okružní třída lemovaná veřejnými budovami –Ringstraße, byla přestavěna podstatná část města a dřívější předměstí se propojila s vnitřním městem. Kolem roku 1910 přesáhl počet obyvatel dva miliony, takže byla Vídeň čtvrtým největším městem světa. Byla i významným centrem uměleckého života.
Velkou ranou pro město byl zánikRakousko-Uherska po jeho porážce vprvní světové válce v roce 1918. Město ztratilo své zázemí v obrovské říši a stalo se předimenzovaným centrem maléprvní Rakouské republiky. Postihl ho i odchod částičeského aslovenského obyvatelstva do novéhoČeskoslovenska (roku 1910 zde žilo zhruba čtvrt milionu Čechů a Slováků). Roku 1921 se Vídeň stala samostatnou spolkovou zemí (jejíobecní rada tak získala i status zemského sněmu). Mezi válkami byla Vídeň baštousocialistického hnutí v Rakousku, při krátkéobčanské válce roku 1934 stála v centru bojů. Roku 1938 však již její obyvatelé připravili triumfální uvítáníAdolfu Hitlerovi. Rakousko bylo až do roku 1945 připojeno k nacistickému Německu a Vídeň ztratila pozici hlavního města samostatného státu. Po skončenídruhé světové války bylo město rozděleno na čtyři okupační zóny a vítězné velmociSovětský svaz,Spojené státy americké,Spojené království a Francie spravovaly Vídeň po dobu deseti let až do obnovení plné rakouské suverenity v roce 1955.
Vývoj počtu obyvatel Vídně v posledních dvou stoletích
Ke dni 1. ledna 2011 měla Vídeň 1 713 957 obyvatel. Avšak těsně předprvní světovou válkou byla Vídeň s více než dvěma miliony obyvatel čtvrtým největším městem na světě. Druhá polovina 19. a začátek 20. století, kdy byla centrem velké mnohonárodnostní říše, jí vtiskly charakter sídla tvořeného lidmi různého původu, kultur a náboženství. V roce 1900 byla čtvrtina obyvatel tvořena rodáky z území dnešníČeské republiky (Češi i čeští Němci). Významné přistěhovalecké vlny přišly zHaliče (předevšímŽidé aPoláci) a dnešníhoChorvatska. Po první světové válce město ztratilo mnoho obyvatel, kteří se vrátili do svých rodných zemí. Jednalo se především o Čechy,Slováky a Maďary.
Počet obyvatel se koncem 30. let zvýšil vytvořením Velké Vídně, vzápětí ale zase poklesl v důsledku odchodu 140 000 a vyvraždění dalších 60 000vídeňských Židů. Zanikl tím i osobitý charakter II. okresu (Leopoldstadtu), který byl dříve určen právě touto menšinou. Po válce klesl počet obyvatel až na 1,6 milionu. Ve válce padlo mnoho vídeňských vojáků nebo se nevrátili ze zajetí. Město bylo z 20 % zničeno a bylo okupovánospojeneckými vojsky. Počet obyvatel posléze klesl až pod 1,5 milionu obyvatel (1987). Svůj podíl nademografickém propadu měla i změna životního stylu a vystěhovalectví nadolnorakouský venkov. Následný opětovný nárůst počtu obyvatel Vídně nebyl důsledkem zvýšeníporodnosti, alepřistěhovalectví. V letech 1987–1994 zde našloazyl 60 000 uprchlíků, především z bývaléJugoslávie aTurecka. Mezi lety 1998–2005 se přistěhovalo dalších 85 000 nových obyvatel.
Pestrý původ je dodnes zřetelný ve velkém podílu příjmeníslovanského amaďarského původu, která v jiných spolkových zemíchRakouska často ukazují na vídeňský původ nositele. Mnozí obyvatelé Vídně doposud používajívídeňský dialekt, který se ale u mladší generace vytrácí nebo se omezuje na několik základních slov a slovních obratů.
Podle sčítání z roku 2001 žilo ve Vídni jen 1,55 milionu obyvatel. Z toho se necelá čtvrtina nenarodila v Rakousku a necelá pětina neměla rakouskéobčanství. Polovinu cizinců tvořili občané států bývalé Jugoslávie (120 000 obyvatel) a Turecka (48 000); dále zde žije 26 000Němců, 25 000 Poláků, 21 000 Čechů, 12 000Maďarů a 10 000Rumunů. Úředně uznaný statut jazykové menšiny mají mluvčíčeského,maďarského,slovenského a romského jazyka.
Počátkem roku 2009 žilo ve Vídni již 1,69 milionu obyvatel. Vzhledem k růstu porodnosti i přistěhovalectví se předpokládá, že kolem roku 2030 může Vídeň opět dosáhnout počtu dvou milionů obyvatel.
Roku 2003 se Vídeň společně sBratislavou zapojila do projektu „Twin City“ v rámci regionu CENTROPE a obě města tak vytváří společný region s téměř třemi miliony obyvatel. Mezi nejvýznamnější činnosti projektu Twin City patří společný rozvoj dopravy, zvláště propojení hromadné dopravy obou hlavních měst, hlubší politická spolupráce a společný marketing obou měst.
V roce 2014 mělo přistěhovalecký původ 49 % obyvatel Vídně.[22] Ve Vídni je více než 120 islámských mateřských školek, které provozuje muslimská komunita.[23]
Vídeň se člení na 23samosprávných městských částí tradičně označovaných jakovídeňské městské okresy (Wiener Stadtbezirke). První byly vytvořeny roku 1850 při prvním rozšíření Vídně. Od té doby se zvětšil nejen jejich počet, ale i rozloha. Kromě toho docházelo i k jistým změnám hranic těchto celků. Městské okresy se dále člení celkem na 89katastrálních území, jejichž hranice se však v některých případech nekryjí s hranicemi městských okresů.
Ve Vídni byla roku 1365 založena nejstarší německáuniverzita, která se dodnes řadí mezi prestižní evropské vysoké školy. Její knihovna je největší vědeckou knihovnou v Rakousku. Trojici zdejších nejvýznamnějšíchknihoven dále tvoříRakouská národní knihovna aVídeňská městská knihovna.
Vídeňští filharmonikové patří mezi nejznámějšísymfonické orchestry Evropy a celého světa. Kromě nich působí ve Vídni řada dalších hudebních těles, jako jsoukomorní orchestry,smyčcové kvartety a jiné, což činí Vídeň významným centrem hudebního života. Ve Vídni jsou usazeny také hudební agentury, které zprostředkovávají angažmá pěvcům,dirigentům a jiným hudebníkům.
DivadloBurgtheater patří mezi předníněmeckojazyčnádivadla, dobrou pověst si drží iVolkstheater aTheater in der Josephstadt. Ve městě působí také velké množství malých scén a kabaretů. Od roku 2000 je ve Vídni předávánaNestroyova divadelní cena, nejvýznamnější ocenění v německojazyčné oblasti.
Naturhistorisches Museum: Přírodovědné muzeum s 30 miliony předmětů ve sbírce, z nichž 100 000 je vystaveno. Významný exponát jeWillendorfská venuše, 25 000 let stará socha nalezená v Rakousku.
Österreichische Galerie Belvedere vBelvederu představuje umění z Rakouska odstředověku přes baroko až po začátek 20. století, včetněPolibku, nejznámějšího díla Gustava Klimta. Je zde také Muzeum baroka se slavnými sochamiFranze Xavera Messerschmidta. V roce 2011 byl v jeho bezprostřední blízkosti znovu otevřen Belvedere 21 (dříve 21er Haus) jako pobočka současného umění.
Muzeum města Vídně dokumentuje historii Vídně stálou prezentací a dočasnými výstavami a představuje památníky Ludwiga van Beethovena, Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Schuberta a Johanna Strausse. Mezi další pobočky muzea patříHermesvilla vLainzer Tiergarten, Vídeňské muzeum hodin, Římské muzeum a Prater Museum.
Bývalá císařská letní rezidence na zámkuSchönbrunn, nejnavštěvovanější vídeňská atrakce, je zřízena jako muzeum se showroomy paláce aMuzeem císařských kočárů.
Památky zřímského období se dochovaly v pouhých fragmentech. Architektonické stopy středověku představují především chrámové stavby odrománského kostelasv. Ruprechta až pogotickýsvatoštěpánský dóm s bohatou sochařskou výzdobou.Baroko reprezentuje množství šlechtickýchpaláců i známé kostelní stavby (sv. Karel Boromejský, univerzitní jezuitský kostel). Mimořádný urbanistický význam mělo vytvoření reprezentativní okružní třídy s řadou veřejných budov –Ringstraße – na přelomu 19. a 20. století. Na přelomu 19. a 20. století se Vídeň stala jedním z centersecesní architektury, působili zde např.Otto Wagner,Josef Hoffmann aJoseph Maria Olbrich. V 70. letech navrhl architektFritz Wotrubabrutalistníkostel Nejsvětější Trojice(Wotrubakirche). Na přelomu 20. a 21. století byla ve městě postavena řada výškových budov, hlavně na severu města. Mezi turistické atrakce patříHundertwasserhaus ve 3. okrese.
Sídlem prezidenta Rakouské republiky, Rakouské národní knihovny a několika muzeí jeHofburg – do roku 1918 císařská rezidence.
Sacherův dort se šlehačkouNaschmarkt kolem roku 1900
Tradiční vídeňská kuchyně byla ovlivněna dřívějšími vlivy přistěhovalců z jednotlivých regionůmnohonárodnostní monarchie. Vzhledem k poloze města v blízkosti hranic s Maďarskem a bývalýmiČechami se na jídelních lístcích objevují jídla z těchto zemí. Z Maďarska pochází například guláš se svými vídeňskými variantami – vídeňský, fiakrový a cikánský guláš. Z Čech pochází především moučníky, jako jsou různéštrůdly,koláče apalačinky, a také různé druhyknedlíků. Obzvláště oblíbené jsouvídeňský řízek atafelspitz.
Vídeň má dlouhou tradici výroby dortů a zákusků. Patří mezi nějablečný závin (Apfelstrudel), mléčný závin (Milchrahmstrudel), sladké palačinky (Palatschinken) a knedlíky (Knödel) často plněné ovocem, například meruňkami (Marillenknödel). Celosvětově proslulý jeSacherův dort (Sachertorte), jemně vlhký čokoládový dort s meruňkovou marmeládou, který vytvořilhotel Sacher.
Největším a nejpestřejším trhem se stálými stánky jeNaschmarkt, kde lze koupit ovoce, zeleninu, koření, ryby, maso a mnoho dalšího z celého světa. Naschmarkt je považován za vídeňský trh se specialitami. Nejdelším pouličním trhem v Evropě je naopak Brunnenmarkt v 16. vídeňském obvodu.
K vídeňské městské krajině patří na frekventovaných místech stánky s klobásami, kde se prodávají různé tepléklobásy i horkéLeberkäse. Jako alternativa kpárku v rohlíku je zde často nabízenbosner. Stejně běžné jsou stánky s rychlým občerstvením tureckého a arabského typu (kebab,burek,falafel).
Další zvláštností vídeňské kultury jsou vídeňskékavárny, kde se kromě různýchkávových specialit podávají i malá jídla. Mnozí návštěvníci využívají příležitosti a během své návštěvy si celé hodiny čtou obvykle četné noviny. Vedle mnoha novějších chromem se lesknoucích kaváren v italském stylu zvaných Espresso existuje stále mnoho „pravých“ vídeňských kaváren, které si ve svém sortimentu, vybavení a stylu zachovaly původní kouzlo této instituce. První vídeňskou kavárnu otevřel v roce 1685 Řek Johannes Theodat ve svém domě na Haarmarktu, dnešní Rotenturmstrasse 14. V roce 1685 zde byla otevřena první kavárna.
Vídeň je jednou z mála světových metropolí s vlastní vinařskou oblastí. Toto víno se ve Vídni podává v malých hospůdkách, takzvanýchHeurigen, které jsou soustředěny především ve vinařských oblastechDöbling (Grinzing, Neustift am Walde, Nussdorf, Salmannsdorf, Sievering),Floridsdorf (Jedlersdorf, Stammersdorf, Strebersdorf) a také Mauer aOberlaa. Víno se často pije také jako Gespritzter, míchaný nápoj z bílého vína asodovky nebo minerální vody, přičemž poměr míchání se může lišit podle ročního období (letní nebo zimní Gespritzter).
Vídeň je charakteristická svou specifickouvídeňskou kuchyní vzniklou v dobáchmnohonárodnostní monarchie, kdy každá z národnostních menšin rozšířila zdejší jídelníček. Z Maďarska byly v upravené podobě přejaty guláš a palačinky. Z českého prostředí, které mělo kromě italské kuchyně největší vliv, pocházejí koláče, buchty a knedlíky. Mezi typické pokrmy patří i vídeňský řízek. Stánky na ulicích nabízejí velký výběr párků a klobás, v poslední době obohatili Vídeň mj.Turci aBosňáci rychlým občerstvením tureckého a arabského typu (kebab, burek, falafel).
Jednou z největších vídeňských atrakcí je zábavní parkPrátr, který byl založen 7. dubna 1766, když císařJosef II. otevřelbývalý lovecký revír pro veřejnost. V roce 1897, před 50. výročím nástupu císařeFrantiška Josefa I. na trůn, bylo postaveno obřívyhlídkové koloRiesenrad. Jako součást oslav bylo hercům, kejklířům a komediantům dovoleno postavit si v parku své stany. Pro občerstvení návštěvníků vzniklo také mnoho stánků. Mnozí provozovatelé atrakcí v parku zůstali a vytvořili tak základ pro dnešní Prátr.
Typický pro Vídeň je také výskyt tržnic v ulicích i na náměstích, specializovaných zejména na prodej ovoce a zeleniny. Oblíbené jsou ibleší trhy. Zejména na turisty se zaměřuje trhNaschmarkt. Hlavní obchodní třídou jeMariahilfer Straße.
Kulturní podnik svého druhu představují i vídeňské kavárny, od 19. století dějiště intelektuálního života. Kromě nabídky novin bývá ke kávě podáván i čokoládový dort, nazvaný podle svého tvůrce Sacher.
V čtvrtích na svazích západníchvídeňských okresů, které jsou dodnes významnou vinařskou oblastí, se těší značné oblibě malé vinné lokály zvanéHeurige.
V zimě časté sněžení a někdy bývají i mrazy pod -10 °C. Jaro začíná koncem února a končí uprostřed května, počasí je silně proměnlivé. Mohou být mrazy, ale i letní horka. Léto je často i velmi teplé a suché. Podzim přichází koncem září. Začátek i střed podzimu je charakteristický častými návraty teplého a suchého počasí. Koncový podzim přechází v mírnou zimu koncem listopadu. Vídeň je dosti slunečné místo ve všech ročních obdobích. Nejnižší teplota naměřená ve Vídni byla -26 °C a vůbec nejvyšší byla 38,3 °C.
Podle statistiky z roku 2007 se 35 % přepravy ve Vídni odehrálo prostřednictvímveřejné dopravy, 32 % automobilem, 28 % pěšky a 5 % na kole.
Páteří vídeňskéměstské hromadné dopravy je metro (U-Bahn) aměstská železnice (S-Bahn), jejíž počátky spadají na začátek 20. století. Tato základní síť je doplněna tramvajemi (od roku 1865) a autobusy (od 1907). V rakouském hlavním městě existovalo v průběhu 20. století také několik samostatných trolejbusových tratí. Všechny prostředky hromadné dopravy používají jednotnýtarif a jsou provozovány převážně firmamiWiener Linien,ÖBB,Badner Bahn a také řadou soukromých autobusových dopravců.
StanovištěCitybike, veřejná půjčovna jízdních kol
Dálkovou veřejnou dopravu zajišťuje železniční síť, která vznikla převážně ještě v době rakousko-uherské monarchie. Do Vídně se paprskovitě sbíhaly tratě z celého území tehdejší říše, což bylo důvodem existence několikahlavových nádraží. Situace se změnila mezi roky 2009 a 2015, kdy bylo zbořeno největší hlavové nádražíSüdbahnhof a přibližně v jeho místech vyrostlo nové nádražíWien Hauptbahnhof (Vídeň hlavní nádraží). Od prosince 2015 sem zajíždějí veškeré dálkové vlaky státních drahÖBB. Do té doby významné nádražíWestbahnhof slouží jen pro regionální dopravu ÖBB a pro jednoho soukromého dopravce (WestBahn).
Automobilová doprava využívá jako vnitřní okruhyRingstraße aGürtel, pro dálkovou dopravu slouží dálniční síť a budovaný obchvat města. TokDunaje překonává celkem 35 mostů. Podíl individuální automobilové dopravy je městskou správou cíleně omezován ve prospěch hromadných dopravních prostředků.
Ve městě je budována síť půjčoven jízdních kolCitybike. Spolu s výstavbou husté sítě vyhrazených cyklistických tras a zklidňováním dopravy díky zavádění jednosměrného provozu postupně zvyšuje podíl cyklistiky na celkové dopravě v rámci města.
↑Bevölkerung zu Jahres-/Quartalsanfang [online]. 2022-04-01 [cit. 2022-05-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population on 1 January by broad age group, sex and metropolitan regions [online].Eurostat, 4 May 2022 [cit. 2022-05-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Wien nun zweitgrößte deutschsprachige Stadt | touch.ots.at [online]. [cit. 2013-07-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ergebnisse Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder, 31 May 2013 [cit. 2013-05-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2013. (německy)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Historic Centre of Vienna [online].UNESCO [cit. 2017-07-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Vienne, capitale mondiale de l'art de vivre.Challenges [online]. 2011-11-29 [cit. 2023-04-17].Dostupné online. (francouzsky)
↑ Quality of Living City Ranking.mobilityexchange.mercer.com [online]. [cit. 2023-04-17].Dostupné online.
↑Vienna – the City of Music – Vienna – Now or Never [online]. Wien.info [cit. 2012-05-19].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Historic Centre of Vienna [online]. [cit. 2012-05-19].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CSENDES, Peter.Wien – Geschichte einer Stadt von den Anfängen zur Ersten Türkenbelagerung. Redakce Csendes Peter. Vienna: Böhlau, 2001. Kapitola Das Werden Wiens – Die siedlungsgeschichtlichen Grundlagen, s. 55–94, here p. 57. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PLEYEL, Peter.Das römische Österreich. Vienna: Pichler, 2002.ISBN3-85431-270-9. S. 83.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Judenplatz. Die Kasernen des römischen Legionslagers. Redakce Mosser Martin. Vienna: Stadtarchäologie Wien, 2008. (Wien Archäologisch; sv. 5). S. 11. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Vienna [online]. [cit. 2016-05-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 September 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FitzPatrick, Elizabeth; Hennessy, Ronan (2017). „Finn's Seat: topographies of power and royal marchlands of Gaelic polities in medieval Ireland“. In:Landscape History, 38:2, 31.doi:10.1080/01433768.2017.1394062
↑HABERL, Johanna.Favianis, Vindobona und Wien, eine archäologisch-historische Illustration zur Vita S. Severini des Eugippius. Leiden: Brill Academic, 1976.ISBN90-04-04548-1. S. 125. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Städtekooperationen [online]. Město Vídeň [cit. 2021-05-11].Dostupné online. (německy)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
_-_Gasometer_(1).JPG)
