Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hryZahradní slavnost (1963) aVyrozumění (1965). V době kolempražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforemvojenskou invazí státůVaršavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentníchdisidentů, kritiků tehdejšíhonormalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských právCharta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, napříkladMoc bezmocných (1978).
Po vypuknutísametové revoluce v listopadu1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutíObčanské fórum a jako jeho kandidát byl29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce1992 se mu však nepodařilo zabránitrozpadu československého státu na dvě samostatné republiky:Českou aSlovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky doSeveroatlantické aliance (NATO) v roce1999. Výrazně prosazoval také přijetí země doEvropské unie, uskutečněné v roce2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta.
V roce 1956 vystoupil s kritickým projevem na konferenci (sjezdu) Svazu spisovatelů v Dobříši. Po skončenízákladní vojenské služby, kterou absolvoval v letech 1957–1959, pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 ve stejné pozici v Divadle Na zábradlí. Roku 1959 napsal svou první divadelní hru,jednoaktovkuRodinný večer. Jeho druhou hru,Zahradní slavnost, uvedlo Divadlo Na zábradlí 3. prosince 1963. V průběhu 60. let zároveň pracoval jako asistent režieAlfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Dálkově studoval dramaturgii naDivadelní fakultě Akademie múzických umění, kterou absolvoval roku 1966 (v té době se ovšem akademické tituly neudělovaly a titulMgA. byl Havlovi přiznán až po změně legislativy v roce 1990). Diplomovou práci tvořila jeho vlastní hraEduard (později uvedena jakoZtížená možnost soustředění) a její teoretický rozbor.[11][12] Posléze se stal dramaturgem Divadla Na zábradlí.[10]
Po osmileté známosti se 9. července 1964 oženil nažižkovské radnici na Praze 3 s Olgou Šplíchalovou (manželství zůstalo bezdětné, protože Olga nemohla mít děti[13]). Roku 1965 se stal členem redakční rady literárního měsíčníkuTvář a v Divadle Na zábradlí uvedl hruVyrozumění. Roku 1966 vydal svou první knihuProtokoly, jež vedle herZahradní slavnost aVyrozumění obsahovala sbírkutypogramů a dvaeseje.[14]
Skutečně, dnešní chvíle je nejméně vhodná k tomu, abychom si lhali do kapsy: naší jedinou možností je vyvodit z toho, co se stalo, všechny patřičné konsekvence, zbavit se všech iluzí a jednoznačně se rozhodnout, co vlastně chceme a co pro to musíme dělat; nenamlouvat si přitom, že to, co děláme, je něčím víc, než čím to je, ale tím víc se o to prakticky, denně, houževnatě a s jasným vědomím všech rizik bít; a hlavně neukolébávat se sebelichotivými a sebeobelhávajícími řečmi o své národní inteligenci, moudrosti, kultuře, o kráse svých minulých činů a fatálně nám souzené tíze našeho národního údělu.
Na podzim 1968 se stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970.[15] Svaz spisovatelů, v jehož čele stálJaroslav Seifert, ještě v červnu 1969 na svém sjezdu protestoval proti okupační politice a cenzuře, byl však brzy nato komunistickou mocí potlačen a jeho čelní představitelé ztratili možnost publikovat. V únoru 1969 se v časopiseTvář zapojil do polemiky s článkemMilana Kundery „Český úděl“ z prosince předchozího roku a v opozici proti Kunderově odkazu na minulé národní hrdinství nastolil program aktivního, do budoucnosti zaměřeného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty.[16]
Po potlačenípražského jara musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. Byl však již autorem uznávaným i v zahraničí – již roku 1968 obdrželRakouskou státní cenu za evropskou literaturu a dvakrát v New Yorku získal cenu Obie za hryVyrozumění (1969) aZtížená možnost soustředění (1970).[17] To pro něho v následujících dvaceti letechnormalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn.
K prvnímu výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, 21. srpna 1969, vyšla peticeDeset bodů ostře odmítající okupaci a její politické a kulturní důsledky. Spolu s ostatními prominentními signatáři byl policií vyšetřován a později obviněn z „podvracení republiky“. Ještě koncem roku 1969 však byl uveřejněn Havlem uspořádaný sborník prací osmnácti autorůPodoby 2.[18]
V roce 1972 podepsal další spisovatelskou petici, požadující propuštění politických vězňů. Roku 1974 devět měsíců pracoval v trutnovském pivovaru jako dělník. V následujícím roce sDaňou Horákovou založilsamizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturuExpedice a uveřejnilotevřený dopis prezidentuGustávu Husákovi, ve kterém kritizoval stav „normalizované“ společnosti, plné strachu, zbavené svobody a sebereflexe.[19] V listopadu 1975 proběhla premiéra další Havlovy hryŽebrácká opera, kterou bez uvedení jména autora nastudovalo amatérské divadlo Na tahu v režiiAndreje Kroba.[20]
„
Charta 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě.
“
— Z Prohlášení Charty 77, 1. leden 1977
V roce 1976 začal komunistický režim pronásledovat hudebníky z nezávislérockové scény. Čtyři nekonformní umělci z okolí skupinyThe Plastic People of the Universe byli uvězněni a Václav Havel se spolu s Jiřím Němcem a dalšími postavil na jejich obranu. Vlna solidarity světové veřejnosti i domácích disidentů, kterou pomohli vyvolat, vedla ke vzniku občanské iniciativyCharta 77, zaměřené na dodržovánílidských práv, jež své první prohlášení datovala k 1. lednu 1977. Václav Havel se – spolu s Janem Patočkou aJiřím Hájkem – stal jedním z prvních mluvčích Charty. Následkem toho strávil v lednu až květnu 1977 pět měsíců ve vyšetřovací vazbě, v říjnu pak byl odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině na 14 měsíců podmíněně, další vyšetřovací vazba ho čekala v lednu až březnu 1978.[21]
V dubnu 1978 se stal spoluzakladatelem a mluvčímVýboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který v Československu monitoroval případy politických vězňů a zasazoval se o jejich propuštění. Téhož roku uveřejnil esejMoc bezmocných, analýzu fungování komunistického režimu a zároveň program nenásilného odporu vůči němu. Byl tehdy také jedním ze signatářů prohlášeníSto let českého socialismu, podle něhož československý režim, který se označoval jako socialistický, nedostál požadavkům dělnického hnutí formulovaným před sto lety.[22]
V květnu 1979 byl spolu s ostatními členy VONS zatčen a strávil následujících pět měsíců ve vazbě. Odtud začal psát své ženě dopisy, které se staly základem knihyDopisy Olze, vydané roku 1983. V říjnu 1979 se konal proces se skupinou disidentů a Havel byl za podvracení republiky odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně. Do roku 1980 byl nejdříve vězněn naPankráci,[23][24] poté rok vHeřmanicích[25] a mezi červencem 1981 a lednem 1983 naBorech.[26] Téměř pětitelé věznění trvale zhoršilo jeho zdraví, zároveň však mezinárodní vlnasolidarity zvýšila jeho prestiž doma i v zahraničí. Havlův blízký přítelIvan Martin Jirous uvítal jeho propuštění příležitostnou básní, ve které si povšiml časové shody a přihlásil Havla i sebe k odkazuJaroslava Haška.[27]
Podle biskupaVáclava Malého tehdy Havel dostal nabídku vyhnout se vězení a působit jako dramaturg v New Yorku, kterou se ale rozhodl přijmout pouze tehdy, kdyby byli osvobozeni i všichni ostatní členové skupiny.[28] Od podzimu 1982 trpěl opakovanými zápaly plic. V únoru 1983 mu byl výkon trestu ze zdravotních důvodů přerušen,[29] poté byl ještě v domácím vězení.[30] V roce 2018 Jitka Vodňanská ve své knize[31] uvedla, že s Havlem v roce 1984 čekala potomka; těhotenství skončiloumělým přerušením.[32]
V doběnormalizace nepřestával psát divadelní hry, které však tehdy mohly být uváděny pouze v západních zemích. Mezi jeho jevištní díla té doby patří napříkladHorský hotel (1976),Largo desolato (1984) aPokoušení (1985). Nadále aktivně podporovalsamizdat; roku 1987 se podílel na vzniku samizdatovýchLidových novin a zůstal jejich častým přispěvatelem a členem redakční rady.[33]
V roce 1988 se Václav Havel stal členemČeského helsinského výboru, který sledoval dodržování lidských práv, a 10. prosince 1988 vystoupil na první oficiálně povolené manifestaci opozičních seskupení v období normalizace, která se u příležitostiMezinárodního dne lidských práv konala na pražskémŠkroupově náměstí. V pondělí 16. ledna 1989, na počátku série demonstrací běhemPalachova týdne, byl zatčen a v únoru odsouzen k devíti měsícům vězení za podněcování a ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele na základě falešných výpovědí. Po odvolání mu byl trest snížen na osm měsíců. Do 17. května 1989 trest vykonával na Pankráci, kdy byl podmínečně propuštěn, s odkladem na zkušební dobu 18 měsíců.[34][24] V červnu téhož roku stál u zrodu peticeNěkolik vět. V září se stal mluvčím Charty 77 za uvězněnéhoAlexandra Vondru. Naposledy zatčen byl v říjnu 1989, brzy nato však byl propuštěn na svobodu.[35]
Dne 15. října 1989 byla Václavu Havlovi v jeho nepřítomnosti udělena významnáMírová cena německých knihkupců. Slavnostního aktu v bývalém kostele sv. Pavla (Paulskirche) veFrankfurtu nad Mohanem za účasti nejvyšších představitelů Spolkové republiky Německo se Havel nemohl zúčastnit. Jeho děkovnou řeč za něj přednesl filmový herecMaximilian Schell.
Sametová revoluce a volba československým prezidentem
Dne 17. listopadu 1989 začala rozehnáním studentské demonstrace tzv.sametová revoluce, která vedla ke konci čtyřicetileté vlády komunistického režimu v Československu. Václav Havel se 19. listopadu zúčastnil založeníObčanského fóra (OF), protitotalitního hnutí sdružujícího reformní a demokratické síly české části federace, a od počátku patřil k jeho nejvlivnějším představitelům. V úterý 21. listopadu pak z balkónupaláce Hvězda, sídla nakladatelstvíMelantrich, poprvé promluvil jménem OF k demonstrantům shromážděným na zcela zaplněnémVáclavském náměstí v Praze. O necelý týden později již komunistický režim pod stálým tlakem masových demonstrací zeslábl natolik, že tyto demonstrace a Havlovy projevy na nich mohla přenášet do celé země a celého světa i Československá televize.
Sametová revoluce: Václav Havel a demonstranti u pomníku boje za svobodu a demokracii, Václavské náměstí.
Po pádukomunistické vládyLadislava Adamce nabídl prezidentGustáv Husák svouabdikaci, bylo proto nutné hledat nového prezidenta republiky. Kromě Havla připadal pro OF v úvahu ještěAlexander Dubček. Dne 8. prosince se vedení OF definitivně shodlo na Havlově kandidatuře. Pro Havla jako kandidáta OF se vyslovilo 37 členů rozšířeného krizového štábu, šest se zdrželo hlasování.[36] Dubčekovi se dostalo podpory jako budoucímu předsedoviFederálního shromáždění; k jeho následnému zvolení do této funkce bylo ovšem z formálních důvodů nutné prosadit jeho kooptaci jako poslance. Kandidatura Václava Havla na prezidenta republiky byla oznámena veřejnosti 10. prosince 1989. Poté OF zahájilo mohutnou celostátní volební kampaň pod heslem „Havel na Hrad“.
Kombinací všelidového nátlaku a vyjednávání v poslaneckých kruzích, v němž se osvědčil zejménaMarián Čalfa, se podařilo přesvědčit i komunistické poslance k volbě jejich nedávného úhlavního nepřítele. Tak byl Václav Havel 29. prosince 1989 veVladislavském sálePražského hradu jednomyslnězvolen prezidentemČeskoslovenské socialistické republiky, což byl stále ještě oficiální název státu.[37] Na volbu navázalo slavnostníTe Deum ve Svatovítské katedrále vedenékardinálem Tomáškem. Po 41 letech tak opět na Hradě zasedl nekomunistický prezident. Tímto symbolickým vítězstvím dosavadní opozice zároveň skončilo období velkýchdemonstrací, byly odvolánystávky a stávkové pohotovosti a společnost se začala vracet do normálního stavu.
Havlovo první funkční období, kdy byl posledním prezidentem socialistického Československa, trvalo půl roku, tedy doprvních svobodných voleb. V tomto období byl na vrcholu své moci; Komunistická strana byla v hluboké defenzivě a nová demokratická politická scéna se ještě neustálila. Některá Havlova rozhodnutí z tohoto období jsou dodnes kontroverzní, například mimořádně rozsáhláamnestie. Z vězení byla počátkem roku 1990 propuštěna řada zločinců, z nichž mnozí brzy pokračovali v páchání závažné trestné činnosti, a po amnestii následovala takévězeňská vzpoura v Leopoldově.[38] Václav Havel nikdy neprosazoval radikální zúčtování s přisluhovači komunistického režimu.[39] Splnil však svůj hlavní úkol, přípravu svobodných voleb a budování základů demokratické společnosti. Řadou projevů i symbolických aktů dodával občanům sebevědomí a zároveň nezakrýval obtížnost situace. Známým se v tomto smyslu stal jeho první novoroční prezidentský projev z 1. ledna 1990 vycházející z Masarykova „Prvního poselství“.[40] Jeho blízkým spolupracovníkem bylIvan Medek, který se později stal vedoucím jeho prezidentské kanceláře (kancléřem).[41]
„
Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit.
“
— Václav Havel, Novoroční prezidentský projev z 1. ledna 1990
Václav Havel (vlevo),princ Charles (vpravo) a Klaus Schwab na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, 1992
Podruhé byl Václav Havelzvolen prezidentemČSFR 5. července 1990, když mezi voliteliFederálního shromáždění převažovali zástupci Občanského fóra aVerejnosti proti násiliu.[42] Volební období počínající červencem 1990 bylo koncipováno jako zkrácené do října 1992. Havlovi se jako prezidentovi podařilo v prvních letech v úřadu vrátit Československo do mezinárodní politiky a přispět k jeho západní orientaci. Nadstandardní vztahy se Západem se projevily řadou státních návštěv. Již roku 1990 Československo navštívili papežJan Pavel II. i prezident Spojených států americkýchGeorge Bush. Během únorové návštěvy v USA Havel vystoupil s projevem také na zvláštním společném zasedání obou komorKongresu.[43] Ještě důležitější bylo vymanění se z vlivuSovětského svazu, symbolizovanéodchodem sovětských vojsk a zánikem politických struktursovětského bloku. V únoru 1990 navštívil Havel Sovětský svaz a setkal se sMichailem Gorbačovem. Obě strany podepsaly deklaraci, ve které sovětští představitelé vyslovili politování nad okupací Československa, a ještě ten den začalo stahování sovětských vojáků.[44] Stát pod Havlovým vedením pracoval na získání členství v západních organizacích. Sám Havel byl od začátku 90. let členemŘímského klubu.[45] Podílel se také na navázání vztahů mezi státystřední Evropy na novém základě, zejména v rámciVisegrádské skupiny.
Na československé politické scéně se počátkem 90. let objevily silné osobnosti konkurující Havlovi a jeho přívržencům, předevšímVáclav Klaus v Česku aVladimír Mečiar na Slovensku. Oba politici přispěli k formování nového stranického systému a dokázali získat masovou podporu. Tzv.pomlčková válka o pojmenování společného státu ukázala rychle rostoucí napětí mezi oběma republikami federace. To bylo ještě umocňováno jak odlišnou politickou orientací slovenské a české reprezentace, tak i nepružným ústavním rámcem federace, který po odstranění komunistického diktátu vůči parlamentům již nedokázal správně fungovat. Václav Havel se postavil jednoznačně na stranu zachování společného státu. V den výročí vyhlášení samostatnéhoSlovenského státu 14. března 1991 napadl několikatisícový dav prezidenta Havla, který toho dne navštívil Bratislavu. K dalšímu útoku na Václava Havla v Bratislavě došlo v den výročí vzniku Československa.[46] V parlamentníchvolbách roku 1992 zvítězila v Česku Klausova pravicováObčanská demokratická strana (ODS) a na Slovensku Mečiarovo nacionalistickéHnutí za demokratické Slovensko (HZDS), zatímco Havlovi blízké strany, jakoObčanské hnutí, propadly. Rozpadu společného státu nezabránilo ani hlasování federálního shromáždění o Československu jako Unii na popudMiloše Zemana, jehož výsledek byl oběma stranami ignorován. Václav Havel odstoupil z prezidentského úřadu tři měsíce před vypršením mandátu 17. července 1992 (s účinností k 20. červenci), poté, co nebyl Federálním shromážděnímzvolen na další funkční období a bylo jasné, žezánik Československa je nevyhnutelný.[42][47][48] Po takto zásadním vnitropolitickém neúspěchu se na několik měsíců stáhl z veřejného života.
Václav Havel a pozdější německý spolkový prezidentHorst Köhler (vlevo) na Hradě, 2000
Po vzniku samostatnéČeské republiky se Václav Havel stal jejím prvnímprezidentem, do jeho prvního funkčního období bylzvolen 26. ledna 1993. Během výkonu mandátu zemřela roku 1996 jeho první manželkaOlga Havlová na nádorové onemocnění. Havel se podruhé oženil následujícího roku s herečkouDagmar Veškrnovou, se kterou se znal již z podzimu 1989, kdy je na oslavách 30. výročí divadlaSemafor seznámilJiří Suchý.[49][50]
Druhé funkční období v pozici českého prezidenta obhájil přivolbě prezidenta dne 20. ledna 1998, zvolen byl v druhém kole první volby, když získal 47 z 81 senátorských hlasů a 99 ze 197 poslaneckých hlasů. Mluvčí republikánských poslancůJan Vik po slavnostním vyhlášení výsledků voleb prohlásil, žeSPR-RSČ volbu Havla neuznává a že prezident by se měl stydět a v souvislosti s tím, že vězněný šéf republikánů a poslanecMiroslav Sládek nemohl volit a o zvolení rozhodl právě jediný hlas. Manželka prezidenta Dagmar Havlová pak v reakci na jeho projev reagovala dvojím hlasitým hvízdnutím na prsty před oběma komorami Parlamentu.[51] Miroslav Sládek se pak tuto volbu neúspěšně pokusil napadnout u Ústavního soudu ČR, jelikož byl před volbou vzat dovazby a nebylo mu umožněno zúčastnit se hlasování v Parlamentu ČR.[52]
Za desetiletého prezidentství Václava Havla se Česká republika stala v březnu 1999 členemSeveroatlantické aliance (NATO) a do závěrečné fáze pokročilo přijímání za členaEvropské unie, kam bylo Česko přijato roku 2004. Tím se v zásadě naplnilo heslosametové revoluce „Zpátky do Evropy“ a Česká republika se integrovala do nejdůležitějších politických strukturZápadu. Václav Havel mohl díky své prestiži působit na západní veřejné mínění i politické elity, obzvláště ve Spojených státech amerických, ve prospěch zapojení Česka i ostatních středoevropských států do NATO a dalších organizací. Zvláštní pozornost věnoval česko-německým vztahům, poškozenýmdruhou světovou válkou a jejími následky.Česko-německá deklarace z roku 1997, v níž se obě strany omluvily za vzájemně způsobené bezpráví a deklarovaly společné demokratické hodnoty, byla vyvrcholením tohoto směru zahraniční politiky.
Václav Havel podporoval politiku NATO včetně vojenských operací, jakou bylobombardování Jugoslávie v roce 1999. Podporoval takéoperaci Trvalá svoboda, tedy intervenci USA a jejich spojenců v Afghánistánu od roku 2001.
Vnitropoliticky se opíral o menší středové strany a často se projevovalo napětí mezi ním aODS vedenou Václavem Klausem. V době vnitropolitické krize a rozštěpení ODS koncem roku 1997 podpořil protiklausovské křídlo ODS, z něhož vzešlaUnie svobody. Měl velký podíl na sestavení poloúřednickévlády Josefa Tošovského bez Klausovy účasti. Nesoulad mezi prezidentem a předsedou ODS byl pak zřetelný až do konce Havlových dvou funkčních období. Svou funkci opustil2. února2003 a jeho nástupcem se stalVáclav Klaus.
Po vzoru amerických prezidentů založil 26. července 2004Knihovnu Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály vztahující se k Havlově tvorbě a politickému působení. Byl místopředsedou amerického neokonzervativního think tankuThe Committee on the Present Danger.[59]
Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata.
“
— Václav Havel
Roku 2007 se Václav Havel připojil k jednodenní solidární hladovce na podporu kurdského lékaře a podnikateleYekty Uzunoğlu.[61]
Po dlouhé přestávce napsal další divadelní hruOdcházení (premiéra 2008), inspirovanou vlastními zkušenostmi z politiky.
V posledních měsících svého života se Havel v důsledku svých dlouhotrvajících zdravotních komplikací veřejného života již spíše stranil. Odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Naposledy veřejně vystoupil týden před smrtí, kdy se setkal s tibetskýmdalajlámou u příležitosti jeho návštěvy v Praze. Havlovo úplně poslední veřejné vystoupení se odehrálo v pražskégalerii DOX 10. prosince 2011, kde převzal cenu slovenské NadaceJána Langoše.[62]
Pietní akce na Václavském náměstí 18. prosince 2011
Václav Havel zemřel v neděli18. prosince2011 v 9.46 hodin na následky dlouhodobých zdravotních problémů. Zemřel ve spánku na oběhové selhání. Byly u něj jeho manželka Dagmar a jedna zesester boromejek, které se o Havla v posledních měsících jeho života staraly.[63] Původně oznámeným údajem pro čas smrti bylo 10.15 hodin,[64] Dagmar Havlová však v rozhovoru proLidové noviny dva roky poté upřesnila, že Václav Havel zemřel o téměř půl hodiny dříve, tedy v 9.46 hodin.[65]
Náhrobek rodiny Havlovy odOlbrama Zoubka na Vinohradském hřbitově
Na úmrtí Václava Havla reagovali čeští i světoví politici,[66] ale také běžní občané. Již v podvečer 18. prosince se lidé začali spontánně scházet, např. naVáclavském náměstí v Praze čiMoravském náměstí v Brně, aby uctili jeho památku. Téhož dne v 18 hodin se také na popud arcibiskupaDominika Duky rozezněly zvony po celé České republice. Prezident Václav Klaus vyslovil soustrast jeho vdově Dagmar Havlové a inicioval ustavení výboru prostátní pohřeb Václava Havla.[67] Již od 10. hodiny v pondělí 19. prosince 2011 byly v Rotmayerově sále Pražského hradu pod Štursovou mramorovou sochouT. G. Masaryka vystaveny pro veřejnost kondolenční knihy, do nichž zapsali jako první svou kondolenci představitelé státu a arcibiskup Dominik Duka. Lidé přistupovali v dlouhé frontě přes Plečnikovu sloupovou síň, místy, v nichž občané před 21. zářím 1937 dávali poslední sbohem prezidentu Masarykovi. Ve dnech 19. a 20. prosince byla rakev s ostatky vystavena v prostorách odsvěcenéhokostela sv. Anny (sídlo kulturního centra Pražská křižovatka), kde se jí poklonily tisíce lidí.[68] Poté byly ostatky převezeny za účasti desetitisíců lidí v pohřebním průvodu přes Karlův most doToskánského paláce a odtud na lafetě děla, na níž 21. září 1937 nastoupil svou poslední cestu T. G. Masaryk, a za doprovodu vojenské hudby doVladislavského sálu Pražského hradu. Zde se ostatkům Václava Havla během středy a čtvrtka poklonilo 20 až 30 tisíc občanů.[69]
Kytice a věnce darované prezidentovi občany při posledním rozloučení byly ve dnech 31. prosince 2011 až 2. ledna 2012 převezeny na lodích doDěčína, kde byly „odstrojeny“ a vypuštěny doLabe směrem k Severnímu moři. Ze zbytků vosku (ne)vyhořelých svíček, sesbíraných z pietních míst, byla v roce 2012 na popud Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy vytvořena plastika ve tvaru otevřeného srdce, do kterého je možno vstoupit –Srdce pro Václava Havla. Objekt byl vystaven na piazzetě pražského Národního divadla, později putoval po různých městech a přitahoval zájem lidí blízkých Havlovým myšlenkám. Po zrestaurování se autoři rozhodli Srdce umístit nastálo ve sklepeníStátního zámku Litomyšl.[74]
Václav Havel se s podporou obou manželek věnoval i charitativní činnosti.Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, do které vložil 50 milionů korun,[84][85] působí především v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní. NadaceForum 2000 pořádá od roku 1997 v Praze každoroční setkání významných osobností z celého světa. Celkem daroval v letech 1986–1997 na věci veřejného zájmu 85 milionů Kč.[84]
Blízký vztah měl k barmské disidentce a bojovnici za lidská právaAun Schan Su Ťij, kterou v roce 1991 doporučil místo sebe naNobelovu cenu za mír. V roce 2005 publikoval v listěThe Washington Post článekRůže pro „nesvobodnou“, v němž napsal: „Chtěl bych se s ní setkat a dát jí růži – takovou, kterou drží v ruce na fotografii v mé pracovně. Tak obyčejné přání se ale může v případě tak neobyčejné ženy jako Do Aun Schan Su Ťij jevit jako hloupý nápad.“ Růži z hrobu Václava Havla předal Su Ťij v červenci 2012 ministr zahraničíKarel Schwarzenberg při své návštěvěMyanmaru.[89] V roce 2013 na konferenci Fórum 2000 v Praze Su Ťij vzpomínala na své přátelství s Václavem Havlem: „Dostala jsem dopis, který napsal Václav Havel v listopadu, jen pár dní před tím, než zemřel. Byla jsem překvapená, že na nás pamatoval i v době, kdy byl tak nemocný.“[90]
Václav Havel byl od roku 1967 majitelemvenkovské usedlosti v Hrádečku u Trutnova, kterou zakoupil přes novinový inzerát.[91] Na počátku 90. let získal na základě restitučního zákona společně s bratrem Ivanem třetinu vily jejich děda Huga Vavrečky ve Zlíně, kterou navrhl architektVladimír Karfík, a čtyři nemovitosti v Praze:Palác Lucerna naVáclavském náměstí, činžovní dům naRašínově nábřeží, vyhlídkovou restauraciBarrandovské terasy postavenou architektemMaxem Urbanem avilu Miloše Havla od architektaVladimíra Grégra.[92] Vilu Miloše Havla v roce 1993 společně s bratrem prodal společnostiCharouz Holding řízenéAntonínem Charouzem, která v ní zřídila soukromý klub Playbon.[pozn. 2] Tentýž rok společně se svou první ženou Olgou koupil vilu v Dělostřelecké ulici poblíž Pražského hradu.[92] Šestinu Vavrečkovy vily v roce 1996 daroval pod podmínkou využití ke vzdělávacím účelům městu Zlín.[91][94] V roce 1997 prodal svou polovinu Paláce Lucerna společnostiChemapol Reality řízenéVáclavem Junkem. Svůj podíl v Barrandovských terasách tehdy převedl na svou druhou ženu Dagmar Havlovou, na kterou pak krátce před svou smrtí přepsal velkou část svého ostatního majetku, zejména všechny své nemovitosti.[91] V roce 2000 si pořídil i rezidenci v přímořském letovisku Olhos de Água u portugalského městaAlbufeira,[92][95] kterou pak v roce 2005 prodal.[96]
Myšlenku Václava Havla, že „zlu je nutno odporovat ihned, jakmile se objeví“, zmínil spolu s odkazem na 87. výročí jeho narození ve svém projevu 4. října 2023 vEvropském parlamentu prezident České republikyPetr Pavel.[97][98]
Kontroverze vyvolal již jeden z prvních kroků, který Václav Havel vykonal v úřadu prezidenta republiky. Bylo jím vyhlášení rozsáhléamnestie v roce1990. Došlo k propuštění 23 000 vězňů z celkového počtu 31 000. Jednalo se o osoby odsouzené na maximálně 3 roky. Mezi propuštěnými však byli i pachatelé těžkých zločinů. Lze zmínit případ vrahaJozefa Slováka souzeného za vraždujugoslávské občanky, který byl podmínečně propuštěn na základě amnestie. Slovák bývá zmiňován jako jedno z největších pochybení amnestie. V roce1993 se do vězení vrátil, mezitím však zabil další čtyři lidi.[99][100][101] Mezi propuštěnými vrahy (nebo budoucími vrahy) byli i Roman Kučerovský[102] aJaroslav Gančarčík (který zavraždil tři ženy).[103] Dalším amnestovaným byl i pedofil Jaroslav Oplíštil. Krátce po propuštění získal práci v pražské Nemocnici Na Bulovce na dětském oddělení. Zaměstnavatelé se totiž amnestovaných vězňů nemohli ptát, proč byli potrestaní. Hned 30. dubna si Oplíštil odnesl sedmiměsíční holčičku. Znásilnil ji a následně udusil. K činu se téměř okamžitě doznal a do vězení se vrátil na dalších 25 let. Trestu smrti unikl – byl zrušen den po jeho činu.[104] Ostatním vězňům byla odpuštěna třetina až polovina trestu. Taktéž bylo zastaveno stíhání osob, kterým hrozily nanejvýše 3 roky. Sám Havel amnestii hájil slovy: „Znalci říkají, že ta amnestie byla smysluplná. Samozřejmě, že v té pohnuté době vznikl bezpočet rozmanitých bludů – například, že kriminalita vinou této amnestie rapidně stoupla.“[105]
Kritiku si vysloužily i některé jím udělenémilosti. Kontroverzní byla například v roce 2001 milost Zdeňku Růžičkovi, obviněného z dvojnásobné vraždy. Milost byla zdůvodněna „vážnýmjustičním omylem“. Růžička byl v roce 2003 odsouzen za vydírání k 17 letům vězení.[106] Kontroverze vzbudily i milosti udělené známému sportovciRadomíru Šimůnkovi, který způsobil automobilovou nehodu s následkem tří úmrtí, či Martinu Odložilovi, jenž během hádky zabilsvého otce. Odložilovou matkou byla Havlova přítelkyněVěra Čáslavská.[107]
Dalším kontroverzním krokem byla omluvasudetským Němcům v Mnichově v roce 1990. Za tento krok si Havel vysloužil kritiku části veřejnosti. Omluva zaskočila i funkcionářeSudetoněmeckého krajanského sdružení.[108] Havlův přítelJan Petránek později o Havlovi řekl: „Já si Havla vážím za obrovskou spoustu věcí, které vykonal, ale on je velmi necitlivý k tomu, co cítí veřejnost.“ Své tvrzení zdůvodnil právě omluvou sudetským Němcům a také Havlovým odporem k Rusku, který dle jeho názoru stál Českou republiku mnoho obchodních příležitostí.[109]
Václav Havel byl také kritizován za podporubombardování Jugoslávie. Falešně mu bylo přisouzeno použití pojmu bombardování ve spojitosti se slovem „humanitární“[110]. Toto spojení vzniklo na základě jeho rozhovoru pro deníkLe Monde ze dne 29. dubna 1999, v němž sdělil:„Ze všeho nejdůležitější se mi zdá být přítomnost mírových sborů, která samozřejmě by bylo nejlépe, kdyby tam byla za souhlasu Jugoslávie, aby tam nebyly jako okupanti nebo jako válčící strana. Neboť ta přítomnost mírových sborů je přesně tím instrumentem, který může znamenat klíč ke všemu ostatnímu. I k tomu zastavení toho vyvražďování a vyhánění lidí z domovů i k eventuálním – vytvořit jakýsi prostor pro eventuální další politická jednání, k zabránění té katastrofě humanitární, jak se to nazývá, k té humanitární asistenci.“ Slova „bombardování“ a „nálety“ v doslovném přepisu rozhovoru vůbec nejsou[110]. Později tento popis označilRichard Falbr za „humanitární bombardování“, který bývá připisován právě Václavu Havlovi, jenž však odmítal, že by byl jeho autorem.[111] Havel pozdějipodpořil i americkou invazi do Iráku v roce 2003. V té době řada politiků, včetně českého premiéra Špidly, s invazí nesouhlasila.[112][113]
V reakci na neochotu Francie a Německa podpořit americký vojenský zásah proti Iráku podepsal Václav Havel a sedm dalších evropských státníků takzvanýDopis osmi, ve kterém vyjádřili podporu vojenské invazi. Dokument vyvolal řadu protichůdných reakcí na domácí i mezinárodní politické scéně, zejména po následnéválce v Iráku, kdy se nepodařilo žádný z oficiálně uváděných důvodů pro tento konflikt prokázat. Později Havel svůj podpis odůvodnil „časovým tlakem a doporučením ministerstva zahraničí“, ale válku v Iráku označil za „morálně ospravedlnitelnou“ a prohlásil, že po bedlivém pročtení dopisu nenachází ve sdělení „nic, co by nemohl podepsat“.[114]
Na Slovensku byl Václav Havel viněn např. pozdějším slovenským premiéremRobertem Ficem z likvidace tamního zbrojního průmyslu, když po sametové revoluci došlo k zastavení zbrojařské výroby na Slovensku.[115] Tato tvrzení však byla zpochybňována, protože o útlumu slovenského zbrojního průmyslu bylo údajně rozhodnuto ještě před sametovou revolucí.[116][117][118]
Z 50. let 20. století pochází z Havlovy dílny básně psané zejména ve volném verši, byly publikovány v několika sbírkách:
Čtyři rané básně, 1953
Záchvěvy, 1954
První úpisy, 1955
Prostory a časy, 1956
Na okraji jara, 1956
V 60. letech se Havel připojil k vlně experimentální poezie básněmi psanými strojopisnýmikaligramy – typogramy sestavených v několikadílné sbírceAntikódy.
Havlovy typogramy ze sbírkyAntikódy formálně navazovaly na mezinárodní hnutí konkrétní či experimentální poezie 60. let, z českých autorů mají blízko k poeziiJiřího Koláře, jemuž je kniha věnována. Od většiny ostatních autorů tohoto směru se Havel odlišoval tím, že jeho experiment neprotestoval jen proti konvencím dosavadní poetiky, ale byl i „protestem sociálně kritickým a v neposlední řadě i jakousi artikulací absurdity tehdejších politických poměrů.“[119]
Některá čísla sbírky jsou spíše obrazy sestavené ze znakůpsacího stroje, jako kříž vytvořený z paragrafů věnovanýBedřichu Fučíkovi. Většinou však autor pracuje se slovy, která grafickými i gramatickými prostředky uvádí do nečekaných souvislostí. Mimo jiné se mu tím daří demaskovat lživost dobových politických frází, například zneužívání nacionalistického slovníku v básni Vzor lid:[120]
Na světovou uměleckou scénu Havel pronikl svou dramatickou tvorbou; první významnou divadelní hruZahradní slavnost uvedl roku 1963, posledníOdcházení napsal v roce 2006. Havlovy divadelní hry jsou ovlivněny především tradicíabsurdního divadla; mimochodemSamuel Beckett, jeden z jejích zakladatelů, uvězněnému Havlovi věnoval v roce 1982 hruKatastrofa. Není to ovšem jediný inspirační zdroj; například k Čechovovi se Havel sám odkazuje ve hřeOdcházení (2007) citací motivu z Višňového sadu.
„
PERINA: Samozřejmě. Pondělí se v chorukoru řekne ilopagar, úterý ilopager, středa ilopagur, čtvrtek ilopagir, pátek ilopageur, sobota ilopagoor. Jak myslíte, že se řekne neděle? No? (Hlásí se jediný Kalous) Tak Kalous!
KALOUS: (vstane) Ilopagor. (Usedne)
PERINA: Správně, Kalous! Máte jedničku!
“
—Vyrozumění, 11. obraz
Již první velká Havlova hra,Zahradní slavnost (1963), obsahuje klíčová témata jeho her, problémy moci, byrokracie a jazyka. Její hrdina Hugo Pludek příslušností k absurdní byrokratické organizaci a přijetím jejího jazyka ztrácí vlastní identitu.[121]
Ve hřeVyrozumění (1965) je hlavním tématem odcizení jazyka. Umělé jazykyptydepe achorukor, které mají zpřesnit a usnadnit komunikaci mezi byrokraty, se ve skutečnosti ukazují jako její nepřekonatelná překážka. Byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa kritizuje například hraAsanace (1987).
Některé Havlovy divadelní hry obsahují silný autobiografický prvek. Trojici herAudience,Vernisáž (obě 1975) aProtest (1978), jež jsou asi nejpřístupnější z celého Havlova dramatického díla,[122] spojuje postava disidenta Ferdinanda Vaňka, který pracuje v pivovaru podobně jako v té době sám Havel. Ferdinand Vaněk (ve Vernisáži ovšem se jménem Bedřich[123]) přitom hraje spíše „roli dramatického principu než postavy“:[124] sám toho dělá a říká málo, děj se spíše točí kolem toho, jak na Vaňkův pravdivý postoj k životu reagují druzí, kteří tak mohou demonstrovat svoji zbabělost, pokrytectví a kariérismus.Largo desolato (1984) je studií strachu pronásledovaného disidentského spisovatele o vlastní identitu. Hlavní postavaOdcházení (2007), které Havel napsal po skončení své prezidentské funkce, prožívá situaci po ztrátě politické funkce a hra se dotýká problémůkorupce nebobulvárního tisku.
Po uvedení zfilmované verzeOdcházení (kterou Havel i režíroval a za niž byl posmrtně oceněnČeským lvem pro nejlepší scénář[125]), Havel oznámil, že se chystá napsat poslední divadelní hruSanatorium,[126] kterou rozepsal, ale už nestihl dokončit.[127]
Zahradní slavnost, 1963. Hlavním hrdinou hry je Hugo Pludek, jehož genialita spočívá v tom, že dokáže jakýkoliv systém přivést k dokonalosti a zcela s ním splynout, čímž vlastně ztrácí svoji identitu.
Vyrozumění, 1965. Hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je zde budován na umělém jazykuptydepe, který má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp.
Po celý tvůrčí život se Václav Havel věnoval esejistice, zpočátku šlo především o texty o divadle a literatuře, brzy kvůli totalitním společenským podmínkám na jedné straně a vlastní zodpovědnosti, poctivosti a snaze hledat pravdu na straně druhé se v textech zákonitě začaly objevovat i úvahy nad společenskou situací, později (1968, normalizace, Charta 77) politické texty převažují; patří sem rovněž jehoepistolární tvorba, literární a divadelní kritika, projevy a další příležitostné texty.
Václav Havel začal psát literárně a divadelně kritické i úvahové texty již na počátku 60. let. Obecně známými se jeho projevy a eseje staly v době kolem Pražského jara 1968. Nejvýznamnější část jeho esejistického a epistolárního díla vznikla v dobáchnormalizace, nepřestal však psát esejistickou literaturu ani v době prezidentství.
V Brně byla na popud uměleckého řediteleDivadla Husa na provázkuVladimíra Morávka po Václavu Havlovi pojmenována v roce 2013 ulička v centru města, jdoucí od dotčeného divadla k Petrovu. Jde o starou uličku, která však dosud nenesla žádné jméno.[138]
U příležitostivýročí vzniku Československa 28. října 2020 polské hlavní městoVaršava na základě žádosti občanů pojmenovalo prostor nedaleko českého velvyslanectví náměstím Václava Havla.[146] K tomuto datu se jednalo již o čtvrté veřejné prostranství v Polsku nazvané po Havlovi, předcházela mu ulice vGdaňsku a dvakruhové objezdy (ronda) vČenstochové a veVratislavi. K nim přibyl v roce 2022 kruhový objezd vLodži.[147]
Na několika místech ve světě i v Česku vznikajíLavičky Václava Havla.[148] Jde o dvě židle (křesílka) pevně spojené se stolečkem, jehož středem prorůstálípa. Autorem návrhu jeBořek Šípek, cena lavičky se pohybuje okolo 350 000 Kč.[149] Tato díla se v několika městech stala terčem vandalismu.[149][150]
Vefoyeru prvního balkonu historické budovyNárodního divadla byla 17. listopadu 2011 odhalena z iniciativy donátorky Dadji Altenburg Kohlové a jejího manžela výtvarníka Daniela Pešty bronzová busta Václava Havla, kterou vytvořil německý výtvarníkKai Teichert.
V roce 2012, tedy jen několik měsíců poté, co bývalý český prezident Havel zemřel, byla slavnostně odhalena za účasti Dagmar Havlové a několika stovek místních občanů bronzová busta Václava Havla v Havlově parku v Litoměřicích. Busta je výsledkem spolupráce mezi městem Litoměřice a Nadačním fondem Kalich, autorkou díla je litoměřická akademická sochařkaAlžběta Kumstátová.
Busta Václava Havla na radnici městské části Praha 3
U příležitosti nedožitých 80. narozenin a 20 let od jeho státní návštěvy v Irsku byla v prosinci 2016 odhalena Havlova busta v předsálí zasedací místnosti v Leinster House, historickém sídleirského parlamentu. Této pocty se mu dostalo jako vůbec prvnímu cizinci.[153] V roce 2016 byla také odhalena busta Václava Havla vLetovicích.[154]
V roce 2012, při příležitosti 1. výročí úmrtí Václava Havla, vznikla iniciativa s názvemKrátké kalhoty pro Václava Havla ve snaze uctít jeho památku gestem, které bude jedinečné, zapamatovatelné a hlavně lehce proveditelné. Krátké kalhoty připomínají inauguraci Václava Havla do prezidentského úřadu v roce 1989 ve viditelně povytažených kalhotách.[164] Výročí spojené s úmrtím Václava Havla připadající na18. prosinec je díky této iniciativě známo jakoDen Václava Havla, jeho připomínkou mají tak být povytažené kalhoty. K iniciativě Krátké kalhoty pro Václava Havla se každý rok pravidelně připojuje takévelvyslanectví USA v Praze.[165]
Fotografie Václava Havla na fontánách v Záhřebu v předvečer jeho nedožitých 80. narozenin, 4. října 2016
U příležitosti nedožitých 80. let Václava Havla, dne 4. října 2016, byla na fontánách umístěných u Národní a univerzitní knihovny vZáhřebu promítána Havlova fotografie na návrh Chorvatsko-české společnosti.[167]
V roce 2008 vstoupil do kin celovečerní dokumentObčan Havel zachycující více než desetiletí pohledů do pracovních ale i soukromých událostí prezidenta Havla, stal se nejnavštěvovanějším českým dokumentem. Film následovaly další díly v roce 2009 pojmenovanéObčan Havel -Kandidát, DusnoaObčan Havel - Krize a Odcházení postihující řadu zajímavých zákulisních scén, které se do filmuObčan Havel nevešly, např. cesty bývalého prezidenta po světě i po Česku, události spojené s výzvouDěkujeme, odejděte, kriziČeské televize, pražské zasedáníMezinárodního měnového fondu, summit NATO či neformální setkání disidentů pozvaných Havlem na šneky.[170] V 2024 byl natočen dokumentární snímek o posledních letech Havlova života s titulemTady Havel, slyšíte mě?[171]
Jako autor a scenárista převedl řadu svých divadelních her pro televizní film. Václav Havel je rovněž autorem scénáře a režisérem celovečerního filmuOdcházení z roku 2011. V několika filmech si dokonce zahrál sám sebe. V několika původních českých filmech pak osobnost Václava Havla vystupuje prostřednictvím dvou českých hercůMarka Daniela aViktora Dvořáka.
Jiřím Kolářem ilustrovaná Havlova knihaSlovo o slovu
V roce 1992 podnítila univerzitaCooper Union v New Yorku ilustrování Havlovy esejeSlovo o slovuJiřím Kolářem. To vedlo k tisku limitované edice knihy a vytvoření velkoformátových zvětšenin pro účely výstavy. Její americká premiéra byla reprízována v České republice (1993), jednak v pražskémUměleckoprůmyslovém muzeu (UPM) a poté v benešovskémMuzeu umění a designu. Tisky byly uloženy ve sbírce UPM, knihy ve sbírce benešovského muzea. Návazně proběhla v Benešově výstava podobně zvětšených Havlových typogramůAntikódy.[172] Ty se těšily pozornosti galerií i později (např.Antikódy v Centru Bořislavka, Praha, 2022).
↑V šestkrát opakovanévolbě prezidenta ČSFR v roce 1992 nebyl nikdo zvolen. Václav Havel 20. července odstoupil a funkce prezidenta tak zůstala až do zániku federace 31. prosince neobsazena.
↑O provoz klubu se starala akciová společnost Playbon Private Club, která se roku 1999 stala také vlastníkem nemovitosti.[93]
↑PREČAN, Vilém.Chronologický přehled 1936 - srpen 1989 hlavních údajů o životě, literárním díle, kulturní a společenské aktivitě Václava Havla [online]. vaclavhavel.cz.Dostupné online.
↑MALÁ, Martina. Geislerová je stejně rázná, jako byla Olga, říká režisér filmu Havel.iDNES.cz [online].MAFRA, 2020-08-12 [cit. 2020-9-13].Dostupné online.
↑Vilém Prečan: Chronologický přehled hlavních údajů o životě, literárním díle, kulturní a společenské aktivitě Václava Havla (1936–srpen 1989), in:HAVEL, Václav.Do různých stran. Praha:Lidové noviny, 1990.Dostupné online.ISBN80-7106-000-3. S. 490. [Dále jen Prečan (1990)].
↑BAROCHOVÁ, Petra. Olga Havlová: Jak se z chudé šičky stala uznávanou první dámou.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-10-27 [cit. 2021-12-18].Dostupné online.
↑ S Václavem Havlem čekala dítě. Řadě lidí může pomoci, co jsem prožila a překonala, říká Vodňanská.DVTV.cz [online]. Aktualne.cz, 2018-07-02 [cit. 2019-04-16].Dostupné online.
↑Listopadové události v datech [online]. spolecnost89 [cit. 2008-03-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-28.
↑SUK, Jiří.Labyrintem revoluce - Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize (Od listopadu 1989 do června 1990). 1. vyd. Český Těšín: Prostor, 2003.ISBN80-7260-099-0. S. 22.
↑Ondřej Šťastný: 1977: pusťte mě, stáhnu se 1979: vězněte mě, neuhnu.MF Dnes 3. října 2009, s. A3
↑KUBECZKA, Josef. Prezident Havel natočil třináctý a poslední novoroční projev.Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2002-12-30 [cit. 2024-11-02].Dostupné online.
↑PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019,ISBN978-80-87173-47-3, str. 24-25, s. 151, s. 157, s. 169, s. 184, s. 185
↑C-span.org.Záznam projevu prezidenta Havla před Kongresem USA [online]. 1990-02-21 [cit. 2014-01-11].Dostupné online.
↑ Před 30 lety Gorbačov vítal v Moskvě Havla. Sovětští vojáci pak začali opouštět Československo.ČT24 [online].Česká televize, 23. února 2020.Dostupné online.
↑ab Václav Havel († December 18, 2011).www.clubofrome.org [online]. [cit. 2012-01-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-25.
↑ „Dosť bolo Havla!“ Před 30 lety byl prezident napaden v Bratislavě nespokojeným davem.ČT24 [online].Česká televize, 14. března 2021.Dostupné online.
↑KADEŘÁVEK, Šimon. Dagmar Havlová byla manželovi velkou oporou, přesto ji veřejnost brala jako tu "druhou".Reflex.cz [online]. Czech News Center (CNC), 2023-03-22 [cit. 2024-11-02].Dostupné online.
↑ Zelené podpořil Havel, vymezují se proti TOP 09.Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-09-06 [cit. 2015-04-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-04.
↑SOUKUP, Jaroslav. Zelení představili své sympatizanty - Havla, Schwarzenberga a Holubovou.Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-05-18 [cit. 2015-04-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-03.
↑ Havel podpořil zelené. Srovnal továrny s koncentráky.tn.cz [online]. CET 21, 2009-05-18, rev. 2009-05-18 [cit. 2015-04-14].Dostupné online.
↑ Václav Havel vyzývá občany k volbě Strany zelených.zprávy.tiscali.cz [online]. Tiscali Media, 2009-09-06 [cit. 2015-04-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
↑ Komentář k Havlovu úmrtí od Jakuba Patočky.denikreferendum.cz [online]. [cit. 2011-12-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-03.
↑ Portréty, Český rozhlas 18. 12. 2011 20:10, Václav Havel. Pořad k 20. výročí listopadové revoluce. (Repríza z 15. listopadu 2009)..prehravac.rozhlas.cz [online]. [cit. 2011-12-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-06.
↑ Committee on the Present Danger – Our Team.www.committeeonthepresentdanger.org [online]. [cit. 13-11-2010].Dostupné v archivu pořízeném dne 13-08-2015.
↑Novinky, ČTK. Havel se pustil do Klause kvůli homosexuálům.www.novinky.cz [online]. Borgis, 2006-03-25 [cit. 2024-11-02].Dostupné online.
↑JIŘIČKA, Jan. Klaus zpochybňoval pěší průvod za rakví manžela, říká Dagmar Havlová.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-12-17 [cit. 2015-02-28].Dostupné online.
↑ Byl to hrdina a patřil k největším Evropanům, lituje svět Havlovy smrti.iDNES.cz [online].MAFRA, 2011-12-18 [cit. 2011-12-19].Dostupné online.
↑ Budu vzpomínat s úctou, kondoloval Klaus. Pak domluvil s vdovou pohřeb.iDNES.cz [online].MAFRA, 2011-12-18 [cit. 2011-12-19].Dostupné online.
↑ Havlová položila růže na manželovu rakev, klaněly se u ní zástupy.iDNES.cz [online].MAFRA, 2011-12-19 [cit. 2011-12-21].Dostupné online.
↑ Davy, kterým Havel změnil život, mrzly, aby mu mohly naposledy poděkovat.Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-12-23 [cit. 2012-01-02].Dostupné online.
↑ Státní smutek za Havla bude tři dny, vláda ho chce uctít i zákonem.iDNES.cz [online].MAFRA, 2011-12-19 [cit. 2011-12-21].Dostupné online.
↑MAŠKOVÁ, Martina; VYDROVÁ, Michaela.Akademická obec UK si připomíná Havla na pietním setkání v Karolinu [online]. Praha: Český rozhlas, 2011-12-22 [cit. 2019-01-03].Dostupné online.
↑ Tahanice o Lucernu pokračují.Konkursní noviny [online]. Konkursní noviny, 2007-02-07 [cit. 2015-04-14]. Čís. 3.Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18.
↑ab Český rozhlas, zprávy Radia Praha 19. 7. 1998.archiv.radio.cz [online]. [cit. 2007-05-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-18.
↑ Nadace Vize 97 - Výroční zpráva 2006.www.vize.cz [online]. [cit. 2010-11-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.
↑jh. Hitparáda pro Václava Havla. Jaká byla hudba bývalého prezidenta?.ČT24 [online].Česká televize, 2013-12-24 [cit. 2025-09-22].Dostupné online.
↑ Havel se stal i náčelníkem „českého Woodstocku“, pocta ho tehdy dojala.iDNES.cz [online].MAFRA, 2011-12-19 [cit. 2022-10-20].Dostupné online.
↑ Schwarzenberg předal Su Ťij Havlovu růži. Zesnulému prezidentovi splnil staré přání.Hospodářské noviny [online]. 17. července 2012.Dostupné online.
↑ Nečekané přátelství napříč kontinenty a oceány. Jaký vztah má barmská vůdkyně Su Ťij k Česku a Havlovi?.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 3. června 2017.Dostupné online.
↑abcŠENKÝŘ, Miloš. Lucerna: nesplněné přání VH.Lidové noviny. 2011-12-20, s. 7.
↑abcJiří Kubík,Havel dědil, kupoval a prodával, Mladá fronta DNES, 3. června 2002, strana 3
↑ Rekonstrukce a adaptace Vavrečkovy vily - Informační server statutárního města Zlín.www.zlin.eu [online]. [cit. 2010-11-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-23.
↑ Czech president in Albufeira.The Portugal News Online [online]. The Portugal News, 2000-08-05 [cit. 2017-05-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-03. (anglicky)
↑VOCHOZKOVÁ, Tereza Rozálie. Evropské volby budou zkouškou i příležitostí pro demokracii, pronesl prezident Pavel.ČT24 [online].Česká televize, 2023-10-04 [cit. 2023-10-04].Dostupné online.
↑Projev prezidenta republiky Petra Pavla v Jednacím sále Evropského parlamentu [online]. Hrad.cz, 2023-10-04 [cit. 2023-10-04].Dostupné online.
↑PIŠKO, Michal. Havlova amnestia pustila z väzníc aj tisíce Slovákov.SME [online]. Petit Press, 2013-01-02 [cit. 2015-06-21].Dostupné online. (slovensky)
↑ Oprášené drámy: Psychopat zo Záhoria zavraždil päť žien.čas.sk [online]. Azet.sk, 2010-11-18 [cit. 2015-06-21].Dostupné online. (slovensky)
↑JEDLIČKA, Miloslav.Jozef Slovák [online]. [cit. 2015-06-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-15.
↑JEDLIČKA, Miloslav.Roman Kučerovský. Narozen 6. září 1956 Brno [online]. [cit. 2016-02-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03.
↑JEDLIČKA, Miloslav. Vraha tří žen našli kriminalisté po třinácti letech. Díky DNA.iDNES.cz [online].MAFRA, 2008-09-20 [cit. 2019-01-03].Dostupné online.
↑ Havlova velká amnestie: na Nový rok 1990 propustil dvě třetiny vězňů.iDNES.cz [online].MAFRA, 2019-05-02 [cit. 2019-10-28].Dostupné online.
↑ První krok Václava Havla v úřadu – rozsáhlá amnestie.ČT24 [online]. Česká televize, 2010-01-01, rev. 2010-01-01 [cit. 2015-06-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29.
↑ŠÍDLO, Jindřich; MACHÁČEK, David.Milosti: věčný problém Václava Havla [online]. svet.czsk.net [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑ŠTERN, Ivan. Ivan Štern: Sudetští Němci a pochybný politický kapitál.ČRo 6 [online]. Český rozhlas, 2013-01-23 [cit. 2015-06-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
↑ Havel se omluvil sudetským Němcům. Proč? Disident Petránek je nekompromisní.Parlamentní listy [online]. OUR MEDIA, 2011-12-10 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑VÁCLAV HAVEL o amnestii, omluvě Němcům a "humanitárním bombardování", 2005. [s.l.]: GoschaTV1video.
↑PETŘÍK, Lukáš. Havel nese odpovědnost za vraždění dětí. Poslankyně udeřila.Parlamentní listy [online]. OUR MEDIA, 2013-03-26 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑TUREČEK, Břetislav; HROMÁDKA, Martin. Česko nezůstalo při invazi do Iráku stranou. Zeman i Havel ji podpořili, Špidla odrazoval.Český rozhlas [online]. Český rozhlas, 2013-03-19 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑DPA. Havel: Válka v Iráku byla morálně ospravedlnitelná.Novinky.cz [online]. Borgis, 2003-09-05 [cit. 2019-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-28.
↑ Fico kritizoval Havla a zastavenie zbrojárskej výroby.SME [online]. Petit Press, 2007-09-14 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑PALATA, Luboš. Premiér Fico Havla uznávat ani nemůže, říká slovenský politolog.Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2009-11-19 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑BERGER, Vojtěch; KAŠPAR, Mirko. Slovenský mýtus padl: Václav Havel tamní zbrojovku nezrušil.Český rozhlas [online]. Český rozhlas, 2011-12-23 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑NOVÁK, Martin. Seriál: Jak začal konec Československa? Tanky.Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-09-24 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑Josef Hiršal: Antikódy aneb angažovaná artikulace absurdity. In: Václav Havel: Antikódy. Odeon, Praha 1993,ISBN80-207-0442-6, s. 6
↑PONTUSO, James F. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers, Inc., 2004. 175 s.ISBN0742522555. S. 76. (anglicky) [Dále jen Pontuso (2004)].
↑Academia. V hlavní roli Ferdinand Vaněk antologie.iLiteratura.cz [online]. 2006-10-07 [cit. 2019-10-07].Dostupné online.
↑Lesley Chamberlain, citován in Pontuso (2004), s. 77
↑REDAKCE. České lvy ovládlo drama Poupata, nejlepší scénář napsal Havel.Týden.cz [online]. 2012-03-03 [cit. 2016-09-30].Dostupné online.
↑ Poslední rozhovor s Václavem Havlem pro HN.iHNed.cz [online]. 2011-07-11 [cit. 2011-12-18].Dostupné online.
↑VÁLKOVÁ, Hana. Rozepsal divadelní hru, pak začal chřadnout, říká o Havlovi boromejka.iDNES.cz [online].MAFRA, 2011-12-22 [cit. 2011-12-22].Dostupné online.
↑Cf.Putna, Martin C.:Václav Havel. Duchovní portrét v rámci české kultury 20. století, Praha 2011
↑Kdo jsme? [online]. Praha: Knihovna Václava Havla [cit. 2012-09-30].Dostupné online.
↑DOHNAL, Martin. Česká ves v Srbsku má Havlovu ulici, teď se modlí.Deník.cz. 2011-12-23.Dostupné online [cit. 2024-11-01].
↑MAHEL, Tadeáš. O českých vesnicích v Srbsku se příliš neví.Třebíčský deník. 2015-11-23.Dostupné online [cit. 2024-11-01].
↑ČTK. Václav Havel bude mít svoji ulici v severopolském Gdaňsku.Novinky [online]. www.novinky.cz, 2011-12-22 [cit. 2024-11-01].Dostupné online.
↑BRENDLOVÁ, Eva; FILIP, Martin. Havlovo jméno ponese škola v Poděbradech, kde studoval s Formanem.iDNES.cz [online].MAFRA, 2012-01-11 [cit. 2012-09-30].Dostupné online.
↑BŘEZINOVÁ, Markéta. Vláda souhlasila, v Ruzyni bude Letiště Václava Havla.iDNES.cz [online].MAFRA, 2012-03-21 [cit. 2012-09-30].Dostupné online.
↑ZÁLESKÝ, Petr. Tahanice o Havlovu ulici v Trutnově vrcholí, akademici podpořili rebely.iDNES.cz [online]. 2016-12-07 [cit. 2024-03-17].Dostupné online.
↑У Києві з’явився бульвар Вацлава Гавела і сквер імені волонтерів АТО [online]. Українська правда - Київ, 2016-11-10 [cit. 2016-11-10].Dostupné online. (ukrajinsky)
↑apn. Varšava má nově náměstí Václava Havla, je čtvrtým v Polsku.ČT24 [online].Česká televize, 2020-10-28 [cit. 2020-10-28].Dostupné online.
↑MD. Nowe rondo na Teofilowie ma już patrona. Upamiętniono w końcu Vaclava Havla.dzienniklodzki.pl [online]. Dziennik Łodzki, 2022-07-27 [cit. 2024-11-02].Dostupné online.
↑MALÍNSKÁ, Jaroslava; KARLÍK, Martin. V Praze byla odhalena lavička Václava Havla, má sloužit k setkávání a dialogu.Český rozhlas [online]. Český rozhlas, 2014-05-01 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑abPETŘÍKOVÁ, Petra. Havlovu lavičku po pár dnech zničil vandal, ulomil ozdobná srdce a koule.iDNES.cz [online].MAFRA, 2014-11-03 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑KRATOCHVÍL, Jiří. Vandalové poškodili lavičku Václava Havla v Českých Budějovicích.iDNES.cz [online].MAFRA, 2014-07-31 [cit. 2015-06-21].Dostupné online.
↑FEREBAUER, Václav. V USA odhalili bustu Havla. Byl to hrdina, zaznělo v úvodním projevu.iDNES.cz [online].MAFRA, 2014-11-19 [cit. 2014-11-19].Dostupné online.
↑Lidovky.cz; ČTK. Pocta Havlovi. Jako čtvrtý Evropan má v americkém Kongresu bustu.Lidovky.cz [online]. 2014-11-19 [cit. 2016-09-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-02.
↑HOŠEK, Jiří (jih). Havel má jako první cizinec bustu v irském parlamentu. Byl výjimečnou osobností, říká politik.Český rozhlas [online]. 2016-12-08 [cit. 2016-12-10].Dostupné online.
↑ Letovičtí odhalili v parku bustu Václava Havla. Při zahradní slavnosti.Blanenský deník. 2016-10-09.Dostupné online [cit. 2018-04-16].
↑NOVOTNÁ, Barbora. Dvakrát se tu oženil. Na radnici Prahy 3 slavnostně odhalili bustu Václava Havla.www.prahain.cz [online]. Flowee s.r.o., 2021-12-10 [cit. 2024-11-02].Dostupné online.
↑abČTK. Havlovo jméno zatím nese osm veřejných míst, dvě jsou v Polsku.Deník.cz [online]. 2013-03-27 [cit. 2014-05-17].Dostupné online.
↑iDNES.cz; ČTK. Dosluhující prezident Václav Klaus dostal na cestu z funkce Zlatý citron.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-01-27 [cit. 2013-04-03].Dostupné online.
↑Ocenění Trilobit Beroun 2012 [online]. Fites.cz [cit. 2013-04-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02.
↑Ceny Trilobit Beroun 2012 [PDF]. Fites.cz, 2013-01-25 [cit. 2013-04-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02.
↑Cena Václava Havla za kreativní disent [online]. Oficiální prezentace Dagmar Havlové-Veškrnové [cit. 2014-05-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-17.
↑The Václav Havel Prize for Creative Dissent [online]. New York: Human Rights Foundation, 2012-04-11 [cit. 2013-04-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 17-05-2013. (anglicky)
↑ČTK. Rada Evropy udělí první Cenu Václava Havla za lidská práva.Denik.cz [online]. 2013-09-30 [cit. 2013-09-30].Dostupné online.
↑ket. Vítězem evropské Ceny Václava Havla je běloruský aktivista Bjaljacki.Česká televize [online]. 2013-09-30 [cit. 2013-09-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02.
↑Krátké kalhoty [online]. Den Václava Havla [cit. 2016-12-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20.
↑Velvyslanectví si připomíná památku prezidenta Václava Havla [online]. Velvyslanectví USA v České republice, 2016-12-18 [cit. 2016-12-19].Dostupné online.
↑ Město New York vyhlásilo 28. září za Den Václava Havla.ČT24 [online]. 2016-09-29 [cit. 2016-12-19].Dostupné online.
↑ Lidé nejen v Česku vzpomínali na Václava Havla.České noviny [online]. ČTK [cit. 2017-05-23].Dostupné online.ISSN1213-5003.
↑ Slavnostní připomínku Dne boje za svobodu a demokracii doplnilo zasazení stromu Václava Havla - Prostějov.www.prostejov.eu [online]. [cit. 2021-11-22].Dostupné online.
↑ Strom Václava Havla v Chocni – ODS.Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2021-11-22].Dostupné online.
↑ Václav Havel | Biografie.ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-11-02].Dostupné online.
↑ČT24. Byl stále stejně vtipný a milý, říká režisér nového dokumentu o posledních letech Václava Havla.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2024-04-11].Dostupné online.
KRISEOVÁ, Eda.Václav Havel: životopis. 1. vyd. v ČSFR. Brno: Atlantis, 1991. 175 s., [40] s. fot. příl.ISBN80-7108-024-1.
LUKEŠ, Zdeněk.Praha Václava Havla: průvodce po stavbách spojených s životem dramatika, disidenta a prezidenta. Praha: Knihovna Václava Havla, 2016. 212 s.ISBN978-80-87490-68-6.
PRECLÍK, Vratislav. Václav Havel a Masarykovo demokratické hnutí. Prezident Václav Havel a MDH v devadesátých letech, inČas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen – prosinec 2023, roč. XXXI., čís. 144. ISSN 1210-1648, str. 6 – 17.)
PUTNA, Martin C.Václav Havel: duchovní portrét v rámu české kultury 20. století. Praha: Knihovna Václava Havla, 2011. 383 s. (Edice Knihovny Václava Havla, sv. 3).ISBN978-80-87490-07-5.
PUTNA, Martin C.Spiritualita Václava Havla: české a americké kontexty. Praha: Knihovna Václava Havla, 2009. 84 s. Sešity Knihovny Václava Havla, 4/09.ISBN 978-80-903518-6-8.
TŘEŠTÍK, Michael, ed.Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s.ISBN80-902586-9-7. S. 183–184.
.jpg)
.JPG)
.jpg)
_01.jpg)
