OznačeníUNIX je ochranná známka, kterou v současné době vlastníkonsorciumThe Open Group a mohou ji používat pouze systémy, které jsou certifikovány podleSingle UNIX Specification. Existují různé systémy, které jsou sUNIXem v různé míře kompatibilní, ale nemohou nebo nechtějí platit licenční poplatky, a proto často používají varianty názvů, které na názevUNIX odkazují (napříkladXENIX,MINIX,Linux), ale mohou se jmenovat i jinak (napříkladBSD variantyOpenBSD,NetBSD, ale téžmacOS atd.). Souhrnně je označujeme jako unixové systémy (anglickyunix-like, viz článekUN*X). Pod pojmem „tradiční Unix“ se rozumí operační systém, který svojí charakteristikou odpovídá systémůmVersion 7 Unix neboUNIX System V.
Systém založený na Unixu je charakteristický tím, že (tzv. unixová filozofie):
snaží se dělat věci jednoduše (na rozdíl odMulticsu, který se pokoušel vyřešit vše a aplikovat velmi pokročilé ideje) a uživatelům je prezentovat takové, jaké jsou
je víceúlohový (vizmultitasking) – umožňuje spuštění více programů současně
jevíceuživatelský – každýuživatel má své vlastní prostředí s privátními soubory v domácím adresáři, vlastníkonfigurační soubory,přístupová oprávnění zajišťují, že uživatel nemůže škodit jiným uživatelům, ani operačnímu systému, umožňuje současnou práci více uživatelů
základníprogramy jsou jednoúčelové nástroje, které dobře plní svůj specifický úkol, přičemž funkce jednotlivých programů lze různými způsoby kombinovat:
propojování nástrojů dokolon (výstupu programu je přesměrován do vstupu dalšího)
V 80. letech 20. století počítače využívaly mnohem vícevstupně-výstupních zařízení, která přestala vyhovovat lineárnímu modelu. Proto v té době nastal odklon od monolitického jádra a příklon kmikrojádrům, kde obsluha souborového systému,počítačových sítí, asynchronních událostí generovanýchmyší a dalších byla odsunuta mimo jádro operačního systému.
Bouřlivý vývoj různých verzí a variant Unixu způsoboval potíže připortaci software. ProtoIEEE založilaPOSIX na společné struktuře hlavních soupeřících variant systému Unix a publikovala první POSIX standard v roce 1988. Počátkem 90. let započalo samostatnou, ale velice podobnou, snahu průmyslové konzorcium, iniciativa Common Open Software Environment (COSE), která vyústila ve specifikaciSingle UNIX Specification spravovanou skupinouThe Open Group. V roce 1998 založili Open Group a IEEE pracovní skupinuAustin Group, která by měla poskytnout společnou definici standardů POSIX a Single UNIX Specification.
V roce 1999 několik prodejců systému Unix odsouhlasilo jako standard pro binární soubory a soubory se strojovým kódem (anglickyobject code) formátELF (anglickyExecutable and Linkable Format) ze systému SVR4. Společný binární formát poskytuje podstatnou míru kompatibility mezi unixovými systémy pracujícími na stejné CPU architektuře.
Pro standardizaci adresářové struktury byl vyvinutFilesystem Hierarchy Standard, který poskytuje referenční návrh adresářů pro unixové operační systémy a především proLinux.
Ken Thompson z týmu vývojářů pokračoval ve vývoji pro sálový počítač GE-645. Současně Thompson,Dennis Ritchie a Rudd Canaday vyvíjeli v Bellových laboratořích jednoduchýsouborový systém. Thompson napsal hruSpace Travel[1] a zjistil, že na strojích GE je příliš pomalá a drahá (cena jednoho běhu hry byla 75 dolarů).[2] Proto Ritchie pomohl Thompsonovi přepsal hru Space Travel dojazyka symbolických adres pro počítačPDP-7 odDigital Equipment Corporation. Tato zkušenost spolu s prací na projektu Multics vedla k tomu, že Thompson a Ritchie začali naPDP-7 psát sami pro sebe jednoduchý operační systém, pro který vyvinuli několik malých utilit.[3]
Na počátku 70. let dostal projekt jménoUnics (anglickyUniplexed Information and Computing Service), který navrhlBrian Kernighan jako žertovný protiklad k názvuMultics. Později došlo ke změně zápisu na Unix (někdy psánokapitálkami jakoUnix).
Až do této chvíle nebyl Bellovou laboratoří projekt finančně podporován. KdyžComputer Science Research Group chtěla používat Unix na větším počítači nežPDP-7, Thompson a Ritchie kvůli získání finanční podpory a počítačePDP-11/20 uvedli, že vyvinou automatizovanou kancelář, takže do systému začali přidávat nástroje na zpracování textů. V roce 1970 získal projekt jméno, běžel na novémhardware a byl obohacen otextový editor a nástrojroff pro formátování textu. Všechny tři komponenty byly napsány ve strojovém kódu počítačePDP-11/20. Bellovy laboratoře pak používaly systém pro přihláškypatentů. Program roff se brzo vyvinul vetroff, který byl prvním nástrojem pro elektronické publikování s plnou podporou sazby.UNIX Programmer's Manual byl publikován3. listopadu1971.
V roce1973 byl Unix přepsán do programovacího jazykaC v rozporu s tehdejším pravidlem, žecokoliv tak komplexního, jako je operační systém, který se musí vypořádat s časově kritickými událostmi, musí být naprogramováno výhradně vjazyce symbolických adres.[4] Přechodem z jazyka symbolických adres (JSA) na programovací jazyk vyšší úrovně se stal kód snadno přenositelným na jinou hardwarovou platformu. Obsahoval pak totiž jen velmi malé části napsané v JSA, které jediné musely být při portování přepsány.
AT&T licencovala Unix univerzitám, komerčním firmám a vládním organizacím. Licence zahrnovala všechnyzdrojové kódy včetně strojově závislých částí jádra operačního systému, které byly napsány v JSA počítačePDP-11. Kopie anotovaného jádra Unixu kolovaly na konci 70. let ve velkém množství[5], což způsobilo, že byl Unix používán ve výuce jako ukázkový operační systém.
Verze systému Unix byly pojmenovány podle vydání uživatelského manuálu, takže například „Fifth Edition Unix“ a „Unix Version 5“ označovaly stejnou verzi. Vývoj pokračoval verzí 4, 5 a 6, která byla vydána v roce1975. Tyto verze přinesly konceptroury. To umožnilo modulárnější a rychlejší vývoj. Verze 5 a zvláště verze 6 vedly k přehršli různých verzí Unixu jak uvnitř Bellových laboratoří, tak mimo ně –PWB/UNIX,IS/1 (první komerční Unix) a port Unixu na počítačInterdata 7/32 odUniversity of Wollongong (první verze pro jiný počítač, než PDP).
V roce 1978 byl uvedenUNIX/32V, který byl určen pro nový systémVAX od firmyDEC. V této době bylo provozováno přes 600 počítačů s nějakou formou Unixu.Version 7 Unix byla v roce 1979 poslední široce zveřejněnou verzíResearch Unixu. Během 80. let byly vyvinuty verze8,9 a10, avšak byly dány k dispozici jen několika univerzitám. Přesto bylo vydáno několik prací, které popisovaly nový vývoj. Tento výzkum vedl k pozdějšímu přejmenování naPlan 9 from Bell Labs, což je přenositelný distribuovaný systém.
AT&T licencovala pro komerční využití od roku 1982UNIX System III založený naVersion 7 Unix, který obsahoval podporu pro VAX. SoučasněAT&T pokračovala ve vydávání licencí na starší verze Unixu. Aby AT&T ukončila zmatek mezi všemi lišícími se interními verzemi, spojila je doUNIX System V Release 1, ve které byly představeny nová rozšíření – editorvi a knihovnycurses pocházející zBSD Unixu vyvinutého na Berkeleyho univerzitě v Kalifornii. Patřila mezi ně i podpora počítačůWestern Electic3B series.
Protože novější licenční podmínky Unixu nebyly tolik nakloněny akademickému použití, jako starší verze Unixu, výzkumníci v Berkeley pokračovali ve vývoji BSD Unixu jako alternativy k UNIX System III a V na původní architektuřePDP-11 (vydání BSD 2.x do verze 2.11) a později pro VAX-11 (BSD 4.x). Mnoho nových prvků Unixu se nejprve objevilo právě v BSD, předevšímC shell se správou úloh (anglickyjob control, využívánoITS). Pravděpodobně nejdůležitějším aspektem vývoje BSD bylo zahrnutí podporysítí využívajících rodinu protokolůTCP/IP do tradičníhojádra Unixu. Snaha BSD vyústila ve vydání několika důležitých verzí obsahujících síťový kód: 4.1cBSD, 4.2BSD, 4.3BSD, 4.3BSD-Tahoe (Tahoe je přezdívkou architekturyComputer Consoles Inc. Power 6/32, jež byla první non-DEC verzí jádra BSD), Net/1, 4.3BSD-Reno (s ohledem na pojmenování "Tahoe", protože celé vydání bylo něco jako hazard), Net/2, 4.4BSD a 4.4BSD-lite. Síťový kód v těchto vydáních je předchůdce většiny kódu pro podporu TCP/IP, který se používá dodnes, včetně kódu, který byl později vydán AT&T v System V Unixu a raných verzíMicrosoft Windows. PůvodníBerkeley SocketsAPI jede facto standardem síťových API, a který je využit i na mnoho dalších platformách.
Další společnosti začaly nabízet komerční verze Unixu pro svéminipočítače a pracovní stanice. Většina těchto nových Unixů byla vyvinuta na základěSystemu V pod AT&T licencí. Ostatní byly založeny na BSD. Jeden z předních vývojářů BSD (Bill Joy) v roce 1982 spoluzaložilSun Microsystems a vytvořil pro svépracovní staniceSunOS (dnesSolaris). V roce 1980Microsoft oznámil svůj první Unix pro16bitové mikropočítače nazvanýXenix, který společnostSanta Cruz Operation (SCO) v roce 1983 portovala na procesoryIntel 8086 a v roce 1989 začlenila doSCO UNIX.
Po několik let v tomto období (do nástupuIBM PC kompatibilních počítačů se systémemDOS) průmysloví pozorovatelé očekávali, že se Unix díky své přenositelnosti a bohatým schopnostem stane průmyslovým standardem v oblasti operačních systémů promikropočítače.[6] V roce 1984 několik společností založilo konsorciumX/Open, jehož cílem bylo vytvořit otevřenou specifikaci systémů založených na Unixu. Navzdory počátečním pokrokům však proces standardizace upadl vunixové války, při nichž se různé společnosti spojovaly ve vzájemně soupeřící standardizační skupiny. Jako nejúspěšnější standard ve vztahu k Unixu se ukázala specifikacePOSIX odIEEE, která byla navržena jako kompromis meziAPI implementovanými na obou platformách BSD i System V. Standard POSIX byl vydán v roce1988 a brzy ho použila vláda USA pro mnohé ze svých vlastních systémů.
AT&T přidala do Unixu System V několik funkcí, např.zamykání souborů,systémovou administraci,standardní proudy, nové formyIPC, vzdálený souborový systém (RFS) aTLI. AT&T spolupracovala se Sun Microsystems a během let 1987 až 1989 spojila rozšíření zXenixu, BSD, SunOS a Systemu V do vydáníSystem V Release 4 (SVR4) nezávisle na X/Open. Toto nové vydání sloučilo všechny předchozí rozšíření do jednoho balíčku a zvěstovalo tak konec soupeřících verzí. Navýšilo však také licenční poplatky.
V této době spousta prodejců včetně Digital Equipment, Sun,Addamax a dalších, začalo stavět důvěryhodné verze Unixu pro aplikace s vysokou úrovní zabezpečení, povětšinou navržené pro armádní a policejní použití.
V roce 1990 nadaceOpen Software Foundation vydala OSF/1 jako svou vlastní standardní implementaci Unixu založenou na jádřeMach a BSD. Nadace byla založena v roce 1988 a byla financována několika společnostmi z oblasti Unixu, které si přály čelit spolupráci AT&T a Sunu u vydání SVR4. Následně AT&T a další skupina držitelů licencí vytvořila skupinuUnix International, která bude čelit nadaci OSF. Stupňování konfliktu mezi těmito soupeřícími prodejci opět vyvolalounixové války.
V roce 1991 skupina vývojářů BSD (Donn Seeley, Mike Karels, Bill Jolitz a Trent Hein) opustila Kalifornskou univerzitu, aby založili společnost Berkeley Software Design, Inc. (BSDI). BSDI vytvořila plně funkční komerční verzi BSD Unixu pro levnou a všudypřítomnou platformu Intel, což nastartovalo vlnu zájmu o použití levného hardwaru pro výrobní výpočty. Krátce poté, co byla založena, Bill Jolitz opustil BSDI a začal se zabývat distribucí386BSD, což byl zdarma šířený předchůdce dnešních distribucíFreeBSD,OpenBSD aNetBSD.
V roce 1991 též vznikáLinux, který se v nejbližších letech rozroste do největšího soupeře všechunixových systémů, k čemuž přispěje též období unixových válek, kdy tradiční Unix tratil na svém obrazu u veřejnosti.
Související informace naleznete také v článku Linux.
Do roku 1993 změnila většina komerčních prodejců svoje varianty Unixu tak, že byly založeny naSystemu V a navíc disponovaly mnoha rozšířeními z BSD. V témže roce hlavní hráči na poli Unixu založili iniciativuCOSE, čímž ukončili nechvalně známé unixové války. V roce 1994 došlo ke spojení UI a OSF. Společná entita, která si zachovala jménoOSF, zastavila ještě téhož roku práce na OSF/1. V té době jej používal jako jediný už jenDEC, který v roce 1995 změnil jméno produktu naTru64 UNIX.
Krátce po vydání UNIX System V Release 4 prodalo AT&T všechna svoje práva na Unix společnostiNovell (Dennis Ritchie to přirovnal k biblickému příběhu oEzauovi, který prodal své dědické právo za příslovečnou „mísu čočovice“[7]). Novell vyvinul svoji vlastní verzi nazvanouUnixWare, kde spojil vlastníNetWare s UNIX System V Release 4. Novell se tím pokusil bojovat protiWindows NT, ale jejich klíčové trhy těžce utrpěly.
V roce 1993 se Novell rozhodl převéstochrannou známku UNIX® a certifikační práva naX/Open Consortium.[8] V roce 1996 se X/Open spojilo sOSF a vytvořila konsorciumThe Open Group. Rozličné standardy pocházející od konsorcia The Open Group dnes určují, co je a co není operační systém „Unix“, především po roce 1998 vzniklá rodina standardůSingle UNIX Specification.
V roce 1995 bylo podnikání s administrací a podporou stávajících Unixových licencí spolu s právy na další vývoj programového kódu Systemu V prodány Novellem společnosti Santa Cruz Operation.[9] Jestli Novell rovněž prodal vlastnická práva bylo dále předmětem sporu (viz níže).
V roce 1997 hledala společnostApple Computer nové základy po svůj operační systém Macintosh a vybralaNeXTSTEP, operační systém vyvinutý společnostíNeXT. Tento hlavní operační systém, založený naBSD a jádruMach, byl poté, co si jej Apple pořídil, přejmenován naDarwin. Použití Darwinu vMac OS X ho, podle vyjádření zaměstnance Applu na konferenciUSENIX, činí nejpoužívanějším, na Unixu založeným systémem na trhustolních počítačů.
V roce 2000 prodala SCO celý svůj Unixový podnik a výhody společnosti Caldera Systems, která se později přejmenovala na The SCO Group. Tento nový hráč následně podal soudní žalobu na různé uživatele a prodejceLinuxu. SCO tvrdí, že Linux obsahuje autorsky chráněný kód z Unixu, který nyní The SCO Group vlastní. Mezi další obvinění patří porušení obchodního tajemství firmouIBM nebo porušení smlouvy bývalými zákazníky Santa Cruz, kteří od té doby přešli k Linuxu. Nicméně Novell zpochybnil vlastnictví autorských práv skupiny SCO na zdrojový kód Unixu. Podle Novellu, je SCO (tudíž i SCO Group) vlastně provozovatel licence pro Novell, který si ponechal hlavní autorská práva, právo veto na budoucí licenční aktivity skupiny SCO a 95 % výnosů z licence. Skupina SCO Group s tímto nesouhlasila a spor přerostl v soudní procesSCO vs. Novell. Dne10. srpna2007 byla hlavní část soudní pře rozhodnuta ve prospěch Novellu (tj. fakt, že Novell vlastní práva na Unix a SCO neoprávněně zadržovalo peníze Novellu). Soud též nařídil, že SCO musí stáhnout žaloby na IBM a další. Po rozhodnutí soudu Novell oznámil, že nemá žádný zájem na soudech kvůli Unixu a uvedl, že nevěří, že Linux obsahuje kód z Unixu.[10][11][12]
Pád bubliny Dot-com vedl k výraznému slučování Unixových projektů. Z mnoha komerčních verzí Unixu, které se zrodily v 80. letech, se na trhu relativně dobře daří pouze systémůmSolaris,HP-UX aAIX, ačkoli se ještě dlouhou dobu drželIRIX odSGI. Z výše uvedených má největší podíl na trhu Solaris.[13]
V roce 2005Sun Microsystems uvolnila množství systémového kódu Solarisu (založeného naUNIX System V Release 4) jakoopen source projekt se jménemOpenSolaris. Spolu s kódem byly uvolněny i nové technologie Sun OS (například souborový systémZFS). Od roku2006 se díky tomu na světě objevilo několik distribucí nepocházejících od Sunu, jakoSchilliX,Belenix,Nexenta aMarTux.
V prostoru mezi dvěma základními směry (SYSTEM V aBSD Unix) vzniká celá řada variant a klonů tohoto operačního systému, které vyvíjí zejména různé firmy pro jimi vyráběnéhardwarové platformy. Následující tabulka ilustruje pouze některé body vývoje v průběhu osmdesátých let dvacátého století:
↑RITCHIE, Dennis M.Space Travel: Exploring the solar system and the PDP-7 [online]. [cit. 2007-03-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-29.
↑ The Creation of the UNIX* Operating System: The famous PDP-7 comes to the rescue.www.bell-labs.com [online]. [cit. 24-09-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 02-04-2014.
↑ The Creation of the UNIX* Operating System: The UNIX system begins to take shape.www.bell-labs.com [online]. [cit. 24-09-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 15-07-2007.
↑Stallings, William. "Operating Systems: Internals and Design Principles" 5th ed, page 91. Pearson Education, Inc. 2005.
↑LIONS, John.Lions' Commentary on UNIX 6th Edition, with Source Code. USA: University of New South Wales (anglicky)
↑ Memorandum and Decision Order in SCO v. Novell.www.groklaw.net [online]. [cit. 2008-09-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Memorandum and Decision Order Civil Case No. 2:04CV139DAK.sco.tuxrocks.com [online]. [cit. 2008-09-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-24.