Todo bičig
Typ	abeceda
Mluvené jazyky	ojratština,kalmyčtina
Vytvořeno	Zaja Pandita 1648
Předchůdce	Protosinajské písmo Fénické písmo Aramejské písmo Syrské písmo Mongolské písmo Todo bičig
Sestry	mandžuské písmo
Rozsah unicode	1800–18AF
ISO 15924	Mong, 145
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symbolyIPA v kódováníUnicode.

Todo bičig (ojratskyᡐᡆᡑᡆᡋᡅᡔᡅᡎ,тод бичг –tod bičg,mongolskyтод бичигᠲᠣᠳᠣᠪᠢᠴᠢᠭ–tod bičig,burjatskyтодо бэшэг –todo bešeg, nebo jentodo), překlademjasné písmo, jeabeceda vytvořená v roce 1648ojratskýmbuddhistickým mnichemZajou Panditou pro ojratštinu.^[1][2][3] Vychází zmongolského písma, přičemž rozlišuje všechny zvuky mluveného jazyka a usnadňuje přepissanskrtu atibetštiny.

Todo bičig je mongolské písmo, jehož zřejmým nejbližším předchůdcem je svislémongolské písmo, které bylo odvozeno ze staréujgurské abecedy. Jejím pravzorem jearamejské písmo,^[4] což jesouhláskové písmo, které postrádá symboly pro samohlásky, a todo bičig je první z jeho následníků, které vytvořilo úplný systém symbolů pro všechny samohlásky.^[4]

Jak bylo uvedeno výše todo bičig vznikl jako lepší způsob, jak zapisovat mongolštinu, konkrétně západní mongolské jazyky ojratštinu akalmyčtinu.^[3] Jeho praktičnost spočívá ve skutečnosti, že byl vytvořen se záměrem odstranit nejasnosti, které by se mohly objevit při zápisu mluveného jazyka. Nejenže byly přiřazeny znaky všem samohláskám, ale význam všech existujících znaků byl vyjasněn. Všem „starým“ znakům, které byly převzaty z dříve používaného písma, byl přiřazen pevný význam, vycházející především z ujgurského předchůdce.^[2] K zaznamenání souhlásek a jejich délky, stejně jako k rozlišení znělých a neznělých souhlásek byly přidány nové znaky adiakritika.^[3] Byla zavedena i znaménka umožňující rozlišovat meziši asi, což není sice pro ojratštinu důležité, ale hodí se k přepisu cizích slov a jmen.^[2]

Todo bičig byl používánOjraty a sousednímiMongoly zejména koncem 17. a počátkem 18. století.^[2] K překladu buddhistických děl ho ve značném rozsahu používal jeho tvůrce a další, aby mohli lépe šířit buddhistické náboženství do západního Mongolska. Ačkoli bylo písmo vhodné k překladům z cizích jazyků, obzvláště tibetštiny, bylo také používáno neformálně, jak dokazují některé dopisy z konce 17. století.^[2]

Písmo používaliKalmyci vRusku, dokud nebylo v roce 1924 nahrazenocyrilicí. VSin-ťiangu ho Ojraté používají dodnes, přestože vČíně se mongolské vzdělání poskytuje v čacharskémdialektu.

Písmo se zapisuje svisle stejně jako svislé mongolské písmo, z něhož je odvozeno. Písmena a diakritika jsou psány podél centrální osy. Části písmen vpravo od osy jsou obecně šikmé nahoru a části vlevo od osy jsou obecně skloněny dolů. Jediné znaky, které se neřídí těmito pravidly jsou vodorovné znaky proS aŠ a částečeněÖ.^[2] Slova jsou oddělena mezerou a stejně tak různá písmena. Ačkoli většina písmen má jen jeden tvar, některá jich mají více podle polohy ve slově, tedy v závislosti na tom, zda leží na začátku, uprostřed, nebo na konci slova.^[3]

Stejně jako v jiných příbuzných písmech je v todo bičigu definováno abecední pořadí písmen, ale jejich pořadí se od původního mongolského písma liší a stejně tak i od pořadí aramejské abecedy.^[2]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuClear Script na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématutodo bičig na Wikimedia Commons
• Písmo na portálu Omniglot

• Písma se čtyřpísmennými kódy ISO 15924
• Písma

• Monitoring:Články přeložené z enwiki
• Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
• Monitoring:Články s identifikátorem NLI
• Údržba:Články s nekontrolovanými překlady