Toxicita je vlastnost chemických sloučenin spočívající ve vyvoláníotravy osob nebo zvířat, které látku požily, vdechly nebo vstřebaly kůží.
V zásadě všechny chemické sloučeniny mohou být při užití příliš velkého množství toxické. Například i požití velkého množství vody může rozvrátithomeostázu a způsobit člověku smrt.
Aby bylo možno toxicitu měřit a srovnávat, byla zavedena stupnice označovaná zkratkou LD (z anglickéholethal dose –smrtelná dávka). Nejčastěji se lze setkat s variantou LD50, tzn. označení dávky, po které uhynulo 50 ze 100 laboratorních potkanů, kterým byla látka podána různými způsoby (především orálně). Někdy se používá i varianta LD90 pro úhyn 90 %.
Jinou stupnicí, užívanou pro plynné sloučeniny, jesmrtelná koncentrace ve vdechovaném vzduchu, ve zkratce LC.
Toxicita je buďakutní (po jednorázové aplikaci), nebochronická (po opakované aplikaci).
Při udávání hodnot LD je nutno zároveň s dávkou na kg a koncentrací zkoumané sloučeniny uvést i způsob aplikace, např.perorální podání (ústy), perkutánní (kůží), inhalační (vdechováním), parenterální (mimostřevní, např. nitrožilní, nitrosvalový, podkožní), rektální (konečníkový), dále uvést druh zvířete, jeho pohlaví, stáří a dobu pozorování zvířete po aplikaci. U chronické toxicity je krom uvedených údajů nutné uvádět i intervaly aplikací a dobu celého pokusu.
Zde se využívá několik stupnic dle organismu, na který má látka působit. Nejčastěji se látky dělí dle působení načlověka a navčely. V případě toxicity pro člověka jsou na obalech používaných látek uváděny symbolyGHS:
Z nejznámějších jedů:arsenik máLD50 = 20 mg/kg hmotnosti těla,kyanovodíkmá LD50 = 1,5 mg/kg.
