Na tento článek jepřesměrováno heslo URI. Tento článek je o internetovém identifikátoru. O švýcarské řece pojednává článekUri.
URI (celým názvemUniform Resource Identifier – „jednotný identifikátor zdroje“) jetextový řetězec s definovanou strukturou, který slouží k přesné specifikaci zdroje informací (ve smyslu dokument nebo služba), hlavně za účelem jejich použití pomocípočítačové sítě, zejménaInternetu. Rozšíření URI o znaky například dalších národních abeced se nazýváInternationalized Resource Identifier (IRI).
URI je nejobecnější z několika příbuzných typů identifikátorů. URI může popisovat zdroj jak čistě z hlediska jeho identity (a neurčovat, kde je možno zdroj získat), tak čistě z hlediska toho, jak je možno zdroj nalézt (a nepopisovat jeho identitu), tak i obojí současně – přesnou identitu zdroje i jak je možno ho dosáhnout.
Oproti URI popisujeURL primárně způsob, jakým se lze ke zdroji dostat, naopakURN specifikuje zdroj jako takový a nesnaží se o návod k jeho dosažení. Hranice mezi těmito typy je však mírně mlhavá a zejména místoURL se často uvádí obecnější termínURI.
Jelikož je URI velmi obecný koncept, jeho základní formát je velmi volný: v principu se jedná o název takzvanéhoschématu, následovaný dvojtečkou a dále prakticky libovolným řetězcem, jehož význam a formátování už závisí právě na použitém schématu. Standard URI specifikuje pouze základnísyntax, která popisuje, které znaky je dovoleno v URI použít apod. URI tedy má následující tvar:
schéma:hierarchická část?dotaz#fragment
přičemž části?dotaz a#fragment jsou nepovinné.
schéma
Musí začínat písmenem a obsahovat jen písmena, číslice a znaky plus (+), minus (-) a tečku (.). Určuje, o jaký druh URI se jedná a jaký význam a syntaxe platí pro zbytek URI. U schématu nezáleží na velikosti písmen, ale za základní se považuje podoba se všemi písmeny malými.
hierarchická část
Obsahuje identifikátor zdroje v rámci nějaké hierarchické struktury. Standard URI dovoluje, aby tato část byla formátována prakticky libovolně, ale předepisuje také několik předdefinovaných syntaxí užitečných pro obvyklé situace. Jednou z nich je formát, kde po dvojtečce oddělující název schématu následují dvě lomítka (//), po kterých následuje označení tzv.autority, které je tvořenojménem čiIP adresou počítače, před kterým smí být informace o uživateli oddělenázavináčem (@), za ním smí býtčíslo portu oddělené dvojtečkou. Za označením autority následujecesta: posloupnost segmentů oddělených lomítky (/) – značení obdobnéadresářům, ale nemusí se jednat přímo o ně, ale obecně o jakýkoli hierarchický systém.
dotaz
Popisuje nehierarchickou část identifikátoru, která slouží k bližšímu určení požadovaného zdroje. Tato část nemá žádnou standardizovanou syntaxi, ovšem v praxi se velmi často používá posloupnost dvojicklíč=hodnota oddělenáampersandy (např.kdo=Josef&okres=Brno).
fragment
Nepřímo popisuje sekundární zdroj na základě primárního zdroje určeného předešlými částmi URI. Může popisovat nějakou konkrétní část (např. kapitolu knihy) tohoto zdroje, nějaký jinou reprezentaci příslušného zdroje apod.