Název města pochází odkeltskéhoTau, což znamená hory (podle nedalekýchAlp). Osídlené bylo ještě předŘímany, kteří zde vybudovali vojenský tábor(Castra Taurinorum). Od začátku5. století zde bylobiskupství, v6. až8. století byl součástíLangobardského království, v roce1404 tu byla založenauniverzita. V roce1562 se stal centremsavojského feudálního státu, které se roku1720 změnilo naSardinské království. V roce 1706 město přečkalo francouzské obležení, které ukončilabitva u Turína. Mezi lety1802 a1814 ho pak anektovalaFrancie, italským městem se stal až v roce1861, a to na šest let dokonce jako její hlavní město. Společně sMilánem je dnes Turín jedním z ekonomických a kulturních center celé severní Itálie. V roce2006 se zde a i v nedalekých horách konaly20. Zimní olympijské hry.
Střed města se rozkládá kolem dvou náměstíPiazza reale (dříve také zvanéhoPiazza Castello) obklopeného dvěma frontami komplexu reprezentačních budov rozsáhlého Královského paláce, k němu na severozápadním nároží přiléhá katedrála s arcibiskupským palácem.
Královský palác (Palazzo Reale) byl vystavěn v letech 1646–1658 jako rezidencesavojských králů, později rozšířen a v 19. století dovršen dvoranou se vstupním schodištěm na rezidenci italských králů. Přepychové sídlo má v podzemí archeologickou expozici s exponáty od doby římské do pozdního středověku (mj. římský poklad stříbra z Marenga), v přízemí archeologickou sbírku antického sochařství a keramiky, v 1. a 2. patře reprezentační zámecké interiéry, dvojí galerii starého umění (Galleria Sabauda). Ve třetím patře je expozice figurální keramiky art deco turínských keramických dílenLenci z meziválečné doby, a v pravém křídle rovněž ceněná královská zbrojnice (Armeria). Jen příležitostně bývá otevřena královská knihovna.
Královské zahrady (Giardini reali) obklopují palác ze severu a východu, mají převážně charakter francouzského barokního parku. Na severní straně ze suterénu paláce vystupují kamenné pozůstatky hlediště římského amfiteátru z 1. století, jež dosud příležitostně slouží divadelním či koncertním představením. Fragmenty pokračují zdmi divadelní zahrady, která sloužila k odpočinku diváků antických her o přestávkách.
Uprostřed náměstí stojí jezdecká socha Emanuela Filiberta Savojského z roku 1838, dílo sochaře Carla Marochettiho.
Katedrála sv. Jana Křtitele byla postavena na místě antické stavby, dále paleokřesťanského kostela a tří románských bazilik v letech 1491–1498 vrenesančním stylu a zbarokována v 17. a 18. století. Architekt Guarino Guarini propojil propojil její hlavní oltář s kaplíTurínského plátna (Cappella Sacra Sindone), jež má samostatnou věž s ochozem, v současnosti přístupným jen z Palazza reale. Hranolová zvonice pochází z roku 1720. Pod schodištěm na západním nároží se vstupuje do Diecézního muzea, v němž jsou kromě chrámového umění zpřístupněny základy antické a středověké architektury.
Palazzo Madama ve střední části náměstí byl původně hrad ze 13. století, v 15. století rozšířený, jeho západní fasáda jebarokní z 18. století. V paláci je muzeum starého umění.
Porta palatina – dvouvěžové průčelí brány ze 14. století, nyní archeologický park, severně od královských zahrad
Zámecký kostel sv. Vavřince uzavírá levé křídlo čestného dvora královského paláce, jednolodní stavba se zahrocenou věží je komponovaná na půdorysu průniku konvexních a konkávních tvarů, je dílem architektaGuarina Guariniho.
Barokní kostely sv. Kristiny a sv. Karla Boromejského navazují na jižní frontu náměstí, jsou rovněž projektem architektaGuarina Guariniho. .
Kostel sv. Dominika (Chiesa San Domenico) – gotický cihlový chrám, s cenným vybavením, mj. Růžencový oltář s obrazem P. Marie se sv. Dominikem a Kateřinou ze Sieny odGuercina z roku 1637.
Poutní mariánský chrám (Santuario della Consolata) na základech římské antické stavby postavena barokní centrální stavba s kupolí, architekti:Filippo Juvarra aGuarino Guarini.
Kaple obchodníků a bankéřů (Cappella dei mercanti e bankieri) je komorní barokní jednolodní prostor z konce 17. století, který dali nejbohatší turínští podnikatelé vyzdobit na klenbě iluzivními freskami a dalšími významnými uměleckými díly: kromě relikviářových oltářů a varhan to je devět obrazů významných mistrů, 4 namalovalAndrea Pozzo (Třem králům se zjevuje anděl, Tři králové putují do Betléma, Svatá rodina na útěku do Egypta, Vraždění betlémských neviňátek)
Palazzo Reale,Palazzo Madama,Palazzo Chiablese a další řada budov v Turíně a v Piemontu jsou od roku 1997 zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO pod společnou položkou „Rezidence královského rodu Savojských“.
Západně od náměstí Piazza reale a jižně od Piazza Castello vedou hlavní turínské bulváry, proražené jednak po bitvě o Turín roku 1706 a hlavně za vlády Napoleona Bonaparta kolem roku 1800. Jsou to severojižníVia XX Settembre, a na ní kolmáVia Garibaldi. První z nich vede směrem k hlavnímu nádraží (Stazione Porta nova), paralelní s ní je také obchodní a nákupní uliceVia Roma. Via Garibaldi je obchodní, mimo jiné i s obchodem fotbalového klubuJuventusu Turín. V místě křížení s ulicíVia Milano stojí turínská radnice,Palazzo di Citta nebo Municipio, stavba z let 1659–1665. Naproti radnici stojí chrám Svatých prvomučedníků (Chiesa Santi Martiri) z konce 16. století. Via Garibaldi končí u nádražíPorta Susa. Tyto bulváry a další (například Via Cernaia) mají souvislé sloupovéarkády. Na severovýchodní stranu náměstí zasahuje barokní budovaPalazzo dell'Academia delle Scienze z konce 17. století, v současnosti jedno z nejvýznamnějších muzeí egyptského umění (poKáhiře,Londýně a Louvru).Hned vedlejší budovu východním směrem zaujímáGalleria Sabauda. Jsou zde vystavena malířská díla především italských a nizozemských umělců (Paolo Veronese,Tintoretto,Rembrandt ad.). *Vedle stojí kostelS. Filipo Neri z konce 17. století.
Palazzo Carignano je významná barokních stavba z let 1679–1684, sídlil v ní italský parlament a v roce 1861 zde bylo vyhlášenoItalské království.
VěžMole Antonelliana je dominantou města o výšce 167 m, byla postavena v roce 1863. Architekt stavby A. Antonelli měl vytvořit původně synagogu, extravagantní stavba se však židovské obci nelíbila, byla tedy prodána městu. Dnes zde sídlí Muzeum dějin filmu.
Východním směrem k řece Pádu je pod nábřežímnáplavka s mnoha bary, hospodami a nočními kluby. Přes řeku je vidět zelené kopceparku Di Villa Genero. Proti proudu řeky po nábřeží se nachází parkParco del Valentino s botanickou zahradou z první poloviny 18. století. Uprostřed parku ležíCastello del Valentino, stavba z roku 1620–1660. Zpět k nádraží vede široká třídaCorso Vittorio Emanuele II.
Museo civico Pietro Micca – vojenské muzeum, věnované 4 měsíce trvajícíbitvě o Turín z roku 1706, při níž hrdinný sapér Pietro Micca prorazil náloží podzemní chodbu do citadely a vybojoval tak jednu epizodu úspěšné italské obrany města. Chodba byla objevena archeologickým výzkumem roku 1958 a je při prohlídce muzea s průvodcem přístupná.
Muzeum automobilů
Galleria Civica d'Arte Moderna Contemporanea se sbírkami Modiglianiho,Kleea čiErnsta. Případně je možné navštívit muzeum automobilismuMuseo dell'Automobile na Corso dell'Unita d'Italia.
.svg)
