Tupolev Tu-160 (vkódu NATO„Blackjack“) jenadzvukový těžký strategickýbombardér s měnitelnou geometrií křídel dlouhéhodoletu navržený konstrukční kanceláříTupolev vSSSR. Jedná se o nejtěžší a největší bombardovací letoun s rychlostí nad 2Machy na světě[2] a dle celkové délky druhý za typemXB-70 Valkyrie.[3]Piloti říkají Tu-160 „bílá labuť” – kvůli bílému povrchovému nátěru.[4][2][5] Jde o největší a nejtěžší bojový letoun a nejrychlejší bombardér, který je nyní ve službě. Dále se jedná o největší a nejtěžší letadlo s měnitelnou geometriíkřídel, jaké kdy létalo.[6]
Do služby vstoupil v roce1987 a byl posledním sovětskýmstrategickým bombardérem. V roce 2016 mělo dálkové letectvo, odnožruského letectva, ve službě nejméně 16 letadel. Aktivní flotila letounů Tu-160 prochází od počátku21. století modernizací elektronických systémů. Modernizační program Tu-160M začal s prvním vylepšeným letadlem dodaným v prosinci 2014.
Počátky vývoje Tu-160 spadají do roku1973, kdy sovětské ministerstvo obrany vyhlásilo požadavek na nadzvukový bombardér, který by byl schopen doletem pokrýt územíUSA. Na projektu začalo pracovat několik kanceláří, ovšem vítězem se stala OKBTupoleva.
První dva prototypy letounu byly zhotovené v roce1980. Dne18. prosince1981 vzlétl prvníprototyp (sér. č. 70-01, červená 18) a tím byla zahájena série zkoušek, při níž se jeden prototyp zřítil. Zkoušky pokračovaly až do roku1984, přičemž byly průběžně odstraňovány nedostatky. V roce 1984 pak byla zahájenasériová výroba, letouny byly do služby zařazeny až v květnu1987 k 184. TPAB (Ťažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk) vPrylukách v počtu 19 kusů. Původně mělo být vyrobeno 100 kusů těchto letounů, ovšem v doběGorbačova se tento počet zredukoval na 35 kusů jako gesto míru.
Mezinárodní společnost pro provozorbitálních stanic chtěla získat tři bývalé ukrajinské odzbrojené Tu-160, které měly být přestavěny na verziTu-160SK jako nosiče kosmické techniky.
Tupolev Tu-160M1 (sér. č. 0705, výr. č. 84007259, červená 05, RF-94104, „Alexandr Golovanov“) nad Moskvou v roce 2013
Letoun Tu-160 je charakteristický nízce položenými křídly s měnitelnou geometrií. Na odtokové hraně každého z křídel se nachází trojice dvoudrážkovýchvztlakových klapek. Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve třech polohách:
20° pro vzlety a přistání,
35° nejčastěji využívána šípovitost a je určena pro lety vysokou rychlostí,
Vodorovné ocasní plochy jsou pohyblivé a nacházejí se asi v poloviněsvislé ocasní plochy. Horní polovina svislé ocasní plochy je také pohyblivá. U Tu-160 byl použit systém elektronického řízení, tzv.fly-by-wire. 13 palivových nádrží, integrovaných vtrupu a křídlech letadla, umožňuje Tu-160 letět 12 300 km s výzbrojí šesti raketCh-55SM, které jsou v polovině trasy vystřeleny na pozemní cíle. Dolet je možné prodloužit díky nástavci protankování paliva za letu, který je zabudován ve střední části trupu. Na přední podvozkové noze jsou osazena dvě kola a každá z hlavních podvozkových noh je vybavena až šesti koly. Brzdnou dráhu stroje zkracuje trojice zabudovaných padáků, z nichž každý má plochu 35 m². Kvůli snížení radarové odrazové plochy byly vstupy motorů nastříkány grafitovým materiálem, pohlcujícím radarové vlny. Zaskleníkokpitu bylo vybaveno jemnou síťkou, která eliminuje odraz radarového záření.
Posádka Tu-160 se skládá ze čtyř osob (pilot, kopilot, důstojník zbraňových systémů a operátor obranných systémů), které sedí navystřelovacích sedačkách K-36LM.[8] Kvůli poměrně vysoké hlučnosti v kokpitu může posádka mezi sebou komunikovat pouze prostřednictvím interkomu. Za pracovním prostorem posádky se nachází malá kuchyňka a záchod, které jsou velmi užitečné při dlouhých a únavných letech.
V mírně prohnutém nose se nachází radiolokátor Obzor-K, který umožňuje sledování pozemních i vzdušných cílů. Automatický let v malé výšce zajišťuje terén sledující radiolokátor Sopka. Ve vypouklém pouzdru pod kokpitem se nachází elektrooptický bombardovací zaměřovač.[9] Systém vlastní ochrany Bajkal se skládá z antén umístěných na koncích křídel, v přední a zadní části trupu, čímž je zajištěno pokrytí 360°. Systém je napojen na rušiče radarem naváděných střel a výmetnice klamných cílů. Navigaci zabezpečuje inerciální navigační systém, satelitní systémGLONASS a radionavigační systém dálkových letů RSDN s korekčním mechanismem, využívajícím polohu slunce a hvězd.
Tupolev Tu-160 (sér. č. 0503, výr. č. 82905836, červená 16, RF-94109, „Alexandr Novikov“) nad Ruskem v květnu 2014
O pohon letadla se stará čtveřicedvouproudých motorů NK-32, které jsou nejvýkonnějšími motory jaké kdy byly v bojovém letadle použity. Motor NK-32 je 7,453 m dlouhý, o průměru 1,7 m a hmotnosti 3 650 kg. Díky motorům s maximálním tahem 245,2 kN dokáže Tu-160 překročit rychlostMach 2.
Výzbroj je nesena ve dvou vnitřních šachtách, z nichž má každá nosnost 20 tun. Další střely typu vzduch-země mohou být umístěny na vnější závěsníky. Hlavní výzbroj bombardéru představuje střelaCh-55SM s konvenční nebo jadernou hlavicí, která má maximální dolet 3 000 km. Na dvou interních rotačních závěsnících může být upevněno celkem 12 těchto raket. Alternativní výzbroj představuje 24 jaderných raket krátkého dosahuCh-15 s maximálním doletem 300 km. Jelikož Tu-160 nemá integrovanou hlavňovou výzbroj a nenese žádné rakety typu vzduch-vzduch, jde o první sovětský bombardér od druhé světové války bez výzbroje pro vlastní ochranu.
Od svého zařazení dosovětského letectva až do roku 1991 prováděla tato letadla pravidelné strategické dálkové lety. Lety bombardérů Tu-160 však z důvodu změny geopolické situace a z finančních důvodů byly následujících 16 let omezeny na minimum a konaly se spíše ve formě menších vojenských cvičení. Dne17. srpna2007 oznámil prezident Vladimir Putin obnovení dálkových letů strategických letadel Tu-160 s podpůrnými letouny aleteckými tankery.[10] Necelý měsíc po tomto sdělení bylo na jednom ze strojů Tu-160 otestováno shození dosud největšítermobarické (vakuové) pumy, přezdívané "Otec všech bomb".[11]
17. listopadu2015 prodělaly bombardéry Tu-160 svůj bojový debut, kdy byly nasazeny běhemIntervence v Sýrii. Několik letounů Tu-160 a Tu-95MS provedlo počet náletů na provincieIdlib aAleppo pomocí střelCh-101. Poté, co se potvrdila podezření, že zapádem ruského civilního letadla s 224 cestujícími na palubě stojíIslámský stát a po žádosti o vojenskou pomoc ze strany prezidentaSýrieBašára al-Assada, začaloRusko s masivním bombardovaním strategickými bombardéry. Pět letadel Tu-160, čtrnáct strojůTu-22M a šestTu-95 provedlonálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardéry Tu-160 a Tu-95 zasáhly velitelské základny vIdlíbu aAleppu. Letadla Tu-160 použila raketyCh-101, což je stealth varianta střely s plochou dráhou letuCh-55SM. Šlo o historicky první bojové nasazení této střely vzduch-země. Celkem bombardéry Tu-160 aTu-95 vypálily 34 raket a zasáhly 14 cílů.[12]
18. září 2003 došlo v důsledku požáru na jednom z motorů k explozi letadla (sér. č. 0701, výr. č. 82007617, červená 01, „Michail Gromov“), při které zahynula celá posádka[15].
Ruské letectvo – 16 bylo k dubnu 2008 (12 bojových a 4 pro výcvik) ve službě,[16] u 121. gardového pluku těžkých bombardérů nazákladně Engels/Saratov.[17] V roce 2015 bylo 11 Tu-160 připraveno do boje (1 explodoval v hangáru při testech v roce 2003 s celou posádkou).[18][19] Po obnovení výroby by ruské letectvo mělo získat v roce 2023-2027 první z deseti nových bombardérů ve verzi Tu-160M.[4][20] Rusko plánuje pořízení celkem 50 letounů a modernizaci stávajících 16.[20]
Ukrajinské letectvo zdědilo po SSSR 19ks Tu-160 a následně v roce 1999 8 ks převedlo do Ruska za úlevu na dluhu; zbylé byly pod dohledem USA sešrotovány.[21][22]
↑Tupolev Tu-160 (Blackjack) Strategic Long-Range Heavy Supersonic Bomber Aircraft - Soviet Union [online]. [cit. 2018-12-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSZONDY, David.Full production of Russia's Tu-160 bomber restarted after 30 years [online]. newatlas, 2022-01-15 [cit. 2022-08-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Largest military aircraft by weight, operational bomber [online]. Guinness World Records [cit. 2018-12-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TOMKO, Miroslav.Ruský Otec všech bomb je čtyřikrát silnější než ‚matka‘ z USA. Po výbuchu se lidé udusí | Svět [online]. Lidovky.cz, 2017-04-16 [cit. 2022-08-23].Dostupné online.
↑Missile strikes on Vinnytsia airfield launched from Black Sea [online]. 6 March 2022 [cit. 2022-06-26].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Russian missiles on Kyiv launched with Tu-95, Tu-160 bombers – Air Force Command [online]. 26 June 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ъ-Власть – Куда летит российская авиация.kommersant.ru. 25 August 2008.Dostupné online [cit. 17 November 2012]. (Russian)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ukraine Bomber Decommissioning and Transfer Chronology [online]. Nuclear Threat Initiative, April 2005 [cit. 2015-03-03].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑How Americans destroyed Ukraines best Military devices, the Tu 160 Bomber [online]. 24 April 2014 [cit. 2015-11-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Long Range Aviation Museum [online]. Cooperative project of Fox Web Workshop and city executive committee Dept. of Culture and Tourism.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Музей дальней авиации, Полтава [online]. [cit. 2012-11-17].Dostupné online. (Russian)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
