Turmalíny jsou skupina klencovýchminerálů, cyklickésilikáty s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru AD3G6(BO3)3[T6O18]Y3Z, kde:
A = Ca2+, Na+, K+, nebo chybí ([ ]) [pozice není ve struktuře obsazena – vakantní]
D = Al3+, Fe2+, Fe3+, Li+, Mg2+, Mn2+
G = Al3+, Cr3+, Fe3+, V3+
T = Si4+, někdy s příměsí Al3+ a B3+
Y = O2− nebo OH−
Z = F−, O2− nebo OH−
Název pochází zesinhálského slovatura-malí- „kámen, který je znečišťován částečkami popela“, kterým se označovaly krystaly dovážené do Evropy zCejlonu.
Magmatický, metamorfní, hydrotermální a v žilách alpského typu. Vzniká za velkého rozpětí tlaků a teplot, a to jak vesvrchním plášti Země (70–80 km), tak i v hloubce pouze několika kilometrů.[1] Je hlavním nositelemboru vzemské kůře.
Lze jej i poměrně snadno připravit v laboratorních podmínkách v mikrokrystalické podobě.
Krystaly jsou prizmatické, jehličkovité, vždy podélně rýhované. Dále tvoří zrnité, kompaktní, stébelnaté až vláknité agregáty, uspořádané nepravidelně nebo paprsčitě (turmalínová slunce).
Až na barvu a průhlednost má celá skupina turmalínů shodné vlastnosti.
Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7–7,5, křehký, hustota 2,9–3,2 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {1011}, lom lasturnatý, nerovný.
Optické vlastnosti: Barva: různá, podle odrůdy. Vyskytují se krystaly, které jsou v příčném nebo podélném směru vícebarevné. Lesk skelný, průhlednost: průhledný, průsvitný, neprůhledný (podle odrůdy), vryp bílý s barevným odstínem podle zabarvení odrůdy.
Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, značné příměsiFe3+,Mg,Mn,Ca, někdy takéTi,Cr,V,Li aj. V kyselinách nerozpustný. Tmavé odrůdy bohaté na hořčík a chudé na železo se předdmuchavkou taví, ostatní se netaví.
Elektrické vlastnosti:Pyroelektrický apiezoelektrický. Zahříváním a třením se konce krystalů nabíjejí opačným elektrickým nábojem.
GIA rozlišuje pět základních skupin podle obsahu stopových prvků:[2]
Elbaity (barevné turmalíny). Tato skupina turmalínů je nejširší a tvoří ji nejznámější a nejoblíbenější šperkařské kameny. Mezi obvyklými stopovými prvky se objevuje sodík, lithium, hliník a příležitostně i měď. Nejčastěji se vyskytují ve vyvřelinách s obsahem žuly.
Uvity. Uvity zbarvuje vápník, hořčík a hliník a vznikají ve vápencích a dolomitech. Často se mísí s dravity. Tato odrůda se podobá dravitům, ale tvoří spíše krátké a tabulkové krystaly. Mívá různé barvy, ale nepatří k nejbroušenějším kamenům. ZMyanmaru pocházejí syté zelené krystaly, zeSrí Lanky zlatohnědé valouny turmalínu.
Skoryly. Obvykle černý a zcela neprůhledný skoryl může být vzácně i hnědočerný, modročerný nebo dokonce modrý. Skorylu dodává barvu železo a sodík. Nachází se v různých typech hornin.
Používá se velektrotechnice, barevné odrůdy jakodrahokamy. Pro klenotnické účely slouží hlavně elbaity, dravity, liddicoatity a některé barevné turmalíny, u kterých není ještě zřejmé jejich zařazení. Bezbarvé se dříve používaly také v optice – brousily se z nich čočky. Turmalín je jedním z možných materiálů, které se používají vžehličkách na vlasy.
Turmalíny se používají v léčitelství vIndii jako tlumičebolestí, léčivé vody a ochrannétalismany[zdroj?]. Dnes se turmalín někdy přidává jako prostředek pro snížení bolestivých stavů do krčních a bederních pásů při rehabilitacích. V tradičním hinduismu věří, že turmalín pomáhá najít rovnováhu mezi energiemi těla. V závislosti na barvě rovněž údajně ovlivňuje různé čakry.
Jako broušené se nejvíce cení paraiba turmalíny, indigolit a rubelit. Turmalíny jsou vícebarevné (melouny, mouřenínské hlavičky, řezy madagaskarských liddicoatitů). Pokrývají úplnou škálu barev.
Proslulé naleziště Dobrá Voda uVelkého Meziříčí poskytlo nový druh elbaitu, rossmanit. Povondrait byl pojmenován po profesoru Povondrovi, znalci turmalínů.
Turmalín je název z indického turamalí, „pokrytý prachem“. Turmalín je piezoelektrický a přitahuje tak částečky prachu a popela. Indové znali turmalíny z Hindukúše a Srílanky. Jedná se o nejsložitějšísilikát v přírodě. Japonští mistřizen-buddhismu ho pokládali za nepohyblivou živou bytost. Bráhmanismus ztotožňoval turmalín s šivalinga, sloupem absolutní záře Šivy, krále jogínů. Jak věhlasní mineralogové (Povondra, Hyrschl…), i badatelé v historii a legendách o drahokamech (R. Nový, J. Bauer), věnovali a věnují turmalínu patřičnou pozornost. Pozoruhodná je jakási nadkvantově kybernetická teorie vycházející z Véd Roberta A. Nového o drahokamech jako databankách informačního pole nebo substance ákáši[zdroj?]. Turmalíny mají senzitivní osobě v meditaci nebo snění poskytovat poznatky o kosmologii a vícerozměrném pulsním čase (kálaspandana).[4]
V devadesátých letech různí myslitelé a umělci rozšířili indické znalosti o turmalínech v širší veřejnosti. Od té doby jak sběratelská, tak jakási metafyzikální, až psychotronická či léčitelská žádanost různých druhů a odrůd turmalínů nadále trvá. Nejproslulejší turmalíny českých zemí poskytla oblast pegmatitů Vysočiny. Skvostné byly krystaly velkých rubelitů z Dobré Vody u Velkého Meziříčí a Řečice.[5]
