V Tokiu se konalo několik mezinárodních událostí, napříkladLetní olympijské hry 1964, odloženéLetní olympijské hry 2020 a tři summity skupinyG7 (v letech 1979, 1986 a 1993). Město je také mezinárodním centrem výzkumu a vývoje a je reprezentováno několika významnými univerzitami, zejménaTokijskou univerzitou. Železniční staniceTokio je ústředním uzlem vysokorychlostní sítě železnicŠinkansen, městu navíc slouží rozsáhlá síť železnic a metra. Známými čtvrtěmi Tokia jsouČijoda, kde se nacházícísařský palác,Šindžuku, administrativní centrum, aŠibuja, komerční, kulturní a obchodní čtvrt.
Tokio bylo původně známé jakoEdo (japonsky江戸), slovo spojené zkandži 江 (e, v překladu „zátoka, přítok“) a 戸 (to, v překladu „vchod, brána, dveře“).[8] Název, který je možné přeložit jako „estuár“, odkazuje na umístění vesnice u ústí řekySumida doTokijského zálivu. Poreformách Meidži v roce 1868 se město stalo hlavním sídlem císařství a jeho název byl změněn na Tokio (japonsky東京,Tókjó, kdy 東tó znamená „východ“ a 京kjó znamená „hlavní“),[9] a to v souladu s východoasijskou tradicí, kdy je slovo hlavní (京) vkládáno do názvů hlavních měst (napříkladKjóto (京都),Peking (北京),Nanking (南京) aSi-ťing (西京).[8] Během ranéhoobdobí Meidži bylo město někdy nazýváno jako „Tókei“, což je alternativní výslovnost stejných znaků představujících „Tokio“.[10]
Tokio se do roku 1868 jmenovaloEdo a jeho vývoj při kterém se z malé rybářské vesničky stalo během zhruba tisíce let současné velkoměsto se v něm událo mnoho událostí a katastrof.
Zde jsou některé historické milníky historie Tokia:
Období před založením šógunátu Tokugawa (do roku 1603)
1603 – Oficiálně započíná obdobíšógunátu Tokugawa aEdo se stává sídlem jeho vlády, tedy de facto hlavním městem, avšak císařovo sídlo a formální hlavní město zůstalo vKjótu
Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací jde o největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patříKawasaki,Jokohama a mnoho dalších okolních měst.Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat bude.
Významnými památkami jsoucísařský palác Kókjo či chrám Sensódži s bránou Kaminarimon. Hojně navštěvované jsou i 2 věže:Tokyo Skytree z roku 2012 (nejvyšší věž na světě a druhá nejvyšší stavba na světě) aTokyo Tower z roku 1957. K muzeím patří napříkladTokijské muzeum současného umění aNárodní muzeum západního umění, Tokijské národní muzeum, Tokijské národní vědecké muzeum nebo Edo-Tokyo muzeum. Známý je také mostRainbow Bridge a moderní čtvrtiŠindžuku,Šibuja,Ikebukuro,Akihabara aRoppongi. Nejnavštěvovanějšíbuddhistický chrám Tokia je Sensó-dži ve čtvrtiAsakusa a nejnavštěvovanějšíšintoistické svatyně jsou svatyně Meidži aJasukuni. Příkladem starých tradičních čtvrtí Tokia je čtvrtJanaka. Nachází se tu několik botanických zahrad jako je například Tropický skleník Jumenošima nebo Botanická zahrada Koišikawa. Najdeme tu tři zoologické zahrady, a to zahrady Ueno Zoo ve čtvrtiUeno, která je nejstarší zoologickou zahradou vJaponsku, Tama Zoo a Inokašira Zoo. Je tu plno japonských zahrad, z nichž bychom mohli jmenovat například Hama-rikjú, Kjú-Šiba-rikjú, Kórakuen, Rikugien, Kjú-Furukawa, Kijosumi, Tonogajato nebo Národní zahrady Šindžuku. Za návštěvu stojí i budova Tokijského nádraží a nádraží Šimbaši, které je nejstarším nádražím vJaponsku. Ve městě se nachází dva velké rybí trhy Adači a Tojosu. Nejluxusnější čtvrť Tokia jeGinza, která leží v západní části čtvrti Čúó-ku[11]. ve které najdeme i divadlo Kabuki-za pro tradiční divadloKabuki. Ze zábavních parků se tu pak nachází Tokyo Disneyland, Tokyo Dome city nebo Sanrio Puroland, což je svět Hello Kitty.
Ke kulturním slavnostem v Tokiu patří například slavnostSandža Macuri v tokijské čtvrtiAsakusa, kde při této slavnosti lidé nosí po čtvrti přenosnéšintoistické svatyněmikoši. Slavnost trvá tři dny a během nich se na tuto slavnost přijedou každoročně podívat až 2 miliony turistů.Mikoši se také nosí na slavnostiKanda Macuri, na které se jich každoročně nosívá přes 200. Lidé na těchto slavnostech tančí tradiční tance a zpívají tradiční písně. Další slavností je také třeba slavnost Sannó ve svatyni Hie. Poslední sobotu v červenci se v Tokiu nad řekou Sumidou konají každoročně ohňostroje, na které se přijde podívat přes milion diváků. Velkou slavností je v Tokiu rovněž období květu třešní nebolihanami, kdy spousty lidí vyrážejí do parků a zahrad Tokia, aby tam obdivovali kvetoucí třešně a dělali si pod nimi pikniky. Touto slavností jsou známé kupříkladu parkyUeno, Inokašira nebo Národní zahrady Šindžuku.
Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřithoru Fudži. V Tokiu se ale nedá koupat, ještě kilometry od Tokia je znečištění pláží patrné.
Sídlo prefekturální vlády je vŠindžuku. Administrativně je prefektura rozdělena na 62 obecních jednotek: 23 speciálních čtvrtí (区,ku), 26 velkých měst (市,ši), 5 malých měst (町,mači/čó) a 8 vesnic (村,son). Součástí prefektury Tokio je také 1 okres (郡,gun) a 4 ostrovní administrativní jednotky (支庁,šičó) a patří k ní iostrovy Izu aostrovy Ogasawara.
Tokio je hlavním japonským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou, silniční a železniční dopravu. Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy, a jednokolejkami. Rozsáhlá síť vlaků(povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokiu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna v úseku několika kilometrů jako zajímavost.
V regionuKantó se nachází dvě mezinárodní letiště. Přímo v Tokiu jeletiště Haneda (羽田空港 Haneda kúkó, 羽田国際空港 Haneda kokusai kúkó, 東京国際空港 Tókjó kokusai kúkó), které se specializuje hlavně na vnitrostátní lety a na chartery, ale využívají ho také čínské aerolinie. Pro mezinárodní dopravu sloužíletiště Narita (成田国際空港 – Narita kokusai kúkó), které se nachází asi 50 km na východ od centra Tokia vprefektuře Čiba.
V těsné blízkosti Tokia jsou také významnépřístavy (např. vJokohamě), odkud plují lodě do USA přesTichý oceán a také do dalších zahraničních i japonských přístavů.
Tokijské metro je provozováno dvěma nezávislými institucemi: Odborem dopravy tokijské metropolitní vlády a společností Tokyo Metro. Je tvořeno dvanácti linkami, z nichž řada navazuje na povrchové tratě mnoha různých dopravců. Tato návaznost dala vzniknout tzv. „through-service“, kdy příměstské povrchové vlaky v určené stanici sjedou pod zem a dál pokračují jako vlak metra. Tokio má nejstarší linku metra ve východní Asii, což jelinka Ginza otevřená roku1927.
Autobusovou dopravu zajišťuje odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a soukromí dopravci. Existuje množství městských, regionálních i dálkových spojů, jejichž výchozím bodem jsou zpravidla velké železniční terminály, jako je nádražíŠindžuku nebo tokijské centrální nádraží.
Dopravu v Tokiu zajišťují z velké části také auta, která jezdí rovnými a kilometry dlouhými ulicemi. Aut je ale v Tokiu neúnosně mnoho, často více, než je kapacita silnic. Zácpy jsou na denním pořádku. Městská vláda se snaží situaci regulovat například tím, že nepovolí registraci nového automobilu, pokud majitel neprokáže, že má kde zaparkovat. Pod Tokijským zálivem se staví tunel, který má dopravu mírně zlepšit.
Samozřejmě zde existuje také taxislužba, která je proti hromadné dopravě podstatně dražší a má stejné neduhy jako ostatní auta a autobusy – zpravidla neunikne zácpám. Specialitou místních taxíků je automatické otvírání a zavírání dveří, které provádí řidič ze svého místa.
Tokijská oblast je protkána jednou z nejhustších a také nejsložitějších železničních sítí na světě. Tokijské centrální nádraží je přirozeným výchozím bodem pro hlavní japonské dálkové tratě a je také centrem sítěšinkansenů. Výjimečnou vlastností tohoto železničního systému je jeho silná integrace s podzemní dráhou. Některé příměstské vlakové soupravy na vybraných nádražích sjíždějí pod povrch a pokračují jako vlaky metra.
Městská a příměstská železniční doprava v japonské metropoli má převážně charakter povrchového metra. Používají se zde výhradně elektrické článkové jednotky, a to ve velké rozmanitosti typů a stáří.
Hlavní tratě, včetně nejvýznamnější linkyJamanote, spravuje společnostJR East, která je největší železniční správou na světě. Většina drah je ale provozována menšími železničními společnostmi, které se snaží JR East konkurovat, ať už kratší jízdní dobou, nižšími nebo žádnými příplatky či pouhou nižší cenou jízdenky. Největší z menších jeelektrická železnice Keió.
Vlaky linky Jamanote
Menší společnosti při stavbě svých železnic na počátku 20. století v mnoha případech volily jiný rozchod kolejí než tehdejší státní japonské železnice. Proto se můžeme setkat s několika rozchody kolejí: 1067 mm, 1372 mm a 1435 mm, což s sebou samozřejmě přináší nutnost, mít na nádražích pro každý rozchod kolejí separátní infrastrukturu.
Problémem tokijských železnic je jejich častá přeplněnost, zejména na nejdůležitějších linkách ve špičce. V některých stanicích dokonce existují placení „nacpávač“. Přeplněné soupravy pak potřebují delší čas pro výstup a nástup cestujících a vzniká tak zpoždění.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůTokyo na anglické Wikipedii,東京都 na japonské Wikipedii aHistory of Tokyo na anglické Wikipedii.
↑ÓŠIMA, Tadamori.衆議院議員逢坂誠二君提出日本の首都に関する質問に対する答弁書 [online]. The House of Representatives, Japan, 2018-02-23 [cit. 2021-08-27]. There is no law or regulation that expressly defines Tokyo as the capital. However, we are of the opinion that Tokyo is generally accepted in society to be the capital of Japan..Dostupné online. (japonsky)
↑ab Tokyo Loses Population for First Time in 26 Years Amid Pandemic.Bloomberg.com. 2022-01-31.Dostupné online [cit. 2023-05-12]. (anglicky)
↑The Global Financial Centres Index 28 [online]. Long Finance, 2020-09 [cit. 2021-08-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Tokyo Attractions – Japanese Lifestyle.Tokyo – GoJapanGo [online]. Mi Marketing Pty Ltd [cit. 2021-08-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-26. (anglicky)
↑Metropolitan Area Outer Underground Discharge Channel [online]. [cit. 2021-08-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-14. (anglicky)
↑HORNYAK, Tim.Heart of gold: The Ginza Line celebrates its 90th birthday [online].Japan Times, 2017-12-16 [cit. 2021-08-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-09. (anglicky)
↑John Bassett Moore.A digest of international law as in diplomatic discussions, treaties and other international agreements. [s.l.]: US Department of State, 1906. (5).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-01. S. 759. (anglicky)
↑FIÉVÉ, Nicolas; WALEY, Paul.Japanese Capitals in Historical Perspective: Place, Power and Memory in Kyoto, Edo and Tokyo. [s.l.]: [s.n.], 2003.Dostupné online. S. 253. (anglicky)
↑HOLÝ, Petr. Ginza.Země světa. 1.4.2024, roč. 23, čís. 4, s. 26–31.Dostupné online.
↑abDŽIN’NAI, Hidenobu.Tokyo: A Spatial Anthropology. [s.l.]: University of California Press, 1995.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-01.ISBN0-520-07135-2. S. 1–3. (anglicky)
↑ About Tokyo International Forum.www.t-i-forum.co.jp [online]. [cit. 2022-04-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Tokyo Attractions.GoJapanGo [online]. Mi Marketing Pty Ltd. [cit. 2022-04-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-26. (anglicky)
↑JAMAMOTO, Arata. Tokyo Sky Tree takes root as world's second-tallest structure.NBC News [online]. 2012-05-22 [cit. 2022-04-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-25. (anglicky)
↑MACMAHON, Ailbhe. Pictured: The world's second-tallest building is now complete.Daily Mail [online]. 2021-12-30 [cit. 2022-04-05].Dostupné online. (anglicky)
LUKAVEC, Jan.Tam, kde žije národ přešťastných lidí, jejichž jedinou starostí je hrát na šamisen a malovat verše: Tokio a zahrady Nipponu. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s.ISBN978-80-87580-61-5.
_(41788728485).jpg)
.JPG)
