Tunika (zlat.tunica) bylastarověkářímskákošile, často s krátkými rukávy. Nosili ji muži i ženy, doma i při práci, svobodní lidé přes ni na veřejnosti nosilitógu. Vestředověku se tunika nosila jako svrchníoděv.
Tunika byly původně dva obdélné kusy látky, obvyklelněné nebovlněné, na ramenou sepnutésponami. Velmi brzy se však oba kusy na ramenou i po stranách sešívaly a často měla tunika i kratší nebo delší rukávy. Tunika sedláků, řemeslníků a vojáků sahala nad kolena, tuniky žen a svobodných občanů po kotníky, a v každém případě se v pase převazovaly provazem neboopaskem. Bohatší lidé nosili tuniky barevné, případně i různě ozdobené – například římštísenátoři měli vpředu na tunice svislý purpurový pruh. Zejména v chladnějších krajích se nosila tunika s dlouhými rukávy, římštílegionáři někdy nosili přes spodní lněnou tuniku ještě svrchní vlněnou.[1]
Jako tunika bývá označován dlouhý oděv používaný v katolické církvi, přes který se obléká svrchnířádový oděv, další součástiliturgického oblečení ap.Tunica alba (bílá tunika) je základní spodní oděvkněze, dlouhá bílá košile.Dalmatika má podobu kratší tuniky a bývá zdobená.
Tunika se podobalařeckémuchitónu a pocházela snad zIndie. Ve středověku se tuniky staly svrchním oděvem, bývaly vlněné nebo lněné, často pestře barevné a vyšívané. Bohatí lidé mívali ihedvábné tuniky.
V současnosti se tuniky nacházejí v dámských šatnících a představují rozvolněné halenky různých střihů a barev z různých materiálů. Prodloužená délka podzadek nebo až pokolena opticky prodlužuje postavu a zakrývá její nedostatky. V současnosti se tuniky vyrábějí s dlouhými, tříčtvrtečními nebo krátkými rukávy. V obchodech lze najít i tuniky bez rukávů.
Obrázky, zvuky či videa k tématutunika na Wikimedia Commons
