Tuvalu (dříveLagunové ostrovy, pozdějiElliceovy ostrovy) jeostrovní stát vOceánii. Leží meziHavají aAustrálií. Domorodý název Tuvalu vznikl asi v 18. století po osídlení většiny ostrovů a znamená v tuvalštiněshluk neboskupina osmi (podle počtu do té doby osídlených ostrovů).[2] Hlavní město Tuvalu jeFunafuti. PoVatikánu má druhý nejmenší počet obyvatel ze všech nezávislých států.
Nejvyšší nadmořská výška ostrovů je 5 metrů a do budoucna jsou ohroženy zvedáním hladiny světových oceánů. Obyvatelé se během příštích desetiletí mohou odstěhovat naNový Zéland neboNiue – malý ostrov v Tichém oceánu (nezávislý, ale přidružený k Novému Zélandu), jenž není ohrožen zvedáním hladiny oceánů, nebo na fidžijský ostrovKioa, který si již Tuvalané pronajímají.
Tuvalané jsouPolynésané, kteří ostrovy osídlili před 2000 lety. Prvním Evropanem, který Tuvalu spatřil, byl 16. ledna1568španělský mořeplavecÁlvaro de Mendaña de Neira, který narazil na ostrovNui, ale nemohl se vylodit. Žádní další Evropané se zde neobjevili až do konce 18. století. Začátkem 19. století se v oblasti vyskytovali velrybáři, ale ostrov navštěvovali jen zřídka kvůli obtížím při přistávání.Peruánští lovci otroků pročesávaliPacifik letech1862–1864 a Tuvalu bylo jedním z nejpostiženějších souostroví s více než 400 zajatými lidmi z Funafuti aNukulaelae, z nichž se nikdo nevrátil. V roce1865 protestantštíkongregacionalisté Londýnské misijní společnosti počali proces evangelizace Tuvalu. Konverzi ke křesťanství dokončili ve dvacátých letech 20. století. Koncem 19. století se na ostrovech počali usazovat evropští obchodníci, kteří doufali ve velké výnosy z místního bohatství.Evropané také přinesli v Tichomoří do té doby neznámé nemoci, jež na Tuvalu způsobily mnohá úmrtí.
V roce1892 se ostrovy staly spolu s KiribatibritskýmprotektorátemGilbertovy a Elliceovy ostrovy. Protektorát se stalkolonií v roce1915. V roce1943 běhemII. světové války bylo Tuvalu vybráno jako operační základna spojeneckých vojsk bojujících v Pacifiku s Japonci. Tisíce vojáků námořních sil zde bylo umístěno až do prosince1945. Etnické rozdíly v kolonii způsobily, že v roce1974 Polynésané Elliceových ostrovů hlasovali pro oddělení odMikronésanů z Gilbertových ostrovů (pozdějiKiribati). Následující rok se Elliceovy ostrovy staly samostatnou kolonií Tuvalu. Nezávislost byla stvrzena v roce1978. Tuvalský Den nezávislosti se slaví1. října.
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Tuvalu.
Tuvalská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 1:2, který má vkantonuvlajku Spojeného království. Ve vlající části je umístěno 9 hvězd, rozmístěných dle polohy jednotlivých ostrovů souostroví.
Tuvalský státní znak je tvořen štítem, v jehož horní, modré části je kresba tradiční tuvalské stavbymaneapy ve zlaté barvě na zeleném pažitu. V dolní, zlaté části jsou čtyři vlnitá modrá břevna. Kolem štítu je široký, zlatý lem se střídavě osmi zelenýmibanánovníkovými listy a osmilasturami mořskéhomlže (Mitra episcopalis) v přirozených barvách. Pod štítem je zlatá stuha s heslem vtuvalštině TUVALU • MO • TE • ATUA (českyTuvalu pro Boha).
Tuvalu je čtvrtá nejmenší země světa. Má rozlohu 26 km² a skládá se ze tří ostrovů (Nanumaga, Niutao, Niulakita) a šesti atolů (Funafuti, Nanumea, Nui, Nukufetau, Nukulaelae a Vaitupu). Tuvalu má velmi chudou půdu. Pitná voda se tam téměř nevyskytuje a půda je stěží použitelná pro zemědělství.
V roce2001 tuvalská vláda oznámila že ostrovy, jejichž nejvyšší bod je 5 metrů nad mořem, mohou potřebovat být evakuovány v případě zvedající se hladiny moře. Předpoklady z roku2009 hovořily o tom, že by během několika desítek let mohla celá země zmizet pod hladinou moře. Podle optimistických závěrů se tak údajně stane za 30 let.[3]Nový Zéland souhlasil s přijetím kvóty 75 evakuovaných každý rok, zatímcoAustrálie tuvalskou petici odmítla. Ale podle studie z roku2018 se mezi lety1971 a2014 i přes rostoucí hladinu oceánu plocha Tuvalu zvětšila téměř o 3 procenta.[4] V roce 2025 žádalo asi 42 % populace země o tzv. klimatickévízum poskytovanéAustrálií.[5]
Nejmenší ostrov, Niulakita byl neobydlený až do přesídlení lidmi z Niutao v roce 1949. Proto tedy jméno Tuvalu, znamenající „osm stojících pohromadě“ (odkazuje tím na původních osm ostrovů). Niulakita je stále počítána jako součást Niutao, i když je blíže Nukulaelae).
Populaci na Tuvalu tvoří převážně Polynéské etnikum. Okolo 97 % Tuvalanů jsou členy Tuvalské církve,protestantskékřesťanské církve. Náboženství bylo smíšeno s některými prvky původního náboženství. Tuvalštinou mluví v podstatě každý, zatímco gilberština (jazyk Kiribati) je používán některými lidmi z Nui.Úředním jazykem je angličtina, ale v běžné mluvě se nepoužívá. Ostrovní populace se od roku 1980 více než zdvojnásobila. S tím souvisí silná devastace ostrovního životního prostředí.
Tuvalu je rozvojový zemědělský stát, který ale vzhledem ke své rozloze a počtu obyvatel patří mezi země s nejmenším hrubým domácím produktem na světě. Ze zemědělských plodin je nejdůležitější sklizeňkokosových ořechů, tropického ovoce, zeleniny abatátů. Pro živočišnou výrobu je významnýrybolov, chovskotu aprasat. Asi milion dolarů ročně také přichází do tuvalského rozpočtu z 20 % vlastnictví internetové domény.tv.
Tradiční společenský systém hraje na Tuvalu stále velkou roli. Každá z rodin má svůj vlastní úkol, neboli „salanga“, vykonávající pro komunitu, jako rybaření, stavbu domů nebo obranu. Tyto rodinné zkušenosti se dědí z otce na syna.
Tuvalská hudba je především spjata s tanci, nejznámější jsou fatele, fakanu a fakaseasea, které se používaly k oslavování vládců a ostatních prominentních osob.
Tradiční hudba před příchodem Evropanů obsahovala básně přednášené v sérii monotónních recitací avšak tato tradice již zanikla, stejně tak jako pracovní písně zpívané ženami k podpoření pracujících mužů.
Tuvalu je konstituční monarchií a je součástíCommonwealth realm. Hlavou státu je králKarel III., kterého zastupuje generální guvernér. Ten je jmenován na pokyn premiéra.
Místní parlament, neboli Fale I Fono, má 15 členů a je volen na čtyřleté období. Jeho členové volí premiéra, který je hlavou parlamentu. Někteří starší mají neformální autoritu na lokální úrovni.
↑ČTK, iDNES cz. Tuvalu chce zůstat státem, i pokud zmizí pod mořem. Ministr řečnil ve vodě.iDNES.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2023-12-03].Dostupné online.
↑Česká televize. Souostroví Tuvalu nejspíš skončí pod hladinou oceánu. Austrálie slíbila, že obyvatele přijme.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2023-12-03].Dostupné online.
Bureau of East Asia and Pacific Affairs.Background Note: Tuvalu [online]. U.S. Department of State, 2011-03-01 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-17. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Tuvalu [online]. Rev. 2011-05-26 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-01. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Kuala Lumpur.Souhrnná teritoriální informace: Tuvalu [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
MACDONALD, Barrie K.Tuvalu [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
_(Polynesia_centered).svg)
.svg)
