Trichinelóza (latinskytrichinellosis) jeparazitární onemocnění zvířat a člověka způsobené hlísticí roduTrichinella. Onemocnění je dáno přítomností larev trichinel v kosterní svalovině ale i dalších orgánech.
Onemocnění způsobujehlístice roduTrichinella patřící do kmeneNematoda, třídyAdenophorea, čelediTrichinellidae. V minulosti byl pokládán za původce onemocnění pouze jeden druh –svalovec stočenýTrichinella spiralis (Owen, 1835). Dnes je již popsáno celkem 7 druhů svalovců:
Jednotlivé druhy se liší ve svépatogenitě, spektruhostitelů a rozšíření.Dospělé pohlavně zralé trichinely (tj. svalovci) žijí ve střevě. Samci měří 1–1,8 mm, samice 1,3–3,7 mm. Larvy v kapsulách ve svalovině jsou dlouhé až 1,3 mm.
Je známo více než 150vnímavých druhů zvířat, u kterých byla zjištěna přítomnost trichinel[1].
U trichinel existují velmi komplikované cykly přenosu v prostředí. Rozlišujeme základnísylvatický (lesní),synantropní a smíšený cyklus. U synantropního cyklu dominují prasata domácí, hlodavci a člověk. U sylvatických cyklů je počet zvířat daleko vyšší a vztahy dost komplikované. Významnou roli v přenosu v sylvatickém cyklu hrajekanibalismus,karnivorismus anekrofágie.
Člověk se nakazí konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa (např. klobásy uzené studeným kouřem). V našich podmínkách nejčastěji z masa vepřového či z divočáka. Riziko však představuje i maso psí, koňské, z jezevce, z nutrie[2], z rysa a řady dalších masožravců. Larvy trichinel druhuT. britovi,T. nativa aTrichinella T6 jsou odolné vůči mrazu.[3] Při teplotách −10 °C mohou přežívat larvy v mraženém mase od 2 do 12 měsíců, při teplotách −30 °C je doba přežití larev kratší.[3]
Trichinelóza se u člověka vyskytovala už v dobách minulých a její výskyt byl vždy spojen s konzumací syrového nebo polosyrového masa. Nejstarším nálezem je průkaz původce v mumii mladého Egypťana z doby před 1200 př. n. l.[zdroj?]. Parazita objevil vLondýně v roce 1835 student medicínyJames Paget a ve stejném roce jejRobert Owen popsal a pojmenoval jakoTrichina spiralis. O 60 let později byl parazit přejmenován na dnešníTrichinella spiralis.
Prvníepidemie byla na území Čech a Moravy zaznamenána poprvé v roce1865. Tehdy v pěti obcích naLiberecku onemocnělo 34 lidí. Od té doby bylo na našem území zjištěno 19 epidemií, trichinelózou onemocnělo 1000 lidí a 50 z nich zemřelo. Na Slovensku proběhla celá řada epidemií, přičemž zřejmě největší proběhla v roce1998. Zdrojem nákazy nebylo maso domácích nebo divokých prasat, alemaso psí. K výrobě tradičních klobás bylo použito maso čtyř k tomuto účelu vykrmených psů. Malou obec ve středu Slovenska (Valaská u Banské Bystrice) navštívili lidé z jiných koutů Slovenska, klobásy ochutnali a ještě dostali výslužku. Nákaze se tak dostala i do jiných krajů. Celkem onemocnělo 336 lidí, nejčastěji muži v aktivním věku. Nejmladším nakaženým bylo tříleté dítě, nejstarší pacient měl 65 let. Žádný z pacientů nezemřel, ale 2gravidní ženy po infekci potratily[zdroj?].
Inkubační doba závisí na množství pozřenýchlarev, druhu trichinel, imunitním stavu člověka. Obvykle se pohybuje od 1 do 4 týdnů.
Vzhledem k charakteru vývojového cyklu parazita má onemocnění dvě základní fáze:
střevní fáze – po pozření larvy dospívají, pokopulaci se samičky zavrtávají do stěny střevní, kde produkují nové larvy;
svalová fáze – larvy produkované samicemi trichinel migrují po těle až dopříčně pruhované svaloviny, během migrace mohou procházet všemi tkáněmi a vyvolávat tak různé příznaky.
Onemocnění zpravidla začíná nespecifickými příznaky:horečka,třesavka, bolest hlavy, intenzivní pocení. Postupně se přidáváedém obličeje, nevolnost,zvracení aprůjem. Jakmile se larvy dostávají do svaloviny vznikají bolesti svalů, svalové třesy atd. Mezi komplikace, které mohou vzniknout při trichinelóze, patří:
kardiovaskulární komplikace:
myokarditida – projevuje se tachykardií a nepravidelným rytmem srdečním;
↑ Trichinelózu je třeba brát vážně.Státní veterinární správa [online]. [cit. 2024-01-21].Dostupné online.
↑abPOZIO, Edoardo. Adaptation of Trichinella spp. for survival in cold climates.Food and Waterborne Parasitology. 2016-09-01, roč. 4, čís. Foodborne Parasites in Cold Climates, s. 4–12.Dostupné online [cit. 2017-07-22].doi:10.1016/j.fawpar.2016.07.001.
Jurášek, V., Dubinský, P. et al., 1993. Veterinárna parazitológia. Príroda a.s., Bratislava, 382 s.
Dick, T.A., Pozio, E. 2001. Trichinella spp. and Trichinellosis. In: Parasitic diseases in wild mammals, Samuel W.M., Pybus M.J., Kocan A.A., ed. Iowa State Press, Iowa City, pp 380–396.
Sedlák K., Tomšíčková M., 2006. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Scientia, Praha, 168 s.