Trust (angl. doslovadůvěra) je v zemíchcommon law právní vztah mezi osobami, z nichž jednamajetek spravuje tak, aby z něho druhá osoba (beneficient) měla užitek. Je to jedna z forem fiduciárního vztahu, neboli plné správy cizího majetku. Nejčastěji se trustů užívá pro uspořádání rodinného majetku a dobročinných darů.
Trust je unikátním právním institutem angloamerického práva a na kontinentě mu tradičně byla nejbližšífundace (nadace). V současnosti však dochází k vytváření podobných institutů v zemích kontinentálního práva, například vMexiku, v kanadské provinciiQuébec, a pod jménemsvěřenský fond i vnovém občanském zákoníku České republiky (trust se proto do češtiny někdy jako svěřenský fond překládá).
Trust je v anglosaských zemích velmi rozšířená a úspěšná právní forma hospodaření s majetkem a může mít velmi rozmanité podoby. Nejčastější jsoutrusty výslovně zřízené (express trust), které vzniknou tak, že zakladatel (settlor) vyčlení část svého majetku, a to buď vzávěti nebo za životasmlouvou.
Podle účelu se dělí naveřejné trusty, například dobročinné, které se těší zvláštním daňovým úlevám, asoukromé. Soukromého trustu lze typicky využít, když chce někdo odkázat majetek malým dětem a pověří jiného, aby s ním dobře hospodařil až do věku jejichzletilosti, přičemž je možné si například vymínit vyplácení pravidelných dávek a podobně. Existují i komerční trusty, které zřizují podniky například ke správě penzijního spoření pro zaměstnance, nebo jako nástroj pro zajištění anonymity vlastnictví (anonymizace skutečného majitele).
Samostatnou, a méně běžnou kapitolou jsou trustyimplicitní, které zpravidla nařizujesoud. Například může soud nařídit, aby byl podvodně nabytý majetek spravován ve prospěch podvedeného; nebo lze odevzdání peněz, jehož status nebyl výslovně právně vymezen, interpretovat jako založení trustu.
Správce (trustee) může být jeden, nebo několik. Správou výslovně zřízeného trustu lze pověřit například rodinného přítele, který je zručný v zacházení s penězi, nebo profesionála nebo specializovanou firmu (trust business). Správce trustu je před zákonem ve všech ohledech vlastníkem a držitelem tohoto majetku. Navíc má ale odpovědnost spravovat ho tak, aby z toho měl prospěch beneficient; tento závazkový vztah se řídí podlepráva ekvity (equity). V tom tkví hlavní rozdíl mezi trustem a napříkladakciovou společností, ve které zůstávají vlastníky akcionáři.
V 19. století vznikaly také průmyslové trusty jako sdružení výrobců, kteří se tímto způsobem snažili vytvořitkartel nebomonopol.[1] V této podobě je znal a kritizovalKarel Marx a slovotrust se pak stalo v marxistické propagandě téměř nadávkou. Zneužívání právní formy trustu bylo ve Spojených státech příčinou přijetí prvních zákonů na ochranuhospodářské soutěže, tzv. anti-trustových zákonů, které omezovaly činnost trustů na jejich původní účel. Tato forma trustu patří minulosti a napříkladVelká ekonomická encyklopedie ji už vůbec neuvádí.[2]
