Starořecký název města znělTragurion (Τραγούριον). Řečtí kolonisté pojmenovali místo podlekoz, které zde žily v době jejich příchodu. Řecký název byl později – během období expanzeŘímské říše – převzat dolatiny jakoTragurium. Z latinského názvu vznikl zjednodušením současnýitalský názevTraù aslovanský (chorvatský) Trogir.
Trogir založiliřečtíkolonisté ve3. století př. n. l. jako osaduΤραγούριον (Tragurion, z řeckéhotragos – kozel). Velký rozvoj sídlo zaznamenalo za dobřímské vlády, kdy se stalo významnýmpřístavem. S koncem Římské říše město nezaniklo, ale dokázalo se přizpůsobit změně poměrů.[1] V 9. století uznával Trogir svrchovanostchorvatských vládců, mezi Trogirem aChorvatským královstvím byly rozvíjeny obchodní vztahy.Chorvaté potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkaliLatini (Dalmatští Italové). Ve správě nad městem se střídaliByzantinci,Normané i jiné říše. Ve13. století připadlo město na sto letUherskému království. V roce1420 ho ovládlaBenátská republika. Benátčané se věnovali rozvoji Trogiru poměrně málo; nezakládali školy (vzdělání v latině neboitalštině bylo dostupné pouze šlechtě) a nebudovali silnice do vnitrozemí.[2] Většinu finančních prostředků na rozvoj města spotřebovala výstavba opevnění před případnými vpádyTurků, výstavba kostelů nebo dalších základních potřeb.
PodlePavla Andreise zde žilo v18. století zhruba dva tisíce lidí.[1] Na počátkustoletí devatenáctého bylo město krátkou dobu součástí tzv.Ilyrských provincií pod kontrolou francouzské armády. Část místních obyvatel vnímala cizí moc nepřátelsky (mimo jiné také církev, neboť vojáci zabrali pro své potřeby klášter sv. Dominika), ale někteří přivítali společenské změny, které Francouzi přinesli.[3] Vysoušely se okolní močály, čímž se snížil výskytmalárie, bylo zakázáno užívat vodu ze závadných studní a město bylo osvětleno lampami.[4]
V roce1814 se město vrátilo pod uherskou správu a začlenilo se doRakouského císařství. Obyvatelstvo bylo do jisté míryitalsky mluvící. Italština zde byla jako úřední jazyk používána do roku1909. Na mapáchtřetího vojenského mapování se město Trogir již rozrůstalo na severní okraj ostrovaČiovo. Vedla tudy pouze hlavní silnice doSplitu a podél celého dalmatského pobřeží. Severně od historické části města se ještě rozprostíraly sady. V prostoru současnéhoparku Fortin ještě stálo moře. Trogir byl však s pevninou i ostrovem Čiovo spojen mosty.
Město se rozprostírá zčásti na pevnině a zčásti na ostrověČiovo. Samotné historické centrum města se nachází na malém ostrově o rozměrech asi 500 × 250 metrů (v nejužší částiTrogirského průlivu, mezi pevninou a ostrovemČiovo), který je jedním ze dvou vstupů doKaštelského zálivu. Od správního střediskaSplitu je vzdáleno asi 15 km východně vzdušnou čarou přes záliv.
katedrála svatého Vavřince (katedrala Sv. Lovre) postavená v průběhu 13. až 17. století; západní hlavní portál je mistrovským dílem sochařeRadovana ze13. století a současně nejvýznamnějším počinem románsko-gotické architektury v Chorvatsku;
Trogir je přístavním městem se středně velkým přístavem. Asi 8 km východně od města ve vesniciDivulje se nachází mezinárodníletiště Split a severně od města procházísilnice D8 (Jadranská magistrála); zde má podobu tranzitní komunikace, která obchází střed města po obchvatu u úpatí okolních kopců na severním okraji Trogiru.
Město je svou polohou přirozeným přístupovým bodem na ostrov Čiovo, který je vyhledáván turisty. Do roku 2018 bylo město silně dotčeno dopravními zácpami, neboť jediná přístupová komunikace vedla přes zvedací most v centru města. Od července 2018 je v provozu nový most, nazvanýMost hrvatskih branitelja (Most chorvatských obránců), hovorově „most Čiovo“, který stojí východně od centra města a výrazně městu dopravně odlehčil. Výstavba mostu byla z 85 % financována zevropských fondů.[5]
↑abVULIĆ, Katarina.Trogir pod francuskom upravom. 1806.–1813. Split, 2021 [cit. 2024-07-30]. 42 s. Završni rad [bakalářská práce]. Sveučilište u Splitu, Filozofski fakultet [Univerzita ve Splitu, Filozofická fakulta]. Vedoucí práce Edi Miloš izv. prof. dr. sc. s. 2.Dostupné online. (chorvatština)
↑VULIĆ, Katarina.Trogir pod francuskom upravom. 1806.–1813. Split, 2021 [cit. 2024-07-30]. 42 s. Završni rad [bakalářská práce]. Sveučilište u Splitu, Filozofski fakultet [Univerzita ve Splitu, Filozofická fakulta]. Vedoucí práce Edi Miloš izv. prof. dr. sc. s. 3.Dostupné online. (chorvatština)
↑VULIĆ, Katarina.Trogir pod francuskom upravom. 1806.–1813. Split, 2021 [cit. 2024-07-30]. 42 s. Završni rad [bakalářská práce]. Sveučilište u Splitu, Filozofski fakultet. Vedoucí práce Edi Miloš izv. prof. dr. sc. s. 10.Dostupné online. (chorvatština)
↑VULIĆ, Katarina.Trogir pod francuskom upravom. 1806.–1813. Split, 2021 [cit. 2024-07-30]. 42 s. Završni rad [bakalářská práce]. Sveučilište u Splitu, Filozofski fakultet. Vedoucí práce Edi Miloš izv. prof. dr. sc. s. 12.Dostupné online. (chorvatština)
↑RADAČIČOVÁ, Simone. Dobrá zpráva pro turisty. V chorvatském letovisku Trogir otevřeli nový most, uleví velkým zácpám.Aktuálně.cz [online].Economia, 2018-07-18 [cit. 2018-11-18].Dostupné online.
KATIĆ, Lovre.Odnosi Trogira prema susjedima. Split: Književni krug, 2017. 145 s., 16 nečísl. s. obr. příloh. Splitski književni krug. Pisci između dva rata; knjiga 7.ISBN 978-953-163-458-8.
VULIĆ, Katarina.Trogir pod francuskom upravom. 1806.–1813. [online]. Split, 2021 [cit. 30. 7. 2024]. 42 s. Završni rad [bakalářská práce]. Ved. práce Edi Miloš izv. prof. dr. sc. Sveučilište u Splitu, Filozofski fakultet. Dostupné z:https://zir.nsk.hr/islandora/object/ffst:3271/datastream/PDF/download
