Václav Benda (8. srpna1946Praha –2. června1999Praha) bylčeskýfilosof,kybernetik,katolickýaktivista,pravicový politik a protikomunistickýdisident,politický vězeňkomunistického režimu a zakladatel a první předsedaKřesťansko-demokratické strany. Jeho synMarek Benda rovněž působí v politice.
Václav Benda vystudovalbohemistiku a filosofii naFilozofické fakultě Univerzity Karlovy (1964–1969), v této době byl aktivní ve studentském hnutí a podílel se na zakládání klubů katolické mládeže. Na FF UK působil v letech1969 až1970 jakoasistent. Poté v letech 1970–1975 vystudoval teoretickou kybernetiku naMFF UK.[1] Pro svoukatolickou víru a neochotu vstoupit doKSČ vystřídal mnoho povolání.[2] V letech1975 až1977 pracoval jako počítačový odborník veVýzkumném ústavu matematických strojů.
Až do roku 1976 nevystupoval protikomunistickému režimu. Avšak otřásl jímproces s hudebníky ze skupinyThe Plastic People of the Universe.[2] Byl jedním z iniciátorů a prvních signatářůCharty 77.[2] Za to byl vyloučen zRevolučního odborového hnutí a posléze i propuštěn z práce.[3][4]
V letech1979 a 1984 byl mluvčím Charty 77,[5][6] v roce1978 se pak podílel na založeníVýboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za svou činnost byl v letech 1979 až1983 vězněn pro podvracení republiky. Mimo to se on i jeho rodina stali terčem různého šikanování ze strany státní moci – byl propuštěn z práce, vyslýchán, byl mu vypnut telefon a kontrolována pošta, v jeho bytě byladomovní prohlídka, při které mu byly zabaveny některé věci.[4] Tyto ústrky ho podle jeho slov učinily ještě zatvrzelejším v boji s režimem.[4]
V roce 1984 byl pozván na kongresWege zu einer Europäischen Friedensordnung, který se konal vzápadoněmeckémHeidelbergu. Kongresu se rozhodl nezúčastnit, protože měl obavy, že by mu československé orgány nedovolily návrat do vlasti. Místo toho poslal účastníkům dopis, ve kterém jim vyjádřil podporu a sympatie a poprosil je, aby protestovali proti uvěznění disidentaLadislava Lise.[7]
V letech1985–1989 vydával samizdatový časopisPARAF (PARalelní Akta Filozofie).[8]
Již 15. listopadu 1989 se kolem Václava Bendy zformovala skupina 21 osob vHnutí za občanskou svobodu, která založila frakci Křesťanskodemokratického klubu (KDK HOS). V průběhusametové revoluce se 3. prosince 1989 křídlo KDK HOS transformovalo doKřesťansko-demokratické strany (KDS), na jejímž ustavujícím sjezdu byl Benda 26. prosince téhož roku zvolen předsedou (registrace strany se uskutečnila v lednu 1990). Stranu pak vedl až do olomouckého volebního sjezdu v prosinci 1993, kdy prohrál souboj o předsednictví sIvanem Pilipem a stal se prvním místopředsedou.[9]
V prosinci 1989 nastoupil jako poslanec za KDS v rámci procesukooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci doSněmovny liduFederálního shromáždění (volební obvod č. 2 –Praha 2 aPraha 4). Mandát obhájil ve svobodnýchvolbách roku 1990 a vevolbách roku 1992. Od června1992 do prosince téhož roku byl předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ve federálním parlamentu setrval až dozániku Československa.[10][11][12][13]
V roce1996 se stal po sloučení KDS a ODS členemObčanské demokratické strany, za niž byl téhož roku zvolen vobvodě Praha 1 doSenátu.[14] V letech1994 až1998 bylředitelemÚřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 1999 měl být stíhán za údajné neoprávněné nakládání s osobními údaji v souvislosti saférou Zilk, ale díkyimunitě nebyl k vyšetřování vydán. V souvislosti s tím se objevily informace o jeho vážném onemocnění, ale na přání rodiny nebyly podrobnosti zveřejněny. Václav Benda nedlouho poté po několikatýdenní hospitalizaci zemřel na selhání orgánů, ve věku 52 let.[15]
Václav Benda bylkřesťansky a pravicově orientovaný člověk a politik.Státní moc považoval za přidělenou odBoha, a křesťané by podle Bendy měli respektovat ty státní požadavky, které neruší jiné boží nároky.[16] Avšak „stát, který útočí jak na boží, tak na své vlastní symboly, popírá sám sebe, přestává být společenskou silou a tuto moc ztrácí“.[16] Československý právní systém byl podle Bendy „fakticky jeden z nejhorších na světě, protože byl koncipován výhradně k propagandistickým účelům“.[17] Koncem 80. let považoval komunistický režim za nejistý a zoufalý, „skutečnou společenskou sílu“ viděl v katolické církvi (ovšem bez jakékoliv větší moci), a předvídal konfrontaci těchto dvou stran. Ač se sám pokládal za radikálního, byl proti jakémukoliv uspíšení či eskalaci této konfrontace, protože ta by dle jeho názoru vedla ke krveprolití, a prosazoval spíše klidné stupňování nátlaku na stát.[16] Úlohu církve v tomto sporu viděl spíše v obraněnáboženské svobody, církev by se neměla angažovat ve sporech o světskou vládu.[18] Vytvořil koncepciparalelní polis, podle které měli občané vytvářet vlastní nezkažené společenské struktury a nahrazovat jimi nefunkční a zkorumpované struktury oficiální.[17] Struktury měly zahrnovat:
Socialismus amarxismus odmítal z křesťanských pozic: slibovaly totiž dosažení ráje na zemi pouze lidskými silami, ale to bylo dle Bendova přesvědčení vyhrazeno pouze Bohu a „lidské pokusy o totéž vedly vždy pouze ke smrti a otroctví“.[19] Myšlenka socialismu byla podle Bendy celkově naprosto špatná, i když obsahovala dílčí dobré body; „právě tyto body mohly některé lidi zaujmout a přitáhnout jejich pozornost k socialismu“.[6] Skeptický byl i k „socialismu s lidskou tváří“, protože i ten je „hrůzným monstrem“.[6] Odmítal konceptsociální rovnosti, protože ta je podle jeho názoru možná jen za cenu „zotročení člověka“.[19][6] Nebezpečí ovšem spatřoval i v „bezbřehém a formálně absolutizovanémliberalismu“.[6] Odmítalteokratické státní zřízení.[20][21] Avšak i demokracie podle se Bendy může stát diktaturou, proto je nutné, aby byla působnost vlády tvrdě omezena. Jedním z takových viděl vprincipu dělby moci.[22] Preferovalnepřímou demokracii,prezidentský systém vlády avětšinový volební systém.[22]
Byl přívržencemtrestu smrti.[6]Antikoncepci osobně považoval za „mravně závadnou, za cosi, co je vážnou hrozbou pro lásku, důstojnost lidské osoby a koneckonců i plnost sexuálního života jako takového“, avšak stát (i „stojící na křesťanských základech“) podle Bendy nemá právo antikoncepci zakazovat.[20] Podobně byl pro Bendu morálně nepřijatelnýrozvod, avšak byl proti zrušení rozvodů, neboť pro některé lidi může být menším zlem rozvést se, než v manželství zůstat. Stát by se ale měl snažit manžele přesvědčit, aby se snažili své problémy řešit jinak, než rozvodem.[20] Byl pro naprostý zákazinterrupcí.[20] Kontroverzi vzbudil svým výrokem ochilském pravicovémdiktátoroviAugusto Pinochetovi a jehovojenském režimu:„Kdybychom v Československu měli v roce 1948 muže s tak energickým odhodláním, nebylo by došlo kÚnoru a dalším neštěstím několika desetiletí. Pinochet jako jedna z nejvýznamnějších osobností tohoto století odvrátilAllendův komunistický puč. A hotovo.“[23] Schvaloval postupSpojeného království vesporu s Argentinou o Falklandské ostrovy.[6]
Měl šest dětí a předal jim svou velkou zálibu v hraní karet. SynMartin Benda (* 1970) se stal spoluautorem jedné knihy o karetních hrách.[24]
V roce1998 mu byla udělenaMedaile Za zásluhy_BAR.svg)
I. stupně.[25]
Od roku2009Ústav pro studium totalitních režimů udělujeCenu za svobodu, demokracii a lidská práva, původně pojmenovanou po Václavu Bendovi, osobnostem, které sehrály významnou roli v boji za svobodu a demokracii v letech 1938–1945 a 1948–1989.[26]
17. listopadu 2009 (v Den boje za svobodu a demokracii) byla Václavu Bendovi na pražskémKarlově náměstí (na domě č. o. 18, kde žil v letech 1969–1999) slavnostně odhalena pamětní deska s bustou od akademického sochařePetra Orieška.[27]
Ministrem obrany ČR mu bylo uděleno Osvědčení účastníka protikomunistického odboje.[28]
Obrázky, zvuky či videa k tématuVáclav Benda na Wikimedia Commons
OsobaVáclav Benda ve Wikicitátech| Senátor zaobvod č. 27 – Praha 1 | |
|---|---|
1996–1999:Václav Benda • 1999–2002:Václav Fischer • 2002–2008:Martin Mejstřík • 2008–2014:Zdeněk Schwarz • 2014–2020:Václav Hampl • od 2020:Miroslava Němcová | |
