Začal 1. srpna těžkým ostřelováním gruzínských vesnic ze strany osetijských separatistů.[13][14][15][16]
V noci z7. na8. srpna2008 se rozhořely těžké boje mezi gruzínskými armádními silami a jihoosetskými jednotkami, které se snaží o odtržení (secesi) gruzínskéautonomní republikyJižní Osetie. Rusko obvinilo Gruzii z „agrese proti Jižní Osetii“ a zahájilo rozsáhlou pozemní, leteckou a námořní invazi do Gruzie s deklarovaným cílem „operace vynucení míru“.
Jižní Osetie aAbcházie v roce1991 vyhlásila jednostranně nezávislost, která nebyla Gruzií ani jiným státem až do skončení této války uznána. Přesto byla obě území podfaktickou kontrolou Ruské federace.
Na základě dohody z roku1992 byly v Jižní Osetii umístěny ruské, gruzínské a jiho- i severoosetské mírové jednotky.[17] Válka skončila a situace se uklidnila, ale problém byl pouze odložen. Osetinci v převážné většině nestáli o reintegraciJižní Osetie do Gruzie, v letech 1992 a 2006 uspořádalireferendum, kde se vyslovili pro nezávislost.[17] Gruzie se naopak snažila nad odtrženými oblastmi obnovit kontrolu.[17] Když se v Gruzii dostal k mociSaakašvili, obnovil v roce 2004 po mimořádných volbách kontrolu nadAdžárií.[18] Z původních tří separatistických oblastí si tak faktickou nezávislost udržely jenAbcházie a Jižní Osetie.Rusko sledovalo gruzínské snahy o obnovení územní svrchovanosti se znepokojením.[zdroj?] Gruzii tradičně považuje za blízké zahraničí, navíc jí procházíropovod zÁzerbájdžánu. Po ukončení války vČečensku za vládyVladimira Putina Rusko posílilo. Saakašvili orientoval Gruzii výrazně prozápadně, snažil se směřovat zemi doEU a zejména doNATO.[19]NATO v roce 2008 na summitu vBukurešti odmítlo pozvat Gruzii (stejně jakoUkrajinu) do aliance, s tím že případnou pozvánku v budoucnu nijak nevylučuje.[20][21] Západ včetněČeské republiky jí dodával zbraně, Rusko naopak ekonomicky,[22] politicky i vojensky[zdroj?] podporovalo odtržené regiony, většina jejich obyvatel vlastnila ruské pasy. Záminku pro větší angažování v regionu dalo Rusku uznání nezávislostiKosova,[23][24] kde většina zemíNATO aEU uznala nezávislost provincie odtržené proti vůli mateřské země a v rozporu s rezolucíRady bezpečnosti OSN č. 1244.
V pozdních hodinách1. srpna napadly Osetijské jednotky gruzínské civilní vesnice.[13][14][15][16] Tím došlo ze strany Rusy podporovaných separatistů k porušení příměří z roku 1992.[25][26][27][28]
Následně propukly intenzívní boje mezi gruzínskou armádou a jihoosetskými bojovníky, mající za následek několik mrtvých a raněných. Obě bojující strany se vzájemně obvinily ze zahájení střelby. V důsledku bojů několik stovek až tisíc Osetinců opustilo své domovy a uprchlo na území Ruska, které jim poskytlo azyl.
Dne 4. srpna ruská 58. armáda zaujala pozice na hranicích s Gruzií (respektive Jižní Osetií). Během následujících dní pokračovaly sporadické přestřelky a gruzínská armáda soustavně zvyšovala počet vojáků a vojenské techniky v oblasti.
Dne7. srpna gruzínský prezidentMichail Saakašvili vyhlásil jednostranné zastavení palby, vyslovil ochotu vyjednávat o autonomii Jižní Osetie a navrhl, aby Rusko garantovalo řešení, které by přineslo mír oblasti.
V noci na 8. srpna (den zahájeníletních olympijských her v čínském Pekingu) již byla ruská armáda podle gruzínských zpravodajských složek[29] a některých ruských médií na tažení do Gruzie.[30] To oznámila i Abchazská státní televize.[31]
Gruzínské úřady neoznámily vstup ruských vojsk do země v tu dobu, protože doufaly že západní země ještě mohou situaci deeskalovat.[16]
Gruzínské dělostřelectvo zahájilo bombardování osetských vesnic a gruzínská armáda začala s vojenskou operaci s cílem dobýt hlavní město Jižní OsetieCchinvali. To se jim 8. srpna v noci a dopoledne téměř povedlo. Do rána jihoosetinské orgány oznámily, že gruzínské ostřelování zabilo nejméně 15 civilistů.[32]
Při útoku gruzínská armáda použila raketometyBM-21 Grad a děla velké ráže, kterými ostřelovala centrum města. Během útoku ale došlo i k napadení základny ruských mírových sil, což si vyžádalo i mrtvé a raněné. První dny si konflikt vyžádal 15 mrtvých vojáků z ruských mírových sil v Jižní Osetii a několika set civilistů, Sergej Lavrov mluvil o 1500 mrtvých.[33][34]
Mapa oblasti hlavního konfliktu v Jižní Osetii, 8. srpna 2008, modré šipky označují gruzínský útok, červené ruský
Rusko na to odpovědělo několika nálety na gruzínské vojenské cíle, přičemž podle gruzínských zdrojů byly zasaženy i sousední civilní objekty.[35]Odpoledne8. srpnaRusko poslalo svédělostřelecké atankové pozemní sílyRokským tunelem přeshlavní kavkazský hřeben do Cchinvali. Podle ruského prezidenta Dmitrije Medveděva mělo Rusko v úmyslu chránit obyvateleJižní Osetie (přes 90 %), kteří mají ruské občanství a kteří o pomoc požádali.[36] Do druhého dne, tj. 9. srpna, jejich počet podle ruských zdrojů vzrostl na 2000. I Gruzie zaznamenala civilní oběti. ZpravodajAP, který navštívil městoGori krátce po ruském bombardování, viděl několik rozbořených obytných domů (některé ještě hořely), množství mrtvých a zakrvácených civilistů včetně starců, žen i děti.[37]
Gruzínská vláda v pátek 8. srpna oznámila, že stáhne svůj vojenský kontingent zIráku a chce ho nasadit do případných bojů s Ruskem.[34] Podle prezidenta Jižní OsetieEduarda Kokojty dorazilo na pomoc proti Gruzíncům asi 300 dobrovolníků ze Severní Osetie a tisíce dalších se očekávalo ze severního Kavkazu.[38] Gruzínský olympijský výbor zvažoval stažení svých 35 sportovců zolympijských her vPekingu,[34] avšak 10. srpna Gruzínci i Rusové oznámili, že na LOH zůstanou.[39]
V neděli odpoledne pokračovala ruská vojenská letadla v bombardování území Gruzie. PodleBBC očití svědci potvrdili bombardovánímezinárodního civilního letiště vTbilisi několik hodin před tím, než na něm měla přistát mírová miseEU v jejímž čele byl francouzský ministr zahraničíBernard Kouchner a jeho finský kolegaAlexander Stubb.[44]
Americké deníkyThe New York Times aInternational Herald Tribune přinesly, s odvoláním na vysoce postavený zdroj v americké administrativě informaci, že ruská armáda rozmisťuje vJižní Osetii útočné balistické střely krátkého doletuSS-21.[45] Střely jsou rozmisťovány severně od městaCchinvali. Rakety jsou podle informací s to zasáhnout jakékoliv místo v Gruzii, včetněTbilisi.[45] Prezident Jižní OsetieEduard Kokojty dále prohlásil, že má v plánu požádat Rusko o vybudování stálé vojenské základny v Jižní Osetii.[45] Poté vyhlásil výjimečný stav a rozpustil vládu. Kokojty dále prohlásil, že Jižní Osetie neumožní na své území vstup pozorovatelům zOrganizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).[45]
Z analýzy satelitních záběrů, kterou na požádání organizaceAmnesty International (AI) provedlo Americké sdružení pro rozvoj vědy byly stovky domů v gruzínských obcích v Jižní Osetii vypáleny v srpnu 2008 až po skončení rusko-gruzínského ozbrojeného konfliktu, kdy oblast ovládly ruské jednotky. Ze snímků ale nelze jednoznačně určit, kdo je odpovědný za škody, zdaRusko,Gruzie nebo někdo jiný. Podle AI mohou ale být snímky důkazem o spáchání válečných zločinů.[46]
V pondělí11. srpna ruské úřady potvrdily, že její síly pokračují v přesunu zAbcházie dále na územíGruzie, k městuSenaki. Podle ruského ministerstva obrany proto, aby bylo zabráněno gruzínské armádě v ostřelování konfliktních oblastí a reorganizaci. Gruzínské úřady obvinily Rusy, že obsadili městoGori, které se nachází přibližně 60 km od hlavního městaTbilisi. Ruské ministerstvo obrany sice obvinění odmítlo, ale zpravodaj České televize v živém vstupu v hlavní zpravodajské relaci potvrdil obsazení města ruskými tankovými jednotkami.[47] Gruzínské síly byly odvolány k obraněTbilisi.[48] Podle některých informací ruské letectvo bombardovalo město Gori.[49]
V pondělí večer agenturaReuters s odvoláním na gruzínského premiéra uvedla, že ruské invazní jednotky vstoupily do černomořského přístavuPoti.[50] Ruské jednotky postupují na gruzínské území také ze separatistickéAbcházie a obsadily vojenskou základnu ve městěSenaki. Ruské ministerstvo obrany potvrdilo operaci na území v hloubce 40 km od gruzínsko-abchazské hranice.[51]
12. srpna ruský prezidentDmitrij Medveděv prohlásil, že nařídil ozbrojeným silám ukončit vojenské operace vGruzii,[52] ale velitelé ruské armády se tímto údajným nařízením ruského prezidenta neřídili.
Podle zpravodajBBC Gavina Hewitta došlo ve městěGori k násilnostem a lidé z něj prchající si stěžovali na rabování, jehož se účastnili i separatisté zJižní Osetie. Obyvatelům bylo údajně vyhrožováno smrtí, pokud rabujícím neodevzdají své cennosti.[53] Přes slib ruského prezidenta o stažení vojsk informuje BBC a televizeAl-Jazeera o pohybu obrněných jednotek na jih do vnitrozemí Gruzie.[54]Podle organizace Human Rights Watch (HRW) byly během ruského bombardování použitykazetové bomby.[55][56] Hlavní nebezpečí těchto bomb spočívá v tom, že bomby jsou naplněné množstvím malých náloží. Na zákazu použití kazetových bomb se na konferenci vDublinu v roce2008 dohodlo více než 100 států, včetně většiny členůNATO.Rusko ale podpis odmítlo, stejně jakoČína aUSA.[54]
V pátek 15. srpna ruský vojenský konvoj se vzdušnou podporou bitevních vrtulníků pronikl přes sliby prezidenta Medveděva až na 55 km od hlavního městaTbilisi. Podle agenturyReuters šlo o nejhlubší průnik invazních vojsk do vnitrozemíGruzie. Akce se časově shodovala s návštěvou ministryně zahraničíUSACondoleezzy Riceové vTbilisi.[57]
Ruský ministr obrany Anatolij Serďukov 22. srpna oznámil, že Rusko dokončilo stahování své invazní armády z Gruzie. Americký Pentagon ale tvrdil, že žádné výrazné známky stažení ruských jednotek nezaznamenal.[58]
Jižní Osetie vyhlásila nezávislost na Gruzii už v roce 1990, což vedlo k první válce v roce 1991–1992. Po této druhé válce dne 26. srpna 2008 byla Jižní Osetie uznanáRuskem a několika dalšími státy (většinou také neuznanými) za nezávislý stát.
Konfliktu vJižní Osetii využila i další separatistická oblastAbcházie, která zahájila vojenské akce protiGruzii ve sporné soutěsceKodori. Otevřeli tak druhou frontu bojů proti gruzínské vládě.[59] Podle gruzínských zdrojů došlo v oblastiAbcházie v přístavuOčamčyra k vylodění ruské černomořské flotily o síle až čtyř tisíc mužů.[60]
Podle gruzínského ministerstva vnitra začalo Rusko 9. srpna útok na Kodorskou soutěsku, kterou v separatistické Abcházii dosud kontrolovala gruzínská armáda. I podle agentury AFP Kodorskou soutěsku bombardovalo ruské letectvo.Abcházie vyhlásila mobilizaci vojenských záloh a abchazský parlament schválil výnos prezidenta o vyhlášení válečného stavu. Prezident AbcházieSergej Bagapš poslal tisíce bojovníků do Kodorské soutěsky a potvrdil, že požádal Rusko, aby posílilo vojenskou přítomnost na gruzínsko-abchazské hranici. Bagapš také uvedl: …„koordinujeme naše akce s Ruskem, naším největším přítelem“.[61]
Válka se projevila také na internetu. Stránky Gruzínské národní banky byly napadeny a nahrazeny přehledemdiktátorů 20. století.Napaden byl také jeden z gruzínských zpravodajských portálů a stránky gruzínského ministerstva obrany. Útoky byly provedeny podobnými technikami jako kyberútoky vEstonsku v roce 2007, v době konfliktu o pomník ruských vojáků v zemi. Kyberútočníci nahradili také stránky gruzínského ministerstva zahraničních věcí koláží fotografií Saakašviliho aHitlera. Útoky byly však vedeny i na ruské servery, kdy se v Gruzii nebylo možné dostat nadoménu.ru.
Podle listuNew York Times byly gruzínské weby systematicky napadány od 8. srpna. Úřad polského prezidenta v reakci na kyberútoky nabídl gruzínské vládě pomoc s přístupem na internet.[63]
Podle odborníků na internetovou bezpečnost bylo prý přenesení války dokyberprostoru předvídatelné. Hlavní důvod viděli v tom, žeRusko patří spolu sČínou aBrazílií k lídrům v internetové kriminalitě.[64]
Do sporu se vložilo také ukrajinské ministerstvo zahraničí, které uvedlo:„Ukrajina si vyhrazuje právo uzavřít svoje území před návratem ruských válečných lodí, které mohou zasáhnout v Gruzii, dokud nebude konflikt vyřešen.“ V ukrajinskémpřístavuSevastopol mělo přitomRusko námořní základnu.[67] Pro operace u gruzínských břehů ale zúčastněné jednotky používaly bližšíNovorossijsk.[66]
Abcházie potvrdila, že se v sobotu9. srpna několik gruzínských válečných lodí pokusilo dostat kpobřeží Abcházie, ale jejich pokus zmařily ruské lodě.[68]
V ranních hodinách 10. srpna vyrazily zNovorossijsku výsadkové loděSaratov aCesar Kunikov a dvě plavidla eskorty. Jejich cílem měl být přístavSuchumi v Abcházii a na jejich palubách bylo 500 vojáků ruských „mírových sil“.[66] Proti tomuto konvoji vyplulo z Poti pět gruzínských rychlýchčlunů. V 18:39 se gruzínské čluny poprvé objevily naradarech ruských plavidel. V nastalém boji si Rusové nárokovali potopení gruzínského člunuTbilisi (302, ex ukrajinskýU150 Konotop, ex sovětskýR-15) korvetouMiraž z eskorty konvoje. Ve skutečnosti byl zasaženým (a potopeným) plavidlem pravděpodobněhlídkový člun pobřežní strážeGeorgy Toreli (P-21, exPSKR-629). Po této ztrátě se gruzínské čluny stáhly.[66][69][70][71][72]
Ukrajina trvala na tom, aby ruské válečné loďstvo opustilo její vody, ale ruská generalita označila tento požadavek za irelevantní.[73]
Část jednotek gruzínského námořnictva se měla stáhnout do jižněji ležícíhoBatumi.[71]12. srpna pak byla v Poti potopena další gruzínská plavidla příslušníkySpecnaz, včetně raketonosných člunůTbilisi aDioskuria (303, exřeckýYpoploiarchos Batsis (P-17), exKalypso (P-54)).[66][71][74][75][76]
AgenturaReuters uvedla, že ministři zahraničí zemíEvropské unie se na mimořádném zasedání vBruselu shodli na ochotě vyslat mírové jednotky doGruzie.
Dne 22. srpna2008 uvedl americký velvyslanec v RuskuJohn Beyrle v rozhovoru pro deník Kommersant, žeSpojené státy americké považují ruskou reakci na vpád gruzínské armády doCchinvali za přiměřenou.„Vidíme, že odpověď ruských vojsk byla naprosto opodstatněná útokem na ruské mírové síly v Jižní Osetii,“ prohlásil.Rusko ale podle něj zašlo příliš daleko, když jeho jednotky vstoupily na území Gruzie.[82][83]
Gruzie podala 12. srpna 2008 na Rusko žalobu uMezinárodního soudního dvoru v Haagu, podle níž se Rusové v oblasti dopouštěli etnických čistek. Soud však nerozhodl v tom smyslu, jak ho o to žádala Gruzie, v říjnu nařídil oběma stranám, tedy Rusku i Gruzii, zdržet se jakýchkoli projevů etnické diskriminace.[84]
V září2009 byly oznámeny výsledky nezávislé vyšetřovací komiseEU, podle které válku vyvolala Gruzie, ovšem Rusko podle ní nese svou část odpovědnosti, protože týdny a měsíce před válkou provádělo strategii stupňování napětí v obou povstaleckých provinciích a kolem nich. Komise také obvinila Rusko, že porušovalo mezinárodní právo, když vtrhlo během konfliktu na gruzínské území mimo hranice Jižní Osetie. Dále Rusku vytýká, že vydávalo ruské pasy obyvatelům Abcházie a Jižní Osetie, což vedlo k nárůstu napětí s Gruzií.[85][86]
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky vydalo 9. srpna v 19:00 ke konfliktu následující prohlášení:„ČR je hluboce znepokojena eskalací ozbrojených střetů v gruzínské provinciiJižní Osetie a útoků Ruských ozbrojených sil na objekty a města mimo zónu konfliktu v Jižní Osetii v ostatních částech Gruzie. Stejně hluboce je ČR znepokojena vojenskými operacemiAbcházců proti jednotkám gruzínské vlády v Kodorské soutěsce. ČR s politováním konstatuje, žeRuská federace se stala díky svým vojenským krokům proti Gruzii stranou v konfliktu. Přenesením bojů na celé územíGruzie došlo k vytvoření situace, která ohrožuje mír a stabilitu v celém regionu JižníhoKavkazu. ČR proto vyzývá všechny strany v konfliktu, aby přerušily vojenské operace, uzavřelypříměří a zahájily jednání. ČR plně podporujeúzemní celistvost a suverenitu Gruzie a podporuje vyslání mezinárodních jednotek za účelem nastolení a udržení míru a bezpečnosti v zónách konfliktu. MZV ČR vyzývá všechny české občany, kteří se nacházejí na území Gruzie, aby se přihlásili, pokud tak ještě neučinili, na českém zastupitelském úřadě vTbilisi.“[87]
Z Gruzie byla 11. 8. evakuována další část českých občanů. Asi dvacet lidí, převážně turistů nebo zaměstnanců firem pracujících v Gruzii, se přidalo k transportu, kterou organizovala polská ambasáda vTbilisi. S evakuací českých občanů pomáhala společnostČlověk v tísni.[88]
Nicméně podle zpráv z hlavního městaTbilisi z 11. srpna byla situace vcelku klidná.[89]
ZČeské republiky 13. srpna odpoledne odletěl armádní speciál s pomocí proGruzii, který přistál v arménskémJerevanu a přivezl zdravotnický materiál, zejména obvazy, balíčky první pomoci a možná i krev. Ministr zahraničíKarel Schwarzenberg 11. srpna rozhodl o uvolnění finančních prostředků na humanitární pomoc do výše pěti milionů korun. Letoun odvezl české občany, kteří se rozhodli válkou zmítanýKavkaz opustit. Dle českého velvyslance v Gruzii šlo asi o 25 lidí. Volná místa v letadle české velvyslanectví nabídlo i polským občanům, kteří se stále nacházeli v Gruzii. Podobně v předchozích dnech polskými speciály odcestovalo asi 50 českých občanů.[90]
Dne18. srpna2008 prohlásilprezident České republikyVáclav Klaus, že za rozpoutání války můžeGruzie, resp. gruzínský prezident Saakašvili. Doslova prohlásil: „V zodpovědnosti za vyvolání války je role gruzínského prezidenta, vlády a parlamentu neoddiskutovatelná a evidentně fatální.“[91] PremiérMirek Topolánek však slova prezidenta republiky zkritizoval a česká vláda se postavila za Gruzii.[92]
Francie jako předsednická zeměEU usilovala o ukončení konfliktu. EU nabídla oběma stranám tříbodový plán zahrnující respektování územní celistvostiGruzie, okamžité zastavení nepřátelství a obnovení situace před vypuknutím konfliktu.V neděli 10. srpna doTbilisi přiletěla mírová miseEvropské unie. V pondělí 11. srpna francouzský ministr zahraničíBernard Kouchner oznámil, že gruzínský prezidentMichail Saakašvili přistoupil na všechny návrhy k ukončení konfliktu sRuskem vJižní Osetii.„Prezident Saakašvili přijal všechny návrhy, které jsem přednesl,“ uvedl ministr Kouchner před tím, než odletěl do Moskvy na jednáním s ruským prezidentemDmitrijem Medveděvem.
V úterý 12. srpna doMoskvy přiletěl francouzský prezidentNicolas Sarkozy, aby vyjednávání o příměří dokončil.Odpoledne na tiskové konferenci ruský prezidentDmitrij Medveděv potvrdil, žeRusko akceptuje mírový návrhEvropské unie a stáhne své vojenské jednotky zGruzie do postavení před 6. srpnem.[97]
V reakci na konflikt se ceny ruských akcií na burze propadly na nejnižší hodnoty od roku 2006. Dolarový index RTS v pátek 8. srpna ztratil 6,5 % a klesal i během pondělního dopoledne. Hlavní analytik rozvíjejících se trhů Danske Bank řekl agentuře Reuters:„Myslím, že dokud se nepohneme k nějakému řešení, dokud budou ruské síly útočit a bombardovat na území Gruzie, tlak na ruské trhy bude pokračovat“. Největší gruzínská banka Bank of Georgia na burze v Londýně ztratila 8. srpna čtvrtinu své hodnoty a ratingové agentury zemi snížily hodnocení.[98]
Ačkoli oficiálně se již ruská invazní armáda v poslední dekádě srpna 2008 částečně stáhla z obsazených částíGruzie, negativní ekonomické dopady proRusko se prohloubily. Investoři totiž stáhli z Ruska peníze, oslabila i ruská měna a peněžní i akciové trhy utrpěly značný pokles po začátku konfliktu 8. srpna. Rychlost útěku financí byla podleFinancial Times vůbec nejrychlejší od krize rublu v roce1998.[99]
↑Bocharov Ruchej. President of Russia Dmitry Medvedev signed a plan to resolve the Georgian-South Ossetian conflict, based on the six principles previously agreed on [online]. President of Russia, 2008-08-16 [cit. 2008-09-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-22.
↑abРасстановка сил [online]. Lenta.ru [cit. 2008-08-10].Dostupné online. (rusky)
↑ CNN:15,000 Russian troops in Georgia, U.S. administration officials say.edition.cnn.com [online]. [cit. 2013-10-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-08-21.
↑Russia opens new criminal case against Georgia [online]. RT.com [cit. 2010-05-24].Dostupné online. (anglicky)
↑Day-by-day: Rusko přišlo v Gruzii o 64 vojáků. Stát odškodní rodiny [online]. tyden.cz [cit. 2008-08-10].Dostupné online.
↑Válka v Gruzii – ztráty obou stran [online]. Rusko v Globální politice [cit. 2009-08-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-08.
↑abWHITMORE, Brian. Is The Clock Ticking For Saakashvili?.Radio Free Europe/Radio Liberty. 2012-02-02.Dostupné online [cit. 2023-10-19]. (anglicky)
↑abCHAMPION, Marc; OSBORN, Andrew. Smoldering Feud, Then War.Wall Street Journal. 2008-08-17.Dostupné online [cit. 2023-10-19].ISSN0099-9660. (anglicky)
↑ab The Conflict Between Russia and Georgia / PRB 08-36E.web.archive.org [online]. 2016-01-02 [cit. 2023-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-02.
↑abcCHIFU, Iulian; NANTOI, Oazu; OLEKSANDR, Sushko.The Russian Georgian war: a trilateral cognitive institutional approach of the crisis decision – makin [online]. Editura Curtea Veche.Dostupné online.
↑abcJižní Osetie usiluje o nezávislost již od rozpadu SSSR [online]. ČT24 [cit. 2008-08-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-02.
↑Trochu sladké historie a hořké současnosti [online]. Velvyslanectví České republiky v Gruzii [cit. 2008-08-14].Dostupné online.
↑Действия Грузии в Южной Осетии можно охарактеризовать исключительно как геноцид осетинского народа [online]. Cominf.org [cit. 2008-08-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-13. (rusky)
↑Медведев: действия Грузии в Южной Осетии - геноцид [online]. Vesti.ru [cit. 2008-08-12].Dostupné online. (rusky)
↑Georgia move fails to halt raids [online]. BBC [cit. 2008-08-10].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefgGruzie: Ruští okupanti rozmisťují balistické střely, zapálili národní park a obsadili elektrárnu [online].Eretz.cz, 2008-08-18 [cit. 2008-08-18].Dostupné online.
↑Rusko prý začalo útok na Kodorskou soutěsku, Abcházie vyhlásila mobilizaci [online].ČT24 [cit. 2008-08-10].Dostupné online.
↑Gruzie jedná s Moskvou o humanitárním koridoru v Jižní Osetii, částečně se stáhla [online].Novinky.cz [cit. 2008-08-10].Dostupné online.
↑Cenne polskie wsparcie dla Gruzji [online]. Radio Muzyka Fakty [cit. 2008-08-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-13. (polsky)
↑Nový rozměr války: Boje se přesunuly z Kavkazu na internet [online]. ihned.cz [cit. 2008-08-15].Dostupné online. (polsky)
↑Taktická čísla a identifikace tříd podleZAJAC, Ivan. Černomořská flota znovu v boji.[[1]]. Říjen 2008, čís. 10, s. 10 a 11. aZAJAC, Ivan. Černomořská flota.[[2]]. Říjen 2008, čís. 10, s. 63.
↑abcdefgZAJAC, Ivan. Černomořská flota znovu v boji.[[3]]. Říjen 2008, čís. 10, s. 10 a 11.
↑Ukrajina hrozí Rusku. Jeho válečné lodě nepustí do přístavu [online]. ihned.cz [cit. 2008-08-10].Dostupné online.
↑Russian navy blockade Georgia [online]. xinhuanet.com [cit. 2008-08-14].Dostupné online.
↑Russian Navy Blog: Vesti Gives More Details on The Battle of the Black Sea [online]. redbannernorthernfleet.blogspot.com [cit. 2008-10-11].Dostupné online.
↑Inside the Battle for the Black Sea [online]. Noah Shachtman [cit. 2008-10-11].Dostupné online.
↑abcWhat happened to the Georgian navy? [online]. gavinsblog.com [cit. 2008-10-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-12.