První lidé, o nichž je známo, že obývali Střední Asii, byliSkytové, kteří pocházeli ze severních pastvin dnešního Uzbekistánu. V regionu se usadili někdy v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Postavili poté podél řek rozsáhlý zavlažovací systém.[12] Již v této době byly položeny základy měst jako je dnešníBuchara neboSamarkand.
SedícíBuddha z archeologické naleziště Fayaz Tepe, které fungovalo jako buddhistický klášter mezi 1. a 5. stoletím n. l.
V 5. století př. n. l. region ovládliBaktrijci,Sogdijci aJüe-č’ové, jež se stali součástíPerské říše. Především sogdiánští obchodníci Bucharu či Samarkand, centra oblasti ve starověku zvanéTransoxanie (Araby Maverannáhr), zapojili doHedvábné stezky a zajistili jim tak moc a bohatství.[13][14]
V 8. století vpadli do oblastiArabové, kteří sem přinesliislám.[16] Země byla násilně islamizována. V 9. století bylo území začleněno doSamanidské říše, později do turkickéKarachánovské říše. Ta měla zpočátku své hlavní sídlo na území dnešního Kyrgyzstánu a posléze Číny, ovšem v letech 1040–1212 byl jejím centrem Samarkand. Dočasně území ovládla téžSeldžucká říše aKara Kitani. V letech1219–1220 vpadl doChórezmské říše na území Uzbekistánu mongolský dobyvatelČingischán.[17] Jeho působení zde je spojeno s rabováním a vražděním místních obyvatel. Oblast byla invazí trvale ovlivněna – íránsko-perská kultura byla definitivně vytlačena na úkor kultury turkicko-mongolské. Obří ČingischánovaMongolská říše se sice rychle rozpadla, ale Čingischánův synČagataj udržel vládu ve střední Asii (kroměChórezmu, který ovládlaZlatá horda) a podařilo se to i jeho následovníkům, kteří takto stvořiliČagatajský chanát. Čagatajská dynastie vládla oblasti dnešního Uzbekistánu až do roku 1360. Od jednoho z posledních čagatajských vládcůOz Bega, který vládl zemi v letech1313–1340, je také odvozeno dnešní jméno země – Uzbekistán.
Dav v Registanu, Samarkand
Obrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městemSamarkand vytvořil ve druhé polovině 14. stoletíTamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk) (1336–1405). Jeho vojenské kampaně způsobily smrt milionů lidí.[18] Tento neuvěřitelně krutý dobyvatel nechal bohatství z dobytých zemí vozit do hlavního města jeho říše – doSamarkandu. Za jeho vlády prožívala v Samarkandu rozkvět architektura i věda, a také se z čagatajského turkického dialektu (čagatajštiny) stal literární jazyk, základ dnešní uzbečtiny. Prvním velkým literátem tohoto jazyka bylAlíšer Navoí, působící vHerátu (dnesAfghánistán). Tamerlán byl zakladatelem dynastieTimúrovců. Jeho vnuk Muhammad Taragaj známý jakoUlugbek (1394–1449) byl milovníkem vědy. Za jeho čtyřicetileté vlády ztrácela říše na významu, ale současně se Samarkand stal jedním z nejvýznamnějších vědeckých center té doby, především díky proslulé observatoři.
Chronické vnitřní boje Timúrovců mezi sebou přilákaly v 16. století uzbecké nomádské kmeny žijící na sever odAralského jezera. V roce 1501 zahájily tyto kmeny rozsáhlou invazi na území Timurovců. Nakonec ho ovládly a vytvořily zde několik menších státních útvarů, mezi nimiž nejsilnějšími byliBucharský emirát,Chivský chanát aKokandský chanát. Jejich ekonomika hodně závisela naobchodu s otroky, především Buchara jím byla proslulá. Otroky byli předevšímšíitové. Tento obchod přetrvával až do 19. století a budil občas pohoršení v evropských zemích. Jeho zastavení se stalo i oficiální záminkouRusů pro invazi do oblasti.[19] Ve skutečnosti však šlo o součást prosluléVelké hry o střední Asii.[20]
V 60. letech 19. století Rusko zaútočilo na chanáty a celou zemi si podmanilo. Buchara se stala ruským protektorátem roku 1868, Chorezm roku 1873, Kokandský chanát byl k Ruské říši připojen přímo, roku 1876.[21] Odpor proti ruské nadvládě ale nikdy neuhasl. Největší povstání vypuklo běhemprvní světové války, v roce 1916, když carská vláda ukončila platnost výjimky zprošťující muslimy povinnostivojenské služby. To vyvolalostředoasijské povstání, přičemž Uzbekistán byl jedním z jeho epicenter. Bylo potlačeno pomocístanného práva. Napětí mezi muslimy a ruskými usedlíky vedlo na obou stranách k rozsáhlým masakrům. Zemřely tisíce lidí a další statisíce uprchly, většinou do sousedníČínské republiky. Středoasijské povstání bylo první masovou protiruskou vzpourou ve Střední Asii.
Během1. světové války byly na území dnešního Uzbekistánu zajatecké tábory (Taškent, Trojick u Taškentu, Skobelevo,Andižan, Zolotaja Orda,Samarkand,Kokand,Fergana, ve kterých zahynuly tisíce Čechů a Slováků. V zajateckém táboře Trojick u Taškentu zahynulo přes 30 tisíc zajatců. V Taškentu byla náborová kancelářčeskoslovenských legií.[22]
Po pádu carství v roce 1917 se moci v Taškentu chopilibolševici, podporovaní některými modernisticky orientovanými muslimy. Nacionalisté a konzervativní muslimové se pokusili vytvořit ve městěKokandu nezávislou vládu ("Kokandská autonomie"). V únoru 1918 vydrancovali vojáci Rudé armády aarménštídašnaci Kokand způsobem, který byl popsán jakopogrom. Zahynulo při něm až 25 000 osob. Tento masakr rozlítil masy domorodého muslimského obyvatelstva. Vypuklo protibolševické a protiruské povstání, vedené Ergašem bejem, jež je nazývánobasmačským povstáním (název basmač pochází zturkického výrazu pro nájezdníka).[23] Basmači byli zpočátku úspěšní. Bolševici byli brzy vyhnáni z Chivy i Buchary. Zbyl jim jen Taškent, kde bezhlavéznárodňování způsobilo ekonomický kolaps ahladomor, takže koncem roku 1918 basmači ovládli i toto město. Poté však Rudá armáda přešla do protiofenzivy a do roku 1920 basmačské hnutí takřka pacifikovala. Toho roku Sověti dobyli i Bucharu a svrhli místního emíra.
V listopadu 1921 dorazil do Buchary generálİsmail Enver známý jako Enver Paša, bývalýosmanský ministr války, aby pomohl válečnému úsilí sovětů. Místo toho však přeběhl a stal se jedním z nejvýznamnějších basmačských vůdců.[24] Centralizoval a znovuoživil celé hnutí. Enver hodlal vytvořit všeturkickou konfederaci, jež by zahrnovala celou Střední Asii. Počátkem roku 1922 kontrolovalSamarkand iDušanbe. V červnu 1922 však porazily sovětské jednotky, jimž velel plukovník Nikolaj Kakurin, basmačské síly v bitvě u Kafrunu, načež začala Rudá armáda vytlačovat povstalce směrem na východ. Enver Paša padl při posledním zoufalém výpadu jízdy 4. srpna 1922 poblíž Balčuanu v dnešnímTádžikistánu. Jeho nástupce Selim Paša pokračoval v boji, ale nakonec byl v roce 1923 nucen uprchnout doAfghánistánu. Odtud pak sice basmači útočili i v pozdějších letech, ale konsolidovanou sovětskou moc již neohrozili. Vyčerpaní rolníci už na odpor sílu neměli. Zvláště když sovětská vláda v polovině 20. let nabídla i "cukr", tedy ústupky, které se týkaly života hospodářského (Nová ekonomická politika), politického (amnestie povstalců) i náboženského (znovuzavedení islámského právašaría, obnovenímedres avakfů).[25]
Rudí zvítězili. Roku1924 byla vyhlášenaUzbecká sovětská socialistická republika, v květnu 1925 se připojila k Sovětskému svazu. Ibrahim Bek nakrátko obrodil basmačské hnutí ve 30. letech, když se zdvihl odpor způsobený násilnoukolektivizací. Brzy však byl polapen a popraven. Kolem roku 1934 byl odpor zcela zlomen.[26]
Na bojištíchdruhé světové války bojovalo 1 433 230 Uzbeků, v řadáchRudé armády jich padlo na 300 000.[27] Válka znamenala také změnu demografickou, neboť do uzbeckých továren, jež představovaly zázemí fronty, bylo posláno mnoho Rusů aUkrajinců. Navíc Stalin, jak bylo pro něj typické, do Uzbekistánu přemístil celá etnika, která podezříval z toho, že by ve válce nemusela být loajální –krymské Tatary,Korejce,Čečence aj. To jen znásobilo etnické spory v zemi a zvýšilo počet etnických skupin na zhruba šedesát.
SSSR po válce využíval Uzbekistán hlavně jako zdrojbavlny (62 % sklizně v SSSR).[28] Zvýšení produkce bavlny, zahájené počátkem 60. let v rámciChruščovových zemědělských experimentů, však vedlo k nadměrnému umělému zavlažování, jež odčerpalo příliš vody z řekyAmudarja, což následně vedlo k ekologické katastrofě Aralského jezera, jež téměř vyschlo.[29] Komunistické vedení Uzbekistánu bylo pozoruhodně stabilní –Šarof Rašidov stál v čele místní komunistické strany 24 let, v letech 1959–1983.
Dne 20. června 1990 vyhlásil Uzbekistán svou státní suverenitu, zůstával však nadále součástí federace Sovětského svazu. Plnou nezávislost vyhlásil 31. srpna 1991, po neúspěšném pokusu konzervativních komunistůo puč v Moskvě. Hned po vzniku se Uzbekistán stal členemSpolečenství nezávislých států. V čele republiky stanul generální tajemník místní komunistické stranyIslam Karimov. Volby, které ho do křesla vynesly, byly označeny za nedemokratické. Hned po zvolení Karimov podporoval protiruské nálady v zemi; i kvůli tomu vypukly etnické nepokoje (v tomto období opustilo Uzbekistán na 2 miliónyRusů). V roce1992 zakázal všechny opoziční strany a některé jejich vůdce poslal do vězení za protistátní aktivity.[30]
PrezidentKarimov jedná s americkou delegací v roce 2015
Země se postupně stala útočištěm islámských radikálů. Radikálové se pokusili spáchat atentát na prezidenta Karimova, ale ten atentát přežil. 9. ledna2000 byl Karimov opět zvolen za prezidenta ve volbách, které byly znovu označeny za zfalšované a nedemokratické. Ve volbách tehdy získal téměř 92 % hlasů. Po 11. září 2001 se Uzbekistán přidal na stranu spojenců a dokonce poskytl své území vojskuUSA při vpádu doAfghánistánu, ovládanéhoTálibánem. Boje s islámskými radikály se vyostřovaly a do vězení mířilo stále více lidí.
V roce2004 během několika dnů na přelomu března a dubna došlo k 11 sebevražedným bombovým atentátům islamistů v hlavním městě Taškentu. V červenci pak vybuchly bomby na velvyslanectvíIzraele aUSA a na generální prokuratuře v hlavním městěTaškentu. K útoku se přihlásilaal-Káida. Poté se uzbecká vláda zapojila po boku USA do boje protiterorismu. V roce2005, v pátek 13. května, proběhla ve městěAndižan na východě země protivládní akce – ozbrojení povstalci v noci napadli policejní stanici, poté kasárny s vojáky a pak vězení. Bylo osvobozeno 526 vězňů. Následovalo vypálení radnice, divadla a celodenní demonstrace na náměstí proti vládě. Navečer vojáci stříleli do davu a několik set demonstrantů zabili. Západ uvalil na Uzbekistánembargo, ale jinak nezasáhl.
Od roku 2004 nedošlo v Uzbekistánu k žádným teroristickým útokům.
Uzbecký prezidentŠavkat Mirzijojev a další vůdci organizaceŠOS v Samarkandu v roce 2022
V prosinci2007 byl Karimov zvolen opět prezidentem. Další prezidentské volby se konaly koncem března 2015[31] a Karimov je vyhrál s 90,39 % procenty hlasů. Uzbecký režim byl za jeho vlády označován jako diktatura. V jeho době Uzbekistán zakázal práci dětí, byly zde tradičně každoročně využívány při podzimním sběru bavlny, a přijal zákon, který zakazuje mučení, násilí a jiné nelidské, kruté či ponižující zacházení. V předčasných prezidentských volbách po smrti Islama Karimova byl 4. prosince 2016 novým prezidentem zvolenŠavkat Mirzijojev.[32][33]
Součástí otevírání Uzbekistánu vůči světu je od roku 2019 zrušení vízové povinnosti pro turistické cesty občanů 45 zemí světa[34] včetně České republiky.
Uzbecká vlajka je tvořena třemi vodorovnými pruhy: světle modrým, bílým a zeleným. Pruhy jsou od sebe oddělené úzkými červenými proužky. Na světle modrém pruhu je u žerdi umístěnýpůlměsíc a vedle dvanáct pěticípých hvězd.
Uzbekistán leží mezi 37° a 46° severní šířky a 56° a 74° východní délky. Od západu na východ měří 1425 km a od severu na jih 930 km. Hraničí sKazachstánem (délka hranice 2203 km)a Aralkumskou pouští (bývaléAralské moře) na severu a severozápadě,Turkmenistánem (1621 km ) aAfghánistánem (137 km) na jihozápadě,Tádžikistánem (1161 km) na jihovýchodě aKyrgyzstánem (1099 km) na severovýchodě a je jedním z největších středoasijských států a jediným středoasijským státem, který hraničí se všemi čtyřmi ostatními. Uzbekistán má také krátkou hranici s Afghánistánem na jihu.
Uzbekistán je horká, suchá,vnitrozemská země. Je jednou ze dvoudvojnásobně vnitrozemských zemí na světě – to znamená, že vnitrozemská země je zcela obklopena jinými vnitrozemskými zeměmi. Druhou dvojnásobně vnitrozemskou zemí jeLichtenštejnsko. Navíc vzhledem k poloze v řaděbezodtokových oblastí nevede žádná z jeho řek domoře. Méně než 10 % jeho území tvoří intenzivně obdělávaná zavlažovaná půda v říčních údolích aoázách.Aralské jezero, které bylo z velké části vysušeno produkcí bavlny zavedenou v sovětské éře, je považováno za jednu z nejhorších ekologických katastrof na světě.[37] Zbytek území tvoří rozlehlá poušťKyzylkum a hory.
Podle sovětské studie z roku 1981 je nejvyšším bodem UzbekistánuKhazret Sultan ve výšce 4 643 m n. m. v jižní částiHissarského hřbetu v Surxondarijské oblasti na hranicích s Tádžikistánem, severozápadně odDušanbe (dříve nazývaný Vrchol 22. sjezdu komunistické strany).[36]
Podnebí v Uzbekistánu jekontinentální, podleKöppenovy klasifikace podnebí na většině území panujestudené aridní podnebí, ročně se naprší málo srážek (100-200 milimetrů). Průměrná letní nejvyšší teplota bývá 40 °C, zatímco průměrná zimní nejnižší teplota se pohybuje kolem -23 °C.[38]
Charakteristikou Uzbekistánu je silně nerovnoměrné rozloženířek. Zvlášť chudá je na ně rovinatá část. V rovinách ztrácejí řeky vodu nazavlažování,prosakováním avypařováním, postupně vysychají a často končí slepým ústím. V horách je rozvětvená říční síť. Všechny řeky patří kpovodíAmudarji aSyrdarji. Většina z nich másněhovo-ledovcový zdroj s maximálními stavy v červnu. Do rovin povodí Amudarji stéká ročně 79 km³, z čehož 8 % připadá na horské oblasti; do rovin povodí Syrdarji stéká ročně 38 km³, z čehož 10 % připadá na horské oblasti. Většina přítoků Syrdarji je zcela odvedena na zavlažování ještě před tím, než ji dosáhnou.
Pohyb směrem k ekonomickým reformám v Uzbekistánu nebyl doprovázen pohybem směrem k politickým reformám. Vláda Uzbekistánu naopak od získání nezávislosti (1. září 1991) zpřísnila svou kontrolu a stále více zasahuje proti opozičním skupinám. Ačkoli se změnily názvy, vládní instituce zůstávají podobné těm, které existovaly před rozpadem Sovětského svazu.
Po vyhlášení nezávislosti Uzbekistánu na Sovětském svazu v roce 1991 se konaly volby a 29. prosince 1991 bylIslam Karimov zvolen prvním prezidentem Uzbekistánu. Volby do Olij Madžlisu (parlamentu neboli Nejvyššího shromáždění) se konaly na základě usnesení přijatého 16. Nejvyšším sovětem v roce 1994. V tomto roce byl Nejvyšší sovět nahrazen Olij Madžlisem. Třetí volby dodvoukomorového 150členného Olij Madžlisu, zákonodárné komory, a 100členného Senátu na pětileté období se konaly v prosinci 2009. Druhé volby se konaly od prosince 2004 do ledna 2005. Do roku 2004 byl Oliy Majlisjednokomorový. Jeho počet se zvýšil z 69 poslanců (členů) v roce 1994 na 120 v letech 2004-2005 a v současné době činí 150 poslanců.
První prezidentské období Islama Karimova bylo na základě referenda prodlouženo do roku 2000. Následně byl znovu zvolen v letech 2000, 2007 a 2015, přičemž pokaždé získal více než 90 % hlasů. Většina mezinárodních pozorovatelů se však odmítla volebního procesu zúčastnit a výsledky odmítla jako neodpovídající demokratickým standardům.
Referendum z roku 2002 zavedlodvoukomorový parlament, který se skládá z dolní komory (Olij Madžlis) a horní komory (Senát), přičemž členové dolní komory plní funkci zákonodárců na plný úvazek. Volby do nového parlamentu se konaly v prosinci 2002.
Po Karimovově smrti 2. září 2016 jmenoval Olij Madžlis prozatímním prezidentem premiéraŠavkata Mirzjyoyeva.[39] Ústava sice určila jako právoplatného nástupce předsedu Senátu Nigmatillu Juldaševa, ten však tuto funkci odmítl s odkazem na Mirziyoyevovy bohaté zkušenosti. V prezidentských volbách v prosinci 2016 byl Mirziyoyev oficiálně zvolen 88,6 % hlasů..[40] Ve funkci předsedy vlády jej poté vystřídal místopředseda vlády Abdulla Aripov.[41]
Jako prezident Mirziyoyev vyměnil většinu Karimovových úředníků a vyzval k zapojení mladších, vlastenecky smýšlejících osobností do vlády. Postupem času se od Karimovovy politiky distancoval a navštěvoval různé regiony a města, aby dohlížel na reformy. Analytici a západní média přirovnávali jeho styl vedení k čínskému reformátoroviTeng Siao-pchingovi a sovětskémuMichailu Gorbačovovi a označovali jeho působení za potenciální „uzbecké jaro“.[42][43]
Islam Karimov zemřel v roce 2016 a jeho nástupce Šavkat Mirzijojev se podle většinového mínění snažil o méně autokratickou cestu, když zvyšoval spolupráci s nevládními organizacemi zabývajícími se lidskými právy,[44][45] plánoval zrušení výjezdních víz sovětského typu v roce 2019[46] a snižoval tresty za některé přestupky.[47]
Zpráva Amnesty International o zemi za období 2017–2018 konstatovala některá přetrvávající represivní opatření a nedostatek právního státu při vymýcení moderního otroctví.[48] V únoru 2020 OSN oznámila, že Uzbekistán dosáhl „významného pokroku“ při vymýcení nucené práce při sklizni bavlny, neboť 94 % sběračů pracovalo dobrovolně.[49]
Uzbekistán je čtvrtý největší producent a druhý největší vývozcebavlny. Významný je jeho těžební a zpracovatelský průmysl, země je sedmý největší producent zlata na světě. Je také významný producent zemního plynu, uhlí,mědi,oleje, stříbra, auranu. Dvě třetiny obyvatelstva žijí navenkově a věnují sezemědělství v intenzivně využívaných údolích řek, tvořících 11 % povrchu země. Po rozpadu SSSR vláda pokračovala v centrálně řízené ekonomice, výrazně na ni dopadly ekonomické krize Ruska a dalších asijských zemí. Proto se v současnosti vláda mírně pokouší liberalizovat trh a přilákat zahraniční investory. Chudoba jakož i nezaměstnanost přesahují 20 %.
UzbekAlišer Usmanov je velmi úspěšným podnikatelem v Rusku. Je majoritním vlastníkem koncernuMetalloinvest. Dále vlastní nebo spoluvlastní například druhého největšího mobilního operátora RuskaMegaFon, největšího ruského internetového prodejceMail.Ru (a přes něj sociální sítěOdnoklassniki aVKontakte) nebo vydavatelstvíKommersant.
Vzájemný obchodní obrat mezi Českem a Uzbekistánem postupně roste. Statistika Českého statistického úřadu:
Rok
2018
2019
2020
2021
Celkem Kč
1 125 383 000
1 732 407 000
1 965 127 000
1 639 579 000
V prvních 6 měsících roku 2022 činil 1 185 702 000 Kč, což značí, že od roku 2018 se vzájemný obchodní obrat zdvojnásobil.[50]
K roku 2024 je Uzbekistán nejpočetnější zemíStřední Asie. Jeho 37,5 milionů obyvatel tvoří téměř polovinu celkové populace regionu.[52] Obyvatelstvo Uzbekistánu je velmi mladé, i když pomalu stárne. Celkem 23 % jeho obyvatel je mladších 16 let (odhad z roku 2020).[53] Podle oficiálních zdrojů tvoříUzbekové většinu (84,5 %) celkové populace. K dalším etnickým skupinám patříTádžikové 4,8 %,Kazaši 2,4 %,Karakalpakové 2,2 %, Rusové 2,1 % aTataři 0,5 % (k roku 2021)[5].
Novomanželé navštěvujíTímurovy sochy, aby přijali svatební požehnání
O procentuálním zastoupení tádžického obyvatelstva se vedou spory. Zatímco oficiální státní čísla z Uzbekistánu uvádějí počet kolem 5 %, toto číslo je údajně podhodnocené a někteří západní vědci uvádějí až 10-20 %.[54][55][56] V Uzbekistánu žije etnickékorejské obyvatelstvo, které bylo do oblasti násilně přesídlenoStalinem ze sovětskéhoDálného východu v letech 1937-1938. V Uzbekistánu žijí také malé skupinyArménů, většinou v Taškentu a Samarkandu.
Národ je z 96 %muslimský (většinousunnitský, s menšinoušíitů), z 2,3 %pravoslavný a z 1,7 % jiného vyznání. Zpráva o mezinárodní náboženské svobodě Ministerstva zahraničí USA za rok 2004 uvádí, že 0,2 % obyvatel jsou buddhisté (jedná se o etnické Korejce). Bucharští Židé žijí ve Střední Asii, převážně v Uzbekistánu, již tisíce let. V roce 1989 žilo v Uzbekistánu 94 900Židů[58] (podle sčítání lidu z roku 1989 asi 0,5 % obyvatelstva), ale nyní, po rozpadu Sovětského svazu, většina středoasijských Židů odešla z regionu do Spojených států, Německa nebo Izraele. V roce 2007 v Uzbekistánu zůstávalo méně než 5 000 Židů.[59]
Rusové tvoří asi 2,1 % celkové populace Uzbekistánu, v roce 1989 představovali 5,5 %, v sovětském období tvořili Rusové aUkrajinci více než polovinu obyvatel Taškentu.[60] Při sčítání lidu v roce 1970 bylo v zemi napočítáno téměř 1,5 milionu Rusů, což představovalo 12,5 % obyvatelstva.[61] Po rozpadu Sovětského svazu došlo ke značné emigraci etnických Rusů, většinou z ekonomických důvodů.[62]
Ve 40. letech 20. století bylikrymští Tataři spolu spovolžskými Němci,Čečenci,pontskými[63]Řeky,Kumaky a mnoha dalšími národnostmi deportováni do Střední Asie. V Uzbekistánu nadále žije přibližně 100 000 krymských Tatarů.[64] Počet Řeků v Taškentu se snížil z 35 000 v roce 1974 na přibližně 12 000 v roce 2004.[65] Po pogromu veFerganské kotlině v červnu 1989 opustila zemi většina meschetských Turků.[66]
Téměř 10 % uzbecké pracovní síly pracuje v zahraničí, většinou v Rusku a Kazachstánu.[67][68]
V Uzbekistánu je 100 % gramotnost dospělých starších 15 let (odhad z roku 2019).[69]
PrezidentŠavkat Mirziyoyev podepsal v březnu 2020 zákon, který požaduje, aby se celostátní sčítání lidu konalo nejméně každých 10 let.[71] Obyvatelstvo nebylo oficiálně sčítáno více než 30 let. V listopadu 2020 bylo první sčítání zrušeno kvůli obavám z koronaviru a obrovské náročnosti úkolu. Následně bylo naplánováno na roky 2025-2026, přičemž výsledky by měly být zveřejněny v roce 2027.[72]
Obyvatelé vyznávají hlavněislám (88 %, z tohosunnitský islám (95 %) aší'itský islám (5 %). Další náboženství jsou:pravoslaví (9 %) a ostatní náboženství (3 %).[53] Uzbekistán měl v minulosti velkoužidovskou komunitu, která významně pomáhala Temerlánovi s výstavbu Samarkandu. Na začátku komunistické vlády bylo v Samarkandu třicetsynagog. V roce 1935 zbyla jediná, kvůli komunistické restrikci náboženského života, ale ještě v roce 1970 registrovaly úřady Uzbecké SSR 103 000 občanů židovské národnosti.Gorbačovova dohoda sIzraelem na konci 80. let ovšem umožnila jejich legální emigraci do Izraele, v 90. letech pak emigrace pokračovala i jinam. V současnosti je v Uzbekistánu již jen asi 4200 židů.[73] Roku 2018 náboženská společenství musela instalovat do svých prostor kamery z důvodu "kontroly bezpečnosti".[74] Lidskoprávní organizaceForum 18 upozorňuje od dubna 2024 na případy demolice náboženských objektů, a to jak mešit, tak křesťanských modliteben, mimo jiné v souvislosti s výstavboutaškentského metra.[75] Navíc, 21. února 2025 vstoupil v platnost zákon zakazující navštěvovat „nelegální náboženské vzdělávání“ před dosažením věku 18 let, tedy podle výkladu tohoto zákona účast na shromážděních neregistrovaných náboženských společenství.[76] (Podobná situace je například v Kyrgyzstánu.[77]) Aktuální zákonná ustanovení z roku 2025 zahrnují omezení např. pro státní zaměstnance v průběhu ramadánu, pro muslimy pro úpravu jejich vzhledu (u mužů plnovousy, u ženhidžáb.)[74]
V Uzbekistánu se nejvíce používáuzbečtina (74,3 %), ta je i úředním jazykem. Dále se používáruština (14,2 %),tádžičtina (4,4 %) a ostatní jazyky (7,1 %).[53]
Na seznamsvětového dědictví UNESCO byly zapsány čtyři uzbecké položky. Jako první bylo v roce 1990 na seznam zapsánoIčan Kala, malé opevněné vnitřní město ve městěChiva, metropoli dávnéChorézmské říše.[78] Za desetimetrovými zdmi se tísní 250 starých domů a dalších asi 50 památek.[79] K dominantám města patří vysoké kamenné vstupní brány. V roce 1993 bylo zapsáno celé historické centrum městaBuchara, tedy nejzachovalejšího středověkého města ve střední Asii.[80] K nejslavnějším památkám zde patří minaret Kalján, obklopený chrámovým komplexem Poi Kalján. Minaret bývá též nazývána Věž smrti, neboť dle legendy byli z věže svrháváni odsouzenci na smrt. Významnou památkou v Buchaře je také Ljabi chauz (přičemž chauz bylo v perské architektuře centrální náměstí s vodní nádrží), Bachauddinovo mauzoleum, mohutné hradby zdejší pevnosti nebo mešita Chor minor. V letech 2000–2001 byla zapsána další dvě historická centra, obě spojená především s Temerlánem a jeho říší.[81][82]Šachrizabz bylo Temerlánovo rodiště a centrum v počátcích jeho vlády, zeSamarkandu později udělal hlavní město své mocné říše. Perlou Samarkandu je náměstíRegistán, na němž se nacházejí tři islámské školy (medresy) vystavěné v typickémislámském stylu. Nejstarší je Ulegbekova škola, která byla postavena již roku 1417. V roce 1618 byla postavena Šer Dór, roku 1646 Tilla-Kori. Z dalších památek Samarkandu je nejvýznamnější mešita Bibi Chanim. Mimo města Světového dědictví patří k nejdůležitějším památkám mauzoleum Chor Bakr ve městě Kalaja.[83] Z moderní architektury lze zmínit dominantu hlavního města,taškentskou televizní věž, nejvyšší stavbou ve Střední Asii, pomineme-li komíny.[84]
V Buchaře se narodilMuhammad al-Buchárí, autor sbírkySahíh al-Buchárí, jedné ze šestikánonických sbírek vsunnitském islámu. ZTermezu byl jiný významný perský islámský teolog,Al-Tirmidhí. K největším kulturním osobnostem v dějinách Uzbekistánu patří básník 15. stoletíAlíšer Navoí, zakladatelčagatajské (starouzbecké) literatury. Čerpal zperských zdrojů, ale zdůrazňoval rovnocennost starouzbečtiny aperštiny (zejm. v díleMuxokamat allugatayn). K jeho nejslavnějším dílům patříFarchad a Sírín. Jeho život se stal námětem vůbec prvního uzbeckého filmu z roku 1948:Básník a vladař. Významné historické práce v čagatajštině sepsalAbú al-Ghází Bahádur. Čagatajsky psal iMagtymguly Pyragy, který však bývá označován především za otce literaturyturkmenistánské. V 19. století se stala významnou básnířkouNodira. Z moderních autorů patří k nejvýznamnějšímHamza Nijází (1889–1929), který byl mimo jiné klíčovou postavou reformy staré uzbečtiny (čagatajštiny) a její přeměny v současnouuzbečtinu. Je též označován za prvního uzbeckého dramatika a prosazoval v uzbecké literatuřesocialistický realismus. Dramatikem byl iAbdurauf Fitrat, který se stal obětíStalinových čistek, stejně jako další spisovatelé – básníkČulpan aAbdulla Kadyri, tvůrcerealistických historických románů.[86] Za nejvýznamnějšího moderního básníka bývá označovánGafur Gulom (1903–1966), z ženských autorek to byla básnířkaZulfija.
Nukuské muzeum umění je jedno z nejnavštěvovanějších v Uzbekistánu. Má okolo 90 tisíc exponátů, vzácná je zejména sbírka obrazůruské avantgardy 20. a 30. let.[88]
Uzbekistán byl rodištěm řady vědeckých osobnostíislámského zlatého věku 9.–11. století (většinou spadajících do gravitačního pole perské kultury). V Afšaně poblížBuchary se narodil proslulýAvicenna. Jeho lékařská encyklopedieAl-Kánún fi ttibb (1030) zachránila pro Evropu mnoho zestarořeckého věděnía položila ještě o několik stovek let později základy evropské medicíny. Byl i významným filozofem a psal též o astronomii, alchymii, geografii, geologii, psychologii, teologii, logice, matematice, fyzice i poezii, jak bylo v jeho době obvyklé – po učencích se tehdy žádalo maximálně univerzální vzdělání.
VChivě se narodil další proslulý badatel,Al-Chorezmí. Je autorem aritmetického traktátuKitáb al-džám'a wa-l-tafríq bil-hisáb al-hindi asi z roku 825, který v roce 1145 přeložilRobert z Chesteru dolatiny jakoAlgorithmi de numero indorum. Prostřednictvím této knihy se evropská věda seznámila s indickou poziční soustavou výpočtů a s číslemnula.
Astronom 15. stoletíAli Al-Kušči se narodil v Samarkandu. Také Temerlánův vnukUlugbeg byl nejen vládce, ale i významný vědec. V letech1427–1429 nechal postavit u Samarkanduobservatoř vybavenou obřím mramorovýmkvadrantem o poloměru 40,2 m.[89] Zde, dost možná i osobně, vynalezlsextant. Jinak se v observatoři sešla řada vynikajících arabských astronomů a matematiků. Zachovaly se tabulky poloh 1018 hvězd, které byly nejpřesnější až do doby pozorování optickými přístroji. Významným současným astronomem jeRašid Sunjaev.
Na území pouště Kyzylkum v Uzbekistánu se nacházejí výchozy geologickéhosouvrství Bissekty, které obsahují množstvípaleontologicky významných zkamenělindinosaurů i jiných živočichů z období počínající pozdníkřídy (asi před 92 až 90 miliony let).[90]
Uzbecká kuchyně je podobná ostatním kuchyním v regionustřední Asie. Základními potravinami jsounudle achléb (často typunaan), z masa se nejčastěji používáskopové. Uzbecké pokrmy zpravidla nebývají příliš výrazné a pikantní. Uzbekistán je znám svou produkcí ovoce, nejčastějimelounů,hroznů nebomeruněk. Ovoce se často suší.[91] Typickým pokrmem jepilaf (zvaný též plov), což je směs rýže, kusů masa, cibule a zeleniny, někdy i ovoce, rozšířený po celé střední Asii. Oblíbené jsou také opékané špízyšašlik, plněné taštičky z těsta trojúhelníkového tvaru zvanésamsa (známé v Česku více jako samosa), plněné knedlíčky manty nebo nudlový pokrmlagham, což jsou nudle s kousky masa, zeleninou, cibule a bylinkami, zalité obvykle pikantním vývarem. Z polévek je to šurpa, z dezertůchalva. Nejvíce se pijezelený čaj,kefír aajran, což je solený nápoj vyrobený zjogurtu a vody. Je podobný indickému lassi. Menšinové národy v Uzbekistánu (bucharští Židé aKorejci) si udržují vlastní specifickou kuchyni.[92]
V Uzbekistánu se vyvinul iúpolový sport zvanýkuraš, nebo také uzbecký či bucharský kuraš. Současný sport je kombinacíjuda,zápasu sambo a zápasnického stylu praktikovaného na území Uzbekistánu aTádžikistánu odstarověku (v Tádžikistánu je zván guštingiri). Moderní pravidla ustavil Uzbek Komil Jusupov. Slovo kuraš v uzbečtině znamená "dosáhnout cíle čistými prostředky".[97]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuUzbekistan na anglické Wikipedii.
↑abCIA.gov. Uzbekistan [online]. Central Intelligence Agency, 27 February 2023 [cit. 2023-02-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abDemographic situation in the Republic of Uzbekistan - 9/11/2024 [online]. Statistics Agency of Uzbekistan [cit. 2024-05-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 December 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Uzreport.news [cit. 2017-08-07].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, November 2023 Edition. (Uzbekistan) [online].International Monetary Fund, 10 November 2023 [cit. 2023-11-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gini index (World Bank estimate) [online]. [cit. 2024-12-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PERELTSVAIG, Asya.Uzbek, the penguin of Turkic languages [online]. 25 February 2011 [cit. 2022-11-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Bank Country and Lending Groups – World Bank Data Help Desk.datahelpdesk.worldbank.org [online]. [cit. 2025-04-09].Dostupné online.
↑Uzbekistan | Energy 2018 [online]. GLI – Global Legal Insights [cit. 2017-12-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KORZHUMBAYEVA, Aigerim. Scythians in Central Asia.Electrum Magazine [online]. 29. 12. 2012 [cit. 2020-02-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18.
↑FRYE, Richard N. Early Bukhara.Cahiers d’Asie centrale. 1998-09-01, čís. 5/6, s. 13–18.Dostupné online [cit. 2021-02-26].ISSN1270-9247. (anglicky)
↑SHISHKINA, G. V. Ancient Samarkand: Capital of Soghd.Bulletin of the Asia Institute. 1994, roč. 8, s. 81–99.Dostupné online [cit. 2021-02-26].ISSN0890-4464.
↑ANTONETTI, Claudia; BIAGI, Paolo.With Alexander in India and Central Asia: Moving East and Back to West. [s.l.]: Oxbow Books 292 s.Dostupné online.ISBN978-1-78570-584-7. (anglicky) Google-Books-ID: Y9gqvgAACAAJ.
↑ Uzbekistan - The Early Islamic Period.countrystudies.us [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online.
↑ Uzbekistan - The Mongol Period.countrystudies.us [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online.
↑ Šumný Samarkand: město, odkud vládl krutý Tamerlán.Prima Zoom [online]. 13. ledna 2014.Dostupné online.
↑EDEN, Jeff. Beyond the Bazaars: Geographies of the slave trade in Central Asia*.Modern Asian Studies. 2017/07, roč. 51, čís. 4, s. 919–955.Dostupné online [cit. 2021-02-27].ISSN0026-749X.doi:10.1017/S0026749X15000505. (anglicky)
↑ Great Game | Central Asian history.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-27].Dostupné online. (anglicky)
↑BECKER, Seymour.Russia's Protectorates in Central Asia: Bukhara and Khiva, 1865-1924. [s.l.]: Harvard University Press 434 s.Dostupné online.ISBN978-0-674-78360-7. (anglicky) Google-Books-ID: 2fgNAQAAMAAJ.
↑GAZDÍK, Jan. Bílé místo historie. V asijské poušti umírali Čechoslováci, jejich hroby jsou neznámé.Aktuálně.cz [online]. 2020-02-21 [cit. 2024-07-18].Dostupné online.
↑OLCOTT, Martha B. The Basmachi or Freemen's Revolt in Turkestan 1918-24.Soviet Studies. 1981, roč. 33, čís. 3, s. 352–369.Dostupné online [cit. 2021-02-27].ISSN0038-5859.
↑YILMAZ, Şuhnaz. An Ottoman Warrior Abroad: Enver Paşa as an Expatriate.Middle Eastern Studies. 1999, roč. 35, čís. 4, s. 40–69.Dostupné online [cit. 2021-02-27].ISSN0026-3206.
↑RYWKIN, Michael.Moscow's Muslim Challenge: Soviet Central Asia. [s.l.]: M.E. Sharpe 198 s.Dostupné online.ISBN978-0-87332-613-1. (anglicky) Google-Books-ID: j6F1s9P8vBYC.
↑RITTER, William S. The Final Phase in the Liquidation of Anti-Soviet Resistance in Tadzhikistan: Ibrahim Bek and the Basmachi, 1924-31.Soviet Studies. 1985, roč. 37, čís. 4, s. 484–493.Dostupné online [cit. 2021-02-27].ISSN0038-5859.
↑ADLE, Chahryar.History of Civilizations of Central Asia: Towards the contemporary period : from the mid-nineteenth to the end of the twentieth century. [s.l.]: UNESCO 1008 s.Dostupné online.ISBN978-92-3-103985-0. (anglicky) Google-Books-ID: XPfcfF8LRWQC.
↑ Uzbekistan’s industry in silk threatens artisanal heritage | Eurasianet.eurasianet.org [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ekologická katastrofa: Vysychající Aralské jezero se pomalu proměnuje v nelítostnou poušť Aralkum.Reflex.cz [online]. [cit. 2021-02-27].Dostupné online.
↑ Kdo byl Karimov? Zaživa vařil své oponenty, postřílel demonstranty - Echo24.cz.www.echo24.cz [online]. 2016-09-03 [cit. 2021-02-26].Dostupné online.
↑Uzbek leader Karimov wins presidential election by landslide [online].The Globe and Mail, 30 March 2015 [cit. 2015-03-30].Dostupné online.
↑TERAZ.SK, TASR, tasr.sk, TERAZ,. Víťazom volieb v Uzbekistane sa stal dočasný prezident Š. Mirzijojev.TERAZ.sk.Dostupné online [cit. 2016-12-07].
↑Countries of the world [online]. worldatlas.com [cit. 2010-05-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Aral Sea 'one of the planet's worst environmental disasters'.The Daily Telegraph. London: 5 April 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 April 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Uzbekistan PM Mirziyoyev named interim president.BBC News. 8 September 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 May 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ABDUKERIMOV, Bahtiyar; GÜLDOĞAN, Diyar. Uzbekistan: President Mirziyoyev takes oath of office.Anadolu Agency. 14 December 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Longtime Official Dismissed By Karimov Chosen As Uzbek Prime Minister.RadioFreeEurope/RadioLiberty. 12 December 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 September 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Spring in Tashkent: Is Uzbekistan really opening up?.BBC News. 31 March 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 November 2020.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Can We Call It An Uzbek Spring Yet? [online]. [cit. 2021-01-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Human Rights Watch Delegation To Visit Uzbekistan.Radio Free Europe/Radio Liberty. 20 July 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2018.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑AKBARYUSUPOV. Shavkat Mirziyoyev meets UN High Commissioner for Human Rights.tashkenttimes.uz.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2018.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Uzbekistan To Abolish Exit Visa System In 2019.Radio Free Europe/Radio Liberty. 16 August 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2018.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Uzbekistan Flirts With Disaster – Geopolitical Futures [online]. 11 July 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 July 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Uzbekistan 2017/2018 [online]. Amnesty International [cit. 2018-05-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Obchod ČR s Uzbekistánem se od roku 2018 zdvojnásobil.www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-08-18].Dostupné online.
↑ UNdata | record view | Population by sex and urban/rural residence.data.un.org [online]. [cit. 2025-04-10].Dostupné online.
↑Uzbekistan population surpasses 36 million [online]. ashkenttimes.uz, 9 December 2022 [cit. 2022-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcDemographic situation in the Republic of Uzbekistan [online]. The State Committee of the Republic of Uzbekistan on statistics [cit. 2011-01-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cordell, Karl (1998)Ethnicity and Democratisation in the New Europe, Routledge,ISBN0415173124, p. 201: "Consequently, the number of citizens who regard themselves as Tajiks is difficult to determine. Tajikis within and outside of the republic, Samarkand State University (SamGU) academic and international commentators suggest that there may be between six and seven million Tajiks in Uzbekistan, constituting 30% of the republic's 22 million population, rather than the official figure of 4.7% (Foltz 1996, s. 213; Carlisle 1995:88).
↑Jonson, Lena (1976)Tajikistan in the New Central Asia, I.B.Tauris,ISBN085771726X, p. 108: "According to official Uzbek statistics there are slightly over 1.7 million Tajiks in Uzbekistan or about 5% of the population. The unofficial figure is over 6 million Tajiks. They are concentrated in the Sukhandarya, Samarqand and Bukhara regions."
↑Data on the ethnic composition of the population of Uzbekistan 2021/08/20 [online]. Statistics Agency of Uzbekistan [cit. 2025-05-30].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Jewish Population 2001. [s.l.]: [s.n.], 2001. (American Jewish Yearbook; sv. 101).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2013. S. 561.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Jewish Population 2007. [s.l.]: [s.n.], 2007. (American Jewish Yearbook; sv. 107).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2009. S. 592.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑AGTZIDIS, Vlasis. The Persecution of Pontic Greeks in the Soviet Union.Journal of Refugee Studies. 1991, s. 372–381.ISSN0951-6328.doi:10.1093/jrs/4.4.372.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KUZIO, Taras. Crimean Tatars Divide Ukraine and Russia.Eurasia Daily Monitor. The Jamestown Foundation, 24 June 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 February 2023.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EurasiaNet. Uzbekistan: Labor Migrants Looking Beyond Russia [online]. 10 May 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Uzbekistan: Stagnation and Uncertainty [online].International Crisis Group, 22 August 2007 [cit. 2007-09-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 November 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Uzbekistan Adult literacy rate, 1960-2021 [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Islam Karimov: Uzbekistan president's death confirmed.BBC News.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2016.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ЗРУ-611-сон 16.03.2020. О переписи населения [online]. [cit. 2021-07-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population census in Uzbekistan is now scheduled for 2025−2026 [online]. [cit. 2024-09-13].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Uzbekistan Virtual Jewish History Tour.www.jewishvirtuallibrary.org [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online.
↑ Itchan Kala.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ičan Kala: Historické město ve městě s "Herkulem Východu".Cestovinky.cz [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online.
↑ Historic Centre of Bukhara.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Historic Centre of Shakhrisyabz.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Samarkand – Crossroad of Cultures.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Chor-Bakr.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Top 7 of tallest structures in Central Asia.weproject.media [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (rusky)
↑Uzbek [online]. UNESCO [cit. 2017-07-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KARA, Halim. Reclaiming National Literary Heritage: The Rehabilitation of Abdurauf Fitrat and Abdulhamid Sulaymon Cholpan in Uzbekistan.Europe-Asia Studies. 2002, roč. 54, čís. 1, s. 123–142.Dostupné online [cit. 2021-02-26].ISSN0966-8136.
↑ UNESCO - Shashmaqom music.ich.unesco.org [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ The State Museum of Arts of the Republic of Karakalpakstan named by Savitsky :: History.museum.kr.uz [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné online.
↑ Pozor! Do cieľa sa rúti Džamolidin Abdužaparov. Teror z Taškentu.Pravda.sk [online]. 2014-07-08 [cit. 2021-02-25].Dostupné online. (slovensky)
↑ Novým mistrem WBA je Čagajev, Valujev poprvé prohrál.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2007-04-15 [cit. 2021-02-25].Dostupné online.
↑ Česko v páté desítce. Co do hodnoty medailí to byly nejméně úspěšné hry od roku 1932, Slováci jsou výš.www.sport.cz [online]. [cit. 2021-02-25].Dostupné online.
↑AKYILDIZ, Sevket. Olympic Culture in Soviet Uzbekistan 1951-1991: International Prestige and Local Heroes.Polyvocia – The SOAS Journal of Graduate Research, Vol. 3, March 2011 [online]. [cit. 2020-02-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-02.
↑History of Kurash | IKA [online]. [cit. 2021-02-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-25.
ROUX, Jean-Paul.Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007.ISBN978-80-7106-867-9. S. 435. L´Asie Centrale. Historie et civilisations.
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_60.jpg)
_(6018352949).jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
.svg)
