Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Václav Vratislav z Mitrovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Vratislav z Mitrovic
Fiktivní portrét z 19. stol.
Fiktivní portrét z 19. stol.
Narození19. června1576
Jindřichův Hradec
Úmrtí22. listopadu1635 (ve věku 59 let)
Nový Knín
Povoláníspisovatel,diplomat, cestovatel,úředník a aristokrat
DětiAdam Leopold Vratislav z Mitrovic
Petr Arnošt Vratislav z Mitrovic
Alžběta Vratislavová z Mitrovic[1]
RodičeŠtěpán Vratislav z Mitrovic[1] aKateřina Běšínová z Běšin[1]
PříbuzníVilém Zdeněk Vratislav z Mitrovic a Adam Vratislav z Mitrovic (sourozenci)
Václav Ignác Vratislav z Mitrovic (vnuk)
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Václav Vratislav z Mitrovic (zvanýTureček,1576– 22. listopadu1635[2]) bylčeský šlechtic (nejprverytíř, pozdějipán), známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí vOsmanské říši. Svému rodu, díky podpoře císařské strany, zajistil vpobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rodyČeského království.

Život

[editovat |editovat zdroj]
Pečeť Václava Vratislava Mitrovského, užívaná po jeho povýšení do panského stavu (1629)
Kostel sv. Františka z Assisi veStarém Kníně, místo posledního odpočinku Václava

Pocházel z rytířskékatolické rodinyVratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětíŠtěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově († 1601) a jeho ženyKateřinyBěšinové z Běšin († 1615).

Vyrůstal vJindřichově Hradci, kde navštěvovaljezuitskouškolu. ZásluhouAdama II. z Hradce, tehdynejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa († 1612) a Jiřího († 1603), se v patnácti letech stalpanošem dvorního radyFridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císařeRudolfa II. vyslaného ktureckému sultánovi v Cařihradě (dnešníIstanbul). Více než šedesátičlenná družina vyjela zVídně 1. října 1591 a plula poDunaji doBělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutíDlouhé turecké války (1593–1606) byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku nagalejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věžipevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultánaMehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise.

Oženil se (asi roku 1600) s Ludmilou AnnouJežovskou z Lub († 1636), jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přineslaStarý Knín. Později se účastnilprotitureckých válek vUhrách. Začeského stavovského povstání zůstal na císařově straně a dočasně tedy musel odejít z Čech, ale poBílé hoře (1620) se do Čech vrátil a byl za věrnost trůnu a katolictví odměněn. Stal senejvyšším zemským sudím,[3]tajným císařským radou a nakonec je císařFerdinand II. v roce 1629 povýšil dopanského stavu.

Je pohřben v kryptě před hlavním oltářem vkostele sv. Františka Serafinského veStarém Kníně. (Často v různých jeho životopisech uváděná informace o tom, že má krásnýbarokní náhrobek vchrámu svatého Jakuba Většího naStarém Městě pražském je omyl; ten náhrobek patří jeho praprasynovci z druhého kolene, hrabětiJanu Václavu Vratislavu z Mitrovic,nejvyššímu kancléři království v letech 1711–1712.)

Dílo

[editovat |editovat zdroj]
  • Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic (e-knihazde) – dochováno v opisu pořízeném a připraveném k vydání roku1727 jeho vnukem Václavem Hynkem (Ignácem) Vratislavem z Mitrovic; vydáno však až v roce 1777F. M. Pelclem pod tímto názvem.[4] (Od té doby byl cestopis opakovaně vydáván, ať v edicích nebo jako převyprávění, vyšel též v překladech doněmčiny,angličtiny,ruštiny,srbštiny abulharštiny.) Dílo, rozdělené autorem na čtyři části, je velmi čtivé, nepostrádající i prvky ironie a sebeironie. Líčení se kromě popisů dobrodružných zážitků zaměřuje i na zvyky lidí a popis krajin, v čemž si autor kromě vlastních vzpomínek občas vypomohl i některými údaji z přeložených cizích děl: jednak zKroniky o národě tureckém (1594) od člena císařského vyslanectva Jana Löwenklaua a jednak zTurcicae epistolae („Turecké listy“, 1595) od císařského vyslanceAugiera Ghislaina de Busbecq.[5]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Poznámky

[editovat |editovat zdroj]
  1. abcLeo van de Pas:Genealogics.org. 2003.
  2. VRATISLAV Z MITROVIC, Václav.Příhody Václava Vratislava z Mitrovic [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [cit. 2024-02-17]. Kapitola II. Životopis spisovatelův.Dostupné online. 
  3. VRATISLAV Z MITROVIC, Václav.Příhody Václava Vratislava z Mitrovic [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [cit. 2024-02-17]. Kapitola II. Životopis spisovatelův.Dostupné online. 
  4. Václav Vratislav z Mitrovic: Příhody.texty.citanka.cz [online]. [cit. 2024-02-17].Dostupné online. 
  5. MÜLLER, Vladimír.Dobrodružství Turčka z Mitrovic. Praha: SNDK, 1964. Kapitola Doslovem, s. 148–149. 

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazkuJosef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 349, 360. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol.Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s.ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1493–1494. 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Česko |Historie |Lidé |Literatura
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Vratislav_z_Mitrovic&oldid=24941102
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp