Byl synem novináře a diplomata Amose Parkera Wildera a Isabelly Niven Wilderové, která byla dceroupresbyteriánského duchovního. Měl čtyři sourozence, staršího bratra Amose a tři mladší sestry Charlotte, Isabel a Janet.[2]
Thornton Wilder, absolventská fotografie z Yale (1920)
Část dětství strávil vČíně, kde byl jeho otec konzulem. Navštěvoval anglickou školu China Inland Mission Chefoo School vJen-tchaj. Popřevratu v roce 1912 se matka s dětmi vrátila do Kalifornie. V roce 1915 Thornton absolvoval střední školu vBerkeley. Pokračoval ve studiu řecké a římské klasiky naOberlin College vOhiu. Tehdy pravidelně uveřejňoval svoje práce ve školním časopisu a psal divadelní hry. V roce 1917 se Wilderova rodina přestěhovala doNew Havenu v Connecticutu a Thornton nastoupil naYaleovu univerzitu. Tam zdokonalil své spisovatelské dovednosti a v roce 1920 získal titul bakaláře umění. V letech1920–1921 absolvoval postgraduální studium archeologie a italštiny na Americké akademii vŘímě. V roce 1926 získal magisterský titul z francouzské literatury naUniversitě v Princetonu. Četl a mluvil německy, francouzsky a španělsky.[2][3]
V letech 1921–1928 vyučoval francouzštinu na střední škole v Lawrenceville vNew Jersey. Vedle učitelského povolání se celý život věnoval literární činnosti. V roce 1927 mu románMost svatého Ludvíka krále (The Bridge of San Luis Rey) přinesl komerční úspěch a o rok později první Pulitzerovu cenu. Román získal i mezinárodní ohlas a učinil ho finančně nezávislým. V roce 1930 si Wilder nechal postavit dům pro svou rodinu v Hamdenu vConnecticutu, který navrhlaAlice Trythall Washburnová, jedna z mála architektek působících v té době. Jeho sestra Isabel zde žila po zbytek svého života. Dům se stal jeho domovskou základnou, i když hodně cestoval a po značnou dobu žil mimo domov.
V letech 1931–1936 vyučoval na Universitě vChicagu. Kromě toho cestoval a vytrvale psal. Byl například americkým delegátem na konferenci spisovatelů v Londýně nebo byl účastníkem mise dobré vůle po Jižní Americe. V roce 1934 trávil nějakou dobu vHollywoodu. Roku 1935 byl hostujícím profesorem nahavajské univerzitě vHonolulu.[2] Ve společnosti byl Wilder znám jako člověk velmi společenský s velikou energií, který se seznámil s mnohými významnými osobnostmi Ameriky i Evropy té doby. Mezi jeho přátele patřiliErnest Hemingway,Francis Scott Fitzgerald,Zelda Fitzgeraldová,Gertruda Steinová, herečkaRuth Gordonová, boxerGene Tunney a další.
Kromě románů napsal v tomto období několik divadelních her. V roce 1938 získal Pulitzerovu cenu za hruNaše město. V roce 1942 měla naBroadwayi premiéru jeho další hraJen o chlup (The Skin Of Our Teeth), za kterou dostal potřetí Pulitzerovu cenu.
V roce 1946 mu zemřela matka a od té doby se o jeho domácnost v Hamdenu starala sestra Isabel.[2] Wilder se nikdy neoženil, později se spekulovalo o jeho homosexuální orientaci.
Po válce se věnoval literatuře a přednáškám, mimo jiné naHarvardu v letech 1950–1951.[3] Při americkém přednáškovém turné setkal s francouzským spisovatelemJeanem-Paulem Sartrem, jehož drama přeložil pro provedení na Broadwayi pod názvemThe Victors (Vítězové). Spolupracoval i s filmem. Velký úspěch měla na Broadwayi jeho nová hraThe Matchmaker (Dohazovačka) s Ruth Gordonovou v titulní roli, která se dočkala 486 repríz. Wilder sám rád hrál a účinkoval v několika svých hrách v letních divadelních produkcích.[3]
V roce 1957 byl naFrankfurtském knižním veletrhu jako první Američan vyznamenánMírovou cenou německých knihkupců. Začátkem 60. let napsal libreta k operámPaula Hindemitha (Dlouhá štědrovečerní večeře) aLouise Talmové (Alcestiada).[2] V roce 1960 Wilder získal nově založené ocenění, Medaili Edwarda MacDowella, za zásluhy o rozvoj americké kultury a umění. V roce 1965 byl jako první vyznamenán Národní medailí pro literaturu (National Medal for Literature), udělovanou Národním knižním výborem za významný a trvalý přínos americké literatuře.[2]
V letech 1962 a 1963 žil Wilder 20 měsíců v malém městečku Douglas vArizoně, oddělen od rodiny a přátel. Tam začal psát svůj nejdelší románOsmý den (The Eighth Day), který byl v roce 1967 odměněn Národní knižní cenou. Jeho poslední románDevět měst (Theophilus North) vyšel v roce 1973 a v roce 1988 byl zfilmovánjako Mr. North.[4]
Thornton Wilder zemřel ve spánku na selhání srdce dne 7. prosince 1975 ve svém domě v Hamdenu. Pochován byl na hamdenském hřbitově Mount Carmel.
Wilderovo dílo bylo přijímáno různě a tak procházel střídavě obdobími slávy a obdobími, kdy byl téměř zapomenut.První divadelní hruThe Trumpet Shall Sound (Ať zazní trubka) publikoval během studia 1919–1920 ve studentském časopisu.Jeho druhá knihaThe Bridge of San Luis Rey (Most svatého Ludvíka krále) z roku1927 se stala čtenářskou senzací a obdrželaPulitzerovu cenu za beletrii za rok1928.Veliký úspěch měla o deset let později jeho divadelní hraOur Town (1938, Naše městečko) a o čtyři roky později další hraThe Skin of Our Teeth (Jen o chlup). Obě obdržely opět Pulitzerovu cenu.
V roce1938 upravil divadelní hruEinen Jux will er sich machen od rakouského divadelníkaJohanna Nestroye z roku1842. Děj přemístil do městečka poblíž New Yorku a uvedl pod názvemThe Merchant of Yonkers (Kupec z Yonkers). Hra ale neuspěla. Po letech námět na popud divadelníka Tyrone Guthrieho opět přepracoval a uvedl pod názvemThe Matchmaker (Dohazovačka). Hra měla premiéru na festivalu vEdinburghu v roce1954 a záhy se hrála úspěšně v USA i ve světě. V roce1964 byla přepracována na muzikálHello Dolly!, který byl v roce1969 úspěšně zfilmován.
An Angel That Troubled the Waters and Other Plays (1928, Anděl, který čeřil vody)
The Long Christmas Dinner and Other Plays in One Act (1931, Dlouhá štědrovečerní večeře a jiné hry)
Our Town (1938, Naše městečko) – Pulitzerova cena za divadelní hru1938
The Merchant of Yonkers (1938, Kupec z Yonkers) – neúspěšnou hru přepracoval začátkem 50. let na hruDohazovačka
The Skin of Our Teeth (1942, Jen o chlup) – Pulitzerova cena za divadelní hru1943
The Matchmaker, (1954, Dohazovačka) – adaptace divadelní hryEinen Jux will er sich machen odJohanna Nestroye z roku 1842, hra se později stala předlohou pro muzikálHello Dolly.
The Alcestiad: Or, A Life In The Sun (1955, Alkestiada)
The Cabala (1926, Kabala) o Američanovi, který navštívil Řím a dostal se do prostředí italských kabalistů z vyšší společnosti.
The Bridge of San Luis Rey (1927, Most svatého Ludvíka krále) – Pulitzerova cena za román1928. Na základě skutečné události, kdy při zřícení mostu v Peru zahynulo pět lidí Wilder popisuje jejich životní příběhy z různých úhlů pohledu jejich příbuzných a známých a podtrhuje i náboženský fanatismus takovou událost provázející.
The Woman of Andros (1930, Žena z Andru) – podle antické komedieAndria odTerentia
Heaven's My Destination (1935, Nebe je můj cíl) – satirický román s autobiografickými prvky z doby jeho dětství v misijní škole v Číně
Ides of March (1948, Březnové Idy) – román věnoval památce antifašistyLaura Adolfa de Bosis, kterého v románu představil v úloze básníkaCatulla. Román je fantazií na historické téma s faktickými údaji, pokusem o volnou evokaci událostí a atmosféry posledních osmi měsícůCaesarova života.
The Eighth Day (1967, Osmý den) – rodinná sága dvou rodin z Illinois s téměř detektivní zápletkou, kdy hlavní hrdina důlní inženýr a vynálezce je nevinně odsouzen na smrt, uprchne a žije jako štvanec. Román byl odměněn Národní knižní cenou (1968).
Theophilus North, (1973, česky pod názvemDevět měst) – sbírka devíti příběhů o svérázném učiteli na volné noze, který zasahuje do životů svých svěřenců a přitom si ze všech sil hájí vlastní svobodu a nezávislost
↑abcdefgLEBROVÁ, Dobromila. Thornton Niven Wilder, americký spisovatel a dramatik.www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2010-12-17 [cit. 2024-08-16].Dostupné online.