Tichý oceán neboPacifik (odvozenépřídavné jménotichomořský nebopacifický) je největšíoceán naZemi. Rozlohou 165,25 milionu km² je větší než všechnapevnina o ploše 148,94 milionu km².[1]
S celkovou rozlohou 165,25 milionu km²[2] (resp. 155,6 milionu km² při uvažování Jižního oceánu) bez okrajových moří zabírá 46 % (43 %) vodních ploch a 32 % (30,5 %) celkového povrchu Země. V nejširším místě vtropech měří přes 20 000km, což je přibližně polovina obvoduzeměkoule, od severu k jihu jeho délka přesahuje 16 000 km.Rovník oceán rozděluje na Severní pacifik a Jižní pacifik.
Střední hloubka Tichého oceánu je 4000 metrů.Marianský příkop, při západní části Severního Pacifiku, je s hloubkou 10 994 metrů[3] nejhlubším místem na Zemi. V Pacifiku se nachází asi 25 000ostrovů (více než ve všech ostatních oceánech dohromady). Většina jich je na jih odrovníku. Na západě je Pacifik lemován prstencem činných sopek –Pacifický ohňový kruh. Pro Tichý oceán jsou typická častá zemětřesení, která mají většinou za následektsunami. V letech 1900–2004 bylo zaznamenáno přibližně 800 vln, 17 % u pobřežíJaponska.
Oba názvy vycházejí z plavbyportugalského mořeplavceFernão de Magalhãese, který při své cestě naFilipíny v roce1520 zažil v jeho vodách klidnou plavbu. Vlatině se moře nazýváMare Pacificum, „poklidné moře“, odtud název Pacifický, česky Tichý oceán. Po většinu cesty z Magellanovy úžiny na Filipíny se Magellanovi jevil oceán klidným; Pacifik však není vždy mírumilovný. Vyskytuje se v něm mnoho tropických bouří.[4]
ProEvropany objevil Tichý oceán ŠpanělVasco Núñez de Balboa (1476–1517), který v roce1513 překročilPanamskou šíji. První mapu, na které byla zobrazena Amerika, oddělující dva odlišné oceány, vytvořilMartin Waldseemüller roku 1507. O něco později, r.1529, vytvořilDiogo Ribeiro mapu, která už ukazovala Pacifik přibližně ve správné velikosti.
V Tichém oceánu je většina ostrovů na světě. Můžeme je rozdělit do tří hlavních skupin: Mikronésie, Melanésie a Polynésie. Mikronésie leží severně od rovníku a západně odmezinárodní datové linie. Jsou v ní 4 skupiny ostrovů:Mariánské ostrovy na severozápadě,Karolínské ostrovy ve středu,Marshallovy ostrovy na východě a ostrovyKiribati na jihovýchodě.
Objem Tichého oceánu, který představuje asi 50,1 procenta světové oceánské vody, se odhaduje na přibližně 714 milionů kubických kilometrů. Teplota povrchové vody v Pacifiku se pohybuje od -1,4 °C, bodu mrazu mořské vody, v oblastech kolem pólu, až po asi 30 °C v blízkosti rovníku. Slanost se také mění v závislosti na zeměpisné šířce[5]. V jihovýchodní oblasti dosahuje maxima 37 promile. Voda v blízkosti rovníku, která může mít slanost až 34 promile, je méně slaná než voda ve středních zeměpisných šířkách kvůli bohatým rovníkovým srážkám po celý rok. Nejnižší hodnoty, méně než 32 promile, jsou na dalekém severu, protože v těchto mrazivých oblastech dochází k menšímu odpařování mořské vody.
Využití nerostného bohatství Pacifiku brání velké hloubky oceánu. V mělkých vodách kontinentálníchšelfů u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu se těží ropa a zemní plyn.Perly se získávají podél pobřeží Austrálie, Japonska,Papuy Nové Guineje,Nikaraguy,Panamy aFilipín.
V severovýchodním Pacifiku, v oblasti mezi Kalifornií a Japonskem, se nachází obrovské množství plastového odpadu. Účinkem mořských proudů se zde vytvořily 3 ostrovy různých plastů, jejichž rozloha je údajně 3× větší než Francie[6]. Tento odpad se často naplavuje na mělčinu i na pláže. Hlavními viníky jsou lidé, kteří využívají řeky k likvidaci svého odpadu. Řeky se poté vlévají do oceánu a kromě různých plastů často přinášejí také chemikálie používané jako hnojiva v zemědělství.
↑NEWS, A. B. C. 'Great Pacific Garbage Patch' is massive floating island of plastic, now 3 times the size of France.ABC News [online]. [cit. 2023-04-21].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
