Tropický podnebný pás je oblast, kde celoročně panuje teplépočasí. Obvyklý cyklus střídáníléta azimy se zde projevuje jen velmi nevýrazně, v podobě mírných sezónních výkyvůteploty. V zimě lze zaznamenat určité ochlazení, to však nikdy nevede k poklesu teploty podbod mrazu. Žádná zima tedy fakticky ani nenastává a velmi zjednodušeně by se dalo říci, že zde po celý rok nepřetržitě panuje léto.
To ovšem samo o sobě není zárukou nepřetržitévegetační doby. Vzhledem ke specifickému prouděnívětru je častým problémem tropických oblastísucho. Přestože jsou teploty celoročně dostatečně vysoké, vegetace bývá nucena shodit všechnylisty a přejít do dlouhého obdobívegetačního klidu kvůli nedostatkusrážek. A takto čeká do doby, než opět nadejde srážkově bohatéobdobí dešťů. Střídání léta a zimy zde tedy fakticky existuje, nicméně místo teplotami je způsobeno velmi nerovnoměrným rozvržením srážek v průběhu roku.
Jako součást tropického pásu se někdy označuje iequatoriální pás, který se nachází v těsné blízkosti rovníku. Jeho charakteristickou vlastností je celoročně prakticky neměnná teplota a mnohem rovnoměrnější rozvržení srážek v průběhu roku, které zajišťuje dostatečnou celoroční vláhu pro udržení stálezelené vegetace. Ač jsou teploty ve srovnání s od rovníku vzdálenějšími tropickými oblastmi daleko umírněnější, extrémní vlhkost vzduchu, která je zde obvyklým jevem, pocitovou teplotu výrazně zvyšuje až do nesnesitelné úrovně.
Slovo tropy má původ v řeckém tropos = obrat, a tropy dle toho jsou obvykle vymezeny obratníky Raka (23°26′ s. š.) a Kozoroha (23°26′ j. š.). V tomto smyslu tvoří tropy jeden souvislý pás obepínající Zemi podél rovníku. Tropy jsou také označovány jako „horký pás“, který leží meziobratníky Raka a Kozoroha.[1]
Další definice o tropech říká, že leží mezi oblastmi se subtropickým podnebím a oblastmi s podnebím rovníkových monzunů, v některých oblastech jsou vymezeny na hranici s oblastmi s rovníkovým podnebím. Nově se tomuto pásu říká teplý pás a je k němu připojena půlka pásu subtropického.
Tropy mají tropické podnebí – tak jsou vlastní tropy také definovány. Je tu velké teplo a střídá se tu hodně počasí. Někdy je tropický pás ztotožňován s rovníkovým deštným podnebím, což v Köppenově klasifikaci podnebí odpovídá pásům s označením A, Af –podnebí tropického deštného pralesa, Am – podnebímonzunové, Aw – podnebísavanové. Jsou to tedy nearidní (angl.arid – vyprahlý) oblasti a průměrné měsíční teploty přesahují 18 °C.
V Alisově klasifikaci podnebí, která se vztahuje k druhé definici, jsou hranice vymezeny klimatickými polohami tropické fronty a polární fronty. Pro severní i jižní polokouli platí, že tropická vzduchová hmota se na území zdržuje během celého roku.
Dále může být tropické podnebí rozděleno na 4 typy: pevninské (kontinentální), mořské (maritimní), západních břehů pevnin (středomořské) a východních břehů pevnin (monzunové).[2][3]
Pro pevninský tropický typ podnebí je charakteristické suché a velmi teplé klima, s velkými denními výkyvy teploty vzduchu. V těchto oblastech leží pouště.
Z ryze astronomického hlediska je tropické pásmo oblastí, na kterou alespoň jednou za rok dopadají sluneční paprsky kolmo (tj. Slunce je vzenitu). Rozloha tropického pásma je tak dánasklonem rotační osy Země. Tato definice je dost obecná na to, aby se dala aplikovat i na jiné planety.
Tropický pásoceánů je charakterizován stálou a vysokou teplotou svrchních vod, jejichž roční kolísání nepřevyšuje 2 °C. V mořích a oceánech je poměrně velkádruhová biodiverzita, ale nízká početnost jedinců (abundance).[4]
Podle druhé definice patří do tropů především velké pouště jako jeSahara s typickou pouští vegetací a živočišstvem. Lidé zde chovají velbloudy a v oázách pěstují palmy, ovoce a zeleninu.
Sobíšek, B. a kolektiv:Meteorologický slovník výkladový a terminologický. S cizojazyčnými názvy hesel ve slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Academia, Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha, 1993. 1. vyd. 594 s.ISBN80-85368-45-5
Netopil, R. a kolektiv:Fyzická geografie I. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 1. vyd. 273 s. 14-83-84, strana 128
Horník, S. a kolektiv:Fyzická geografie II. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1986. 1. vyd. 320 s.
Hanzlík, S.:Základy meteorologie a klimatologie. Československá akademie věd, Praha, 1956. 3. vyd. 321 s., strana 194
